Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Aktuální číslo Meduňky
Milí čtenáři,
co nejsrdečněji vás vítám u říjnové Meduňky, v níž se věnujeme především ženám, jejich zdraví a dobré náladě. Říká se, že je jen jediný prohřešek proti kráse, který si nesmí dovolit žádná žena, a tím je zamračená tvář. Přitom však nejde o to potlačit v sobě smutek nebo obavy, ale dosáhnout vnitřní radosti a harmonie. Doufáme, že vám – našim čtenářkám – k tomu pomohou i články v tomto vydání Meduňky. 
Osobně bych se s vámi však na tomto místě také ráda podělila o svůj po-z--natek, který byl na mé červnové cestě do poutního městečka Santiago de Compostela na severozápadě Španělska stěžejní.
Jak vidíte dole na fotografii, poutního místa jsme dosáhli a já se i s Meduňkou nechala vyfotografovat ve zdejším parku s výhledem na katedrálu svatého Jakuba, kde je při kaž-dé mši zmínka i o poutnících, kteří sem v průběhu celého roku přicházejí ze všech koutů světa. Zdolání minimálně stovky kilometrů pěšky nebo dvou stovek kilometrů na kole, je zde předkládáno jako očištění, po němž člověku začne nový život. Možná však už stejně jako já tušíte, že skutečná pouť je záležitost ryze vnitřní. Proto jsme jako důvod naší cesty na rozdíl od ostatních museli uvést sportovní aktivitu. Bůh je v nás a je to princip všeho, žádná konkrétní osoba, a klíčem do dveří skutečného božství je naše srdce. Jak řekl Osho, Bůh je prožitek.
Na cestě jsme potkali mnoho lidí, přičemž řada z nich zdolala pěšky několik stovek kilometrů. Závěrečnou etapu však tito poutníci absolvovali s rozedřenými puchýři na chodidlech či s bandážemi na kolenou – jejich touha po očištění a začátku nové 
životní etapy byla zřejmě velmi silná. Někteří na otázku, proč se na tak dlouhou a náročnou cestu vydali, odpovídali, že je to výzva. Jinými slovy si v podstatě jenom chtěli něco dokázat. Skutečná výzva je totiž být v životě zcela bez výzev a zůstat bezelstní a radostní jako malé děti. Položit se na vodu života a nechat se nést. 
Nicméně putování to bylo pěkné. Procházeli jsme městečky i malými vesničkami a na patnících sledovali symbol cesty – žlutou svatojakubskou mušli. Někdy u ní bylo i něco připsáno, například slova z písně Johna Lennona Imagine: Imagine all the people, sharing all the world... You may say I‘m a dreamer, but I‘m not the only one, I hope someday you‘ll join us, and the world will live as one… Představ si všechny ty lidi, jak sdílejí celý svět... možná si říkáš, že jsem snílek, ale já nejsem jediný. Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš a svět bude v jednotě… 
A právě to bylo na té cestě nejkrásnější, jakási lidská pospolitost, kdy jeden druhému byl ochoten pomoci kdykoliv s čímkoliv. Když spolu spí v ložnicích třeba i pro třicet lidí, kde jsou jen jednoduché železné palandy a nic víc, lidská vstřícnost a teplo se rodí jaksi automaticky. A pak také nikdy nezapomenu na omamnou vůni eukalyptových hájů, jimiž jsme procházeli, stejně jako na maják na Finisteře, který se nachází dalších necelých sto kilometrů od Santiaga na pobřeží Atlantiku. Tomuto místu se říká konec světa a zdejší maják je na evropském kontinentu nejzápadněji. Pak už je jenom nedozírný širý oceán splývající na obzoru s oblohou. 
Přeji vám klidné podzimní dny, které jsou k usebrání a skutečné pouti do nitra jako stvořené.
Srdečně 
Věra Keilová

Vážení čtenáři
a milí přátelé,
říká se, že nejsilnější a v podstatě také jedinou zbraní žen je láska, a také to je jediná síla, jíž ženy mohou změnit svět, ale i sebe samé. O to je smutnější, když se lásky některé z nás zříkají.
Láska má však mnoho podob – jde o lásku k mužům, dětem, všem ostatním lidem, k přírodě, ale také k sobě samým. Co však znamená láska k sobě samému a co je důkazem, že se člověk opravdu má rád? Nic proti světským požitkům, ale mít se opravdu rád znamená především chtít v sobě najít pramen skutečné lásky, která je bez hranic, tj. rozprostírá se všude a je určená každému bez výjimky. Stačí se toho pramene dotknout a láska začne tryskat jak léčivý pramen. Zajímavé je, že přitom ale vůbec nejde o euforický zážitek, jenom jste najednou v příjemném klidu a v pohodě. Víte, že láskou je každý kamínek u cesty a vše projevené, ať je to cokoliv. Cítíte, že přitom nejste víc, ale ani míň než onen kamínek a že vše tu má své nezastupitelné místo, protože vše je dokonalé právě tak, jak je, i bez vás. Přitom se klaníte Jemu, jehož střípečkem je vaše duše. Teprve tehdy se člověk skutečně začíná mít rád.
Tak o tom hovořil i můj přítel a „léčitel“ Vladimír Kafka, kterého jsme vám v minulosti představili v jednom z titulních rozhovorů Meduňky a který zcela nečekaně opustil tento svět letos na jaře ve svých 55 letech. Zasáhlo mě to mocným poznáním, že v životě, na kterém tolik stavíme a velmi ho řešíme, jde pouze o promítání karmy, vždy v jedinečných a originálních kulisách. Smyslem našeho života je ji rozpouštět, jenže než se k tomuto pochopení dopracujeme, vrství každý z nás z nevědomosti do svého karmického batohu jeden balvan za druhým, až už je k neunesení. Rozpouštění karmy jde většinou po krůčcích a je možné právě až tehdy, kdy v sobě objevíme onen vzácný pramen, ukrytý pod prachem.
Ženy mají k tomuto poznání a směřování o něco snazší přístup než muži, protože jsou obdařeni silnější intuicí, zatímco u mužů dominuje rozumová složka. Proto buďme rády, že jsme ženami, a děkujme za to. V říjnové Meduňce si můžete přečíst zajímavé články našich osvědčených autorů, kteří svými radami chtějí přispět ke zkvalitnění životů dívek a žen z řad našich čtenářek. I tak ale nad tím vším nejvýše stojí péče o duchovní složku osobnosti, nastíněnou výše. Bez ní je veškerá péče o tělo planá jak růže za plotem. 
V mém životě nyní nastává nová etapa, neboť se za pár dní stanu poprvé babičkou. Naplňuje mě to klidem, že příroda funguje podle daného zaběhnutého řádu bez ohledu na naše životem posbírané strachy a negace, a čím dál víc přitom vzpomínám na svoji babičku, s níž jsem jako dítě strávila mnoho krásných a hřejivých chvil. Určitě nejsem sama, protože od toho jsou babičky na světě.
Pobavilo mě, že náš autor Jiří Mazánek mi právě při psaní tohoto editorialu poslal svoji novou básničku s názvem Výhoda ženy. V poslední sloce popisuje jakýsi ideál, k němuž bychom se všechny měly přiblížit:

Jenom lásku vyzařuje
a hluboký vnitřní klid
v jejich očích Poznání je
každý s ní chce stále být

Srdečně Věra Keilová



OBSAH


Rozhovor s Jožkou Wenkeovou      6
Mgr. Zuzana Paulusová


TÉMA: JSME ZDRAVÉ ŽENY

Zamyšlení nad ženstvím
v dnešním světě      10
prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.

Bylinky pro ženské zdraví      14
Bc. Martin Kolár

Žena v období přechodu      17
MUDr. Vladimíra Strnadelová,
Jan Zerzán

Kde začíná ženství       19
Bc. Kateřina Juřenčáková

Kdy s dcerou poprvé
na gynekologii?      20
MUDr. Svatava Žalmanová

Být svá – krásná a přitažlivá      22
Judita Katona Peschlová

Jsem hnusná, hnusná…      24
Mgr. Jarmila Skopalová


Rozhod´ jsem se léčit lásku      25
Václav Větvička

Okénko do čínského horoskopu: Pes      26
Eva Joachimová

Trocha špíny dětem neuškodí      28
Markéta Kunzová

Čeho se vyvarovat v kosmetice      32
Kateřina Hájková

Náš život je rozpomínání
se na Lásku      36
Mgr. Stanislava Marešová

Hubneme myšlenkou      38
Antonie Krzemieňová

Podvýživa v době hojnosti      40
MUDr. Ludmila Eleková

Tranzity planety Neptun      42
Mgr. Marie Plochová Hlávková, Ph.D.

Horoskopy zdraví      44
Dana Hermanová

Exotické léčivky      44
prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc.

Astrokukátko      45
Ing. Zdeněk Bohuslav