Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Aktuální číslo Meduňky
Milí čtenáři,
co nejsrdečněji vás vítám u říjnové Meduňky, v níž se věnujeme především ženám, jejich zdraví a dobré náladě. Říká se, že je jen jediný prohřešek proti kráse, který si nesmí dovolit žádná žena, a tím je zamračená tvář. Přitom však nejde o to potlačit v sobě smutek nebo obavy, ale dosáhnout vnitřní radosti a harmonie. Doufáme, že vám – našim čtenářkám – k tomu pomohou i články v tomto vydání Meduňky. 
Osobně bych se s vámi však na tomto místě také ráda podělila o svůj po-z--natek, který byl na mé červnové cestě do poutního městečka Santiago de Compostela na severozápadě Španělska stěžejní.
Jak vidíte dole na fotografii, poutního místa jsme dosáhli a já se i s Meduňkou nechala vyfotografovat ve zdejším parku s výhledem na katedrálu svatého Jakuba, kde je při kaž-dé mši zmínka i o poutnících, kteří sem v průběhu celého roku přicházejí ze všech koutů světa. Zdolání minimálně stovky kilometrů pěšky nebo dvou stovek kilometrů na kole, je zde předkládáno jako očištění, po němž člověku začne nový život. Možná však už stejně jako já tušíte, že skutečná pouť je záležitost ryze vnitřní. Proto jsme jako důvod naší cesty na rozdíl od ostatních museli uvést sportovní aktivitu. Bůh je v nás a je to princip všeho, žádná konkrétní osoba, a klíčem do dveří skutečného božství je naše srdce. Jak řekl Osho, Bůh je prožitek.
Na cestě jsme potkali mnoho lidí, přičemž řada z nich zdolala pěšky několik stovek kilometrů. Závěrečnou etapu však tito poutníci absolvovali s rozedřenými puchýři na chodidlech či s bandážemi na kolenou – jejich touha po očištění a začátku nové 
životní etapy byla zřejmě velmi silná. Někteří na otázku, proč se na tak dlouhou a náročnou cestu vydali, odpovídali, že je to výzva. Jinými slovy si v podstatě jenom chtěli něco dokázat. Skutečná výzva je totiž být v životě zcela bez výzev a zůstat bezelstní a radostní jako malé děti. Položit se na vodu života a nechat se nést. 
Nicméně putování to bylo pěkné. Procházeli jsme městečky i malými vesničkami a na patnících sledovali symbol cesty – žlutou svatojakubskou mušli. Někdy u ní bylo i něco připsáno, například slova z písně Johna Lennona Imagine: Imagine all the people, sharing all the world... You may say I‘m a dreamer, but I‘m not the only one, I hope someday you‘ll join us, and the world will live as one… Představ si všechny ty lidi, jak sdílejí celý svět... možná si říkáš, že jsem snílek, ale já nejsem jediný. Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš a svět bude v jednotě… 
A právě to bylo na té cestě nejkrásnější, jakási lidská pospolitost, kdy jeden druhému byl ochoten pomoci kdykoliv s čímkoliv. Když spolu spí v ložnicích třeba i pro třicet lidí, kde jsou jen jednoduché železné palandy a nic víc, lidská vstřícnost a teplo se rodí jaksi automaticky. A pak také nikdy nezapomenu na omamnou vůni eukalyptových hájů, jimiž jsme procházeli, stejně jako na maják na Finisteře, který se nachází dalších necelých sto kilometrů od Santiaga na pobřeží Atlantiku. Tomuto místu se říká konec světa a zdejší maják je na evropském kontinentu nejzápadněji. Pak už je jenom nedozírný širý oceán splývající na obzoru s oblohou. 
Přeji vám klidné podzimní dny, které jsou k usebrání a skutečné pouti do nitra jako stvořené.
Srdečně 
Věra Keilová

Vážení čtenáři,
otevíráte prosincovou Meduňku – poslední číslo s letopočtem 2018 na obálce.
Pokud jste pravidelnými čtenáři nebo předplatiteli Meduňky, strávili jste s námi celý rok. Těší nás to, děkujeme vám za přízeň a věříme, že ji našemu časopisu zachováte i nadále. Už teď připravujeme pro nadcházející rok řadu nových témat a užitečných článků.
Prosincová Meduňka je už tradičně jakýmsi „vánočním a zimním speciálem“, najdete v ní jak duchovní inspiraci pro nadcházející sváteční čas, tak i mnoho praktických informací pro zimní měsíce.
Ve svém zajímavém článku o duchovní symbolice Vánoc vysvětluje Jiří Vacek, že určitá období roku jsou zvláště vhodná pro duchovní praxi, příznivé duchovní vlivy ji totiž usnadňují a umožňují nám snazší a hlubší spojení se svou duší. Mezi tato období patří právě dny kolem zimního slunovratu. Proto bychom tuto možnost neměli promeškat.
Vánoce mohou mít různou podobu, jak ukazují vzpomínky na Vánoce, prožívané před více než sto lety, i odpovědi několika našich stálých autorů, kterých jsme se zeptali, jak vypadají Vánoce u nich doma.
Dozvíte se také, jaké jsou možnosti homeopatické léčby v zimních měsících, jak si procvičit zrak v zimním čase, kdy je kvůli krátkým dnům méně přirozeného denního světla nebo jak si připravit skvělý vývar, který je zvláště v zimě balzámem pro tělo i duši. Inspirativní je i článek nové spolupracovnice Jitky o čase. Sama s nedostatkem času stále bojuji, a zároveň si také stále více uvědomuji jeho nenahraditelnou hodnotu. Desku s moudrým Senecovým citátem o hodnotě času jsem vyfotila na zdi jednoho starého hřbitova v západních Čechách.
Často kolem sebe v souvislosti s blížícími se Vánoci slýchám věty, že někdo „Vánoce nemusí“, nemá je rád, neslaví je nebo se už těší, až bude po nich… Pro mne jsou Vánoce „stavem ducha“ a domnívám se, že vánoční čas nám více než kterékoli jiné dny v roce ukazuje, jak na tom jsme – se vztahem k sobě samým i ke svým blízkým (i těm, kteří už nežijí), zda jsme schopni se usebrat a spojit se svou duší, jestli se vztahujeme k něčemu, co nás přesa-huje nebo zda chceme být sami sobě mírou všech věcí… Pokud si nedokážeme „obsah Vánoc“ dodat z nitra, nastupuje zákonitě druhá možnost – dodávat ho zvnějšku. Zřejmě nikdy lidé neutratili tolik peněz za vánoční výzdobu, dárky a jídlo. Na dárcích, výzdobě a svátečních pokrmech v rozumné míře samozřejmě není nic špatného. Otázkou je, jestli to všechno opravdu stačí k tomu, abychom prožívali sváteční pocit výjimečných dnů, zažili vnitřní radost, onen zmíněný obsah Vánoc. Mnohdy patrně ne, a pak následuje zklamání a pocit, že „ty Vánoce vlastně nejsou nic moc“… Vánoce budou ale vždycky takové, jaké si je uděláme.

Milí čtenáři, přeji vám, abyste letos čas adventu i Vánoc prožívali příjemně, se svátečním pocitem a s radostí.   
Zuzana Paulusová



Obsah

Rozhovor s Markétou Plánkovou      6
Mgr. Věra Keilová

Okénko do čínského horoskopu: Krysa      9
Eva Joachimová



TÉMA: JAK SI UŽÍT VÁNOCE A ZIMU

Duchovní symbolika Vánoc      10
Ing. Jiří Vacek
 
Vánoce kolem roku 1900      12
JUDr. Helena Bicanová

Zdravé Vánoce      14
MUDr. Ludmila Eleková

Vánoce v jurtě       16
Mgr. Věra Keilová

Začněme od Adama (a Evy)      18
Judita Katona Peschlová

O vánočních zvycích našich autorů      20



Homeopatická léčba v zimním období       23
MUDr. Kateřina Veselá

Buchty s mákem      25
Václav Větvička

Léčivé vlastnosti vývarů      28
Charlotte Matysková

Transformační krize: shrnutí seriálu      30
Mgr. Marie Plochová Hlávková Ph.D.

Píseň mého srdce      32
Ing. Jiří Mazánek

Učme se trpělivosti a schopnosti
odevzdat      34
Dita Lyner

Čas jako přítel a dar      36
Mgr. Jitka Větrovská

Anděl bez křídel aneb O pomoci
potřebným       38
Dana Vondrášková

Zdravé a spokojené oči       40
Ing. Yvona Švecová

Adventní a vánoční působení
Tomáše Pfeiffera      42

Horoskopy zdraví      44
Dana Hermanová

Exotické léčivky      44
Prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc.

Astrokukátko      46
Ing. Zdeněk Bohuslav