Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Aktuální číslo Meduňky
Milí čtenáři,
co nejsrdečněji vás vítám u říjnové Meduňky, v níž se věnujeme především ženám, jejich zdraví a dobré náladě. Říká se, že je jen jediný prohřešek proti kráse, který si nesmí dovolit žádná žena, a tím je zamračená tvář. Přitom však nejde o to potlačit v sobě smutek nebo obavy, ale dosáhnout vnitřní radosti a harmonie. Doufáme, že vám – našim čtenářkám – k tomu pomohou i články v tomto vydání Meduňky. 
Osobně bych se s vámi však na tomto místě také ráda podělila o svůj po-z--natek, který byl na mé červnové cestě do poutního městečka Santiago de Compostela na severozápadě Španělska stěžejní.
Jak vidíte dole na fotografii, poutního místa jsme dosáhli a já se i s Meduňkou nechala vyfotografovat ve zdejším parku s výhledem na katedrálu svatého Jakuba, kde je při kaž-dé mši zmínka i o poutnících, kteří sem v průběhu celého roku přicházejí ze všech koutů světa. Zdolání minimálně stovky kilometrů pěšky nebo dvou stovek kilometrů na kole, je zde předkládáno jako očištění, po němž člověku začne nový život. Možná však už stejně jako já tušíte, že skutečná pouť je záležitost ryze vnitřní. Proto jsme jako důvod naší cesty na rozdíl od ostatních museli uvést sportovní aktivitu. Bůh je v nás a je to princip všeho, žádná konkrétní osoba, a klíčem do dveří skutečného božství je naše srdce. Jak řekl Osho, Bůh je prožitek.
Na cestě jsme potkali mnoho lidí, přičemž řada z nich zdolala pěšky několik stovek kilometrů. Závěrečnou etapu však tito poutníci absolvovali s rozedřenými puchýři na chodidlech či s bandážemi na kolenou – jejich touha po očištění a začátku nové 
životní etapy byla zřejmě velmi silná. Někteří na otázku, proč se na tak dlouhou a náročnou cestu vydali, odpovídali, že je to výzva. Jinými slovy si v podstatě jenom chtěli něco dokázat. Skutečná výzva je totiž být v životě zcela bez výzev a zůstat bezelstní a radostní jako malé děti. Položit se na vodu života a nechat se nést. 
Nicméně putování to bylo pěkné. Procházeli jsme městečky i malými vesničkami a na patnících sledovali symbol cesty – žlutou svatojakubskou mušli. Někdy u ní bylo i něco připsáno, například slova z písně Johna Lennona Imagine: Imagine all the people, sharing all the world... You may say I‘m a dreamer, but I‘m not the only one, I hope someday you‘ll join us, and the world will live as one… Představ si všechny ty lidi, jak sdílejí celý svět... možná si říkáš, že jsem snílek, ale já nejsem jediný. Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš a svět bude v jednotě… 
A právě to bylo na té cestě nejkrásnější, jakási lidská pospolitost, kdy jeden druhému byl ochoten pomoci kdykoliv s čímkoliv. Když spolu spí v ložnicích třeba i pro třicet lidí, kde jsou jen jednoduché železné palandy a nic víc, lidská vstřícnost a teplo se rodí jaksi automaticky. A pak také nikdy nezapomenu na omamnou vůni eukalyptových hájů, jimiž jsme procházeli, stejně jako na maják na Finisteře, který se nachází dalších necelých sto kilometrů od Santiaga na pobřeží Atlantiku. Tomuto místu se říká konec světa a zdejší maják je na evropském kontinentu nejzápadněji. Pak už je jenom nedozírný širý oceán splývající na obzoru s oblohou. 
Přeji vám klidné podzimní dny, které jsou k usebrání a skutečné pouti do nitra jako stvořené.
Srdečně 
Věra Keilová

Vážení a milí,
konečně nastaly dny, kdy se po dlouhých zimních i chladných jarních dnech můžeme ohřát. Musí být rovnováha a ona taky je, a proto se všechno stále střídá. Ukazuje nám to nejen příroda, ale veškeré dění kolem nás i v nás.
Alespoň v mém životě je příkladů dost a dost. Uvědomila jsem si to právě v těchto letních chvílích, které většinou trávím v chatičce malé jako dlaň nedaleko velkoměsta, kde sice mám počítač, ale tím veškeré vymoženosti končí. K toaletě mi slouží kadibudka, myju se ohřátou vodou v lavorku, a když se ochladí, rozdělám oheň v kamnech a zatopím v nich. Když jsem byla malá, dělávala to tak ve svém pražském bytě i moje babička (plynofikace přišla až později). A když se mi chce, vyběhnu bosá na louku, kde pak ležím v trávě a dívám se do nebe. Potom mě pro změnu zase zavolá město, kde sedím u počítače mezi čtyřmi stěnami, abych do Meduňky připravila vše, co je potřeba, barvím si vlasy a chodím do kaváren na rozhovory se zajímavými lidmi. Střídá se to jako den a noc.
Navedlo mě to k přemítání o tom, co říkají moudří – totiž že dobro ani zlo neexistují. Existenci „něčeho“ musí totiž v dualitě zákonitě vystřídat existence protipólu. Zní to možná divně, ale je to tak: kdo chce páchat dobro, automaticky vytváří i tzv. zlo, jímž se dobro vyváží někde jinde. Proto i ti, kteří bojují za mír nebo spravedlnost, paradoxně posilují jejich protipóly. Neustálé střídání souvisí se zákonem rovnováhy a harmonie, nejdůležitějším zákonem duality, v níž žijeme. Zákon rovnováhy a harmonie hlídá vše, a proto se i v chování lidí, kteří chtějí být k druhým co nejlaskavější a nejmilejší, často objevují rysy zcela opačné, aniž to tuší. A kdo chce mluvit jenom pravdu, říká zákonitě lež, protože pravdivé sdělení jednoho člověka může být v očích jiného člověka lživé. Zkrátka jakmile vložíme cokoliv na jednu misku vah, zákonitě vždy zároveň přiložíme i na tu druhou, neboť musí nastat harmonie. Proto bohužel i tehdy, když vědci vynaleznou nový lék, třeba i v jiné části světa se brzy objeví nová nemoc, patogenní bakterie nebo vir. Druhá miska vah chce být totiž také chvíli nahoře – vždyť to znáte, jak funguje houpačka! A houpeme se tu neustále všichni.
Proto už za nic nebojuji, nic nechci a nic si nepředstavuji. Pravda je jenom v klidu a míru – v bodě, kde houpačka prochází středem, a jenom naší vlastní harmonií se dá dosáhnout harmonie kolem. Nepřidávám na misku vah už ani na jednu stranu a jenom jsem. Také je mi už jasné, že i velké juchání a jásání přináší posléze smutek a slzy, aby se vše opět vyrovnalo.
V tomto čísle Meduňky se mimo jiné dočtete o borelióze, kterou přenášejí klíšťata. Je to pravda, jenže je možné, že si to tak přitáhne náš vlastní strach z nich. To je další zákon, ať se nám to líbí nebo ne. Proto ať i on, stejně jako jakýkoliv boj za cokoliv, skončí na smetišti dějin, abychom si už konečně oddechli.
Jak jste si jistě všimli, obálka Meduňky se počínaje tímto číslem oděla do nového hávu a věříme, že se vám líbí stejně jako nám v redakci. Naším přáním je, abyste se už na první pohled o obsahu časopisu, který jsme pro vás připravili, dozvěděli více.

Krásné léto, s láskou
Věra Keilová


Rozhovor s duchovní učitelkou Kosi      6
Mgr. Miloš Matula

Odpolední aktivity a pitný režim      9
prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.


TÉMA:
CHLAMYDIE, BORRELIE A CANDIDA

Zkušenosti praktického lékaře      10
MUDr. Václav Šolc

Chronická borelióza      14
Mgr. Marie Vilánková

Patogeny – možná příčina
nerozpoznaných diagnóz      15
Mgr. Jarmila Podhorná

Viry, chlamydie a borrelie     16
MUDr. Vilma Partyková

Candida – přírodní léčba     20
Kateřina Boesenberg, BHSc., ND.

Možnosti logopedie      21
Mgr. Petra Klapáková

Existuje ještě opravdový muž?      22
Ing. Jarmila Průchová, Jaroslav Průcha

Vliv rodu na náš život      24
Eva Chudová

Píseň mého srdce      26
Ing. Jiří Mazánek

Brustwurz      27
Václav Větvička

Počasí a my      28
MUDr. Rudolf Zemek

Čínská medicína
je víc než nástroj k léčbě      30
Renáta Šťastná

Sundo – lék na bolesti těla i duše      32
RNDr. Karel Pátek, CSc.

Léčebné obrazce      33
Jan Hnilica

Jak se zbavit léků, část 2.      34
MUDr. Ludmila Eleková

Jak překonat závislost      36
prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc.

Horoskopy zdraví      40
Emil V. Havelka

Exotické léčivky      40
prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc.

Astroporadna      41
Mgr. Marie Hlávková, Ph.D.

Sourozenci podle hvězd      42
dr. Jarmila Gričová

Astrokukátko      43
Ing. Zdeněk Bohuslav