O druhém já – alter ego

Znáte své alter ego? Jaké je a jak a kdy se projevuje? Inspirativní kapitolu na toto téma vybíráme z knihy Tajemství souvislostí od astroložky Zoši Kinkorové…

Kdy vládne druhé JÁ?
J.W. Goethe napsal „Zwei Seelen wohnen — ach — in meiner Brust — die eine will die andere trennen“ = dvě duše sídlí v mé hrudi — jedna chce tu druhou odloučit. Takové tendence dřímají v nás všech, i když si to ani neuvědomujeme. Znám případy, kdy člověk, o kterém jsme neměli dobré mínění, se přímo vyznamenal nějakým laskavým nebo hrdinným činem, zatímco jiný, jehož jsme považovali za svatouška, se dopustil něčeho ohavného. Z horoskopu narození lze vyčíst tyto rozporuplné tendence buď v důsledku postavení Slunce a Ascendentu, nebo neharmonických aspektů planet, které sice jsou latentní, ale přicházejí k uplatnění některými kosmickými vlivy, takže mohou dávat člověku možnost, aby se dostalo ke slovu a k vládě nad jeho jednáním jakoby jeho druhé JÁ. Některé aspekty hovoří o trvalém jevu, kdy neustále tyto dvě osobnosti spolu bojují, nebo vládne trvale jedna tendence a ta druhá najednou a nečekaně procitne a ujme se vlády.
Ve švýcarském časopise Astrologie Heute popisovala jedna astroložka případ paní Alexandry, která byla vzornou manželkou a hospodyňkou. Jednou za čas to však na ni přišlo, měla pocit, že je mladá, krásná, s ohnivými tendencemi a plná milosti, i odjela do Paříže, kde navazovala styky s milenci mladšími než byli její synové a užívala si života. Posléze se však toho nabažila, nabyla své původní identity a neš_astná ze sebepoznání se vrátila domů. Obrátila se na astroložku, která jí analýzou jejího horoskopu pomohla, vysvětlila jí původ jejího trápení a označila kritické fáze. To druhé JÁ nemusí mít kvality milostných choutek, nýbrž třeba nutkání k negativnímu způsobu myšlení a v důsledku toho třeba k depresím, trápení partnera, nebo dokonce tendenci ke kriminálním kouskům. Když si uvědomíme, že se to odehrává pouze v našem mozku, pomodlíme se a poprosíme Boha o pomoc a milost, ujme se vlády nad naším myšlením i konáním naše vlastní JÁ.
Posilovat negativní tendence v naší mysli mohou též vlivy zvenčí, domácí násilí, šikana v zaměstnání, ve škole, nebo nemoci ovlivňující centrální nervovou soustavu. Vlastně na nás působí všechno negativní dění ve společnosti, v politice a zejména sdělovacích prostředcích. Ve své astrologické praxi jsem si též všimla, že alkoholici a ubožáci, kteří přišli do styku s drogami, nebo ti, pro něž se stal sex pouhým sportem či společenskou zábavou, trpí nepřekonatelnými stavy deprese, kdy nejsou pány svého jednání. Tímto jednáním ohrožují své bližní, kteří je měli dříve rádi a tak přicházejí o jejich přízeň a důvěru. Dělá to na mne dojem, jakoby ty chvilky blaha, které dává alkohol, drogy či sex, otevřely skulinku do jejich duše a tou se do nich mohlo vloudit „něco démonického“, jakoby v nich potom byly dvě bytosti. Takový alkoholik vypadá sice normálně, v některých situacích se však jeho jednání ujme „to démonické“, které si svévolně vypěstoval, a jedná za něj.
Paní Irena vypravovala, že má přítele alkoholika, který se však mimochodem zabývá též magií. Když ho jednou potkala, změnil se najednou jeho obličej v podobu démona — jakoby mu narostly růžky — a místo pozdravu řekl „Kdykoliv tě potkám, nejraději bych si odplivl!“. I když ji měl rád, neopomněl využít žádné možnosti, aby se do ní netrefoval, i když se později omlouval a přiznal se, že ho potom bolí zuby nebo dostane depresi.

Temné tendence v nás
Největším neštěstím však je posedlost. Nikdo nezná její původ. Že existuje, se můžeme dočíst už v Bibli, v evangeliích. Dozvíme se, že Ježíš vymýtal z posedlých zlé duchy. Posedlost se nemusí projevovat jenom jako bláznivé a zlé chování, někteří lidé jsou posedlí touhou po moci a slávě a jdou přes mrtvoly, aby svého cíle dosáhli. Jiní jsou posedlí touhou po množství peněz, majetku a nezáleží jim na tom, kolik svých bližních přitom ožebračí. A tou posedlostí udusají všechny dobré tendence své duše. Běda, stane-li se takový člověk šéfem! Tu jsou podřízení úplní chudáci. Dělá mu totiž, co by šéfovi, potěšení lidem ubližovat, psychicky je týrat, počínat si jako upír. Napřed umí být milý a laskavý, jakmile však získá důvěru své oběti, začne ji „masírovat“. Je úskočný, jedovatý, zlý, nebezpečný a nejlépe by bylo se mu vyhnout. Leč — je to šéf — tak to není možné. Takže podřízení se cítí jako myška v pasti.
A tak bychom mohli vyprávět o „druhém já“ lakomců, pomlouvačů, hrdopyšků, vzteklounů, lenochů, podvodníků, lhářů, lichvářů, v jejichž mysli během života zvítězila a ovládala jejich chování tendence temna. Těm se pak cit skutečného štěstí vyhýbal. A podívejte se na ně, jak staří vypadají! Celý život je vepsán do tváře člověka.
Je však třeba si uvědomit, že každé znamení zvěrokruhu, kde je v horoskopu Slunce nebo jeho ascendent, dává světla i stíny osobnosti. Těch stínů osobnosti si musíme být vědomi a žít s nimi tak, aby nám slušely a nestínily naše světlé stránky. Také je třeba znát svoje povahové vlastnosti a tím i dispozice k událostem, abychom to negativní nepřipouštěli. Astrology například vždy zajímalo, zda je vražda zakódována v horoskopu a zda ty temné tendence byly dominantní složkou vrahovy osobnosti. Profesoři Eysenk a Nias z londýnské univerzity, autoři knihy Je astrologie pověra nebo pravda si vyžádali v trestnici data narození těch nejbrutálnějších vrahů a tato data rozeslali nejvyhlášenějším astrologům k vypracování horoskopu, aniž by uvedli, že jde o vrahy. Kupodivu v žádném z vypracovaných horoskopů nestálo, že je to horoskop vraha.
Paní Dagmar se seznámila s propuštěným vrahem. Byl to vysoký důstojník, který měl záletnou manželku. Ta střídala milence a o svých zážitcích a o jejich srovnání se zážitky s manželem mu barvitě vyprávěla. Jednou, po návratu ze čtrnáctidenního dobrodružství v cizině, manžela svým líčením prožitků s mladým milencem vydráždila tak, že svou pistoli, kterou právě čistil, namířil proti ní a zastřelil ji. Kupodivu v jeho horoskopu ta vražda vůbec nebyla zakódována, byla však zakódována v horoskopu manželky. Kdyby ji nezastřelil manžel, zabil by ji patrně někdo jiný. Co se děje v mysli takových lidí?

Porucha osobnosti?
Někteří psychiatři popisují zkušenost, že v těle pacienta jako by byly dvě nebo více alternujících osobností. Jiní tomu nevěří, ale psychiatrická literatura o tom píše již déle než dvě století. Nazývá to „mnohočetná porucha osobnosti“ nebo „disociační porucha identity“. Je to stav, kdy v jednom těle je jakoby několik odlišných osobností. Tento stav může začít už v dětství kvůli nějakému traumatu — třeba byla-li dívka znásilněna a zejména spáchá-li toto sexuální násilí na ní její vlastní otec. Takové trauma a hrůza a pocit bezbrannosti a nenávist může v dívce vytvořit další identitu, která se vytváří v člověku proto, aby ho uchránila od nesnesitelného utrpení. Tato další identita se sice neprojevuje hned, ale dříme v člověku a v dospělosti může za určitých okolností převzít vládu nad jeho jednáním, aniž by si to jeho původní vlastní JÁ uvědomovalo. A to jednání může mít i zločinecké kvality. Četla jsem příběh ženy, kterou od čtrnácti let denně znásilňoval její vlastní otec, s nímž musela žít po smrti matky. Marně prosila, aby to nedělal, měla pocit bezmocnosti, nenávisti a touhy ho zabít. Když dospěla, trpěla schizofrenií, ale přesto se několikrát zamilovala. Kdykoliv však došlo k intimnímu sblížení, převzala vládu nad jejím chováním ona alternativní bytost a zabila a vykastrovala svého milence. Během těch činů trpěla amnézií; když přišla k sobě, vůbec o tom nevěděla. Těžko se její skutky daly vysvětlit. Některé psychiatrické studie tvrdí, že takovou poruchou osobnosti trpí jedno procento lidí, ale až dvacet procent pacientů psychiatrických léčeben.
Uvědomíme-li si, jak internet nahrává různým deviantům v jejich zločineckých násilnostech na dětech a pomáhá tak v nich vytvářet nové „alternující osobnosti“, není třeba velké fantazie k představě, jaké hrůzy svět čekají, až ty děti dospějí a k uplatnění přijde jejich „alter-ego“.