Kdo je šťastný, je i zdravý: Stres šířený médii

Zapnete si televizi a cítíte, jak se vám z informací, které se na vás valí, okamžitě zrychlí srdeční tep? Pokud ano, můžete se považovat za oběť mediálního stresu – jemuž věnuje další kapitolu své knihy dr. Petr Novotný…

Mediální stres je rozviřován i v české populaci dvacet čtyři hodin denně, a to se značnou vychytralostí, důsledností a profesionalitou, aniž by si většina konzumentů uvědomovala jeho nebezpečné  účinky, a tím pádem se odmítla tomuto stresu dobrovolně a systematicky  vystavovat.
Stres podněcovaný médii, stejně jako už shora jmenovaé jiné zdroje stresu, přispívají spolehlivě k eskalaci nemocí a ke zvyšování úmrtnosti, což se zřetelné vyjevilo i v době kovidové.
Některé televize stresují diváky už jen tím, že do jediné minuty svých zpráv vtěstnají desítky střihů a informací, které mozek konzumentů nedokáže analyzovat. Psýcha konzumentů zpráv je zanášena i tímto nezpracovatelným balastem.
Forma mediální maninpulace bývá vesměs bezchybná. Konzument informací je přesvědčen, že je mu svěřován většinový, specialisty či dokonce proslulými vědci stvrzený světonázor,  
I profesionálmí rozviřovači skandálů se převlékají za hlídací psy demokracie, za úctyhodné novináře či za investigativní žurnalisty.
Můj 47letý schizofrenní klient pracoval jako vlivný soudní úředník, tenkrát však ještě nebyl psychiatricky diagnostikován. Podle svého nejistého až zmateného chování padl do hledáčku investigativního reportéra jako potenciální úplatkář. Dostal od něho, aniž by o to požádal, provokační nabídku 40 tisíc korun za vynesení v podstatě bezvýzamných údajů z trestního spisu.
Oslovený netušil, že byl reportérem odpočátku monitorován skrytou kamerou. Když nabídnutý úplatek převzal, vypukl  skandál. Oněch čtyřicet tisíc daroval ještě před mediálním humbukem ženě, jejíž příjmení ani bydliště neznal a  která ho už několikrát požádala v budově soudu o půjčku. Už předtím jí rozdával  i své výplaty a dokonce jí postupně předal 370 tisíc korun, což bylo dědictví po rodičích, které měl z jejich vůle rozdělit mezi své  sourozence.
Soudní znalec, psychiatr, jenž dostal za úkol posoudit psychický stav obviněného úředníka, zjistil se svými kolegy nejen schizofreniii, ale i organickou poruchu mozku, takže soud vinu obviněného exkulpoval, tedy pominul.

Dobrá zpráva je špatná zpráva!
Šiřitelé mediálního stresu vědí, že silně stresovaní například v partnerských, profesních, zdravotních nebo sociálních ohledech, bývají přitahováni podobně jako můra k hořící svíčce k nešťastným či tragickým událostem událostem, které postihly jiné.
Při konzumaci stresujících informací si konzumenti uvědomují, že neštěstím potrefení jsou na tom ještě podstatně hůře  než oni, zejména když jejich trápení sledují  z křesel ve svém obýváku.
K rozviřování mediálního stresu posluhují nevyčerpatelné zdroje neštěstí z domova i ze světa podle prastaré kšeftařské šablony: „Dobrá zpráva je špatná zpráva!“
Špatná zpráva zobrazí sugestivně místo, kde se nešťastná událost stala, a přidá se k ní dramatickým hlasem komentář.
Dramatizuje se také počasí například v podobě rozličných varování. Buď hrozí stoleté sucho, anebo přívalové deště a záplavy. Buď v důsledku sucha nevzejdou brambory, anebo kvůli vlhku shnije obilí, takže nás čeká hladomor biblických rozměrů. Buď je sněhu hodně, anebo málo. Buď jsou podmáčené sklepy, anebo vysýchají studny.
Každodenní dramatické seriály novin, televizí a internetových portálů shrnují do jediné silně stresující řeky přírodní katastrofy, úmrtí slavných i zločiny z celého světa, a tuto mediální kaši vlévají do hlav konzumentů.
Upřednostňovány jsou smrtící epidemie a neznámé nemoci, proti kterým stojí lékaři takzvaně s prázdnýma rukama. Velmi sledované jsou dokumenty o vraždách anebo o mučení vězňů. Vítané jsou obrovité asteroidy řítící se nevyhnutelně k naší planetě. Značnou oblibu získaly příběhy seriových vrahů včetně způsobů jejich poprav.
Silně zapůsobí pohled na těla obětí válečných konfliktů, požáry výškových domů, z jejichž oken vyskakují hořící nájemníci. Dech se tají i při pohledu na letecká a vlaková neštěstí. Vysokou sledovanost mívají zprávy o utopených imigrantech a o nehodách na dálnicích s mrtvými dětmi.
Pozornosti konzumentů stresujících zpráv neunikne ani vzájemné zabíjení křesťanů a muslimů, ani sesuvy půdy i s celými vesnicemi do propastí. Konzumenti zpráv jsou šokováni mrtvými motorkáři, znásilňovanými ženami, brutálními vojenskými převraty nebo týranými dětmi.
A když se stresující zprávy v  dostatečném množství celosvětově neurodí, sahá se do archivů. Poptávka bývá i po dávno už odsouzených vrazích, po takzvaných domácích zabíjačkách, po noční střelbě v restauracích, po zločinech minulých režimů, anebo po vybíjení vězňů v nacistických koncentrácích.
Je-li o podobné události nouze, pak se nějaké vymyslí anebo se dokreslí ty starší. Nesčetněkrát už byla vnucována historka o původu devíti křížů u Domašova se zavražděnými svatebčany včetně nevěsty a ženicha a sebevraždou jejich vraha, byť se možná před pěti sty lety vůbec neudála. Panuje-li  právě okurková sezóna, zapůsobí devět křížů vždy stejně spolehlivě..
Médiím nahrávají rozliční horliví specialisté. S nebývalou ochotou přepíší dějiny, aby se lépe hodily k přítomnosti, podnítí boření nebo zneucťování starých pomníků, jež byly vztyčeny z bolestných historických zkušeností nebo z vůle milionů v době, kdy jejich bořitelé ještě nežili. Také organizují vztyčování nových pomníků, které se vůbec nehodí ke skutečným událostem, ale zrodily se jen z jejich chtění.  
Konzumenti skutečných, zkreslených či nepravdivých informací dospívají k dojmu, že svět  je už nevratně poškozen, zdemoralizován a spotřebován, takže se rychle blíží náš společný konec. Média představují svět málem už jako neobyvatelný, takže vyhlíží jako příchod apokalypsy.
Pozoruhodné je, že po staletí obávaná a s hrůzou vyhlížená Apokalypsa ve Zjevení svatého Jana je pouhým čajíčkem v porovnání s dnešní mediálně nasugerovanou představou o bídném stavu světa.
Janovy texty působí s odstupem více jak dvou tisíciletí z části spíše ke strašení dětí: Viděl jsem nové nebe a novou zemi, protože ty první pominuly, a ani moře už nebylo.  
V další části textu svatý Jan lehce přitvrzuje: Kdo škodí, ať škodí ještě více, kdo smrdí, ať smrdí ještě více, kdo je spravedlivý, ať je ještě spravedlivější, kdo je svatý, ať je ještě svatější, protože já přijdu už brzy a přinesu odplatu každému podle jeho skutků.
Poněkud drsnější a frivolnější větička z Apokalypsy pochází ze Zjevení svatého Judy, jenž byl zřetelně razantnějším a netrpělivým myslitelem: Tito pak, čeho neznají, tomu se rouhají jako nerozumná hovada.