Slunce: přítel nebo nepřítel?

Slunce je právě teď, v letním období, naším častým společníkem. Někdo sluneční paprsky vyhledává, další se mu spíš vyhýbají…
Co je správné a proč? Na tyto otázky odpovídá v následujícím článku naše spoluptacovnice MUDr. Ludmila Eleková.

 

 

Bez Slunce by nebyl život. Sluneční záření život umožňuje. Zahřívá Zemi, fotony slunečního záření spouštějí v listech rostlin fotosyntézu, která dává vzniknout molekulám energie pro živočichy. Díky fotosyntéze vzniká kyslík. Střídání světla a tmy reguluje životní pochody všeho živého. Naši předkové se vyvinuli pod vlivem slunce, celé dny byli zaplavováni jeho zářením.

Kam nechodí slunce…
Slunce je život, přesto se dnes slunci vyhýbáme, bojíme se ho a domníváme se, že způsobuje rakovinu kůže. Naši předkové ho naopak uctívali, sluneční božstva měla každá kultura a civilizace. Lidstvo žilo statisíce let na slunci, nechávalo ho působit na svou kůži, přesto lidem slunce neubližovalo.
Lidové rčení říká: kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Tím bezpochyby odkazuje na vitamin D, který se vytváří v kůži účinkem ultrafialové části slunečního záření. Ve skutečnosti to není vitamin, ale důležitý hormon regulující tisíce genů a procesů v těle, včetně důležitého vlivu na imunitu. Před objevem léků na tuberkulózu se nemocní léčili ve vysokohorských sanatoriích. Jedním z hlavních důvodů umístění sanatorií v horách bylo právě silnější UV záření a vyšší produkce vitaminu D v kůži, nemocní se denně slunili na terasách.
Výzkum účinku vitaminu D na lidský organismus se stále rozvíjí a mění původní představy nejen o účincích, které jsou mnohem rozvětvenější, než jsme si mysleli, ale i o vhodné hladině v krvi a dávkách potřebných pro její dosažení.
Vitamin D je důležitý pro správnou funkci regulačních T lymfocytů, které regulují správnou funkci imunity. Jejich snížená funkce vede k nadměrně aktivnímu imunitnímu systému, což se může projevit jako alergie nebo autoimunita, naopak příliš vysoká aktivita regulačních buněk imunitu tlumí. Snížená hladina vitaminu D oslabuje buněčnou imunitu i jinými mechanismy. Autoimunitní onemocnění mají různý výskyt vzhledem k zeměpisné šířce, přibývá jich směrem od rovníku k pólům; jedním z vysvětlení je méně slunečního svitu a tedy méně vitaminu D. Podporuje to i skutečnost, že ve Skandinávii je více autoimunitních nemocí (zejména roztroušené sklerózy) ve vnitrozemí než u moře, což souvisí s vyšší konzumací ryb (omega 3 mastné kyseliny a také vitamin D a A) v pobřežních oblastech.
Vitamin D ovlivňuje cca 2000 genů, reguluje růst a obnovu buněk, mimo jiné ovlivňuje expresi genu P53, jehož funkcí je kontrolovat správnost přepisu DNA. Tento gen v případě chyby při replikaci buňky ji směruje k opravě nebo řízené odúmrti (apoptóze). Při nedostatku  vitaminu D je exprese tohoto genu snížená, je nedostatečně aktivní, proto při dělení buněk může docházet k chybám přepisu DNA, což zvyšuje riziko vzniku rakoviny. Pouhé zvýšení hladiny vitaminu D bez dalších opatření zabrání vzniku 600 tisíc případů rakoviny prsu a střeva na celém světě.
Slunce zásadně ovlivňuje biologické rytmy. Epifýze se říká třetí oko, protože její činnost je řízena světelnými signály zvenku. Podle intenzity světla (zejména modrých vlnových délek) epifýza řídí vylučování hormonu melatoninu, serotoninu, růstového hormonu, kortizolu a dalších. Všechny hormony v těle mají svou cirkadiánní křivku, jejich produkce vrcholí v určité fázi dne a v jiné jejich hladina klesá na minimum. Střídání světla a tmy je zásadní pro správnou hormonální regulaci. Naše epifýza a další řídící struktury v mozku očekávají to, na čem se vyvinuly: probuzení přirozené za úsvitu, silné světlo hned po ránu, vrcholící sluneční záření kolem poledne, přirozený soumrak s úbytkem modrého světla a po soumraku oheň jako jediný zdroj světla. Všechna zvířata a lidé žijící mimo civilizaci nebo tradičním způsobem se řídí sluncem. V zimě spí déle a jsou méně aktivní, v létě je tomu naopak.
Melatonin je nutný k detoxikaci mozku. Dochází k tomu ale jen ve fázi hlubokého spánku a potřebuje na to určitou dobu. Narušení spánku tedy narušuje detoxikaci a obnovu mozku, dlouhodobé následky není třeba podrobně popisovat. Aby se v těle večer vytvořilo dost melatoninu, musí během dne nasbírat dostatek světla, přirozeného venku a večer musí nastat soumrak. Obrazovky televize, počítačů apod. tento proces narušují.
Dostatek světla a slunce má vliv i na produkci serotoninu. Někteří lidé jsou na nedostatek slunce velmi citliví a v zimě trpí sezonní depresí. Léčbou je nepřekvapivě světlo! Speciální lampy imitující svou silou a vlnovou délkou sluneční světlo. Nemocní se každé ráno asi 20-30 minut vystavují silnému světlu.

Kdo se bojí slunce?
Slunce nám tedy pomáhá vytvořit vitamin D, který má zásadní vliv na naši imunitu a celkové zdraví, řídí naše biorytmy, vylučování hormonů, umožňuje nám kvalitní spánek, pomáhá detoxikaci organismu a zlepšuje náladu. Proč se ho tedy bojíme? Kde se vzal ten strach?
Jediným důvodem, proč se bát slunce, je riziko rakoviny kůže. Existují dva druhy, bazaliom a melanom. Bazaliom je ohraničené bujení, které se považuje sice za zhoubné a má tendenci se bez léčby místně šířit, ale nemetastazuje. Léčba se omezuje na chirurgický zákrok. Melanom je nádor z pigmentových buněk, melanocytů, který může metastazovat do vnitřních orgánů a vést ke smrti.
Melanom se dává do souvislosti se spálením kůže. Jen zdánlivě paradoxně jím trpí více lidé slunci se vyhýbající, kteří se občas intenzivně sluní (a přitom se spálí), než lidé přirozeně se slunci vystavující. Naši předkové byli na slunci denně, neměli žádné krémy na opalování, přesto rakovinou kůže trpěli minimálně. Platí to i pro populace dodnes žijící tradičním způsobem života.
Vitamín D chrání před rakovinou tím, že posiluje buněčnou imunitu. Dostatečný pobyt na slunci, který vede k přirozenému celoročnímu opálení, zajistí dostatečnou hladinu vitamínu D, a tedy ochranu před rakovinou. Uvádí se, že na jeden případ melanomu, kterému zabráníme vyhýbání se slunci, připadá až padesát případů jiných rakovin, které jsou způsobeny nedostatkem vitamínu D v důsledku vyhýbání se slunci. Další civilizační nemoci nepočítaje.
Nedostatek vitamínu D v důsledku pobytu převážně v interiéru v kombinaci s jednorázovým intenzivním opalováním se spálením kůži naopak stresuje, zvýší počet volných radikálů a může vést ke vzniku melanomu. Přesně to ale mnoho lidí dělá: celý rok jsou zalezlí v bytě nebo kanceláři, bílí jako sníh v létě letí k moři, kde se během dvou týdnů snaží opálit co nejvíc do hněda. Mnoho z nich musí projít fází zčervenání kůže až spálení, než se dočkají kýžené hnědi. Zbytek roku vidí slunce zase jen skrz okno.
Náš organismus se sluncem počítá a potřebuje ho, v množství a podobě, na kterou je geneticky naprogramován. Bohužel současný způsob života tomu moc nepřeje. Naprostá většina z nás pracuje během dne uvnitř budov a se sluncem se míjí. Snažíme se to dohnat o víkendech a dovolených a přeháníme to. Narušujeme si biorytmy umělým prodlužováním dne a zkrácením noci, ráno pak nemůžeme využít přirozeného probuzení do nového dne. A když už na slunce jdeme, jdeme tam se strachem, pečlivě se namažeme krémy s vysokým ochranným faktorem, abychom neutrpěli újmu.
Jaký je rozdíl mezi vitamínem D získaným ze slunce a z jídla a suplementů?
Vitamín D ze slunce v těle vydrží déle než vitamín D z jídla a suplementů a nelze se jím předávkovat, organismus jeho produkci reguluje. 30 minut slunění v létě vyrobí cca 10 000 IU, ale běžná strava dodá cca 300 IU denně. Dokonce i velmi kvalitní strava dodá jen asi 1000IU denně. V naší oblasti a běžném způsobu života je prakticky jistý nedostatek u všech lidí, kteří vitamín D nedoplňují.
Při získávání vitamínu D ze slunečního záření je třeba exponovat slunci velké plochy kůže ve vhodných denních a ročních obdobích. Také záleží na metabolismu vitamínu D v organismu, zeměpisné poloze, barvě kůže, genetice atd. Více slunce potřebují lidé s tmavou kůží, žijící ve vyšších zeměpisných šířkách, děti matek s nedostatkem vitamínu D, senioři, zejména v pečovatelských domech a jiní lidé dlouhodobě žijící v budovách (např. vězni). Méně slunce potřebují lidé se světlou kůží žijící blíže rovníku, kteří jsou hodně venku. Lidé s bledší kůží syntetizují po oslunění více vitamínu D než lidé s tmavou pokožkou. Bledším lidem lépe vyhovuje vyšší hladina vitamínu D, tmavým stačí nižší.

(Dokončení příští týden)