Únor – měsíc žen

Je tu začátek nového měsíce, který sice ještě považujeme za zimní, ale zároveň je už patrné, že se začíná prodlužovat den… Naši předkové považovali únor za zcela specifický, předjarní měsíc a toto období měli spojené s mnoha různými zvyky a rituály, které byly často zaměřeny na uctění přírodních sil plodnosti a ženského principu. Některé z těchto rituálů můžeme i v současné době využít pro svůj vlastní růst…
Článek pro Meduňku připravila naše spolupracovnice Judita Peschlová.

Zapomenutý svátek předjaří, Svátek světel
Málokdo z nás – obyvatel střední Evropy, považuje únor za jarní měsíc. Naši předkové však  nepochybovali o tom, že únor je víc předjarní než zimní měsíc. Dosvědčuje to ostatně mnoho lidových zvyků, starých rituálů a faktů vztahujících se k božstvům uctívaným právě v souvislosti s tímto obdobím roku.
Únor tvoří jakýsi most mezi zimou a jarem, tmou a světlem, chladem a teplem. Začíná nádherným, i když trochu opomíjeným svátkem Hromnic, jinak označovaným za Svátek světel, v keltském pojetí je to svátek Imbolc. Tento měsíc přechodu, změny, bodu obratu a nových počátků měl a dodnes má zvláštní mytologický význam.
O Hromnicích, kterým dali jméno již staří Slované podle Perunova hromu, a církev jim tento název kupodivu nechala, vstupuje do země procitnuvší energie slunce, často symbolizována právě prvním jarním bleskem. Akumuluje se pod jejím povrchem a v plné síle z ní vyraší v podobě nové vegetace, nového života.

Slovanský „kočičí měsíc“ lásky
Na rozdíl od latinského pojmenování druhého měsíce roku, februario, které se užívalo ve starém Římě a znamenalo „čištění“, má české slovo únor kořeny v dění v přírodě. Led se v tomto měsíci obvykle „nořil“, lámal a pukal. V některých krajích se objevuje až od 18. století označení „měsíc oblevy“.
Jinde jej zase naši předkové pojmenovávali „kočičí měsíc“, protože v této sezoně roku se pářili kocouři a kočky.
Únor byl u slovanských kmenů překvapivě také jedním z měsíců lásky! Koncem druhé třetiny měsíce se dokonce obřadně slavil svátek „ptačích manželství“. To je zvyk, který se jakousi oklikou dostal do oblastí obydlených Slovany ze starého Říma. Na území dnešní Itálie je v únoru tepleji než v severnějších částech Evropy. Ptáci se tam proto začínají pářit již v jeho druhé polovině. Šlo o oslavu lásky spíš v její fyzické podobě. Není proto divu, že se církev snažila potlačit v jejích očích tak nestoudné rituály, jakými bylo tělesné spojení osob opačných pohlaví na „ptačí dobu“, tedy více méně jednorázově. Účelem těchto obřadů nebylo to samé, jako u podobných oslav začátkem května nebo o letním slunovratu, kdy šlo o zabezpečení úrody. V únoru se tímto milostným aktem mělo zajistit klíčení a začátek růstu toho, co dřímalo hluboko v zemi.
Ke vztahu žen a mužů se vztahoval rovněž staroslovanský zvyk, týkající se právě Hromnic. Byl projevem důležitosti ženského principu pro princip mužský. Aby si muži uchovali po celý následující rok svou sílu, za první jarní bouřky, přicházející za pomoci hlavního slovanského boha Peruna o Hromnicích, zvedali do výšky nejbližší ženu, kterou v té chvíli mohli popadnout. Byl to symbol uctění ženy jako „nosného“ pilíře, který poskytuje muži příležitost k růstu a k nabývání skutečné mužné síly.
Podle dochovaných záznamů z 16. století se únoru říkalo též „dřevěný měsíc“. Právě v čase únorové ubývající Luny káceli Slované stromy. Dřevo mělo lepší kvalitu a bylo mnohem odolnější proti různým vnějším i jiným vlivům.
V některých původně slovanských oblastech připravovaly hospodyně dlouhé domácí těstoviny, které však neposypávaly mákem jako na Tři krále, nýbrž je smíchaly s praženými vejci jako symbolem budoucího života. Jinde zas mládenci za zpěvu starších žen vyskakovali co nejvýše, aby len a konopí klíčící v zemi vyrostlo co nejvíc. Den po Hromnicích, na sv. Blažeje, chodili žáci z domu do domu a vybírali pro svého učitele slaninu, uzené a klobásy.
Obvykle chladný a k tomu i vlhký únor byl ve slovanském lidovém léčitelství považován za velice zrádný a obávaný. Snad proto Slované označovali Hromnice za vynikající den pro léčení, které bývalo součástí obřadů konaných v jejich podvečer.

Keltský měsíc „břicha“
U Keltů v různých oblastech Evropy spadal na začátek února jeden z osmi hlavních svátků v Kole roku. Jeho barvou byla stříbrná a bílá, barva čistoty a nevinnosti, čímž připomínal římské ponětí „februaria“ (februa = očista, očistná oběť). Souvisel s inspirací, bdělostí, prosperitou a zavržením starých, nefunkčních vazeb. Jeho název pochází z keltského slova „imbolg“, což znamená „v břiše“. První význam poukazoval na březí ovce, které nosily ve svém bříšku nový život. Druhý význam připomínal, že únor byl již obdobím, kdy se začala rodit první jehňata a lidé se poprvé po dlouhé zimě mohli napít čerstvého ovčího mléka, „naplnit si břich“, což pro ně bylo znakem přicházejícího plodného jara. S plodností má únor mnoho společného stejně jako jeho patronka, keltská bohyně Brigid. A byl tady ještě třetí faktor. V útrobách, čili „v břiše“ Matky Země, se začal „hýbat život“. Semínka rostlin, ačkoli to lidskému zraku ještě není viditelné, se začínají probouzet k novému životu a některé z nich zanedlouho prorazí na povrch i skrze příkrov sněhu.
Pro Imbolc, tak jako pro mnoho keltských svátků, byly typické ohně, později také hořící svíce. V tomto případě však nešlo o teplo, jako třeba o jarní rovnodennosti, nýbrž o světlo. Ohně měly rituálně přivolat víc světla, aby se dny mohly prodloužit.

Germánský měsíc žen
V těch částech Evropy, kde žily germánské kmeny, proslul únor jako „Sporkel“, „Spürkel“ nebo „Spirkel“ podle prastaré bohyně počasí a Země jménem Spurke.
V únoru vládly počasí podle přesvědčení germánských etnik nejenom bohyně, nýbrž i ženy z lidského pokolení. Tento názor mimochodem sdílely i některé slovanské kmeny, jejichž ženy dovedly jednoduchými fyzickými cvičeními měnit počasí nebo přivolávat déšť. Možná proto se později zrodila idea Panny Marie jako světice, jejíž obrazy na mnohých místech sloužily a dones slouží v rámci poutních průvodů jako zázračný prostředek na přivolání deště. Jeden z nejznámějších takových obrazů u nás se nachází ve vyšehradském chrámu sv. Petra a Pavla.
Z pradávných dob pochází germánské pojmenování února „ženský měsíc“. S únorem byla kdysi spojena větší práva a větší svoboda žen. Přicházelo pomalé probouzení jara, a tím i plodnosti, nového, počínajícího vzniku života v cyklu roku, což bylo doménou žen a bohyň.  Únor byl u Germánů rovněž časem nevázanosti, oslav a rozpustilosti. Únorové Spurkálie si nijak nezadaly s římskými Luperkáliemi. Různé karnevalové zvyky se točily zejména kolem bohyň a ženského principu, a také kolem kmenových oslav a setkání.

Staronové rituály
Budete-li chtít, i vy se můžete vracet ke starým zvykům, abyste byli více v kontaktu nejen se svými předky, nýbrž i s historií své země a s jejími vlastními tradicemi. Například si můžete stanovit nové cíle a za každý z nich postavit do kruhu pro Hromnice typické bílé svíce a sledovat jejich plamen. Snažte se u toho vidět v malých hořících zdrojích světla a tepla obrazy vašich splněných přání.
Nenajdete-li v čase Svátku Světel venku již žádný led, do něhož mentálně vložíte vše negativní, čeho byste se chtěli zbavit, nalijte do igelitového sáčku vodu a představte si, že do něj zároveň vkládáte vše to, od čeho se toužíte oprostit. Poté dejte sáček s vodou do mrazáku. V hromniční večer nechte venku led rozmrznout a odneste jej co nejdále od svého obydlí. Vodu vylijte na zem. Vsákne do půdy a odnese s sebou to, co už ve svém životě nechcete mít, abyste mohli druhý den po Hromnicích začít nanovo s čistým, bílým štítem.
Podpořte svůj vlastní růst a růst čehokoli, co si přejete, aby se vzmáhalo ve vašem životě, zasazením semínek do květináče. Soustřeďte se u toho na svůj záměr, který by se měl podle vašeho přání naplnit, rozvinout, „vyrůst“. Pečujte o semínka i jejich výhonky stejně jako budete pečovat o své vize a plány. Vzkvétající rostliny ještě víc posílí předjarní a jarní energii světla, ohně a slunce a budou se podílet na splnění vašich snů.
Postavte misku se sladkým mlékem s nadrobeným čerstvým chlebem na kuchyňskou linku pro „hospodáříčky“. Tak říkávali Slované malým polobožským bytostem, které střežily dům. Co je však důležitější, zabezpečovaly hojnost, zdraví, prostě dostatek všeho. Milují čerstvé mléko, takže pokud jim každý den nabídnete v malé nádobce trochu mléka, budou pečovat o rozkvět a blahobyt vašeho domova i všech jeho obyvatel.
Podílejte se i vy na vzkříšení našich zvyklostí a užijte si naplno očistný svátek Hromnic, třeba podle vzoru našich předků uklizením celého vašeho obydlí po zimě. A nezapomeňte také na důkladnou očistu sebe sama, která je také velmi důležitá.