Jak na jarní únavu?

Autorkou následujícího článku na velmi aktuální téma je MUDr. Ludmila Eleková. Paní doktorka bude mít v rámci cyklu Rok zdraví s Meduňkou přednášku přesně za měsíc – v úterý 7. dubna od 17 hodin v Galerii Cesty ke světlu Z. Hajného. (Téma přednášky: Jak co nejlépe zestárnout.)

 

I když to možná někoho překvapí, na začátku března je už pozdě na úvahy o možnostech, jak předejít jarní únavě, teď se jen „hasí požár“. Kdo se chce jarní únavě vyhnout, měl by na to myslet nejpozději na podzim, lépe již koncem léta! I přes to nabízím základní informace —  koneckonců, jaro bude i příští rok…

Mít či nemít energii?
Tzv. jarní únava podle mé zkušenosti nepostihuje lidi, kteří mají dost energie celý rok, je spíše vyvrcholením celoroční únavy u lidí, kteří jedou po celý rok „na půl plynu“. Právě koncem zimy, kdy klesají rezervy nejníže, si ji nejvíce uvědomují, ale unavení jsou celý rok. Mít nebo nemít energii, co tím lidé vlastně myslí? Říkáme to běžně, „nemám energii, jsem vyšťavený, vybitý apod.“ Subjektivně se tím popisuje stav slabosti, tíhy, nedostatku motivace a chuti něco dělat, někdy ospalost, bolesti svalů, nedostatek fyzické síly apod. Jde o subjektivní prožitek a každý bude vnímat nejvíce něco jiného. V každém případě jde o pocit, že nemáme dost sil na denní úkony a úkoly a zvládneme je za cenu extrémního vypětí a únavy ke konci dne. Lidem pak nezůstává energie na záliby a aktivní odpočinek.
Objektivně jsou za tímto pocitem konkrétní biochemické pochody. Jak v organismu vzniká energie, jak ji vytváří z potravy a jak s ní hospodaří? Tomu je třeba rozumět, abychom věděli, jak tento proces podpořit nebo alespoň nenarušovat. Energii lidský organismus vytváří v buněčných organelách mitochondriích. Mitochondrie jsou vlastně buněčné elektrárny, v nich vzniká z paliva (glukózy, kyseliny mléčné, mastných kyselin nebo ketonů) energie, kterou buňky uskladňují ve formě molekuly adenosin trifosfátu (ATP). ATP jsou jakési „baterie“, zásobníky energie. Jejich proměnou na adenosin difosfát (ADP) buňka energii uvolní pro potřebné metabolické procesy. Počet mitochondrií a jejich výkonnost určuje, kolik energie buňka je schopna vytvořit a kolik má tedy k dispozici. Abychom měli přesnější představu o množství ATP, které v těle denně vznikne – jde o cca dvě třetiny tělesné váhy. Buňky, které mají velké nároky na energii, například buňky mozku a svalů, včetně srdce, mají každá až desetitisíce mitochondrií, méně aktivní buňky jich mohou mít jen několik set nebo tisíc. Právě nedostatečná tvorba energie v mitochondriích je příčinou únavy. Jde o skutečný nedostatek energie. Mitochondrie pro své optimální fungování potřebují dostatek vitamínů a jiných kofaktorů, mezi nejdůležitější patří koenzym Q10, vitamíny řady B, kyselina listová, vitamín C, magnésium, karnitin a další. Neméně důležitá je ochrana před volnými radikály. Při spalování potravy, zejména glukózy, dochází k tvorbě volných radikálů, metabolismus potravy je hlavním zdrojem volných radikálů, zejména stravy plné glukózy (tedy i škrobů!) bez adekvátních ochranných živin. Hlavním ochráncem vnitřku buňky před volnými radikály je glutathion. Je to sloučena tvořená třemi aminokyselinami: kyselinou glutamovou, cysteinem a glycinem. Je obnovován reakcí katalyzovanou enzymem glutathionreduktázou, enzym glutathion-S-transferáza je schopen ho připojovat na různé chemické látky a tak je neutralizovat.
Pro dostatečnou tvorbu glutathionu buňka potřebuje aminokyseliny, z kterých je tvořen, tj. potraviny obsahující hojně cysteinu (potraviny obsahující síru, jako vejce, mléčné výrobky, brukvovitá zelenina a cibuloviny) a glycinu (ve větším množství je obsažen jen v kolagenu, tj. pojivových tkáních jako jsou kosti, šlachy, vazy, chrupavky, kližky a vývary z nich). Jde sice o neesenciální aminokyseliny, umíme je sami syntetizovat, ale v situaci oslabení se mohou stát podmíněně esenciálními, tedy musí být v potravě.

Co škodí a co pomáhá?
Nyní si probereme vlivy, které mitochondrie poškozují a posilují. Nejprve se podívejme na  škůdce. Mitochondrie nejvíce poškozuje oxidativní stres a toxiny. V některých případech jdou obě poškození ruku v ruce, např. u toxinů, které způsobují oxidativní stres. Zde bych chtěla na záporné „čestné místo“ postavit dobře známý paracetamol, součást léků „na chřipku“ a proti bolesti. Paracetamol je mitochondriální jed. Při jeho metabolizování vzniká toxický meziprodukt NAPQI. Tato látka je hlavním původcem toxických účinků paracetamolu, protože účinkuje jako volný radikál a spotřebovává buněčnou zásobu glutathionu. Glutathion se musí postarat nejen o NAPQI, ale končí u něj všechny volné radikály. Paracetamol poškozuje mitochondrie všech buněk, ale zejména jater, svalů a mozku. Jde o buňky s nejvyšším metabolickým obratem. Toxický účinek paracetamolu na játra je způsoben právě poškozením jejich mitochondrií. Jaterní buňky pak nejsou schopny detoxikovat nejen paracetamol, ale ani jiné toxiny, s kterými se musí denně vypořádávat. Důsledky jsou dobře známé.
Kdo má ve zvyku při infekci užívat paracetamol, poškozuje si celý organismus, ale zejména játra, svaly (včetně srdce) a mozkové buňky. Důsledky každý takový člověk dobře zná: táhnoucí se únava, neschopnost se z nemoci pořádně dostat, tělesná slabost, slabá paměť a soustředění, bolesti hlavy, zadýchávání se apod. Je třeba si uvědomit, že účinek paracetamolu na horečku a bolest je neoddělitelný, takže když si ho vezmete při viróze s úmyslem jen si ulevit od bolestí hlavy, stejně vám srazí teplotu a poškodí imunitu, játra a vše ostatní. Nelze to oddělit. Jestli si při nemoci nehodláte ubližovat, nezbývá těch pár dní protrpět. Vyplatí se to, rychleji budete fit. Již jsem to psala jinde, ale během své praxe jsem opakovaně viděla, že takto jsou vyčerpaní skutečně jen lidé, kteří si virózu „léčili“ paracetamolem nebo jinými léky snižujícími horečku. Kdo si to pěkně prošel s přirozenou horečkou, je obvykle do týdne fit. Dalšími poškozujícími faktory jsou toxiny jako rtuť a jiné těžké kovy a další chemikálie způsobující oxidativní stres. Tedy všechny toxické vlivy vnějšího prostředí: znečištěný vzduch a samozřejmě cigaretový kouř, voda a potrava. Protože jen omezeně můžeme ovlivnit, co dýcháme a pijeme, je třeba se soustředit na potraviny. V jejich výběru máme podstatně větší volbu. Pravidlo výběru je velmi jednoduché: čím je potravina víc zpracovaná, tím hůř. Čím má vyšší poměr energie vůči živinám, tím hůř. A obráceně, nejlepší jsou potraviny v přirozeném stavu, nezpracované a bohaté na živiny v poměru ke kaloriím.
Co to znamená pro nákup? Na pozitivním konci žebříčku je zelenina, kterou si doma dáme mléčně kvasit, ovoce, vnitřnosti, maso, vejce, přírodní ideálně nepasterizované mléčné výrobky (smetana, máslo, sýry), ořechy, semínka, palmový a kokosový olej. Samozřejmě nesmíme zapomenout na potraviny obsahující stavební materiál pro glutathion, tedy cystein a síru (vejce, mléčné výrobky, brokolice, květák, zelí, kapusta, ředkev, růžičková kapusta, hořčice, pekingské zelí a křen, dále cibuloviny: cibuli, česnek a pórek) a glycin (kolagen, želatina, vazivové tkáně a vývary z nich). O glutamovou kyselinu se starat nemusíme, té je v každé bílkovině dost…

                                                                                                                                                                      (dokončení)