Vše, co potřebujeme, roste kolem nás…

… o tom je přesvědčena sympatická olomoucká lékařka MUDr. Alena Hamplová, se kterou si v titulním rozhovoru květnové Meduňky, která právě vyšla, povídala redaktorka Věra Keilová. Nabízíme část rozhovoru, celý si přečtete v novém čísle MEDUŇKY. Nové číslo zakoupíte na stáncích PNS a je také k dispozici na emedunka.cz

 

MUDr. Alena Hamplová předpovídá velkou budoucnost bylinkám, a to nejen proto, že dokážou podpořit naši imunitu. Je velkou stoupenkyní přírodní medicíny a vášnivou bylinářkou, má v případě zájmu pro každého i radu, jak si kromě léků pomoci léčivými rostlinami. Na rozhovor jsem se za ní vydala do Olomouce, kde má svoji interní ambulanci. V konvici voněl čaj z mateřídoušky a příjemnou atmosféru ordinace dotvářely její vlastní obrazy s motivy přírody a různé byliny v květináčích.

Čemu se věnujete ve své ordinace na poliklinice Agel?
Ve své interní ambulanci se zabývám tzv. vnitřními nemocemi, tedy zejména vysokým krevním tlakem nebo zvýšenou hladinou cholesterolu, kardiovaskulárními nemocemi, poruchami štítné žlázy, cukrovkou a dalšími metabolickými chorobami, osteoporózou, onemocněními zažívacího traktu apod. V podstatě sem spadá cokoliv, co se neoperuje. V interních ambulancích jsou často pravidelně kontrolováni lidé, kteří se léčí s vícero vnitřními nemocemi.
Předtím jsem třináct let působila na interním oddělení nemocnice ve Šternberku, kde jsem se věnovala hlavně akutní medicíně. Když se mi narodily děti, byly noční služby a neustálý nemocniční stres pro mě již neúnosné, a tak jsem přivítala možnost mít ordinaci na poliklinice v Olomouci, kde nyní pracuju už osmým rokem.

Kdy jste se začala zajímat o léčivé rostliny?
Vyrostla jsem na periferii Olomouce v Holici, kde jsme měli velkou zahradu, a babička tam mimo jiné pěstovala i bylinky. Máme to v rodině, protože její babička, která přišla z Ukrajiny, byla lidovou léčitelkou. Babička také měla doma staré herbáře a další zajímavé knihy.
Jako dítěti mi to přišlo naprosto přirozené. Když někdo v rodině onemocněl, převážně se léčil bylinkami, takže když mu bylo špatně, pil například čaj z pelyňku, heřmánku, řepíku… A černý bez – ten jsme pili pořád a je to můj oblíbenec dodneška.

Černému bezu jste dokonce věnovala svoji elektronickou knihu s názvem Čarovný černý bez…
Každý určitě zná přísloví „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni“.  Myšlen je černý bez. Kromě toho ale sbírám i bez červený. Ten suším a dělám z něj šťávu. Plody obou se však vždy musejí tepelně zpracovat, jinak si můžeme vytvořit zdravotní potíže. Z černého bezu dělám úplně všechno – na jaře sbírám květy, suším je, připravuju z nich sirup, z bezinek posléze víno a také používám listy. Ty jsou vhodné na bolestivé stavy, například když někoho bolí koleno, list se míně naklepe, přiloží a zafixuje třeba šátkem. A kromě toho poslední dobou z bezu také připravuji oxymel.

To je co?
Jde o přípravek na bázi jablečného octa (někdy dávám i kombuchový ocet), medu a léčivé rostliny. Vyrábím si svůj vlastní jablečný ocet, který je nepasterizovaný, takže když do něj přidám med a bylinku, kvasí to a postupně vznikne jakýsi superprodukt – kvašený sirup zajímavé chuti vhodný pro posílení střevního mikrobiomu s dalšími efekty medu a byliny. Oxymel se užívá po lžičkách preventivně i léčebně. Připravoval se už ve středověku. Pak se na něj zapomnělo, ale v anglosaských zemích se jeho výroba obnovila a postupně se v podstatě díky mě opět rozšiřuje i u nás.

Unikátní a přehledný systém práce s bylinami

Dá se tedy říci, že jste samouk?
V podstatě ano. Bylinky mě přitahovaly už v dětství. Když člověka něco baví a vidí, že to je jeho cesta, jde mu to pak naproti samo. Studovala jsem různé herbáře a dnes ráda brouzdám i po anglických nebo ruských webech věnovaných bylinkám, protože často zjišťuju, že jinde se určité byliny používají v trochu v jiných indikacích, což je zajímavé. Znalosti tedy stále doplňuju. A kromě toho také spolupracuju s moravským bylinářem Vláďou Vitáskem a vyměňujeme si nejen informace, ale občas i sazenice.

Jaké bylinky máte nejraději?
Jestli se to vůbec dá takhle říci, tak asi černý bez, dub, tužebník jilmový, řebříček, jitrocel, kopřivu apod – divoké bylinky jsou všeobecně naprosto úžasná záležitost.
Mnohé byliny jsou polyfunkční, takže např. zklidňují, zároveň působí pozitivně na zažívací ústrojí, jsou močopudné, dají se použít na kožní problémy či rány atd. V přírodě si tak můžete oblíbit třeba jen pět bylinek a zvládnete tím téměř všechno, protože obsahují směs látek, které se vzájemně doplňují a podporují. Nejde tedy jen o jeden účinek na určitý problém, jak jsme zvyklí u chemického léku. Farmaceutický průmysl se vždy snaží izolovat jen jednu účinnou látku, ale v rostlině jich je obsažen celý komplex, a právě proto pak působí komplexně. Nejsou tak razantní jako léky a při jejich užívání je třeba trpělivosti, ale většinou nemají závažnější nežádoucí účinky. Nepotlačují příznaky, ale napomáhají samoúzdravným tělesným pochodům.

Také jste vymyslela svůj vlastní systém, jak s bylinami pracovat. V čem spočívá?
Lidské tělo, jeho potřeby a potíže, jsem rozdělila do šestnácti okruhů od hlavy až k patě. Využití bylin pak ve svých textech popisuju tak, že uvádím, v jakých okruzích mají uplatnění. Pro představu například první okruh tvoří nervové poruchy a psychiatrické poruchy, druhý krční, nosní a ušní, třetí oční poruchy, čtvrtý respirační systém, pátý okruh představuje kardiovaskulární systém, šestý je přiřazen zažívacímu traktu, osmý gynekologii, jedenáctý pohybovému ústrojí, čtrnáctý detoxikaci a šestnáctý rakovině. Zajímavé je, že některé byliny působí úplně na všechny systémy. Jiné mohou pomoci třeba ve čtyřech oblastech, ale nikdy nepůsobí jen na jeden systém. K tomu vždy uvádím recepty, jak bylinu zpracovat a užívat. Vše doplňuji vlastními fotografiemi bylin. Dosud jsem vydala tištěnou knihu Čarovná lékárna kolem našeho domu a čtyři elektronické knihy.  A kdy píšu?  Po večerech a ve volných chvílích. S psaním jsem začala právě proto, že se mě lidé stále ptali, jak se v účincích léčivých rostlin vyznat a jak je používat. Proto jsem také založila svůj web Čarovná lékárna kolem nás.

Kdy má člověk začít léčbu bylinkami a kdy by naopak měl jít k lékaři?
I o tom je třeba lidi informovat. Moje další knížka, na níž pracuju, má pracovní název Čarovná lékárna a sezónní infekty dýchacích cest a bude zaměřená na respirační nemoci. U každého problému zde uvádím i všechny alarmující příznaky, aby bylo jasné, kdy je opravdu nutné navštívit lékaře. Patří mezi ně například horečka trvající déle než tři dny a zduřelé a povleklé mandle a další. Rozvinutou angínu je zpravidla lepší léčit pomocí antibiotik, protože příčinou bývá často streptokok, který může způsobit komplikace, jako je revmatická horečka nebo postižení ledvin. Častější komplikací je také absces mandle.
Tato kniha se tedy bude zabývat symptomy infekcí dýchacích cest. Budu se snažit, aby lidi pochopili, proč je bolí v krku a jak to v krku vypadá, proč kašlou nebo mají rýmu, co dělat při horečce, když nás bolí ucho atd. Dělám si k tomu i vlastní ilustrace.
Všichni by měli vědět, jak se například liší angína od virové faryngitidy. U všech těchto symptomů pak budou vyčerpávající informace o možnostech užívání léčivých rostlin spolu s přesnými návody.  Výběr bylin, který čtenář na své potíže použije, bude záležet na jeho možnostech – může čerpat z okolní přírody, ze zahrady, z okenního parapetu, spižírny apod.  Podle toho také jednotlivé kapitoly člením. Také tam bude i odstaveček o psychosomatice.

Co byste doporučila, když se některé nemoci stále vracejí a opakují?
Když se choroby opakují nebo jsou chronické, je třeba zasáhnout nejen léčebně, ale také je nutné rozklíčovat, proč nemoc vznikla, tj. zjistit její psychosomatický podtext, který tam je v určité míře vždy. Je důležité se mu věnovat. Také je dobré zamyslet se nad tím, jestli nepřeceňujeme svoje síly.