Nohy, nožky, nožičky – tak trochu citlivé téma…
Pavel Kloud, autor výborné knihy Nohy, nožky, nožičky se věnuje nohám komplexně a nevyhýbá se ani „citlivějším“ tématům, jakým je právě třeba pocení a zápach nohou. Mimochodem, víte, že nadměrný zápach nohou může být dokonce někdy i příznakem některých onemocnění? Anebo to možná bude chtít obout si v teplých dnech lehčí boty než kožené tenisky…-:)
Pocení a zápach nohou
Nadměrné pocení nohou a bakterie způsobující pach nohou – tak může vypadat vážný a nežádoucí fyzický a následně i psychický problém. Na nohou máme větší hustotu potních žláz než na jiných částech těla a tyto žlázy vyprodukují velké množství potu, které je závislé na široké škále emocí, pití tekutin, způsobu stravování, cvičení či nošení těsně padnoucích bot. Tímto problémem občas trpí většina lidí. Mimořádný zápach a pocení nohou je také příznačné pro některá onemocnění, jako je chudokrevnost nebo nadměrná činnost štítné žlázy. Někdy si lidé na pach svých nohou natolik zvyknou, že ho přestanou vnímat, což se nestává členům jejich rodiny a spolupracovníkům. Nepříjemný pach nohou může mít různé odlišnosti a svého „nositele“ by měl vždy donutit k účinnější osobní hygieně. Pouze preventivní péče omezí riziko vzniku kožních a nehtových infekcí nebo puchýřů. Každodenní péče o takové nohy spočívá v mytí antibakteriálním prostředkem s důkladným osušením. Do bot vkládáme na noc přípravky (určené na nohy i do bot), absorbující vlhkost i zápach. Boty střídáme. Zvýšíme příjem zásadotvorných potravin (viz kapitola 4). Znamená to hlavně jíst více zeleniny a případně přejít na makrobiotickou stravu. Často měníme ponožky a nosíme takové, které dobře absorbují vlhkost, při jejich pořizování dáváme přednost přírodním materiálům jako je vlna, bavlna nebo jejich směs. Používáme různé antiperspiranty proti pocení, a to i ty, které jsou původně určeny proti pocení v podpaždí.
I tuto poruchu je důležité nejprve správně diagnostikovat a odstranit příčinu, která může mít souvislost s termoregulací a krevním oběhem. Zvýšenou péči věnujeme ledvinám, které bývají oslabeny. Harmonizujeme energetické dráhy cvičením (viz kapitola 5), nebo pomocí shiatsu, akupresury, tlakové masáže chodidel a bylinkovými koupelemi. Nalezení příčiny ale raději přenecháme odborníkovi.
Atletická noha je název jedné z nejčastějších plísňových infekcí. Odhaduje se, že nejméně jednou v životě postihne až sedmdesát procent lidí. Způsobuje odlupování, šupinatění a svědění pokožky v postižených místech. Ačkoli jsou spory plísně způsobující atletickou nohu v okolním prostředí poměrně běžné, obvykle se jim nedaří napadnout pokožku, která je suchá a dobře větraná. Proto se tento typ infekce na ostatních částech těla vyskytuje vzácně. Nohy jsou ovšem k infekci náchylné, protože teplé, vlhké a nevětrané prostředí uzavřené boty vytváří ideální podmínky pro růst tohoto organismu. Všímám si, jak se starají o nohy návštěvníci bazénů. Nohy jsou na posledním místě v utírání ručníkem, a to většinou ručníkem již mokrým. Ještě jsem neviděl, že by někdo měl ručník zcela suchý, připravený speciálně na dokonalé vysušení nohou a meziprstních prostor. Nohy by si zasloužily vysušit fénem, ale ani to nikdo nedělá a ve veřejných bazénech to zpravidla ani není technicky proveditelné. Pravděpodobnost infekce dále zvyšuje vliv prostředí obuvi na nohu: trvalá vlhkost z neodpařujícího se potu snižuje schopnost přirozené mastnoty a antibiotik vylučovaných pokožkou bránit množení mikrobů. Sportovní boty potíže ještě zhoršují tím, že jejich vysoká trakce vytváří při každém kroku třecí efekt. V jeho důsledku noha uvnitř boty klouže, což vede k nárůstu tepla třením. Noha se ve sportovní obuvi potí v průměru o 50 % více než v ostatních typech uzavřených bot. Přidají-li se k tomu všemu ještě drobná poranění, například puchýře nebo kontaktní dermatitidy, výsledkem je ideální prostředí pro vznik infekce.
