Inspirace z meduňkové knihovničky: Vostrá škola života…

V této knize se utvrdíte v tom, že rány osudu jsou mnohdy dočasné a bývají pro nás vítězstvím nebo osvobozením, které zatím nevidíme. A že ten nás čas přijde, nám autorka této knihy Markéta Vostrá ukazuje zcela zřetelně… Pro tento týden jsme vybrali ukázku, která se týká tématu Já a Ty – tedy veledůležitého tématu vztahů… Knihu získáte na www.knihovnickamedunky.cz

Sedmá komnata
Opustili jsme šestou komnatu, kde jsme dokázali precizností, trpělivostí a vytrvalostí na úkor svého pohodlného ega, zpracovávat myšlenky, sny a vize objevené v komnatě páté.
Pobyt v šesté komnatě byl zároveň poznáním toho, že naše ego, naše Já není na této planetě osamoceno a musí se naučit respektovat i její ostatní bytosti. Toto zjištění je i symbolickým pádem z výšin našeho Já a my se ocitáme opět v komnatě první, kde se náš život počal.
První komnata, nám dnes již důvěrně známý prostor, kde se zrodilo naše uvědomění „Já jsem“a oddělilo nás tak od světa nevědomého, tedy vědomě nevědomého.
První kroky i pády ve hmotě a poznání, že každá chybná akce vyvolává reakci, která bolí. Poznání, jak moc jsme zranitelní ve svém křehkém těle. I strach, že jsme se navždy ztratili své moudré duši, která nás neustále chrání a vede naše kroky i když si to v prvních šesti komnatách uvědomujeme většinou jen skrze bolestivá poznání.
Přímo naproti naší první komnaty je vchod do komnaty sedmé. Přímo naproti našemu Já je umístěno čísi Ty. Dvě naprosto rozdílné a přesto se tak doplňující energie, jin a jang, dvě strany jedné mince, či dvě protilehlé komnaty na jednom patře. Zvědavě hledíme tváří v tvář naší opozici.
V rámci prvních šesti komnat jsme se vybudovali a jsme dílčí složka, která se teprve prostřednictvím integrace Ty stává celistvou bytostí. Jedna bez druhé nemůže existovat a bytost, která odmítá nahlédnout za polovinu svého Já se těžko kdy nalezne ve svém harmonickém středu i v harmonickém souznění se svým okolím.
Na ose Já – Ty se začínáme učit od ostatních a chovat se k nim tak, abychom jimi nemanipulovali k obrazu našeho ega natolik, že je připravíme o jejich vlastní individualitu. Od nich očekáváme to samé.
Překročíme tedy pomyslný práh do komnaty kde sídlí Ty, tedy ten, kdo je v danou chvíli naším naprosto jasným odrazem, naším zrcadlem ve kterém svůj charakter, své schopnosti i svá pochybení vidíme naprosto zřetelně za předpokladu,že se je chceme naučit vidět.
Jsme v sedmé komnatě kde vládne svou zvláštně bolavě krásnou energií planeta Venuše a kde si budeme osvojovat charakteristické rysy znamení Vah.
Tarotová karta Karma, spravedlnost, rovnováha, nám dává již předem tušit, že úkoly, které zde na nás čekají budou o hlubokých partnerských vztazích. O harmonickém vyvážení vztahu Já – Ty.
S planetou Venuší jsme se již setkali v druhé komnatě. Zde ji však již nebudeme nazývat Jitřenkou, nýbrž Večernicí. Také konfrontace s našimi vnitřními tvůrčími obsahy zde nebude tak aktuální. Venuše je bohyní lásky, a v sedmé komnatě budeme seznámeni především s proměnlivostí citových záležitostí. Budeme hledat a doufejme i nalézat schopnost v této věčné spirále citů a pocitů, zachytit vlastní harmonický střed. Venuše přináší impuls, dá šanci vzniknout lásce. Úkolem člověka je kultivovat tyto city a jejich prostřednictvím kultivovat sebe v hluboce cítící, láskyplnou, sjednocenou bytost.
Jedním z mnoha Venušiných dětí, Eros je zároveň jejím nejvydatnějším pomocníkem. Svými šípy vydává oběti buď lásce, nebo zármutku. V páté komnatě jsme si mohli dovolit flirtovat, koketovat, svádět a bylo to čistě pro radost z okamžiku. V sedmé komnatě už nám takovéto chování rozhodně neprojde. Zde je planeta Venuše zástupcem energií, které podněcují schopnost hluboce a trvale a milovat. To, že je Venuše dáma dvou tváří jsme již zmiňovali. Venuše je záblesk krásného a dlouhodobě jen stěží zachytitelného prožitku. Venuše je touha po dalších prožitcích i naděje, že se opět z hlubin duše rozechvěje cit, který prostoupí vědomím a dá na pár krátkých okamžiků pocítit, že Země je přes všechna úskalí přece jen krásné místo k pobytu. Druhá Venušina tvář je kruté poznání, že čím hlubší je záblesk tohoto citu, tím horší je po jeho ztrátě propad do zoufalství a smutku. Venuše působí našemu Já mocné výkyvy na obě strany. Spočinutí v harmonickém vyvážení, bez zmítání se ve spirálách emocích, je opravdovým mistrovstvím života.
To, že Venuše trestá nezájem či laxnost vůči svému resortu je poznat z tváří lidí předčasně uvadlých, zahořklých a zatrpklých. Lidí, kteří pocit štěstí pochopili jako něco, co jim má být zprostředkováno a permanentně dodáváno okolím. To také nese údajnou zodpovědnost za to, že jejich životy zůstaly nenaplněny a bez pocitu radosti. Venuše odměňuje každého, kdo vnímá krásu a lásku. Její energie je prostoupena vším na této planetě. Kdo po jejích podnětech dokáže lásku sám vytvářet má Venuši na své straně. Ten kdo však pochybí a zamění lásku bezpodmínečnou, tedy lásku, která si neklade podmínky, za majetnictví a usilování o moc, tomu se její energie na dlouhou dobu vzdálí. Minimálně do té doby, než se jí naučí znovu rozpoznávat.
V sedmé komnatě našeho domu se tedy rozpoznáváme skrze druhého a jedním z úskalí pochopení fungujících vztahových principů je nesprávná míra čehokoli. Rovnováhu mezi dáváním a přijímáním nám neustále připomínají dvě kmitající misky vah, symbol znamení této komnaty. Jakmile na jednu misku nandáme příliš, druhá automaticky vylétne do vzduchu. Vyvážení našich symbolických vnitřních misek znamená spočinutí v nadhledu nad rameny misek a to přesně v jejich středu. Tam je spojnice, pouto, které umožňuje vnímat obě misky a přitom nezatěžovat příliš ani jednu z nich. Tím se přestanou vzájemně vychylovat. Naše vnitřní misky vah mohou být naplněné čímkoli. Na jedné si může hovět láska, na druhé nenávist, či na jedné rozum, na druhé pak cit.
Absolutní protiklady na miskách vždy vyvolají vnitřní konflikt v nás a naším úkolem zůstává sjednocovat je tak dlouho, dokud se nám nedostane pravé míry. Váhy budou vyvážené. To nám zprostředkuje pravou míru chování se vůči druhým i pravou míru toho co dovolíme ostatním vůči sobě.
Vždy, když se nám dějí nepříjemnosti v partnerském vztahu, je téma rovnováhy tím aktuálním pro nás…
Kapitola pokračuje dále, na konci každé kapitoly zařdila autorka Markéta poučné příběhy z reálného života.

Příběh Hanky
Hanka je zajatcem komnat v prvním patře a věčný zápas Já s Ty ji dlouhodobě připravuje o radost ze života. Hanka se vdávala poměrně mladá za solidního, spolehlivého a zdvořilého muže. Sám vyrůstal v poměrně harmonické rodině, takže pojmy jako zodpovědnost, ochota pomáhat ženě, trpělivost s dítětem, vnímal jako naprosto přirozenou součást domova. Hanka vyrůstala v rodině kde otec s matkou neustále zápasili a sebemenší podnět byl pro ně startovacím signálem na nekonečné hašteření. Otec Hanku v dětství často fyzicky atakoval, matka jakýkoliv interní rodinný problém roznášela po vesnici. Hanka odcházela z domova s pevným přesvědčením, že nikdy ve svém vztahu nepřipustí, aby se stal takto lidsky nedůstojným. Po svých rodičích však zdědila touhu velet, o všem vědět, a mít věci pod kontrolou. Tím, že rodiče byli více méně stejní, se v Hance vše znásobilo. Rodina, kterou vytvořila se svým mužem by za jiných okolností mohla být zřejmě maximálně spokojená. Krásné dítě, krásný byt, finanční zajištění, dovolené. Manžel, který chodil z práce rovnou domů a přebíral péči o syna. V chování submisivní, takže touha šéfovat byla Hance též saturována. Vzhledem k příliš hodnému manželovi bylo toto vítězství pro ni až příliš snadné. Nebyla schopna rozpoznat, že po nepěkném dětství jí osud dává možnost pookřát a hlavně správně se vyvážit vůči Ty.
Osud tedy přitvrdil a poslal jí do cesty milence s prakticky stejnými charakterovými vlastnostmi jako byly ty její. Silná vzájemná přitažlivost rozvibrovala sled událostí, které vyústily posléze v Hančin odchod a nastěhování se i se synem ke svému Ty. To bylo stejně egocentrické, panovačné a navíc cholerické. Nastalo mnohaleté období vášnivých hádek i stejně vášnivého usmiřování. Tyto neustálé emoční vzruchy nakonec vyčerpaly vztah natolik, že jakákoli komunikace ať z jedné, či z druhé strany byla protistranou vždy atakována či zesměšněna. Hanka ostřelovala svého druha neustálou palbou otázek, poukazováním na jeho chyby, kritikou. On jí z druhé strany statečně odpovídal, když už se vůbec bavil, pouze invektivami a stále častěji hledal útočiště v hospodě. Hančin syn většinou mlčky a ohromeně přihlížel tomuto výboji dvou stejných povah, které jej připravili o harmonické dětství.
Hanka brzy po nastěhování ke svému milenci začala rozpoznávat co pro ni dělal, i znamenal její první muž. Život s ním mohl být plný klidu a pohody, ale tento dar byl zřejmě předčasný a ona jej tenkrát nebyla schopna ocenit. Situace se otočila. Jak ona kdysi v manželství snila o svém milenci, tak nyní v tomto neutěšeném vztahu snila o svém bývalém muži. Ten mezitím založil novou rodinu, takže návrat byl osudem znemožněn.
Hanka při terapii došla k poznání, že spirály lásky a nenávisti, misky vah zuřivě kmitající se musí zklidnit a stabilizovat. Postupně se učila rozpoznávat, jak její projevy může okolí vnímat, a jak je někdy složité je snášet. Pochopila, že její druhý muž má také celou řadu kvalitních vlastností, ukrytých pod vrstvami, které musí odstranit její láska k němu a to trpělivou prací na sobě a ve vztahu k němu. Vytrvalost, porozumění, pochopení, tolerance, láska i vzájemná úcta. Všechno to, co kdysi dostávala od svého prvního muže a zcela samozřejmě přijímala, nyní musela sama vyvinout vůči druhému partnerovi za daleko složitějších podmínek.
Vyrovnání karmy zde probíhá naprosto ukázkově. Přesně to, co Hanka dělala svému prvnímu muži, míru utrpení, které mu působila, jí současný partner vrací a ona přesto ze vztahu nemůže odejít, protože odchodem by jí zničila její vlastní citová závislost na něm. Dokonalá past první komnaty. Můžeš odejít až pochopíš a napravíš.