Z červnové Meduňky: Krátkozrakost u dětí

Aktuální červnové číslo MEDUŇKY je svým hlavním tématem zaměřeno na SPOKOJENÉ DĚTI A JEJICH RODIČE – naši autoři se zamýšlejí nad tím, co mohou rodiče pro spokojenost svých dětí (a tím i pro svoji) udělat. Lektorka hormonální a obličejové jógy a specialistka na zlepšování zraku přirozenou metodou Yvona Švecová připravila pro červnové číslo Meduňky článek o krátkozrakosti u dětí. Jde bohužel o velmi častý problém, který se vzhledem k tomu, kolik času trávily děti u počítače v uplynulém covidovém roce, ještě rozšířil. Yvona v článku nabízí i množství praktických rad na zlepšování a podporu dětského zraku. Červnová Meduňka je stále na stáncích PNS nebo také v elektronické verzi na emedunka.cz

Z článku Ing. Yvony Švecové
Krátkozrakost je nejčastěji se vyskytující oční vada. Počet krátkozrakých lidí navíc trvale narůstá, v Evropě a USA se týká již 40% populace, v Asii dokonce neuvěřitelných 80%. Jistě Vás napadá souvislost se sedavým způsobem života a mnohdy až nezdravou závislostí na moderních technologiích. Obojí se týká nás dospělých a bohužel i našich dětí. Lze tedy krátkozrakosti u dětí nějak předcházet? A pokud již naše dítě nosí dioptrické brýle, je možné se jich zbavit? Odpovědi budeme čerpat z metody Přirozeného zlepšení zraku a obě jsou kladné.
Krátkozrakost neboli myopie je jedna z nejběžnějších, tzv. refrakčních, vad. Krátkozraký člověk vidí rozostřeně vzdálené předměty. To proto, že světelné paprsky se spojují před sítnicí místo na sítnici. Tuto oční vadu má na svědomí příliš protáhlý tvar oční koule, která by měla být dokonale kulatá. Je-li oko jen o jeden milimetr delší, už to vydá za tři dioptrie! Příčinu tohoto stavu vidí současná věda v genetických dispozicích, vysvětluje ji jako vrozenou vadu. Vždy, když se něco schovává za predispozici a genetiku, je dobré zbystřit. My se s tímto vysvětlením nespokojíme a budeme pátrat po hlubší příčině problému. Oční lékař Dr. William Bates již na začátku minulého století objevil souvislost působení okohybných svalů na tvar oční koule. Na oko totiž působí silou, která může oční kouli mírně zdeformovat. Oko je obklopeno skupinou různých svalů. Dva šikmé svaly obklopují oči jako pás. Čtyři přímé svaly drží oko v oční jamce. Takže jak teorie Dr. Batese vysvětluje refrakční vady? Jsou-li šikmé oční svaly v neustálém napětí, oko deformují a drží ho v prodlouženém tvaru. To může způsobit krátkozrakost. Chceme-li opět normálně zaostřovat, je nezbytné uvolnit oční svaly. A nejlepší technika pro uvolnění očí je palming.

Palmingová pohádka
Palming v tomto kontextu přeložme jako uvolňování očí dlaněmi. Jde o přikládání dlaní na zavřené oči v sedu či v lehu. Navrhuji udělat z palmingu, této nejúčinnější techniky Přirozeného zlepšení zraku, večerní rituál těsně před spaním. Děti si v posteli přiloží dlaně na oči, je dobré podepřít lokty polštářky, aby pozice byla pohodlná. Zhasněte a začněte jim vyprávět „černou“ pohádku. Tahle pohádka se totiž celá odehrává v noci za tmy.  Pohádka začíná černým deštěm … Děj nechávám na vás, je to pohádka jako každá jiná, jen neustále zdůrazňujte, že vše se děje v naprosté tmě. Můžete děti nechat pohádku vyprávět s vámi, nebo se občas kontrolně zeptat: „Jaké má princezna šaty?“. „Černé!“, je správná odpověď. Představa černé barvy totiž oči, především zrakový nerv, výrazně uvolňuje. Děj příběhu by měl mít spád, postavy by se měly co nejvíce hýbat. Palming oči a okohybné svaly relaxuje a podněcuje představivost, která je důležitou součástí našeho zrakového systému. Vidění je totiž z velké části záležitostí představivosti a paměti, jak praví klasik Bates. Z palmingu samozřejmě můžete těžit i vy, když si zakryjete oči dlaněmi. Jen je důležité mít podepřené lokty, hlava by měla být ve vzpřímené pozici.

Sluneční kaleidoskop
Tohle cvičení děti zbožňují. Potřebujeme k němu životadárné slunce a vyjít ven na vzduch. Postavíme se čelem ke slunci, ale nedíváme se do něj, oči budou celou dobu zavřené. Míháme dlaněmi s roztaženými prsty ve vzdálenosti asi 10 cm před očima v různých směrech a vnímáme různobarevné a rychle se měnící tvary. Děti bývají v téhle fázi nadšené a ochotně sdělují, co vidí. Dbejte na to, aby měly oči stále zavřené. Po zhruba jedné minutě se otočíme zády ke slunci, přikryjeme na chvíli oči dlaněmi a představíme si černou barvu. Teprve potom pomalu oči pomalu otevíráme…

Celý článek si přečtete v červnové Meduňce.