Jak si vážíme darů přírody?

… ptá se ve svém článku v červencové MEDUŇCE naturopat ing. Vít Syrový. A kromě jiného v článku vysvětluje, proč příroda není mrtvá hmota a jak je to s pomocí přírodních bytostí… Článek ing. Syrového je součástí hlavního tématu tohoto čísla, které jsme nazvali UZDRAVUJÍCÍ SÍLA PŘÍRODY a v tomto tematickém bloku najdete sedm různých příspěvků našich autorů. Každý příspěvek je jiný, ale všechny jsou velmi inspirativní a nabízejí různé a obohacující pohledy na svět kolem nás. Červencovou MEDUŇKU zakoupíte na stáncích PNS, v řadě obchodů a k dispozici je stále také elektornická verze, kterou najdete na adrese emedunka.cz

Z článku ing. Syrového:
O ozdravných silách přírody se dozvídáme z mnoha zdrojů a často jsme nabádáni k tomu, abychom je pokud možno co nejvíce využívali, ať ke zlepšení svého zdraví nebo k jiným účelům. Při nesprávném sobeckém přístupu však lidé přírodu spíš zneužívají a leckdy až zjevně ničí.

O tom jsem se přesvědčil letos na jaře, když jsem se po delší době opět dostal do pražské Šárky na moje oblíbená místa, kam jsem kdysi chodíval na česnek medvědí. Tenkrát ho tam rostly obrovské lány, takže jsem se domníval, že ho není možné otrhat. Tato místa – i co na nich roste – jsem proto prozrazoval na svých seminářích i jinde. Teď jsem toho trochu litoval, protože místo krásně zelených lánů česneku medvědího tam zůstaly jen žalostné zbytky, půda byla ušlapaná a porosty poničené. Nechci tímto nikoho osočovat, je jasné, že Pražané v důsledku restriktivních opatření nemohli jezdit ven, a proto patrně i z pudu sebezáchovy vyrazili alespoň do Šárky a otrhali tam, co mohli.
Z hlediska celkového rozsahu masového ničení přírody je toto ovšem jen nepatrná část z obrovského ledovce, který se stále více vynořuje navenek, aby bylo patrné, co jsme tu my, lidé natropili a co děláme i nadále. Nejde přitom jen o kácení deštných pralesů a další masové pustošení. Ani vypouštění toxických látek do našeho okolí nemůže zůstat bez následků. Znečištění vodních toků nezpůsobují pouze odpady z chemických provozů, ale každodenně k němu přispívá i většina obyvatel moderního světa. V intenzivním zemědělství se zase užívají pesticidy a další chemické prostředky, jejichž zbytková množství nejenže zjevně poškozují lidské zdraví, ale zároveň znečišťují životní prostředí. Nepříznivý vliv umělých sloučenin je přitom dlouhodobý, mnohé z chemikálií, které lidé vyprodukovali a lehkomyslně uvolnili do svého okolí, ho zatěžují několik desetiletí.
To vše se nám vrací, a dokonce i při sběru léčivých bylin. Ty v současné době už nelze bez rizika sbírat nejen vedle polí, přiotrávených chemickými postřiky intenzivního zemědělství, ale ani v jejich okolí. Vítr může postřiky odvanout dost daleko, což je zjevné i ze studie prokazující, že u žen, žijících na místech vzdálených do dvou kilometrů od polí postřikovaných pesticidy, se až třikrát zvyšuje pravděpodobnost, že se jim narodí dítě s poruchou autistického spektra nebo s vývojovými problémy.
Pokud se chceme vyhnout chemicky znečištěným bylinám, měli bychom je sbírat jen v čisté přírodě, v okruhu více kilometrů kolem místa sběru by neměla být chemicky přiotrávená pole. Nabízejí se oprávněné otázky: Proč jsme si takto zkomplikovali život a chováme se tak nesmyslně? Škodíme tím přece i sobě!

Příroda není mrtvá hmota
Bohužel se řada lidí na přírodu dívá velmi omezeným pohledem a považují ji za mrtvou hmotu, s níž mohou dělat, co se jim zamane. Tento nesmyslný přístup je zjevným následkem materialistického světonázoru, snažícího se vysvětlit život jen na základě hmotných modelů. Materialistický světový názor měl vzniknout jako protireakce na vyvolávání strachu a zneužívání moci církví i na vyžadování slepé víry. Následně rozšířený humanismus byl sice založený na pohnutkách usilujících o blaho lidstva, protože však vycházel z mnoha mylných tezí, má jeho bezduché prosazování také dramatické následky. Důsledkem materialistických filozofických základů je mimo jiné to, že i moderní zemědělci bojují se vším, co označí jako nebezpečné nepřátele, kteří by jim mohli snížit výnosy. Takováto „válečná ideologie“ poškozuje stále větší měrou jak lidi, tak životní prostředí. Materialismus ovšem postrádá faktické základy a vychází z pochybených hypotéz.
Podle materialistických tezí existují pouze atomy nebo další elementární hmotné částice. Tento světonázor neuznává žádné duchovní síly, na hmotě nezávislé vědomí, ani Stvořitele, který by vše uvedl do pohybu a stvořil výkonné síly, jež postupně vybudovaly vesmír i veškerou přírodu. Aby byla „věda“, založená na materialistických principech schopna vysvětlit existenci vesmíru, musela tvrdit, že došlo k velkému třesku, při němž z ničeho vznikly atomy, které se rozptýlily do všech stran. Některé atomy se prý přitom náhodou srazily a vytvořily molekuly. Ty pak údajně vytvořily náhodným sloučením prabuňku, z níž v důsledku boje o přežití a přírodního výběru vznikly veškeré organismy atd. To vše se mělo udát kdysi nesmírně dávno, takže tuto teorii není možno vědecky ověřit. Tudíž ji ovšem nelze označit za skutečnost, ale spíše za nesmysl. Takovéto poučky nás učili na školách převážně nevědomí učitelé, a mnozí tyto teze přijali jako základ svého uvažování. Proto pak podle toho také většinou jednají. Bojují mezi sebou o moc, peníze, energii a další věci a domnívají se, že je musí ukořistit pro sebe nebo pro svou rodinu, aby mohli přežít a mít se „co nejlépe“.
To se bohužel projevuje i u lidí, kteří tvrdí, že mají přírodu rádi, a proto do ní „vyrážejí“, buď se jen odreagovat, nebo za účelem sběru všeho možného, co je pro ně využitelné. A domnívají se, že čím více toho „urvou“, tím je to pro ně „výhodnější“. Proto si zřejmě také natrhali plné igelitové tašky česneku medvědího, aby měli pořádnou „zásobu“.

Pomoc přírodních bytostí  
Jak na to reaguje příroda a v ní se vyskytující bytostní pomocníci? Ti se od samého počátku usilovně starají o to, aby vyrostlo, vykvetlo a dozrálo vše, co má. Lidé je však jako slepí a hluší přehlížejí a nechtějí slyšet ani jejich varovný hlas, který je mimo jiné nabádá, aby si nebrali více, než skutečně potřebují. Pokud zaujmeme takto nesprávné postoje, pak v „uloupených“ bylinách či dalších plodech není ani dostatek posilující energie, a proto nepůsobí skutečně příznivě ani léčivě. Mohou nastat i případy, že se třeba v dříve běžně užívané rostlině obsah určitých alkaloidů zvýší natolik, že se v důsledku toho stane jedovatou.
To je popsáno i v jednom pojednání o dávných původních obyvatelích Ameriky, jimž světlá bytost vyprávěla o silách, jež jsou v bylinách: „Bůh, Věčný, nestvořil žádnou bylinu bez léčivé, požehnání darující síly. Ve všem spočívá dobro. Ale lidé se stali zlými a špatnými. Proto ztratily některé rostliny, které vypučely v jejich okolí, do nich původně vloženou sílu, nebo se dokonce změnila v protiklad..