Inspirace z meduňkové edice: Jak rozchodit rozchody?
Zřejmě téměř každý z nás zažil někdy v životě nějaký rozchod nebo ukončení vztahu a asi se shodneme v tom, že to není nic příjemného. Důležité téma partnerských rozchodů před časem zajímavě uchopila naše spolupracovnice, vědma, astroložka a odbornice na tarot Markéta Vostrá a napsala o něm knihu, kterou nazvala Jak rozchodit rozchody. Nepřináší v ní žádné jednoduché a „instantní“rady a moudrosti, ale nabízí širší pohled a různé souvislosti, které možná vaši současnou sitauci postaví tak trochu do jiného světla… Kniha se skvěle čte, protože Markéta při jejím psaní vycházela ze své bohaté praxe, během níž vyslechla stovky různých příběhů a lidských osudů.
Knížka vyšla v edici Knihovnička Meduňky a získáte ji na www.knihovnickamedunky.cz
Úvod, kde autorka vysvětluje, oč v knize půjde…
Kde že jsou ty časy, kdy rozvod byl naprosto nepřípustnou záležitostí. Vývoj šel dál a nastal čas, kdy rozvod či rozluka již možná byla. Téma rozvodu však přesto zůstávalo někde na okraji společenství jako nepřijatelné či jako dehonestující tradiční řád rodiny. Na rozvedené se hledělo jako na ty, kteří něco nezvládli. Neprošli zkouškou schopnosti žít v páru, neudrželi rodinu.
Nebudeme se obšírněji zaobírat tím, co způsobilo dramatický nárůst rozvodovosti, zda nastupující rovnoprávnost žen, která umožnila vyvázat se z funkční či v horším případě nefunkční vztahové prázdnoty, nebo ze vztahů, které nebyly slučitelné na žádné úrovni a mnohdy šlo doslova o zdraví či o život. Vývoj opět pokročil a dnes manželská instituce znamená pramálo. Nepovedlo se? Nevadí. Vždyť dnes je skoro každý jednou či dvakrát rozvedený. Není důvod se snažit překonávat se, tolerovat, růst prostřednictvím druhého. Je snadnější najít někoho, kdo odpovídá vývojové fázi dotyčného, ze které se nehodlá pohnout, a jede se dál, většinou k dalšímu rozvodu či rozchodu. Jak velmi trefně poznamenala jedna žena: „Člověk se dvakrát, třikrát rozvede, a je po životě.“
A tak zatímco v roce 1990 se konalo 90 953 svateb a 31 376 rozvodů, v roce 2010 se konalo 46 700 svateb a 30 800 rozvodů. Získali jsme tak smutné prvenství ve světě. Na druhou stranu, ještě mnohokrát v této knize budeme hovořit o osvobození se ze svazku, který byl nevyhovující a strastiplný pro jednoho či oba partnery.
Jako astroložku mě samozřejmě zajímalo, co způsobilo tak velký nárůst rozvodovosti v roce 2010 a dále. Jedním z hlavních ukazatelů se zdá být přechod planety Uran ze znamení Ryb do znamení Berana. To se odehrálo 29. května 2010. Uran je principem osvobození, rebelství a revoluce. Energie začala mocně rozrušovat to, co se stalo rigidním, bezobsažným a svou stagnací zoufalým.
Asi úplně první rozchod byl ten, který zosnovala Lilith, první žena Adama. Bůh stvořil Adama i Lilith ze stejné hlíny. Lilith se cítila Adamovi rovnocenná a nechtěla tudíž přijmout podřadnou úlohu, a to zejména v sexualitě. Když pochopila, že Adam její právo neuzná, opustila jej. Adam prosil Boha, aby ji přivedl zpátky. Když se i přes tuto nejvyšší intervenci odmítla vrátit, byla prokleta jako démon, kterému se mimo jiné připisuje smrt novorozených dětí. Adam dostal jako svou druhou ženu Evu, která byla stvořena z jeho žebra a byla poddajná a poslušná. Lilith se do ráje vrátila v podobě
hada, který podnítil Evu, aby s Adamem okusili zakázané jablko poznání.
V následujících kapitolách se tedy podrobně podíváme nejen na to, jak rozchodit rozchody a rozvody, ale také na cykly růstu, a tedy značné pravděpodobnosti, že se v nás a tím i v partnerství vývojově cosi pohne – a už nic nebude tak jako předtím. Nejprve se projdeme časovou osou od početí až… abychom zjistili, ve kterých letech v rámci životních cyklů na nás čeká to, co může vypadat jako velké úskalí. Pokud si však dokážeme správně pojmenovat to, co se v daný čas děje, máme značnou šanci poznané transformovat a využít pro svůj další růst a vývoj. Samozřejmě že se může stát i opačné – pohltí nás pocity marnosti, bezútěšnosti ze stále stejného opakování téhož. Potřebujeme se tedy naučit říci dost bezbřehému smutku či hněvu a vstoupit opět na pevnou půdu naší životní cesty.
A tady je ukázka z jedné kapitoly: A máme tu obávanou čtyřicítku!
Proč je čtyřicítka pro ženy často tolik obávaná? Nejjednodušší vysvětlení je, že je to jakýsi práh ke stárnutí, což by napsal pesimista. Optimista napíše, že je to práh ke zralosti, a také má naprostou pravdu. Do čtyřicítky si žena samu sebe mnohem více uvědomuje skrze druhé a jejich reakce na sebe. Po čtyřicítce začíná krásná životní etapa, která jí umožňuje začít mnohem intenzivněji žít, kým opravdu je a vždy byla, jen si to doposud nestihla uvědomit. Tím je velmi zjednodušeně řečeno, že v dětství se do určité doby rozpoznáváme pouze skrze to, co nám druzí o nás říkají. Těžko lze říci, jakou to má opravdu vypovídající hodnotu, protože mnohdy to hovoří více o nich než o nás. Pokud to má navíc více či méně negativní zabarvení, pokud v nás není zdravá obrana, která ale může být samozřejmě poškozena či vlivem výchovy zcela zničena, pak vcelku snadno uvěříme, že za nic nestojíme, jak je nám často celé dětství opakováno. Pak se rozvine naše vlastní žití, které je z velké části poznamenáno vším tím, čím jsme si v dětství prošli. Čtyřicítka je momentem či spíše procesem, kdy můžeme definitivně uzavřít či odfiltrovat vše, co není naše a naším ani nikdy nebylo. Čtyřicítkou nazráváme k sobě samým a je také nejvyšší čas, aby se stihlo všechno to, co jsme doposud dělaly pro druhé, a na nás samé jako na potvoru nikdy nezbil čas.
V Tarotu představuje číslo čtyři archetyp Císaře. Ženy počínaje třicítkou si až do třiceti devíti let zpracovávaly nejen emocionalitu, ale i matku, mateřství, mateřskou péči o sebe i druhé. Počínaje čtyřicítkou až do čtyřiceti devíti let nastupuje ke zpracování téma otce a jeho vkladu pro náš život. V tomto desetiletí tedy můžeme přitahovat muže, kteří jsou nositeli otcovského tématu, které potřebujeme ještě objasnit či nově uchopit. Nové uchopení spočívá ale především v tom, že se definitivně vymaňujeme z role tatínkovy hodné holčičky a začínáme vědomě používat našeho vnitřního anima – tedy svoji mužskou část. Tato složka generuje naši odvahu, výkonnost, akceschopnost, tah na bránu, rozhodování, budování, expanzi, produktivitu, ale také agresivitu, vysilování, bezohlednost, extrémismus. Animus v tomto desetiletí dozrává tak, aby byl tou nejlepší podporou a oporou získané emocionalitě v desetiletí předchozím. Doba po čtyřicítce je důležitá nejen pro život jako takový, ale i pro naše zpracování postojů k animovi, protože ten je určující pro postoj k mužům obecně. V našich hlubokých úrovních je vzhledem k tomu, jak dlouho trvá utlačující patriarchální systém, uloženo příliš mnoho strachu, vzteku, bolesti a bezmoci, aby bylo snadné svého vnitřního muže přijmout, aniž by nedošlo k léčení.
„Ač jsem se vnímala jako vcelku inteligentní, příjemná a pohledná žena, přesto se mi nedařilo navázat vážný či dlouhodobý vztah. Měla jsem několik známostí, ale ani jeden z těchto vztahů nedošel do bodu, kdy se začíná přirozeně prohlubovat vzájemnost a otevírají se nějaké společné cíle, které by do mého života vnesly perspektivu a smysluplnost. Navíc byly mezi těmito krátkodobými známostmi velice dlouhodobé pauzy, takže když mi bylo něco přes čtyřicet let, měla jsem dojem, že jsem ani s nikým nikdy nechodila. Byla jsem již vyčerpaná snahou najít si muže, se kterým budu mít děti a společně tak vytvoříme spokojené zázemí. Jednou večer jsem jela unavená z práce a jako blesk z čistého nebe mě zasáhlo poznání, že vlastně muže nesnáším. Tomu předcházelo uvědomění, jak je sama v sobě neustále kritizuji. A došlo mi to přímo v tramvaji, když jsem se dívala na své spolucestující a přitom jsem si jela svou obvyklou vnitřní písničku – „tak ty jsi teda pěkně nepříjemnej, tebe bych tak chtěla mít v bytě, či no, ty jsi pěkně slizkej, plešoune, nebo tak tuhle baňatou rouru na pivo, tu bych hnala“. Neustále jsem muže kritizovala, vlastně to byla má zábava v hromadných dopravních prostředcích. A tenkrát mi to nějak došlo. Co mi může mužský svět vlastně poskytnout krásného, milého, něžného, když já je neustále takto potírám, byť jen sama pro sebe, ale rozhodně to žádnou láskyplnou auru netvoří. Začala jsem pátrat po příčinách své zášti. Cesta k vyřešení se záhy objevila. Ve výkladu bylo patrné, že ve své podstatě nesnáším právě mužskou podstatu sebe sama a neustále bojkotuji její projevy a potřeby, což byl důsledek toho, jak byla bojkotována v dětství má poněkud ohnivější letora. Ovšem rodiče zcela jistě netušili, že mi tím věčným peskováním, usměrňováním mé energie a tresty za její projevy pomohli moc pěkně zazdít mou výkonnou složku. Byla jsem nucena se probrat vším nezdravým vůči mužům, všemi chimérami, vším nenávistným, čímž mě pouze utvrzovaly jiné ženy v tom, že mám pravdu, když je nesnáším, ale paradoxně chci právě od nich neutuchající a nekončící lásku. Na konci celého procesu byl nový začátek, kdy mi vesmír umožnil setkat se s mužem a začít vztah bez podloží nenávisti vůči vlastnímu vnitřnímu muži.“
Co se děje kolem čtyřicítky energeticky?
Čím je čtyřicítka tak výrazná ještě po mnoha dalších letech? Kdybychom se na tuto dobu podívali z hlediska astrologie, končí nám zde ve čtyřiceti dvou letech v pořadí šestý sedmiletý cyklus a nastává takzvaná Uranská opozice. Ta ale může přijít v rozmezí čtyřiceti až čtyřiceti dvou let. Toto je velmi individuální a přesnou dobu lze vyčíst pouze z nativního horoskopu jednotlivce. Nicméně se děje to, že přímo tváří v tvář, kde se nachází Uran v našem horoskopu tak, jak stál v době našeho narození, se v této době postaví Uran, který právě tranzituje opozicí. Uran je obecně energií velkého třesku. Je tím, který instaluje rozbušky a dá je nejlépe úplně pod všechno. Teprve po totální demolici se jde podívat na své dílo a možná pozdě lituje, že vzácný porcelán po babičce do vzduchu tedy vyhodit zrovna nemusel. Ale vzhledem k Uranovi můžeme směle pochybovat i o jeho pozdní lítosti. Nás ale zajímá, co se stane, když si Uran a Uran stoupnou proti sobě. Co asi tak může vzniknout? Je to jasné, přichází to, co se velmi pěkně ujalo pod termínem „krize středního věku“. Vzhledem k tomu, že se věková hranice neustále posouvá a stárnutí rozhodně nezačíná padesátkou a u mnohých ani šedesátkou, můžeme termín lehce modifikovat na „krize mladšího středního věku“.
Uranská opozice má četné příznaky a velmi zde záleží na uvědomění jednotlivce. Je skoro jisté, že muž, který svůj dosavadní život ve větší míře přečkal v nádražní hospodě „Na Růžku“, si této transformace příliš nevšimne či ji může vnímat jako důvod dát si ke svým dvanácti pivům ještě pár panáků. Velký třesk tváři v tvář velkému třesku umožňuje vyčistit velké množství blokád, respektive to, co brání našemu duchovnímu růstu. Toto období může být provázeno stavy neklidu, nespokojenosti, vnitřního třesu, pocitu zvláštních nových vibrací, nespavosti, horka či naopak zimničních stavů. Někdy se stav jeví i jako fyzická nemoc. Je často nutné projít ne-mocí, aby člověk pochopil svojí opravdovou moc a sílu, ale aby ji také dokázal účinně využít jak pro sebe, tak i pro druhé…
