Pro inspiraci: Neptunické potřeby ženského principu aneb Umíte jen tak být???

Žena a ženský princip je velmi rozsáhlé téma, o němž by bylo možné mluvit hodiny a hodiny. Důležité však je, že tento princip je obsažen jak v ženě, tak v muži. Ženství se tedy týká každého člověka. U žen je tento princip „více na povrchu“ a viditelný, u mužů je více skrytý a v hloubce jejich prožívání. Ovšem žádný člověk by bez ženského principu nemohl fungovat, stejně jako by nebylo možné plnohodnotně existovat bez jedné hemisféry mozku…
Autorkou tohoto článku je naše spolupracovnice, astropsycholožka a terapeutka Marie Plochová Hlávková.

V tomto článku se budu věnovat důležité potřebě ženského principu, a to je „neptunické“ plynutí, spočinutí a propojení s univerzem. Neptun coby vládce všech moří a oceánů ztělesňuje důležitou energii, která je nezbytná pro zdravé fungování ženského principu. Tento velký vodní vládce nám dává zakusit skutečnost, že jsou na světě vyšší síly, než jsme my, a že naše malicherné snahy o kontrolu našeho života musí nutně končit neúspěchem, pokud se nenecháme s pokorou také trochu unášet proudem.
Neptun nás zavádí do světa čistého „bytí“, pravého jádra naší existence, do napojení na naše vlastní nevědomí, a dále na vyšší síly a duchovní svět. Pokud se jednou dotkneme těchto dimenzí a podíváme se do sebe, již se nám pak nechce pouze roboticky fungovat a považovat vnější realitu za jedinou skutečnost. Chápeme hlubší souvislosti a to, že bez těchto duševních a duchovních sil bychom byli jenom bezduché prázdné skořápky.
Napadá mne příběh slavného psychologa C.G.Junga, který když prodělal srdeční infarkt, dostal se v nemocnici do změněných stavů vědomí, v nichž se spojil s duchovnímu vrstvami naší existence a měl rozsáhlé vize. Duchovní svět, na nějž se napojil, byl pro něho tak reálný, barevný a mnohovrstevnatý, že posléze měl problém vrátit se do naší „omezené“ reality, jíž vnímal jen jako ubohý limitovaný svět šedých záclon, přihrádek a kulis.
V neptunickém principu platí dále také důležité heslo, které přejala Gestalt terapie, a to je: „Netlač řeku, teče sama“. Ano, zní to krásně, nicméně přiznejme si na rovinu, kdo z nás toto opravdu dokáže? Kdo dokáže plynout v souladu se životem a neřídit a nekontrolovat nic navíc? Kdo dokáže být stále uvolněný a počká až na to, kdy v něm sám vznikne impuls k nějaké činnosti, místo toho, aby „musel“ něco dělat, protože „je to potřeba“? Zjednodušeně řečeno, kdo z nás si dovolí také občas „nic nedělat“, jen tak být a realizovat jen to, na co má v daný moment opravdu chuť?
            Proto ti lidé, kteří mají čas rozplánovaný na minuty nebo jsou zavaleni povinnostmi a jenom „fungují“, zcela zásadním způsobem zanedbávají ženský princip a konkrétně Neptuna, což může přinést svou nepříjemnou daň. Vládce všech moří se v dlouhodobém horizontu dívá nelibě na takovéto „roboty“, kteří mu nevzdávají svým chováním hold, neodpočívají, neplynou, neumí „jen tak být“, nevnímají emoce, ale chovají se třeba nadměrně aktivně, všechno musí řídit a mít ve svých rukách. Dříve nebo později k takovýmto jedincům pošle Neptun upozornění v podobě nějaké velké „mořské vlny“, která se jimi snaží zatřást a upozornit je na to, že oni nejsou ve skutečnosti páni svého života, měli by zpomalit, zastavit se, spočinout, vnímat, podívat se do sebe a nad sebe. Může to pak být nemoc, úraz, nepříjemná situace, úbytek sil, pocit nesmyslnosti života, kterými se Neptun tyto lidi pokouší zastavit.

Problém s Neptunickým principem – příklad z praxe
Často se ve své praxi setkávám s klienty, kteří mají s Neptunickým principem velký problém. Dokonce si troufám tvrdit, že současná doba svým hektickým tempem a orientací na výkon a povrch věcí vytěsňuje Neptuna na okraj pozornosti. Když se zeptám klientů, jestli umí „jen tak být“, sedět, být pasivní a pouze vnímat své okolí, většinou se dozvím, že ne. Setkávám se i s tím, že se klienti této možnosti zcela děsí a vyvolává to v nich úzkost. Jsou „naprogramovaní“ k neustálému výkonu a činnosti, vrství jednu akci za druhou, a pokud by měli náhodou prázdnou chvíli, hned ji něčím zaplácnou. S tím jde často ruku v ruce i obava z vlastního vnitřního světa a z toho, co by se mohlo stát, kdyby nechali volně vylézat své pocity. Většinou mají obavu, že by ty pocity mohly být třeba i nepříjemné a to je přece nežádoucí!
V této souvislosti mne vyhledala jedna klientka, které měla zdravotní potíže, problémy se štítnou žlázou, a zároveň nemohla otěhotnět. Kromě mnoha jiných témat jsme s ní narazily na její workholismus a nutkání k neustálé aktivitě, od čehož nezdravě odvozovala svoji hodnotu. V hloubi duše měla tato paní pocit, že je jako člověk cenná jenom když pracuje, podává výkony nebo produkuje nějaké výstupy. Když tedy nepracovala v zaměstnání, obstarávala svůj velký dům, vařila, chodila cvičit nebo si vymýšlela různé tvořivé činnosti. Byla v neustálém napětí, nedokázala být ani chvilku v klidu a již i jí samotné to začalo být nepříjemné. Cítila, že by s touto tělesnou tenzí mohl souviset i její problém otěhotnět i štítná žláza. Domluvily jsme se tedy na tom, že si zkusí doma jen tak sednout na gauč a nebude nic dělat. To znamená, že nebude ani číst knihu, ani se dívat na televizi, ani si nebude v hlavě připravovat lektorský projev pro účastníky svého semináře. Zkrátka zkusí pouze sedět sama se sebou.
Na další hodinu přišla klientka s tím, že se jí to vůbec nedaří. Jakmile nastane fáze prázdnoty, klidu a pasivity, začne mít silnou touhu to opustit, zvýší se jí tep, začne být nervózní a má nevysvětlitelnou úzkost. Nedokáže v tom zůstat a začne něco dělat. Domluvily jsme se tedy, že to bude zkoušet dál a projevy úzkosti a bude brát jako „absťák“. Bavily jsme se s klientkou o tom, že si vlastně vytvořila závislost na aktivitě, stejně jako má feťák závislost na droze nebo kuřák na cigaretě. Tudíž jakmile přijde při chvíli klidu „absťák“, bude se klientka snažit v tom vydržet co nejdéle a dovolí si v tom stavu se „vyzmítat“ – zkusí nechat sebou strach, úzkost a všechny další pocity a myšlenky jenom projít a nebránit se jim, i kdyby to s ní mělo fyzicky cloumat.
Klientka tedy v momentech klidu začala čelit svým nepříjemným pocitům a snažila se před nimi neutíkat. Mlátila sebou úzkostí na gauči, plazila se v zoufalství po zemi a připadala si jako poslední méněcenný tvor  na světě. A najednou si díky tomu uvědomila, že má strach nic nedělat, protože má od rodičů zakódováno, že když nic nedělá, je špatná. V její původní rodině musela před rodiči neustále vykazovat nějakou aktivitu a když chvíli jen tak seděla a odpočívala, dívali se na ni skrz prsty. Sami rodiče po svém běžném zaměstnání ještě pracovali na poli a zahradě, stále něco dělali kolem domu a v domácnosti a získat jejich ocenění mohla pouze za velkou fyzickou aktivitu nebo excelentní výkony ve škole a na kroužcích. Získala tedy dojem, že bude hodnotná pouze jako výkonná a akční osoba, která se nikdy nezastaví. Když si procítila tyto skutečnosti, vyzmítala se v tom několikrát a zaplakala si nad tím, jak to měla jako dítě těžké, pocítila velkou úlevu. Poprvé v životě si mohla sednou na gauč s kafem a jenom si užívala ten přítomný okamžik! Bylo to pro ni jako objevení nového světa, o který kdysi dávno přišla, a do něhož postupně znovu vplouvala. Cítila velké uspokojení a svých klidových stavů se postupně zcela přestala bát. Na fyzické úrovni se posléze výrazně zlepšil její problém se štítnou žlázou, a co se týče otěhotnění – nedávno mi od ní přišla zpráva s oznámením narození miminka.

Neptunický princip v tomto smyslu je tedy nedílnou součástí zdravého ženství v ženě i muži. Moci občas „jen tak být“, nikam se nehnat, plynout a propojovat se s našimi autentickými impulsy v hloubce, to je ta pravá živá voda pro naše duše. Zde zjistíme, že to pravé uspokojení může přijít pouze zevnitř, pokud se napojíme na onen mohutný oceán duchovních sil, který nás vyživuje, přináší nám klid a zdraví.