Z lednové MEDUŇKY: Placebo, nocebo a jejich účinky

Hlavní téma lednového čísla Meduňky je věnováno SAMOLÉČÍCÍM SCHOPNOSTEM NAŠEHO ORGANISMU. Naše tělo je totiž úžasný systém, který má svou moudrost a záleží jen na nás, jestli budeme tutuo moudrost vnímat a naslouchat jí.
V tématu lednového čísla se naši autoři věnují /kromě jiného) také různým možnostem a metodám, jak podpořit naše samoléčící schopnosti a upozorňují na nesmírně důležitou roli psychiky. Tentokrát vybíráme ukázlu z článku MUDr. Ludmily Elekové o působení placeba a noceba. Naši příéznivci už vědí, že Meduňku je možné stále koupit n aobvyklých prodejních místech a pokud vám více vyhovuje elektronická verze, koukněte na emedunka.cz

Ukázka z článku:

Placebo efekt je zlepšení zdravotního stavu člověka na základě pouhého přesvědčení, že je účinně léčen, ať již podáním biologicky neúčinné látky místo účinného léku, nebo předstíráním operace či jiného zdravotnického výkonu. Nocebo efekt je naopak zhoršení zdravotního stavu člověka následkem negativně působícího placeba.

Slovo placebo pocházíz prvního slova 9. verše ze 116. žalmu, který zpívali duchovní při udělování svátosti umírajícím: Placebo Domino in regione vivorum… (Zalíbím se Pánu v zemi živých…). Stav mnoha nemocných se po modlitbě značně zlepšil.
Placebo efekt medicína využívala od starověku. Při nedostatku účinné léčby se lékaři, léčitelé, bylinkářky a porodní báby snažili jakkoli povzbudit samoléčebné schopnosti organismu nemocného. Různé rituály doprovázející léčbu, důraz na posvátnost léčby, exkluzivitu léčebného prostředku nebo procedury, výjimečné schopnosti léčitele a další postupy zvyšovaly účinnost léčby.
Moderní medicína na placebo efekt hledí svrchu a považuje ho spíš za něco, co komplikuje klinické studie léků a znehodnocuje účinek „skutečných léků“. Povinnost lékaře informovat pacienta o jeho stavu a přesun od léků vyráběných v lékárně k lékům vyráběným hromadně ve farmaceutických podnicích také značně zúžily možnosti využití placeba v medicíně. Dříve lékaři měli možnost zejména psychosomaticky nemocným předepsat placebo ve formě v lékárně vyráběných léků. Jde to samozřejmě i dnes, ale kdo se toho odváží?
Přitom jde o efekt nezanedbatelný, v průměru se uvádí kolem 30 %. Tedy až 30 % nemocných se zlepší nebo dokonce uzdraví na základě pouhé víry, že užívají účinný lék nebo podstupují účinný medicínský zákrok. Některé studie zjistily i vyšší procento účinku placeba. Právě proto lékaři nemají placebo efekt v lásce, protože některé studie dokonce zjistily, že při porovnání s placebem mnohé léky (např. některá antidepresiva), ale dokonce i výkony jako operace (!) nemají vůbec žádný efekt.
Různí jedinci jsou k placebo efektu různě citliví. Byly dokonce objeveny geny, které jejich nositele činí k účinku placeba výrazně vnímavějším. Placebo efekt byl v poslední době podrobně zkoumám a objevily se zajímavé poznatky. Například se ukázalo, že barevné, drahé a bolestivé placebo účinkuje podstatně lépe než placebo obyčejné, levné a nebolestivé. Injekce nebo infúze je účinnější než tableta. Divadlo, sehrané kolem podání placeba zdravotníkem, který ho podává, má také významný vliv.

Příklady z praxe
Podání placeba vede k vyplavení endorfinů, je schopno ulevit od bolesti i u stavů, kde bychom to nečekali. Existují četné případy, kdy v případě nouze bylo místo analgetika podáno placebo, a pacient pak bolest necítil. Byly to případy zubařských a chirurgických zákroků, popálenin a podobně. Jedna moje starší kolegyně mi vyprávěla svou zkušenost s placebem u pacientky s úpornou bolestí zad. Šlo o paní středního věku, která v jednom období velmi často přicházela do ordinace. Byla kompletně vyšetřena, vyzkoušelo se na ní leccos, ale účinek veškerý žádný. Lékařka měla podezření, že bolest je do značné míry psychosomatická a vyzkoušela placebo. Důležité je, že se tento příběh odehrával v hlubokém socialismu, někdy během 70. let minulého století. Jednoho dne pacientka přišla do ordinace a byla uvítána slovy: „Paní Nováková, to je dobře, že jste tady!“. Paní se lehce zarazila, protože poslední dobou se s takovým uvítáním už nesetkávala. Lékařka pokračovala: „Máte velké štěstí. Představte se, pan ředitel (polikliniky) dostal několik balení úplně nového švýcarského léku a dal po jednom do každé ordinace, abychom ho použili na opravdu potřebné pacienty. Hned jsem si vzpomněla na vás, tak jestli chcete, my vám ty švýcarské injekce napícháme.“ Kdo by nechtěl v socialistickém zdravotnictví speciální nový švýcarský lék, a navíc v injekcích! Paní souhlasila a 2x týdně přicházela na injekce fyziologického roztoku, tedy slané vody. Nedostávala ani žádný vitamin, jen slanou vodu. Účinek byl přímo zázračný, od injekce k injekci se zlepšovala, léčbu si náramně pochvalovala, po jejím skončení přímo vytančila z ordinace, kde ji pak hodně dlouho neviděli. Kudy chodila, tudy paní doktorku a její zázračné švýcarské injekce chválila.
Bylo to dokonalé placebo: vzácné, drahé, bolestivé, aplikované v rámci rituálu. Někdo se může pohoršovat, že to byl podvod. Kdybychom ale té pacientce měli možnost udělat funkční magnetickou rezonanci mozku, ukázala by úplně stejné změny jako u pacienta, který by dostal skutečný lék. Tak co ji vyléčilo? Její vlastní mozek.
Uvažte, jaký efekt má na nemocného lék podaný s tímto slovním doprovodem: „Je to skvělé, používám to často, každému to pomůže, sám to občas beru, nedám na to dopustit“, nebo s tímto: „No tak zkusíme tohle, snad to něco udělá…“ Z placeba lze ale snadno udělat nocebo (novotvar využívající kořen latinského nocere – škodit), což je něco, co uškodí, nemocnému stav zhorší. Bohužel nocebo efekt v současné medicíně převažuje, částečně jsem o tom psala minule. Upozorňování na nežádoucí účinky předem, shazování očekávání ohledně léčby i léků, ve studiích upozornění, že podaná látka bude mít negativní účinky.

Studie pracující současně s placebo i nocebo efektem jsou jedny z nejzajímavějších. Představte si, že pacientovi podají něco, co mu má ulevit, ale řeknou mu, že se tím jeho stav zhorší – a on se zhorší. Platí to i obráceně. Podali např. látku vyvolávající zvracení lidem s nevolností, ale řekli jim, že je to lék a jim se ulevilo. Naopak dali něco zcela neškodného účastníkům studie a řekli jim, že jim po tom bude špatně – a bylo. V jiné studii dali lidem alergickým na škumpu na jednu ruku škumpu a na druhou něco neškodného, ale řekli jim, že to je obráceně. Hádejte, kde se jim vysela vyrážka? Tam, kde měli neškodnou mast, ale ruka namazaná škumpou se neosypala.
Byl popsán dokonce případ nemocného s depresí, který užíval nové antidepresivum v rámci klinické studie. Při akutním zhoršení stavu se rozhodl spáchat sebevraždu předávkováním léku. Když se mu přitížilo, lekl se a zavolal si záchranku. Měl symptomy otravy, upadal do bezvědomí. Když zdravotníci zjistili, že užíval experimentální lék, zavolali supervizorovi studie, který věděl, kdo dostával lék a kdo placebo. Supervizor jim řekl, že tento pacient byl na placebu. Jakmile se to pacient dozvěděl, přestal umírat na otravu léky.
Existují zdokumentované dramatičtější případy. Pacient s lymfomem dostal experimentální lék, který vypadal velmi slibně, a zázračně se uzdravil. Po několika měsících se v tisku začaly objevovat zprávy, že se účinek léku nakonec neprokázal a že lék tedy nebude schválen. Pacient měl okamžitě recidivu a lymfom se vrátil. Naštěstí se dostal do nemocnice opět k lékaři, který mu původně aplikoval experimentální lék. Lékař reagoval duchapřítomně a pacientovi řekl, že nemůže věřit nějakému článku v novinách, že lék mezitím vylepšili a pořád skvěle funguje a používá se. Pacientovi dali sérii infúzí s vitaminy a on se opět zázračně uzdravil. Bohužel po čase vyšly další články informující o tom, že lék je opravdu neúčinný, pacient se to dozvěděl, lymfom se mu vrátil a on zemřel. V kontextu běžné komunikace onkologů s pacienty, kdy používají (doufejme jen nevědomě) nocebo efekt, je to varovný příklad…  

Celý článek si přečtete v lednové Meduňce