Znamení v nás

Milí čtenáři, od začátku astrologického roku (začíná znamením Berana) vám budeme postupně nabízet informace o jednotlivých znameních horoskopu, nepůjde ovšem o krátké zjednodušující popisy, ale o informace mnohem podrobnější, provázené skutečnými příklady z bohaté praxe autorky, astroložky a kartářky Markéty Vostré. Ukázky budeme vybírat z Markétiny knihy ZNAMENÍ V NÁS, která před časem vyšla v naší edici Knihovnička Meduňky a je součástí tematicky rozmanité nabídky této naší edice.
Knihu si samozřejmě také můžete koupit – na www.obchodmedunka.cz

O autorce
Markéta Vostrá  je zkušená kartářka a astroložka – výkladu tarotu a astrologii se věnuje více než čtvrt století. Vytvořila si vlastní osobitou kombinovanou metodu, která zajímavě spojuje obě tyto oblasti 
a  dává  ucelený přehled o možnostech člověka, jeho talentech i o blocích, které ho na jeho životní cestě brzdí. V knize podrobně a velmi názorně a srozumitelně vysvětluje smysl  12 astrologických archetypů a jejich vliv na náš život. Osobnost člověka totiž netvoří pouze znamení, v němž se v našem horoskopu nachází Slunce, ale ovlivňuje ji i dalších 11 znamení.  Zajímavou součástí knihy jsou autentické příběhy klientů, s nimiž se autorka setkala během své bohaté praxe při  tarotových  a astrologických konzultacích, a na nichž (samozřejmě anonymně) ukazuje právě vliv některých znamení na chování
a prožívání člověka.  Vnímavému čtenáři se tak nabízí možnost podívat se prostřednictvím těchto příběhů i dalších Markétiných zkušeností na svůj život z nového úhlu a dozvědět se o sobě mnoho nového.
V knize najdete i zcela praktické postřehy   a rady týkající se např. předpokladů jednotlivých znamení k partnerství  nebo  dispozic ke zdravotním problémům. Poznání  sebe sama nám umožní vyhnout se některým potížím, rozvíjet své talenty a přispět  k vyšší kvalitě života.    

Z autorčina úvodu ke knize
Zřejmě každý zná své sluneční znamení a asi každý si občas přečte svůj horoskop či charakteristiku svého znamení. Něco sedí, něco ne. Některé informace jsou univerzální, takže se mohou hodit na kohokoli. Z toho, co nám horoskop napoví, se v něčem stoprocentně poznáme, něco je pro nás jen těžko přijatelné.
Lze tedy věřit horoskopům a odvíjet z nich něco pro svůj život?
Pokud má horoskop ve svém názvu „zábavný“, zřejmě nám příliš seriózní informace nepředá. Respektive předá věštby typu „nebude li pršet, nezmoknem“. Tyto horoskopy také zcela určitě neaspirují na předání hlubokých a moudrých vědění. Pokud se budeme chtít zabývat sami sebou, svým životem a jeho možnostmi tímto způsobem, tedy pomocí horoskopu, bude nutné vypracovat náš individuální horoskop.
Při jeho rozboru pak zjistíme, že nejsme pouze Raci nebo Kozorozi, ale že jsme souborem všech dvanácti znamení.
V okamžiku našeho narození, našeho prvního nadechnutí na Zemi, jsou u naší kolébky přítomné všechny planety pohybující se v jednotlivých znameních zvěrokruhu. Respektive jejich energie, která je určující pro to, jací jsme a jakými se máme stát.
Horoskop tedy můžeme vnímat jako mapu naší multistrukturální bytosti. Mapu dynamiky a potenciálu, mapu našich talentů, schopností, stinných stránek i hlubokých zranění. Mapu našich možností, které se nám buď podaří zpracovat a zvládnout či nikoli.
Určitě by byla zajímavá polemika nad tím, co předurčilo, že jsme se narodili právě v tuto chvíli, a tak si vytáhli los se souborem energií, které nám budou pomáhat naplňovat náš osud.
Pokračujeme na pouti nekonečnem v na sebe navazujících životech, kdy prožíváme nepřeberné množství variant energií? Či jsme souborem svých předků, jejich schopností, které máme dále rozvíjet i jejich bolestí a tragédií, které potřebujeme svým životem uzdravit?
Ať je to tak či úplně jinak, život je mystérium, které čeká na objevování svých výšin i hloubek, svých krás i hrůz.
Pojďme si teď sami sebe představit jako krajinu, jako území, které je stejně rozsáhlé jako vnější svět. Tato krajina našeho Já je stejně proměnlivá jako svět venku. Zuří zde mnohé bouře, které nemají podobu venkovních vichřic, ale jsou stejně razantní a ničivé. Jindy je naše vnitřní počasí hřejivé a klidné. Naše emoce v krajině našeho Já tvoří děj, který vnímáme prostřednictvím svých dojmů a pocitů.
Naše vnitřní území je rozmanité stejně jako příroda venku. Jsou zde úhory, které je nutno zúrodnit, jsou zde krásně zušlechtěná a vzrostlá místa našich talentů. Můžeme tedy svůj vnitřní prostor vnímat jako místo, které dlouhodobě kultivujeme. Kdybychom připustili hypotézu minulých životů, dává nám pak naše pozemské bytí hluboký smysl. Přicházíme sem do pozemské reality s programem, který svým žitím postupně rozvíjíme a proměňujeme ve skutečnost – zušlechťujeme svůj vnitřní svět.
Jak již bylo výše zmíněno, jsme multistrukturální a každou naši část symbolizuje v našem horoskopu jedno znamení zvěrokruhu.
Pro náš osobní horoskop je důležitý přesný čas narození. Ten je určující pro to, v jakém znamení se bude nacházet náš ascendent, tedy místo, kde se cítíme nejautentičtější, místo, které je nám nejvlastnější. Tento bod horoskopu je zároveň tzv. hrotem prvního domu, za kterým následuje dalších různě rozsáhlých jedenáct domů.
Každý dům má svůj daný záměr. Dalo by se říci, že všech dvanáct domů zvěrokruhu obsahuje vše, co je potřeba k životu. Velmi zjednodušeně řečeno – první dům je prostor pro naši identitu, druhý dům vypovídá o naší schopnosti se zabezpečit, třetí dům pak o komunikaci a schopnosti domluvit se s druhými. Čtvrtý dům je sídlem emocí, pátý vypovídá o naší kreativitě, šestý dům je vodítkem pro naši práci a uplatnění, v sedmém domě sídlí schopnosti být s druhými, osmý dům je místem, kde si osvojujeme schopnost nemuset spoléhat na protiváhu domu druhého, tedy domu zabezpečení. Devátý dům nás vede k moudrosti, desátý k úspěchu, jedenáctý pak ke schopnosti tvořit s druhými. Dvanáctý, závěrečný dům nám odkrývá hluboká vědění a chápání jednoty. Rozsah jednotlivých domů je různý a může se rozprostírat přes jedno, ale i více znamení. Planety, tak jak stály v den našeho zrodu v jednotlivých znameních, pak figurují v konkrétních domech a vytvářejí mezi sebou napěťové, příznivé, neutrální aspekty.
Vůči tomuto energetickému vkladu naší osobnosti zaujímají tranzitní planety určité úhly, které vytvářejí dispozici pro děj. Dalo by se říci, že aktivují to, co je v nás obsaženo a má se v určitém čase reálně projevit.
Mnozí lidé mají obavy ze své budoucnosti: „Jak všechno bude?“
Tváří v tvář zjištění, že se nemůže stát nic navíc než to, s čím jsme sem přišli, se můžeme buď uklidnit a lehce zvědavě očekávat, co přinese čas budoucí, či znejistět sami nad sebou. „Co ve mně číhá na svůj příhodný čas, aby se to pak projevilo nějakou destrukcí stávajících jistot?“
Naše mysl je důmyslným nástrojem, ale zároveň i něčím, co může výrazně přehlušovat naše další složky. Mysl se neztotožní s nepřijatelným, a tudíž nám předkládá o nás jen ty nejlepší reference. V důsledku toho se o sobě domníváme, že jsme hodní, přátelští, příjemní, spravedliví, inteligentní, zkrátka, že naše Já je v pořádku. Přitom je pro nás ale velmi nepochopitelné, proč zrovna my máme tak zlé a nepřející okolí plné pomluv, intrik a záští.
Když si dokážeme připustit myšlenku, že naše okolí je určitým odrazem nás samých, najednou máme pohled na sebe v další dimenzi a daleko komplexnější než ten původní, příliš plošný náhled na sebe sama. Díky tomuto pohledu se život stává podstatně logičtější a v rámci možností námi ovlivnitelnější.
/…/ Všechny naše zášti, zrady, zklamání, agrese, celá škála negativních lidských rysů zde může pospávat a čas od času na sebe upozorní prostřednictvím složitých vnějších situací.
Poté máme dvě možnosti. Buď můžeme donekonečna spílat těžkému osudu a všem, kteří nám podle nás tuto situaci přivodili, nebo si můžeme položit několik zásadních otázek: „Co ve mně si žádá tuto situaci a proč? K čemu mě to má přivézt? Jaké změny se ode mne očekávají?
/…/ Čím více prohlubujeme schopnost komplexního vidění sebe sama, tím méně nás atakují situace, ve kterých se nevyznáme, a absolutně nechápeme, co s nimi máme společného.
Své protivníky pak můžeme vnímat v novém světle. Slovo protivník přesně vyjadřuje jeho význam. Někdo, kdo stojí proti nám. Jsou to ti, kteří mají pro nás důležitý klíč. Klíč k oblasti, ve které jsme se doposud neorientovali či jsme o její existenci neměli tušení. Jejich prostřednictvím se dostáváme do vnitřních emočních bouří, trápíme se, závidíme, žárlíme, nenávidíme, ač jsme se původně domnívali, že tyto emoce vůbec nemáme v repertoáru.
A opět máme k dispozici dvě cesty, ostatně jako vždy v systému duality, ve kterém žijeme. Buď se můžeme trápit, přetěžovat svou mysl celodenní analýzou toho, co cítíme, a to po dobu libovolně dlouhou. Druhá cesta, druhá možnost je zklidnit se, zanalyzovat situaci, dobrat se k závěru, který by mohl být řešením, a vyrazit na cestu změn.
Ze slova „musím“, kdy jsem osudem tvrdě donucen, se stává slůvko „mohu“, tedy připouštím možnost změny, až ke slovu chci, tedy jsem opravdu rozhodnut se svým životem vědomě pracovat.
Podmínkou je, že vnitřní změna, ke které jsme se odhodlali pod tlakem složité situace, musí být opravdová. Pojďme se teď společně vydat na pouť naší vnitřní krajinou, ve které je zastoupeno každé znamení zvěrokruhu…

BERAN – bojovník v nás
21. 3. – 20. 4.
Zvěrokruh začíná znamením Berana (21. března) a Beranem se i počíná nový astrologický rok, začíná jaro. Ovšem nový život se nevyskytne jen tak, z ničehož nic. Nový život musí být počat.
Život na této planetě se zrodil ve vodě a povstal z vody. Voda symbolizuje jednotu, ze které přicházíme a do které se opět jednou vrátíme, je zdrojem, od kterého se jen zdánlivě oddělíme, ale přesto s ním zůstáváme po celou dobu ve spojení.
Pro pobyt v pozemské rovině získáváme fyzické tělo, které propojeno s dalšími částmi naší bytosti slouží jako ochrana, jako vykonavatel všeho, co jsme si sem přišli odžít. Vstupem do fyzické roviny jako kdyby nám cosi zamlžilo náš vnitřní zrak, a začíná celoživotní pátrací akce – kdo jsem a co zde mám dělat.
Intuitivnější lidé, vnímající svůj vnitřní hlas, se mohou lépe orientovat v tom, za čím jít, co rozvíjet, co prohlubovat, ale chybí síla a odvaha na expanzi. Instinktivní lidé směřují více k výkonnosti, ale často jim může unikat hluboký smysl celého vlastního počínání.
Byli jsme tedy počati a zatím si plaveme v hlubinách plodové vody. Vnější svět se nás dotýká pouze prostřednictvím emocí, které prožívá naše matka. Ty dávají první předpoklad k tomu, jak jednou budeme svět a sebe v něm vnímat. Zda to bude místo plné ohrožení, místo kde Já je neustále atakováno druhými, či místo, kde skrze sdílení se s druhými člověk integruje to, co potřebuje pro znovuobjevení své vlastní celistvosti.
Vynořením se z vody nastává fáze zrodu a zde již přichází ke slovu znamení Berana. Beran je znamení odvahy. Odvahy k tomu, oddělit se od jednoty a nastoupit cestu rozvoje individuálního Já.
Nový život je expanzivní do všech svých reálných a někdy i nereálných možností. Plod vyvíjející se v matčině lůně si bere z jejího těla to nejlepší, to, co zaručí jeho přežití. To je právo nového života.
Podobně se může chovat i znamení Berana. Ten se neptá, zdali mu někdo dal nějaké právo, on prostě jde a bere si to, o čem se domnívá, že mu náleží.
Z vody jsme se dostali do krajiny, která nemusí být úplně bezpečná. Je tolik nástrah, které ohrožují nový život, nově vzniklé Já.
Beran je odvaha, kterou musí prokázat na cestách doposud neznámým územím. Beran je také schopnost reagovat tváří v tvář ohrožení, bezprostředně a chránit tak své území, Beran je i nesmyslné riskování pro chabý nebo žádný výsledek.
Beran v nás je naše schopnost objevovat, riskovat, bránit se, tisíckrát být poražen a přesto statečně hledat dál. Beran je dítě, které si jde sáhnout na horká kamna. Buď jej bolest poučí, nebo si tento moment bude muset ještě párkrát zopakovat. Beran neanalyzuje a hluboce nepromýšlí své postupy realitou. Pud mu velí jít, tak jde. Nárazy na hmotný svět bolí, ale Beran přesto o svou odvahu nepřichází.
Svět malých dětí nám odkrývá, s čím Beran pracuje. Když pozorujeme batolátka, kolikrát za den se snaží postavit na ještě vratké nožky, kolikrát za den spadnou, kolikrát se o něco bouchnou, kolik pro naše dospělé oči udělají nemotorných i nesmyslných pohybů, to je přesně to, co musí Beran v nás zvládnout. Je totiž druhými nepoučitelný. Stejně jako dítě volá „já sám, já sám“, tak i Beran musí opravdu všechno vyzkoušet sám.
Okolní svět může hledět na Berana v nás s určitým pohrdáním. Beran nadšeně objevuje to, co ostatní již dávno objevili. Nevidí jeho odvahu, i když mnohdy slepou a tak jej snižují a vyvolávají v něm komplexy. To ve svém důsledku probouzí v Beranu jednak nevraživost, jednak soutěživost. Tak schválně – „kdo tam tedy bude dřív“!
Beran soutěží s celým světem. A když nemá náhodou po ruce někoho, s kým by se popasoval, vyrobí si uvnitř sebe fiktivní postavu, nad kterou permanentně vyhrává.
Beran v nás je náš boj, který vedeme proti sobě samému tím, že se poměřujeme s ostatními.
Na jedné straně je poměřování se s druhými rozhodně impulsem k práci na sobě samém, k posunu ve vývoji či rozhoupání se ze stagnace. Na straně druhé by srovnávání se s okolím rozhodně nemělo vyvolávat negativní emoce. Závist nebo žárlivost na to, že druzí něco mají a to něco v nich vyvolává pocit štěstí, Beran v nás zase tak často nezažívá.
Beran jen velice složitě žije přítomným okamžikem. Neustále hledí dopředu aby mu neutekla nějaká příležitost, šance. Mnohdy svým spěchem tuto šanci stejně nepromění, protože ještě nebyla připravena kvalita času na její rozvoj.
Beran má pocit, že mu neustále něco uniká. Svět je živý organismus, který nepřetržitě něco vytváří. Něco se rodí, něco získává formy a něco zaniká. To je neustálý koloběh života. Beran by chtěl být u všeho, ale to, co získá či to, co má, ho vlastně už ani moc nezajímá. Pro něj je podstatný moment lovu, být u šance, objevit ji, dosáhnout jako první vrcholu.
Je to věčný objevovatel Ameriky, který si navíc nedá moc radit od druhých, nechápajících proč. Konečně – Beran nevydrží u toho, co získal, a nesoustředí se na rozvoj a péči.
Beran často žije tím, co nemá či mít nemůže. Tomu věnuje mnoho myšlenkové energie, i když spřádání strategií není jeho silnou stránkou. Rozhodnutí je dílem okamžiku.
Beran je bublající, překypující energie, která v interakci s ostatními znameními v nás může být velmi podnětná. Když dokážeme tento nekontrolovatelný, valící se proud nasměrovat smysluplným koridorem vně sebe, můžeme tuto výraznou sílu transformovat do velmi užitečných počinů.

Příklad z praxe
Příkladem může být klientka Hanka. Má Slunce v Beranu a je nesmírně pracovitá a nápaditá. Bohužel ve svém osobním životě se jí v minulosti příliš nevedlo. Manžel, se kterým měla tři děti, si našel jinou partnerku a ze dne na den zmizel z jejího života. Bolest ze ztráty partnera, rozpadu rodiny a všech společných plánů, byla natolik veliká, že Hanka začala mít značné deprese. Beran v ní ji ale nenechal dlouho se topit v pocitech křivdy a zrazení. Jednoho dne Hanka vstala s rozhodnutím, že si splní svůj dávný sen. Tím snem byl malý, útulný domek se zahrádkou. Známí i rodina si ťukali na čelo, ale Hanka moc dobře věděla, že jestliže tuto bolest nedokáže nějakou formou ze sebe dostat, nakonec ji to udolá. Pustila se tedy do práce a dělala a dělala.
Půjčila si peníze a nechala si postavit krásný nový domov. Ten si sama zařídila. Použila své výtvarné nadání, veškerou svou kreativitu. A z veliké bolesti se zrodila veliká krása.
Příběh Hanky měl i svůj šťastný konec. Manžel se vrátil a Hanka mu dokázala odpustit. Ale to je již jiný příběh jiného znamení v nás.
Beraní energie v nás se samozřejmě projevuje v rámci možností, které jí dává náš horoskop. Velmi záleží na tom, jaké planety figurují ve znamení Berana. Vodítko, kde tuto sílu budeme nejvíce využívat, dává i dům, který přísluší tomuto znamení.
Jestli je Beran v nás nějakým způsobem blokován a brzděn, což může být dáno vzájemným složitějším vztahem planet mezi sebou, můžeme mít problém se rozhodnout, zda jít do akce, nebo zjistit, co ve svém životě máme objevit. V rámci příležitostí, které přináší život a ve kterých se můžeme vyvíjet a posunovat dál, pak nerozhodně přešlapujeme na místě s mnoha vnitřními odůvodněními proč to či ono právě teď nemůžeme udělat. Žádná příležitost není k dispozici dlouho, a pokud ji Beran v nás nedokáže uchopit pro zrod něčeho nového v našem životě, nestane se nic.
Vyskytují-li se v horoskopu složité a napěťové vzájemné vazby, což se většinou v menší či větší míře bývá, neměla by to být omluvenka pro zdůvodnění našeho chování činašich reakcí.
Právě tam, kde je v horoskopu napětí, je potřeba pochopit příčiny a snažit se postupně měnit své chybné návyky, a to na všech našich úrovních – fyzické, mentální, emoční i duchovní. Uvědomění a zpracování napěťových vazeb horoskopu je opět výrazným posunem ke komplexnějšímu pohledu na sebe a ke zmírnění těžkých situací našeho života.
Beran v nás se promítá do všech našich úrovní, tedy fyzické, mentální, emoční i duchovní, a v nějaké kvalitě tam působí.
Fyzická vitalita hovoří hodně o tom, v jaké kondici se náš Beran nachází. Jsme energičtí? Vitální? Lákají nás sporty kde je potřeba síla, rychlost, bystré reakce, zápas, soutěživost s druhými?
Na úrovni mentální se Beran v nás projevuje impulzivními rozhodnutími, nadchnutím se pro náhle vytanuvší nápad. V komunikaci s druhými Beran občas překypuje přívalem slov a nelze jej zastavit.
Manžel jedné mé klientky, který měl silně obsazeného Berana, doháněl svou rodinu k lehkému šílenství, tím, že jim každý večer zpestřoval rozpřádáním svých plánů. Jednou stavěl haly, pak ubytovny, jindy otevíral síť prodejen či se věnoval chovu činčil.
Drobný nedostatek spočíval v tom, že všechny tyto velkolepé počiny se odehrávaly pouze v jeho fantazii. On sám reálně nikdy nic nedodělal, byl samá exekuce a dluh a rodina žila na dnešní poměry v dost katastrofálních podmínkách.
Takto se na mentální úrovni projevuje Beran ve své dětské podobě. Dítě, které se rozhlíží v životě a má pocit, že může cokoli. Až poté přichází zjištění, že za každou myšlenkou odchází energie. Čím výše míříme, tím více musíme vydat. Občas se staneme obětí svých plánů, které nás pak zcela pohltí a vezmou nám výrazný prostor v našem životě. Udělají z nás štvance životem.

Na emoční úrovni se Beran ve své nevyzrálé podobě může projevovat negativními pocity vznikajícími z toho, že mu jiný oponuje či odporuje. Okamžitě jej začne vnímat jako nepřítele a cesta zpět pro něj již nevede. Tento člověk se do beraní duše zapsal jako dlouhodobý terč pro všechny negativní pocity, které jsou právě přítomny. Beran bere vše, co přichází z vnějšího světa, velmi osobně.
Vyzrálá emoční úroveň Berana již není o Já proti všemu a všem, ale o vnitřní rovnováze pramenící ze sebejistoty. Beran již nebojuje se svými pocity ani je nevyužívá jako zbraně vůči druhým. Přestal se porovnávat, soutěžit s druhými.
Duchovní úroveň se u nevyzrálého Berana může projevovat absolutním popíráním. „Jsem pouze Já a vše, co dělám, je mé rozhodnutí.“
Jedna klientka mi vyprávěla o své příbuzné, vysoce konfliktním Beranovi, která jednou v záchvatu vzteku vyřkla „Já chci jen jediné, aby ostatní dělaly to, co chci já!“ Výstižně tak vyjádřila potřebu Berana dělat si, co chce, a to občas i s druhými.
Beran věří ve svou sílu i v to, že díky ní se mu jednou podaří prolomit nepříznivý osud. Pokud si neuvědomí, že je pouze spolutvůrcem děje svého života, může děj nabrat až groteskní zabarvení. Beran se stále rozbíhá proti zdi, přičemž kousek vedle jsou otevřené dveře, kterými se může dostat dále. Otevřené dveře jsou symbolem nových otevřených možností, které Beran potřebuje připustit, aby se mohl ve svém vývoji posunout dále.
Duchovně vyzrálý Beran je vůdcem stáda. Je to hledač otevřených dveří, kterými již kdysi prošel a teď pomáhá druhým nalézat cestu. Odvaha najít svou pravdu, svůj vnitřní zdroj, je zde předávána druhým. Ne v nějakých demagogiích, ale právě jen tím „podívej, otevřené dveře, chceš-li a můžeš-li, vejdi.

(Příští měsíc je na řadě znamení Býka…)