Z březnové Meduňky: MUDr. Jan Vojáček: „Změna nemůže nepřijít.“

Z aktuálního březnového čísla Meduňky, které právě vyšlo, nabízíme ukázku z titulního rozhovoru, který vedla redaktorka Věra Keilová s MUDr. Janem Vojáčkem:

Nejde ho přehlédnout. Sympatický mladý lékař Jan Vojáček se začal objevovat všude tam, kde se mluví o skutečném uzdravení a nových výzkumech. Důležité je hnout s nárůstem chronicky nemocných lidí i s neustále se zvyšující psychickou nepohodou. Ostatně  – obojí jde ruku v ruce.

MUDr. Jana Vojáčka (na snímku) jsem navštívila v jeho ordinaci na klinice Endala v Praze. Již šest let zde pracuje jako průvodce změnou životního stylu těch, kteří ho vyhledávají s nejrůznějšími zdravotními problémy. Vychází přitom z principů tzv. funkční medicíny, která propojuje moderní západní medicínu, založenou především na fyziologických a biochemických měřeních, s dalšími směry, jako je například psychosomatika a také s principy východní medicíny.
„Uzdravení závisí především na člověku samotném, resp. na aktivaci jeho vlastních léčebných schopností. Já můžu být pouze průvodce, který je schopen mu v tom pomoci. Není to tedy o Vojáčkovi, protože ten nikoho nevyléčil a nevyléčí, ale může ukázat směr. Už Hippokrates tvrdil, že to, co léčí, jsou naše samoléčící schopnosti,“ vysvětluje. „Navíc tu mám i dvě skvělé kolegyně, MUDr. Zinu Kauckou a MUDr. Alici Szabó, kvalifikované naturopatky, úžasné fyzioterapeuty a také psychoterapeutku.”

Co tedy člověk může očekávat, když překročí práh vaší ordinace?
Začínáme vstupním pohovorem, který trvá až dvě hodiny. Velmi důležité je pro mě zjistit až do důsledků, s čím člověk přichází, jaký má záměr a očekávání. Vždy je třeba pochopit důležité okamžiky na jeho časové ose, čili v rámci možností si poskládat zásadní věci, které ho formovaly. Většinou se během povídání o aktuálním stavu pak intenzivně věnujeme třeba poslednímu roku, desetiletí anebo celému životu.

Na co všechno se ptáte?
Otázky se týkají standardní osobní anamnézy, ale také psyché, která může mít s danými potížemi souvislost. V podstatě se to dá rozdělit do tří oblastí. Zajímá mě, co se děje s tělem, psychika, vliv životního stylu a prostředí. Do této oblasti také spadá vliv rodiny i to, jestli člověk žije ve městě nebo vesnici, jak se stravuje, zda sedí za počítačem anebo vykonává těžkou práci, jestli má dostatek denního světla atd. Všechno se totiž prolíná a ozřejmuje souvislosti, které vedly k potížím, s nimiž přišel. Přístup je tedy komplexní.
Podle definice Světové zdravotnické organizace WHO je zdraví stavem rovnováhy na mnoha úrovních – fyzické, psychické a sociální. Tuto rovnováhu lze opět obnovit, změní-li se tělesná biochemie, ale k tomu vede určitá cesta.

Poté následují laboratorní a přístrojová vyšetření?
Ano. Na základě pohovoru následují různá objektivizační měření. Za všechny přístroje, které tu máme, bych zmínil Kardivar, což je vlastně takový stresoměr. Měří stav autonomního nervového systému, který reaguje na akutní stres, ale také na dlouhodobé napětí, což se pak v těle propisuje na další důležité systémy, jako je systém hormonální, imunitní a trávicí. Právě tyto hlavní systémy jsou v pozadí všech chronických onemocnění.
Neexistuje chronické onemocnění, když je naprosto v pořádku střevo a střevní mikrobiom a není-li vychýlena neuroendokrinnoimunitní osa. Podstatou většiny chronických onemocnění je různý typ zánětu, což souvisí s poruchou regulace imunitního systému, a to by nemohlo nastat bez změn střeva a střevního mikrobiomu a bez vlivu hormonálního systému. A stejně tak neexistuje čisté narušení hormonálního systému bez vlivu autonomního nervového systému při chronickém stresu. Vlivů je mnoho a každý máme už od početí svá specifika s různou citlivostí jednotlivých systémů na konkrétní stresory.
Funkční medicína, které se věnuji, se snaží přijít na to, proč člověk onemocněl, a pak je třeba, aby se vydal na cestu změny. Proto není pro každého, protože někomu víc vyhovuje jít si k lékaři pro léky, jež jsou de facto jakýmisi odpustky za hříchy. Těmi jsou nejen prohřešky ve stravování, ale také málo sebelásky atd. Funkční medicínu v podstatě považuji za renesanci medicíny současné.

Zmínil jste důležitost zdraví střev a střevního mikrobiomu, o čemž se mluví čím dál víc. Dokonce se prý i deprese mohou poměrně brzy léčit právě především ozdravěním střevního mikrobiomu…
Střeva jsou dnes považována za druhý mozek a střevní mikrobiom s triliony bakterií, které v nich žijí, za další jedinečný tělesný orgán. Mezi střevem a mozkem probíhá neustálá komunikace, přičemž ze střeva do mozku přichází mnohem více informací než obráceně. Ve střevech se také ne náhodou tvoří 95 % serotoninu – tzv. hormonu dobré nálady– , který se lidé někdy snaží dohnat užíváním antidepresiv.
Nejde o to, že bychom se k depresi projedli a zkazilo se nám střevo, ale o vnitřní konflikt a napětí, které neustále stresují celý systém včetně střeva. To se pak snažíme kompenzovat hlavně sladkostmi, alkoholem, což střevo postupně naruší natolik, že se stane zánětlivým a více propustným. V důsledku toho se pak stane zánětlivým i mozek a rozvine se biologická deprese.
Biologický podtext deprese je zánět hypothalamu, a když nezahojíte střevo, nemůžete zahojit ani zánět mozku. Střevo se dá hojit doživením a různými podpůrnými prostředky, ale také je třeba začít pracovat na konfliktu a napětí, kterým to vždycky všechno začíná. Principy jsou jednoduché, ale když se v tom člověk ztratí, můžeme ho navést, jak si v životě udělat pořádek.

Doba přerodu

Jak jste si funkční medicínu osvojil a kudy vedla vaše cesta ke komplexnímu přístupu, na němž je založena?
Kurz funkční medicíny byl poslední třešničkou na dortu toho, čemu se věnuji posledních deset let. Po studiu medicíny a také po ukončení profesionální sportovní kariéry ve fotbale jsem odjel na rok do Skotska. Cítil jsem, že si ještě něco potřebuju doplnit a že to, co jsem se dozvěděl na fakultě, není celé. Začal jsem proto studovat východní medicínské směry a také různé filozofické a náboženské systémy, a přitom si ve Skotsku částečně vydělával fotbalem. Kromě toho jsem po této krásné zemi také cestoval.
Po návratu jsem krátce působil na ortopedii v nemocnici v Olomouci, ale vnitřní naplnění jsem necítil. A najednou se objevil zakladatel Endaly Filip Dušek, který už tenkrát měl k dispozici jeden kompenzační přístroj a také jednu terapeutickou a lymfatickou jednotku. Všechno se mi ještě dál poskládalo, když mě posléze spojil s ruským profesorem biofyziky Igorem Orzelskim.
Stejně tak pro mě bylo zajímavé setkání s indickým kvantovým fyzikem Amitem Goswamim, autorem knihy Kvantový doktor. Na přednášce v Praze popisoval, že budou existovat přístroje, které budou identifikovat nerovnováhy v těle jiným způsobem, než je dosud běžné, a my jsme ho u nás už měli! Ukázali jsme mu ho a byl nadšený. Ještě se tu potkal s Jardou Duškem a všechno se začalo spojovat…

Celý rozsáhlý rozhovor si přečtete v březnové Meduňce.