Z červnové Meduňky: O léčivé síle vody…

…napsala do červnového čísla Meduňky článek naturopatka Kateřina Boesenberg. Vysvětluje v něm, jakým způsobem voda na člověka působí a jak ji využít pro podporu zdraví o odstranění či zmírnění mnohých neduhů. některý způsob vás možná překvapí… Zajímavé je i nahlédnutí do historie, protože vodoléčba člověka provází už velmi dlouho. Červnová Meduňka – plná informací, které vás posunou zase o kousek dál v péči o zdraví duše i těla – je stále k dostání, kupte si ji jako „papírovou“ nebo také můžete číst elektronickou verzi emedunka.cz

Ukázka z článku Katky Boesenberg:

Hydroterapie jako léčebná technika

Tato přírodní a intuitivní léčebná technika byla používána ve všech kulturách prakticky od počátku lidstva. Za posledních 2500 let se v „moderním světě“, dostávala střídavě do středu zájmu i mimo něj, ale to nic nemění na faktu, že byla po celou dobu používána všemi původními kulturami jako účinná terapie, která pomáhá léčit nemoci těla i mysli.
V Evropě byla propagovaná ve starověkém Římě (Římané milovali lázně a sauny), pak o ní znovu slyšíme o 1500 let později – na počátku 19. století, kdy lékaři Vincenc Priessnitz a později Sebastian Kneipp používali tuto metodu ke zlepšení zdravotního stavu svých pacientů. Ovšem například v Indii se tzv. Jala Neti (vyplachování nosní dutiny) k léčbě respiračních onemocnění, včetně astmatu a alergií používala odnepaměti. Přestože měla vodoléčba skvělý uzdravovací efekt, velmi dlouhou dobu byla považována za šarlatánství. Mohli bychom se zamýšlet nad tím, jaká fakta změnila názor západní medicíny na zahrnutí vodoléčby do legitimní terapie, raději se však zaměřme na vodoléčbu jako takovou.

Léčivá síla vody
V posledních desetiletích bylo v oblasti vodoléčby provedeno mnoho výzkumů, a proto dnes mnohem lépe chápeme mechanismy, díky nimž je léčení vodou tak účinné. Západní společnost ji už nepovažuje jen za „relaxační praktiku“, která vešla do povědomí hlavně díky luxusním lázním. 
Při vnější aplikaci ovlivňuje vodoléčba tělo třemi hlavními způsoby – tepelně, mechanicky prostřednictvím kinetické energie (pohybu) a také prostřednictvím hydrostatického tlaku. Správné nastavení každého parametru je s přihlédnutím k jedinečným fyzickým vlastnostem každého pacienta klíčové. Při dodržení těchto okolností se terapie ukazuje jako skvělý nástroj při léčbě mnoha onemocnění. Tepelný efekt je specificky rozdělen na studený (8-16°C), chladný až vlažný (17-34°C), indiferentní (35-36°C) a teplý až horký (37-39°C). Každá teplota je zaměřena na léčbu určitých onemocnění. Nízká teplota se nejčastěji používá v akutní nebo post-akutní péči o úrazy a k boji proti přetrvávajícím zánětům. Snižuje bolest, otoky a zpomaluje rychlost nástupu zánětlivých procesů, což umožňuje tkáním rychlejší hojení. Na druhé straně teplá voda poskytuje silný relaxační účinek a horká voda se používá ke zlepšení oběhu, uvolnění svalů, pro zmírnění bolesti a napětí.
Tepelný účinek vody je snadno dostupný svépomocí i doma, nicméně pokud na tělo působí všechny fyzikální vlastnosti vody současně, je v lázeňských a rehabilitačních zařízeních při používání koupelí či bazénů dosahováno mnohem lepších výsledků. Pohyb a tlak vody od jemného bublání až po silné proudy jsou aplikovány v pooperační péči, při svalových a kosterních problémech a také při rehabilitaci vegetativního nervového systému, například po mrtvici. Ačkoli jsou tyto tři mechanismy považovány za hlavní, nemůžeme vynechat ještě biochemický účinek, jímž působí voda na tělo. Pro lepší výsledky léčby/rehabilitace se používá voda se specifickým minerálním složením. Někdy se také přidávají léčivé byliny, oleje nebo rašelina, které hrají v procesu hojení velmi důležitou roli.
            Vodoléčba je účinná technika pro široké spektrum tělesných onemocnění. Existuje mnoho center zaměřených na onemocnění svalového a kosterního systému, včetně péče po úrazech a chirurgických zákrocích. Vodoléčba také pomáhá upravit funkci vegetativních nervů a celkově reguluje nervový systém. Podporuje a posiluje funkci imunitního systému a fyzickou odolnost; zlepšuje krevní oběh, pomáhá snižovat krevní tlak. Zlepšuje metabolismus, funkci ledvin a lymfatického systému, pomáhá tělu zbavit se přebytečných toxinů. Používá se ke zvýšení mentální odolnosti jednotlivce zvýšením produkce serotoninu v mozku. Existují také pozoruhodné účinky na pokožku, kdy vodoléčba podporuje její imunitní funkci jakožto bariéry, ta je poté odolnější vůči infekcím. Vodoléčba je považována za terapii mládí, pomáhá zvyšovat flexibilitu pokožky, zbavuje ji toxinů a dodává mladší, vitálnější vzhled. Používá se také pro své antipyretické účinky, pro zlepšení hojení ran, pro analgetické a anestetické účinky, ke snížení křečí a také jako první pomoc při vnitřním krvácení. Dá se považovat za terapii pro celé tělo a existuje mnoho způsobů, jak ji aplikovat. Některé z nich jsou vhodné pro domácí použití, jiné se používají hlavně v lázeňských a léčebných centrech.

Možnosti aplikace
Podívejme se na některé z nich. Jedním z nejznámějších způsobů aplikace je studená sprcha/ponoření se do ledové vody po pobytu v sauně. Ačkoli je to velmi starý a široce používaný nástroj k posílení imunitního systému, tuto metodu v posledních letech ještě více zviditelnil Wim Hof, který k ní přidal další aspekty jako např. práci s dechem. Dalším dobře známým způsobem terapie jsou Priessnitzovy obklady, používané při bolestech v krku, včetně angíny nebo laryngitidy. Studený obklad se přiloží přímo na kůži hrdla, přikryje se pruhem tenkého igelitu a oboje se poté pomocí suchého šátku fixuje na místě. Tyto 3 vrstvy podpoří proces pocení. Princip je následující: v několika prvních minutách způsobí studený obklad zúžení cév. Jako kompenzaci tělo zvyšuje krevní oběh. Zhruba po třiceti minutách se oblast stane hypertermickou, což přináší rychlejší výměnu živin a také stimulaci lymfatického systému k vylučování toxinů/infekce.
Při akutních infekcích s horečkou (nejčastěji při chřipce nebo podobném respiračním onemocnění) můžeme u dospělých použít studené obklady ke snížení teploty těla. Přikládají se obvykle na čelo, ruce (na zápěstí a předloktí) a na velké tepny nohou. Při výše uvedených horečnatých stavech může být celé tělo zabaleno do studeného prostěradla, aby došlo ke snížení teploty. Je důležité zmínit, že u kojenců a batolat se nedoporučuje používat studenou vodu, ale spíše chladné až vlažné zábaly. Dalším způsobem snížení horečky je vyvolání pocení za pomoci teplých přikrývek a podávání horkého nealkoholického nápoje.
Inhalace páry z horké vody je další známou technikou používanou při nachlazení, kašli, laryngitidách apod. Horký vlhký vzduch napomáhá rozpouštět hlen a zlepšovat jeho vykašlávání. V případě přidávání aromatických olejů (např. eukalyptového) lze docílit hlubší penetrace do tkáně a výraznějšího účinku. Tato metoda není vhodná pro malé děti a osoby s kardiovaskulárním zatížením.
Známá Kneippova koupel nohou je spojena s masážním účinkem oblázkového dna bazénu. Je oblíbená ve všech lázních pro svůj terapeutický i relaxační účinek (stimulace krevního oběhu a následné zklidnění nervového systému). Je popsána jako malé bazénky nebo nádoby naplněné vodou o různé teplotě (horká a studená).  Zde platí zásada setrvat v každém bazénku alespoň 30 sekund a poté vkročit do dalšího. Střídání teplot způsobuje zúžení a rozšíření krevních a lymfatických cév, stimuluje cirkulaci a odstraňování toxinů. Tato technika pomáhá posilovat tělo a jeho imunitní systém. V domácích podmínkách se to dá napodobit dvěma kbelíky vody – jedním s horkou a druhým se studenou vodou. Do každého je doporučeno vkročit alespoň 10krát a setrvat tam  po dobu 30 sekund. Tato procedura je často doporučována i k posílení imunitního systému dětí.

Koupele nohou a zeleninové zábaly  
Pokud ještě zůstaneme u nohou, neměli bychom zapomenout na jejich koupele. Na každém chodidle je přibližně 125 000 potních žláz a s tímto počtem představují chodidla část těla s jejich největší koncentrací. K dosažení cíleného terapeutického výsledku praktikujeme koupele nohou nejen k odstranění toxinů, ale také k absorpci léčivých látek z výluhu bylin. Koupel nohou je snadno použitelný, neinvazivní a populární naturopatický nástroj, použitelný u klientů, kteří nemohou nebo nechtějí užívat byliny vnitřně (starší lidé, děti). Tato terapie získala díky své efektivitě velkou popularitu v 19. století ve Francii.
Možná méně známou technikou, která se také zařazuje do hydroterapie, jsou tzv. zeleninové zábaly. Brambory, mrkev, zelí a cibule se používaly k léčbě mnoha zdravotních obtíží po staletí. Zelenina se nejdříve rozkrájela či nastrouhala, aby pustila šťávu. V některých případech se povařila. Následně se řádně vymačkala a dužina se zabalila do plátýnka, kterým se obkládalo zasažené místo. Bramborové zábaly se používaly na mnoho kožních onemocnění včetně ekzému nebo spálenin. Obdobně se používala i mrkev k „vytahování“ cyst, akné a abscesů z kůže. Zelné zábaly byly nejznámější pro své působení na záněty kolen a jiných kloubů, cyst a vředů nebo na záněty prsou (mastitidy). Cibulové zábaly byly používány obdobně jako bramborové a mrkvové, měly ovšem i jednu specifickou a dle dostupných zdrojů efektivní aplikaci – ke zklidnění zánětu ucha…