Máte také zpomalený metabolismus?
Možná o tom nevíte, ale může to být i váš problém, protože – jak píše ve svém článku v aktuálním červencovém čísle Meduňky naše autorka a zkušená lékařka MUDr. Ludmila Eleková, tento problém se týká většiny lidí. A existuje jednoduchý a každému dostupný způsob, jak si to ověřit… Dozvíte se také, co metabolismus zpomaluje a co tedy (ne)dělat, abychom situaci změnili…
Červencové číslo MEDUŇKY je stále k dispozici na stáncích PNS atd. a také na emedunka.cz
Ukázka z článku dr. Elekové:
O metabolismu: shrnutí
Zpomalený metabolismus je masový problém, týká se většiny lidí, možná dokonce všech lidí. Může vám znemožňovat vstřebat a zpracovat potravu, přibrat nebo naopak zhubnout, nedovoluje plně fungovat imunitě a nervovému systému.
Nejpřesnějším ukazatelem aktivity metabolismu je tělesná teplota. Člověk a jiní teplokrevní tvorové vynakládají značnou část energie na udržení stálé teploty uvnitř těla. Tělesná teplota se drží ve velmi úzkém rozmezí několika desetin stupně Celsia. Maxima dosahuje odpoledne kolem 17-18 hodin, minima kolem 4-5 hodin ráno. Změření tělesné teploty v době maxima dobře ukazuje na rychlost metabolismu. Měla by být v době maxima kolem 37 °C v podpaží nebo ústech. Hodnoty kolem 36,5°C ukazují na problém, hodnoty kolem 36°C a nižší jsou jednoznačně patologické.
Tělesná teplota a fungování organismu
Tělesná teplota a k ní příslušející aktivita metabolismu funguje jako tempomat v autě. Nastavíte rychlost a auto samo reguluje výkon motoru, aby udrželo stálou rychlost. Podobně tělo upravuje aktivitu metabolismu a regulaci teploty, aby udrželo stálou teplotu uvnitř těla. Je-li nízká, zvýší se aktivita svalů (třes) a produkce tepla v hnědé tukové tkáni. Je-li vysoká, prokrví se kůže, otevřou potní žlázy a začneme se ochlazovat sáláním tepla a odpařováním potu do okolí. Je třeba si uvědomit a přijmout fakt, že všichni máme mít teplotu v době jejího maxima kolem 37° C. Jak už bylo zmíněno, odchylky o více než polovinu stupně směrem dolů ukazují na problém s rychlostí metabolismu. Potřebuje-li organismus zrychlit metabolismus, zvýší se dostupnost hormonů štítné žlázy, potřebuje-li zpomalit, je tomu naopak. Štítná žláza pracuje podle podnětů z hypofýzy a hypothalamu. Proto člověk může mít jasnou hypotyreózu (nedostatečný účinek hormonů štítné žlázy na buňky) i při zcela zdravé štítné žláze a dokonce i při „normálních“ hladinách hormonů! Tento stav je velmi častý a prakticky vždy konvenčními lékaři nerozpoznaný.
Subjektivní pocity mohou klamat. Studené ruce a nohy neznamenají nutně nízkou tělesnou teplotu, většinou ale ano. Subjektivní celkový pocit chladu nebo tepla také může klamat. Rychlost fungování organismu, mentální i fyzická, není určena jen aktivitou hormonů štítné žlázy, ale i nadledvinek. Viděla jsem mnoho žen s hypotyreózou, které byly jak motorové myši, protože jely na adrenalinu. Ovšem hroutily se v okamžiku, kdy stresová stimulace skončila.
Můžete si říkat, že je přece jedno, jestli jsme trochu studenější, můžeme si vzít svetr, zatopit apod. Pokud nějak fungujeme, nemáme zjevné příznaky hypotyreózy, proč bychom to měli řešit? Konkrétní tělesná teplota má pro fungování organismu zásadní význam. Všechny metabolické děje probíhají pomocí enzymů. Enzymy jsou bílkovinné molekuly se složitou prostorovou strukturou, která je pro jejich funkci klíčová. Genetická mutace, která v řetězci aminokyselin tvořících enzym vymění jedinou aminokyselinu za druhou, způsobí buď částečnou, nebo úplnou nefunkčnost enzymu.
Z fyzikálního hlediska je teplota určité látky určena rychlostí kmitání jejích molekul. Když dostatečně zahřejeme kov, stane se ohebným a dá se zpracovávat, při dalším zahřívání se změní na kapalinu až plyn (např. ve hvězdách). Toto platí pro každou molekulu. Molekuly aminokyselin v enzymech se se zvyšující teplotou začnou víc pohybovat a enzym je volnější, pohyblivější. Naopak při nižší teplotě je tužší a méně pohyblivý. Pokud změna struktury postihne aktivní místo enzymu, na které se váže molekula, kterou má enzym zpracovat, jeho funkce je narušena. Stejně jako cítíme symptomy při zvýšené teplotě při horečce a naruší se nám některé funkce, například mozku, úplně stejně naše tělo vnímá pokles teploty. Symptomy jsou jiné, ale jde také o patologii.
Metabolismus rovná se spotřeba energie, čím rychleji běží, tím víc energie se spotřebuje. Energii získáváme z potravy, z ničeho jiného. Musíme znát množství energetických zásob (glykogen a tuk) a regulovat je, ale nevíme, kdy přijde další jídlo. Náš mozek stále funguje v režimu divočiny. Část mozku nazývaná hypothalamus je orgán řídící hospodaření s energií. Sleduje hladinu živin v krvi, stav tukových zásob, vnímá aktivitu orgánů. Spustí hlad, pokud zjistí, že zásoby a živiny v krvi klesají, spustí sytost, pokud zjistí, že jsou zásoby plné a v krvi pluje dostatek živin. Je-li nám zima, ochlazujeme se, spustí termogenezi (tvorbu tepla), přehříváme-li se, spustí ochlazování.
Co zpomaluje metabolismus?
Když je pro naše tělo tak důležité, aby udrželo teplotu v konkrétním úzkém rozmezí, proč to tak často nedokáže? V zásadě existuje jen několik málo situací, kdy se tělo rozhodne metabolismus zpomalit: vnější podchlazení, aktivace hibernujícího torpidního metabolismu v důsledku konzumace kritického množství PUFA (polynenasycených mastných kyselin), nedostatek potravy (hladovění, redukční diety) a chronický stres.
Při vysoké konzumaci PUFA (rostlinných olejů ze semen, ořechů, celozrnného obilí a zvířat krmených obilím) nad 10 % kalorického příjmu se aktivují metabolické procesy vedoucí k torpidnímu metabolismu. Nedostatek ROS nedovolí signalizaci leptinu (sytost), tuková tkáň nemá dost a doslova krade kalorie, které by správně měly zůstat v krevním oběhu k dispozici ostatním buňkám. Živočich nebo člověk ztrácí kalorie do tuku, proto má hlad a víc jí. Jeho vlastní tělo přidává nenasycené tuky zvýšenou aktivitou desaturáz. Vysoce nenasycený tělesný tuk při spalování nevytvoří dostatek ROS (reaktivních forem kyslíku, H2O2) a nemůže aktivovat leptin a fyziologickou inzulínovou rezistenci tukových buněk, které by pak odmítly další jídlo. Organismus má pořád hlad, tukové buňky ochotně přijímají další a další kalorie, organismus tloustne. Inzulínová rezistence nakonec nastane, ale patologická. PUFA zpomalí metabolismus přes své oxidované metabolity. Nenasycená dvojná vazba v molekule PUFA snadno oxiduje (ztrácí elektrony) a výsledný produkt aktivuje geny a enzymy podílející se na hibernujícím metabolismu.
Tohle se týká nás všech, viz články v předchozích číslech Meduňky. 10 % kalorického příjmu ve formě PUFA je ten přepínač. Je to pouhých cca 20-35 g PUFA denně! To je jedna až dvě lžíce! Dáte si něco v restauraci a máte splněno. Usmažíte si řízek na slunečnicovém oleji, dáte margarín místo másla do koláče, sníte pytlík oříšků… Obezita je spojená s konzumací průmyslově zpracovaných potravin a s fast foody právě kvůli používaným olejům! Dokud McDonalds smažil hranolky v loji, jeho zákazníci s obezitou problém neměli.
Druhým hlavním zpomalovačem metabolismu je stres, který tělo vnímá jako ohrožení dostupnosti potravy. Vyvinuli jsme se při nejisté dostupnosti potravy, pravidelně jsme hladověli. Ale když jsme jídlo měli, najedli jsme se dosyta. Hostina, nebo hlad. Nejedli jsme, jen když nebylo co. Pocit nedostatku dnes vzniká při různých dietách. Jsme tak dlouho masírováni informacemi, že nemáme jíst to nebo ono, že toho a onoho máme jíst jen trošku a občas, že z toho a onoho se tloustne, až téměř nikdo neumí jíst přirozeně. Ideál vyhublé ženské krásy a tlak na dokonalost těla nedovolí ani mladičkým dívkám na prahu puberty se normálně najíst. Mladé ženy jsou na nedostatek potravy extrémně citlivé! Poruchy příjmu potravy postihují nyní děti i muže. Když neřešíme zrovna váhu, řešíme cholesterol, krevní tlak a jiné problémy. Samostatnou kapitolou je veganství, které metabolismus spolehlivě zpomalí – nedostatek kalorií, bílkovin a nadbytek PUFA.
Zamyslete se, kdy jste se naposledy pořádně najedli, tak jako za starých časů, prostě proto, že jídlo j dobré a je ho dost. Kdy jste si naposledy olizovali prsty a povolovali pásek? Nenabádám k obžerství, ale k zamyšlení. Lidi ještě nedávno jedli „normálně“, dokud nebyli sytí, nepočítali kalorie. Když měli víc peněz, dopřáli si víc jídla a lepší jídlo a měli normální váhu. Dnes nám to nefunguje, protože skoro všichni hibernujeme. Všichni jsme jedli PUFA, většina z nás i dnes. Zdravotně uvědomělí již vědí, že nemají používat oleje ze semen, ale semínka a ořechy stále jedí, plus celozrnný chléb a dosud se vyhýbají tučnému tmavému masu.
Podjídání se kombinujeme s chronickým stresem – dalším zpomalovačem metabolismu. Není to stres typu „uteč, nebo bojuj“, při něm se metabolismus zrychlí, protože potřebujeme fungovat na nejvyšších obrátkách, abychom si zachránili život. Chronický stres typu „prcháme přes poušť a nevíme, kdy budeme v bezpečí a najíme se“ metabolismus spolehlivě zpomalí. Je to logické, když netušíme, odkud přijde potrava, musíme energií šetřit. Stejně jako začnete šetřit peníze, když přijdete o práci a nevíte, kdy získáte novou. Otočíme každou korunu nebo kalorii…
