Ze srpnové Meduňky: Plodná síla ženy

Aktuální srpnové číslo Meduňky je věnováno ženám – jak připomíná jeho hlavní téma ŽENA V PLNÉ SÍLE A KRÁSE. Do hlavního tematické bloku přispěla také uznávaná psychogynekoložka MUDr. Helena Máslová, která se věnuje otázkám plodnosti u žen i mužů…
Srpnová Meduňka je pro vás k dipozici v „papírové“ podobě na stáncích PNS, pokud uvažujete o předplatném, kouněte na náš e-shop, máme i e-verzi na adrese emedunka.cz .

Ukázka z článku dr. Máslové:

Vypadá to, že co se týče rozmnožováním, stojíme jako lidstvo na pomyslné křižovatce. Dokážeme si zachovat svoji plodnost, jež je základním projevem životaschopnosti? Právě tomuto tématu se věnuji ve své knize s prostým názvem Plodnost, ale pojďme si o tom říci ještě něco více.

Lidská rasa je jako druh reprodukčně velmi úspěšná, neboť roční přírůstek je 80 milionů lidí, koncem roku 2020 na Zemi žilo 7,8 miliardy obyvatel. Nejméně dětí se přitom rodí v Evropské unii, kde je nejvyšší spotřeba antikoncepce, největší neplodnost a největší výskyt dobrovolné bezdětnosti. V celé západní společnosti dochází k tzv. depopulaci čili snížené plodnosti pod úroveň prosté reprodukce (pod 2,1 dítěte na ženu). Bohužel právě Česká republika má jednu z nejnižších porodností na světě a zároveň je zde nejvyšší počet žen v reprodukčním věku převeden do umělé neplodnosti pomocí hormonální antikoncepce (HAK). Také je u nás nejvyšší počet center asistované reprodukce na počet obyvatel, muži mají jeden z nejhorších průměrných spermiogramů na světě. Panuje zde i vysoká míra reprodukční prokrastinace – odhodlání se k prvnímu dítěti. ČR byla také první zemí na světě, která prolomila historické tabu, protože se zde rozvádělo více lidí, než kolik jich vstoupilo do manželského svazku. Také patříme mezi země s nejvyšším podílem dětí s nízkou porodní váhou. Mimo jiné to může souviset i s tím, že u nás žije cca 700 000 alkoholiků a že jsme se v EU dostali na první místo v pěstování řepky olejné, což z nás dělá zemi s nejmasovějším používáním agrochemie včetně látek s prokázaným endokrinně disruptivním účinkem dramaticky snižujícím kvalitu spermií.

Jak pěstovat ženskou plodnost

Zdá se, že je nejvyšší čas kultivovat přirozenou plodnost. Důležité je již pohlavní zrání probíhající v pubertě, kdy se celé tělo přenastavuje. Transformace předpubertální dívky v plodnou ženu se týká jak fyzického těla, tak i psychospirituální proměny a kdy mezi 17. a 18. rokem postupně dospívá k hormonální zralosti. Od 90. let 20. století je však gynekologickým zvykem nasazovat HAK z nejrůznějších důvodů dívkám ještě v mladším věku, takže k hormonální zralosti ani nedojde. 

Velice zajímavým je v této souvislosti kromě jiných také hormon „uzrálého srdce“ oxytocin, nazývaný též hormonem lásky a empatie. Je základem schopnosti budoucí matky vycítit potřeby nemluvněte. Hladina oxytocinu v postmoderní společnosti však všeobecně klesá a může to vést až k neplodnosti. Tento trend je patrný u posledních dvou až třech generací a projevuje se jako pocit oddělenosti, nedůvěry, bezohlednosti atd.  Prvotní pokles oxytocinu po masové separaci dětí a matek v 60. letech 20. st. dala vzniknout všeobecné emoci nejistoty, pocitu oddělenosti od druhých, úzkostného prožívání a jakéhosi trvalého spodního smutku překrytého chvilkami uspokojení.

Estrogen a progesteron
Do konce puberty, cca do 19 let, jsou hladiny estrogenu u dívek srovnatelné s klimakteriem, a právě tento hormon chrání ještě nezralé ženy před otěhotněním. Maximum estrogenu žena produkuje na vrcholu svého fertilního věku kolem třiceti let, zatímco zhruba v pětačtyřiceti letech již u většiny žen poklesne pod kritické množství a žena se stává neplodnou. Kromě toho je ale také důležitý testosteron, který ženám umožňuje vybrat si správně muže, který se stane otcem jejího dítě. Je nasnadě, že u muže je pud rodičovský mnohem slabší než pud založený na předání genů. Každá mladá žena by měla vědět, že při souloži se žena a muž vždy propojují nejen pohlavně, ale také mentálně, mikrobiálně a energeticky.
Velkým problémem je současný trend snižování spermií v mužském ejakulátu. Jejich obsah by měl by být vyšší než 20 milionů v 1 ml., avšak u našich dědečků byla obvyklá hodnota 70–80 milionů. Spermie by měly být schopny progeresivního pohybu vpřed, měly by mít dobrou životnost a alespoň část z nich dokonalou morfologii. Rychlost výstřiku ejakulátu se udává na 45 km/hod. V ideálním případě jsou při početí oba milenci šťastní a mají vysokou hladinu oxytocinu. Početí je skutečný zázrak, protože představuje řadu na sebe přesně navazujících kroků, protože kvalita sešroubování dvou půlek DNA musí být perfekrní. Mohou to narušit tzv. mutageny, mezi něž např. patří benzen ve výfukových plynech aut.
Vysoká hladina progesteronu souvisí se schopností ženina těla přijmout embryo, a jde tedy o hlavní těhotenský hormon vznikající z cholesterolu. V těhotenství produkci progesteronu převezme placenta a tento hormon ženu zcela zaplaví. Progesteron je však nejen hormon plodnosti, ale také tvorby kreativity a trpělivosti. Jeho hladinu v těle proto přirozeně zvyšuje např. zadělávání těsta a dalších běžných opakujících se drobných domácích prací. Progesteron je hormon domácí pohody a klidu a také se mu říká šťastný hormon pro jeho synergii se serotoninem. Zajímavé ale je, že podáváním syntetického progesteronu (gestagen v HAK) vzniká u 60 % žen deprese. Progesteron je také zodpovědný za snížení intelektuálního výkonu, což je známo jako tzv. mateřská demence.

Zázrak reprodukce 
Pokud dojde k úspěšnému přistání oplodněného vajíčka v „načechrané peřince“ děložní sliznice pomocí dvou kotvících vláken, oxytocin, progesteron a částečně i estrogen zajistí, že se ženino tělo plodu s jinou DNA, než má ona sama, nezbaví. Zajímavá je také psychosomatická okolnost, že snáze otěhotní žena, který v materiální rovině nemá téměř nic, ale je přitom schopná rozdělit se o poslední krajíc chleba než ta, která je zajištěná, ale vše si musela tvrdě vydřít a na žádné rozdávání nemá náladu. Právě to bývá případ moderních žen, u nichž se otěhotnění stává promyšleným „projektem“, který má svůj rozpočet i harmonogram. Právě to však často vede k reprodukčním fiasku, protože chybí spontaneita, lehkost a hravost. Pro mateřství je také z psychosomatického hlediska důležitá ochota k sebeobětování.
Zatímco dnes považujeme za ženu, která je způsobilá mít dítě, tu, která má kde bydlet a dokáže se o dítě materiálně postarat, příroda na první místo staví ženy, které jsou fyzicky zdravé a jejichž psychika je uvolněná. Přírodní výběr nemá rád ženy dlouhodobě vyčerpané, a to především psychicky se sklonem k silné kontrole a neustálému řešení všeho možného. Důležitý je pro ně pocit, že vše mají pevně v rukách a všechno musí mí naplánované, zajištěné a pojištěné. Dítě, které se ještě ani nenarodilo, jim má něco přinést, např. přimět partnera ke svatbě, dodat ženě určitý společenský status atd. Normální život je však vždy spojen s jistou mírou rizika, kterou bychom měli být schopni unést.

Oslabení reprodukce se dá pozorovat již od 50. let 20. století. Po krátkém pokusu o uvolnění (hippie a new age) si ženy ostříhaly vlasy, strčily děti do jeslí a do školky, natáhly si kalhoty a „pochlapily se“. V příčinách neplodnosti se dnes tyto psychosociální souvislosti nového životního stylu stále přehlížejí, přestože na snížení plodnosti mají nesmírný vliv stejně jako nové formy toxicity a hormonálních disruptorů, jejichž dopad je kumulativní z generace na generaci. Vlivem hormonálních disruptorů má mnoho mladých žen tendenci k zarovnané postavě, takže tuk se jim ukládá vpředu na břiše a vzadu nad hýžděmi při relativně úzkých bocích a hubeném, spadlém zadku. A pro zajímavost ještě jedna informace: od r. 1991 až do nedávna byly jedněmi z nejrozšířenějších agrochemikálií pesticidy ze skupiny neonikotinoidů, 70x toxičtější než DDT. Jde o neurotické látky, které se hojně používaly při pěstování řepky a mj. způsobí úhyn včelstev. Další věcí je, že průměrná západní žena na sebe denně natře více než 500 chemikáliemi v podobě kosmetiky a hygienických prostředků, a tak bychom mohli ve výčtu látek přímo ohrožujících plodnost ještě pokračovat..
Na transgenerační přenos neplodnosti poprvé upozornila kauza diethylstilbestolu (DES), který byl podáván i těhotným. Pokračující výzkumy dnes odhalují již třetí generaci poškození na zdraví vnuků a vnuček žen, které jej kdysi užívaly. Ještě v 90. letech 20. st. se u nás pod názvem Agostilben předepisoval na úpravu menstruačního cyklu. Tento příklad jsme si uvedli jen na ukázku toho, jak daleké následky může mít lehkomyslné užívání chemických „léčiv“. Také již bylo již dokázáno, že prakticky všechny léky a vakcíny, které žena užívá během těhotenství, proniknou v určité míry i do cirkulace plodu.
Neplodné ženy mají až na malé výjimky v anamnéze mnohaleté užívání HAK a je smutné, že právě naše republika byla na přelomu milénia první na svět v počtu jejích uživatelek. Stoupající trend se naštěstí zastavil v r. 2016, kdy se počet uživatelek dostal zpět pod milion. Původně oslavováná pilulka sexuální svobody poněkud zhořkla, a přesto většinu žen ještě ani dnes nenapadne, že zasahování do přirozeného endokrinního systému může přinést velký problém.
Je třeba si uvědomit, jak silně dnes zasahujeme do koloběhu života a smrti. Mnohým rodinám připadá normální vynakládat soustu energie a obrovské sumy peněz na prodlužování života umírajícího člověka a současně dcery nučky berou antikoncepci či podstupují interrupce. Plodnost žen dostala v posledních desetiletích i další silné rány v podobě celkově nevyhovujícího životního stylu s tlakem na studijní výsledky, výkony v zaměstnání atd. Jako by pak příroda ani nechtěla, aby se tzv. moderní lidstvo v tomto stádiu odpojení od své přirozenosti a přirozených cyklů a přírody, jíž je nedílnou součástí, množilo…