Jak využít ženské archetypy pro svůj osobní rozvoj a rozkvět?

Pokud si pod pojmem „léčivé ženské archetypy“ zatím nic nepředstavujete, možná se to změní po přečtení ukázky z knihy naší autorky a spolupracovnice Judity Peschlové Síla příběhů Léčivé ženské archetypy, která před časem vyšla v edici Knihovnička Meduňky – www.knihovnickamedunky.cz

Judita jako odbornice na tarot a lektorka ženských kruhů má spoustu zkušeností ze své bohaté praxe a setkala se s mnoha pozoruhodnými osudy a příběhy. V této knize inspiruje ženy k tomu, aby svou osobnost obohatily o další témata – archetypy a využily k tomu úžasný potenciál nejrůznějších příběhů…
Přečtěte si ukázku z kapitoly, ve které Judita přibližuje záměr své knihy a dále připomíná také roli C. G. Junga – prastará tradice léčení vyprávěním příběhů a jejich archetypy byla pro naši moderní společnost do velké míry oživena právě jím a jeho následovníky. Zkrátka – pokud si, milé čtenářky, přejete, aby se ve vašem životě něco posunulo nebo k vám přišlo „něco nového“, není rozhodně od věci začít přečtením této knihy…-:)

Ukázka z knihy:

Feminismus? Nikoli!
„Nesnažte se být dokonalí. Buďte úplní.“ Carl Gustav Jung

Tato kniha není v žádném případě o feminismu, ačkoli by název knihy orientovaný na ženy mohl něco podobného evokovat. Není feminismem ani inspirována, ani úmyslně či vědomě feministicky laděna. Jde spíš o pomoc ženám a snad také jejich partnerům na osobních, a také společných cestách životem.
Obsahem knížky tedy nemá ani jen z malé části být posuzování mužského přístupu k ženě v průběhu tisíciletí, neboť o této stránce lidských dějin toho bylo napsáno, řečeno, dokonce nafilmováno již hodně. Snad až příliš. Možná právě ustavičným opakováním téhož jsou pak posilovány spíše trpící, zrazené, zraněné, opuštěné, odmítané, zotročované, nepříliš šťastné, melancholické, týrané, trestané, zádumčivé nebo zesměšňované ženské archetypy.
Ženy stejně jako muži tyto vzory a archetypy nevědomě přebírají a mnozí podle nich, bohužel, žijí své každodenní životy, nebo alespoň jejich část. Pohádky, mýty, legendy, báje, náboženské spisy, romány, novely, povídky a filmy vyprávějí historky, které se po celá tisíciletí vpisují do paměti a podvědomí jedinců obou pohlaví. Časem z nich vzniká rozsáhlý „nevědomý archiv“ s řadou nostalgických, dokonce až dramatických či tragických příběhů, které se postupně, nepozorovaně a plíživě mění doslova v reálnou historii nejdřív osobní, poté rodinnou. V skrytu a tiše ovlivňují konání, myšlení, dokonce i cítění a životní priority celé rodové linie. Integrální součástí těchto příběhů jsou archetypy, z nichž se častokrát nakonec stanou téměř nevymýtitelné vzory. Důležité je však slůvko téměř.
Archetypy nám pomáhají pochopit různé tváře ženskosti. Jako symbolické prvky mají nečekaně velkou sílu, která jim umožňuje odhalovat skryté věci, záhady a příčiny v různých vrstvách, nikoli nepodobných vrstvám odkrývání věcí minulých v průběhu archeologických vykopávek. Dávají nám šanci jít do nebývale velké hloubky, měnit na mnoha rovinách cokoli, co měnit chceme a na co jsme připraveni; a také využít jejich enormní uzdravující moc.
Léčivé archetypy uvolňují ženskou kreativitu ve všech jejích podobách a projevech. Do doby vnitřního spojení s pozitivními archetypy bývá ženská tvořivost často zamčena v záhadné třinácté komnatě. Tedy, spíš čtrnácté. Ve třinácté archetypální komnatě se ukrývá to, co jsme tam sami zamknuli, zahodili klíč a úporně se na to snažili zapomenout: své stinné, neoblíbené a nechtěné stránky. Ty se v pohádkách objevují jako uvězněný zlý čaroděj či čarodějka, spící drak, zlovolný duch atd. Jsou to vlastně odezvy těch archetypů, kterými se necháváme ovládat, aniž to tušíme a s nimiž se musíme vypořádat, abychom mohli dál růst. Třeba odemknout komnatu, vypustit džina z láhve a přesunout se do čtrnáctého pokoje, v němž na nás čeká náš léčivý archetyp, léčitelka, možná též vysněná princezna, princ, milující maminka, silný otec, moudrá stařena nebo stařec, znalá vědma či „vědomec“ atd. Prostě podpůrné pozitivní archetypy, jimiž se nakonec můžeme sami stát.

C. G. Jung, příběhy a archetypy

„Vědomé já si při kontaktu s archetypy nemůže pomoci, aby neobjevilo, že příliv nevědomých obsahů osobnost povznáší a obohacuje a vytváří postavu, která rozsahem a intenzitou já nějak převyšuje.“
Carl Gustav Jung

Prastará tradice léčení vyprávěním příběhů a jejich archetypy byla pro naši moderní společnost do velké míry oživena Carlem Gustavem Jungem; pak rovněž jeho žáky a následovníky.
Jádro analytické psychologie tvoří v Jungově podání právě archetypy a nauka o archetypech. Podkladem pro Jungovy teze o archetypech byl nejspíš soubor spisů zvaný Corpus Hermeticum z přelomu našeho letopočtu, jehož autorství se připisuje Hermu Trismegistovi. Dalším z mnoha zdrojů Jungovy archetypální teorie bylo dílo novoplatónského filosofa Dionýse Areopagity.
Carl Gustav Jung přišel s tezí základních archetypů, s nimiž my v této knize budeme pracovat jen z menší části. Je však nutno podotknout, že Jungovy archetypy jsou jakýmisi rodiči a „Jany Křtiteli“ těch, se kterými se na následujících stránkách seznámíte.
Jungiánský svět archetypů bychom mohli popsat jako geneticky zakotvený, evolucí vyvinutý univerzální systém; archetyp pak jako potenciál prožívání a chování, také jako jistou formu vnitřních představ. V rozlehlé krajině archetypů se skrývají kolektivní dějinné zkušenosti lidstva; síly, které jsou v nás přítomné, ačkoli často neviditelné a nerozeznané. Nalézají se zde rovněž obrazy určitých tendencí, vnitřních instinktivních, vrozených, avšak nevědomých struktur. Prostorem, v němž se archetypy „zabydleli“ jsou mýty, pohádky, legendy, staré i novější příběhy, sny a umění. Pro svůj vskutku velký emoční náboj mají archetypy schopnost motivovat jak každého jednotlivce, tak celé kolektivy a společnost. Právě motivační a inspirativní stránka archetypů je důležitá pro archetypální terapii, kterou se vám budu snažit přiblížit v této mé knize. 
Nejpodstatnějšími jungiánskými archetypy jsou: Matka, Otec, Anima, Animus, Stín, Self (archetyp celistvosti) a jeho součást Coniunctio. K těmto základním archetypům řadíme též archetyp Moudrého starce, Hrdiny, Panny, Dítěte a Božského dítěte, Kejklíře a Mága.
Přestože mají výše uvedené archetypy taktéž svou léčivou a terapeutickou sílu, budeme se k nim v této knize vztahovat pouze okrajově. Možná se trochu víc přiblížíme k různým podobám Hrdiny, anebo v našem případě spíš Hrdinky, která překonává překážky, prochází různými zatěžkávacími zkouškami, pády do hlubin a nakonec závěrečným znovuzrozením. Potažmo ještě k archetypu Matky, Moudré Stařeny, Čarodějky a Panny, která zosobňuje archetypální sílu a moc ženství a jeho transformující aspekty. Panna uvádí na scénu Hrdinu/Hrdinku, čili „vyšší vývojový stupeň“ Božského dítěte.       
Jednou z archetypálních linií, která se vyvinula z Jungova učení o archetypech, jsou tzv. léčivé archetypy, kterých počet se může lišit v závislosti na různých tradicích, uživatelích apod. 

V Jungově pojetí mají archetypy významnou roli v životě jedince i komunity. Navzdory tomu, že jeho učení o archetypech se za celá desetiletí od jeho vzniku bezesporu pevně zažilo, ještě stále může být pro ženy jednadvacátého století trochu těžké najít silný a smysluplný ženský vzor, tedy archetyp. Navíc archetyp, který by „přebil“ stereotypy a klišé, která přebíráme v domnění, že jsou archetypy. Ne že by nebyli žádné pozitivní ženské archetypy k dispozici. Pouze je komplikovanější je najít z různých důvodů, nejenom proto, že je jich méně, jako mužských. Na internetu je to dnes již jednodušší. Když jsem však hledala v těch stovkách knih, kterými přetéká má domácí knihovna, zjistila jsem velký nepoměr mezi počtem uváděných významných mužských a ženských osobností. Tak třeba v „Neues Grosses Personen Lexikon“ („Nový velký lexikon osobností“) z roku 1990 se píše o 2000 známých postavách z historie, kultury, politiky, vědy a techniky. Na obálce je 16 fotografií, z nich 4 zobrazují ženy. Předpokládala bych tedy alespoň čtvrtinové zastoupení žen také mezi lidmi, o kterých se v lexikonu píše. Moje očekávání však bylo přemrštěné. Někdy jsem musela přelistovat 20, místy i 30 stránek, dokud se mi podařilo narazit mezi mužskými také na ženské jméno!

Není se co divit. V roce 2009, čili takřka 20 let po zmíněném německém lexikonu byly u nás v Čechách vydány výukové karty Osobnosti českých dějin, určené zejména pro školy. V této „kartičkové síni slávy“ se vyskytuje 62 mužů. Ano, počítáte správně. Ten zbytek, pouhých 4, tvoří ženy! Namítnete, že pravděpodobně se v české historii nenašlo víc významných žen? Chce mi snad někdo namluvit, že jedinými vlivnými, slavnými, důležitými, vzpomínky hodnými ženami jsou svatá Ludmila, svatá Anežka Přemyslovna, Božena Němcová a Ema Destinová? A co takhle bez ohledu na skutečné pořadí dle doby působení: Judita Durynská, Johana z Rožmitálu, Anna Bayerová, Barbora Markéta Eliášová, Anna a Albína Honzákové, Milena Jesenská, Karolína Světlá, Eliška Krásnohorská, Adéla Kochanovská-Němejcová, Ludmila Matiegková, Milada Paulová, Bohuslava Rajská, Marie Riegrová, Olga Třísková, Renáta Tyršová, Eliška Vozábová, Jindřiška Wurmová, Honorata Zapová, Františka Plamínková, Milada Horáková, Věra Čáslavská, Dagmar Dykyjová atd. Že jste o těchto dámách nikdy neslyšeli, nebo pouze o některých z nich. No právě! Snad i slyšeli nebo četli, třeba ve škole. A pak rychle zapomněli. Nejsou tak známé a populární, neboť se o nich málokdo zmiňuje, ač bychom na jejich práci, odkaz, přínos i na ně samotné měli být stejně hrdí, jako na jejich mnohem slavnější mužské protějšky.      
Že by autoři naučných kartiček byli na pospol muži, a proto jaksi opomenuli množství význačných a zajímavých ženských postav české historie? Nikoli! Autorů je sedm, tři z nich jsou – ženy…