Z listopadové Meduňky: Vlčí a rysí hlídky

Z aktuálního, stále dostupného čísla Meduňky, vybíráme pro tento týden část článku naší spolupracovnice Hanky Válkové. Popisuje v něm své zkušenosti s pobytem v divoké zimní přírodě a s účastí v tzv. rysích a vlčích hlídkách? Co to je? Dozvíte se v článku…
emedunka.cz

Stoupám příkrým svahem. Za mnou jsou vidět poslední střechy osamělých domů, jimiž tady pod Velkým Javorníkem končí Velké Karlovice. Sněžnice mi pomáhají nezapadat po kolena do sněhu a v místech zmrzlého sněhu neklouzat svahem dolů. V batohu si nesu jídlo na dva dny, teplý spacák, sáčky a zkumavky s lihem pro případ nálezů, ale nejvíce mě na bedrech asi tíží fotoaparát. Jsou tu tak krásné výhledy, příroda tu je mnohdy krásně divoká, a co kdybych zrovna dnes zahlédla i vlka?

Chata mimo turistické značky
K Vlčím a rysím hlídkám jsem se přichomýtla v roce 2016, kdy jsem cítila potřebu pobývat častěji v přírodě, objevovat ji více do hloubky a setkávat se s lidmi, kteří mají podobné touhy. Tehdy jsem už měla s pobytem v přírodě dost zkušeností, ale na zimu v horách jsem moc zvyklá nebyla. Zimy jsem se bála a vůči zimní přírodě cítím stále velký respekt, zvlášť když se v ní více dní pohybuji sama. Zimní příroda je nemilosrdná, a to se mi na ní líbí. Člověk musí vnímat čas, své tělo a energii, aby někde náhodou nezatměl a únavou neumrzl.
Z konečné autobusu je to do hlubin javornických lesů pár kilometrů. Moje nohy, ztuhlé po několika hodinách strávených ve vlaku a v autobuse, jsou vděčné za pohyb. Ale už mě vítá chata, zpola zakrytá závějemi sněhu. Zámek je trochu ztuhlý mrazem, ale nakonec povolí a já už oklepávám sněžnice v předsíni. Jsou tu kamna a svíčky, studánka je opodál a nezamrzá ani v nejtužších mrazech. Roztápím oheň v kamnech, aby měli první příchozí hlídkaři teploučko. Zpočátku je v chatě vždy kolem nuly, ale za pár hodin teplota stoupne i na 17 ° C.
Tento víkend se nás má sejít sedm. Všichni účastníci znají GPS souřadnice a někteří tu už i byli. Chata je schovaná v lesích a leží mimo turistické značky, takže náhodný kolemjdoucí sem málokdy zabloudí. Na kamnech právě začíná syčet a pískat vařící se voda a já slyším bušení na dveře. Jako první dorazil Roman. Je z Javorovce u Uherského Hradiště a na hlídky jezdí už šest let. Zatímco mi vypráví dojmy ze své cesty ztemnělou zasněženou krajinou, zalévám čaj. Do hodiny už jsme tu všichni. Mezi hlídkaři jsou většinou rovnoměrně zastoupena obě pohlaví, a co do výdrže a počtu nachozených kilometrů jsou si ženy i muži zcela rovni. Někteří hlídkaři se znají už pár let, vyprávějí si novinky ze života a informují se o tom, jaké šelmí nálezy kde našli. Jiní se zatím neznají vůbec, ale všichni se rádi seznamují. Jsou i večery, kdy jsou všichni ponořeni do ticha nebo do četby knih. Večer si ještě rozdělíme trasy na zítřek a hurá do spacáků. Ozývá se jen šumění větru ve větvích okolních smrků a občas zapískání meluzíny mezi trámy staré chalupy. Javornické kopce daleko od všech výdobytků civilizace nás ukolebají k hlubokému spánku.

Hlavní myšlenka hlídek
Budíček je kolem sedmé. Ranní ptáčata už zatápějí v kamnech, vaří se čaje do termosek i káva k rannímu probuzení. Na pochůzky se vyráží většinou ve dvojicích, ale někteří chodí rádi sami nebo se někdy se seskupí i trojice. Záleží na zkušenostech a potřebách každého člověka. Někdo ujde ve sněhu třicet kilometrů, jiný si troufne na deset.
Někteří mají za úkol během pochůzky zkontrolovat i fotopasti. A nezřídka zachytí vlka, rysa či jiné zvíře, jak se prochází lesem. Fotopast vyzařuje ve chvíli focení světlo, ale zvířata to nijak neruší.
Hlavní myšlenkou a cílem hlídek je monitoring čili sledování či pozorování počtu a teritoria šelem a zároveň snaha o propojování lidské společnosti s divokou přírodou, do které velké šelmy (vlci a rysi) neodmyslitelně patří, stejně jako člověk…

Celý článek si přečtete v listopadové Meduňce.