Z únorové Meduňky: Přepólování emocí pro záchranu života

Z aktuálního čísla Meduňky vybíráme část článku dr. Petra Novotného o možnostech mentálních i sociálních korekcí, které mohou významně podpořit léčbu různých, ale zejména onkologických onemocnění. Autor také radí, jak tyto myšlenkové korekce provádět… Únorové číslo Meduňky zakoupíte stále na obvyklých prodejních místech nebo je také k dispozici v elektronické podobě na emedunka.cz

Autor tohoto článku, klinický psycholog PhDr. Petr Novotný (blíže jsme ho představili v rozhovoru v čísle 7/2020), se dlouhodobě věnuje práci s onkologickými pacienty a zkoumá psychické a sociální příčiny vzniku této nemoci. O příčinách onkologických i dalších nemocí napsal řadu publikací, jeho nejnovějším titulem je kniha s názvem Kdo je šťastný, je i zdravý.
Téma přepólování emocí pro záchranu života mě zaměstnává přibližně dva tři roky, kdy se zdvojnásobil počet mých onkologických klientů, u kterých klasická léčba selhala. Čtenáři Meduňky mi jistě dovolí, abych je nejprve zasvětil do základních souvislostí.

Zlé i dobré v události v naší dospělosti jsou ovlivňovány událostmi, které jsme prožívali v dětství, a někdy tak důsledně, že prožijeme celý život buď jako smolaři, nebo naopak jako šťastlivci, což souvisí s takzvanými zákony sociální rezonance. Odcituji dva nejpopulárnější:
Kdo nemá dost rád sám sebe, nemá dost rád ani svoje nejbližší, a ani jeho nejbližší ho nemají dost rádi.
Vše dobré i zlé, co do sociálního vnějšku vyšleme, dostaneme ve zhojněné míře nazpátky.
         Šťastné dítě doroste s velkou pravděpodobností do šťastné dospělosti, pokud žilo v úplné a harmonické rodině, kde mu rodiče, sourozenci i prarodiče vyjevovali podporu a lásku. Takové dítě si uvědomovalo, že se jeho nejbližší mají rádi a že všechny problémy a nedorozumění řeší smírně, že mu nabízejí svobodu k vlastním rozhodnutím, k rozvoji zájmů a posléze i při volbě povolání. Oceňovali jeho úspěchy, pátrali po příčinách jeho pochybení a pomáhají je napravit. Také mu odpouštěli proviňování, protože bez proviňování a bez odpouštění žít nelze. Rovněž si zapamatovalo, že si jeho rodiče vyjevovali lásku a vzájemně se ctili, že se líbali a objímali při setkáních nebo se před ním zamykali v ložnici. Blažený efekt šťastného dětství se nejspolehlivěji vyjeví, když se dítě svým rodičům hodlá v dospělosti podobat.
Příroda (fylogeneze) zařídila, aby ve  šťastných rodinách měly matky raději svoje syny, aniž by si to případně uvědomovaly, a aby otcové měli raději svoje dcery, aniž by si to případně uvědomovali.
Rovněž  prosadila, aby synové tíhli více ke svým matkám a dcery více ke svým otcům. Příroda totiž potřebuje, aby si dospělí synové vybírali partnerky podle emočních a sociálních předobrazů svých matek, a aby si dcery vybíraly partnery podle emočních a sociálních předobrazů svých emočně a sociálně zralých tatíků. To oběma pohlaví umožní, aby bez zbytečných omylů a partnerských ztroskotání nalezli spolehlivé životní partnery, kteří se hodí pro založení harmonické rodiny, ze které povstane emočně a sociálně vyladěné potomstvo. Lišácká strategie přírody tkví zejména v tom, že  zabezpečovala po tisíce let uchování  lidského druhu.  
Uvedené chytrystiky matky přírody přispívající k emoční a sociální harmonii, jsou bohužel několika generacemi neuvědomovány a pomíjeny, což se negativně zobrazuje v mnohých sociálních jevech, navíc s dopomocí geometrické řady, a proto s šokující rychlostí.
Koho dnes překvapí masové usilování o sociální distanc, neúcta k autoritám, 50% rozvodovost, nenávist k odlišným názorům, vírám, rasám a státním zřízením, nárůst násilí a kriminality, hrůzné mediální zastrašování (dobrá zpráva je špatná zpráva), úpadek vzdělávání a zejména rozmach nebezpečných nemocí.
V ČR je téměř milion onkologicky nemocných a každý rok jich dalších 100 000 přibude. Roste také počet obézních, diabetiků, depresivních a kardiaků, takže zdraví jsou už v menšině.
Většina mých závažně nemocných klientů ve středním i pokročilejším věku tvrdí, že prožili šťastné dětství, i když shora vyjmenované šťastlivecké okolností na vlastní kůži nikdy nepoznali. Za šťastné dětství považují například hmotné zabezpečení, prázdniny v zahraničí, snesitelnou střídavou péči, absenci tělesných trestů, zájem rodičů o jejich školní výsledky atp. Na druhé straně připouštějí, že se jejich rodiče hádali, projevovali si nelásku i nenávist a případně se rozešli.
Střídavou péči nebo dětství prožité s jedním rodičem  považují za běžné i funkční. Rozpory mezi svými rodiči, jimž přihlíželi, vnímali jako nevyhnutelné. Když se zeptám, zda se s nimi rodiče mazlili, pak dost často zaslechnu: „U nás se citečky neplýtvalo…“
Kdo dnes ještě postřehne princip dědění pozitivních i negativních emočních a sociálních jevů, aby směl dopřát šťastné dětství svým následníkům? Kdo si povšimne, že nezdědil jen genetické sklony k nemocem, ale podědil také emoční a sociální deficity, které nemoci s oblibou vyjevují?

Případy z praxe
Nejčastěji mě navštěvují onkologicky nemocné ženy, pro které klasická medicína nemůže už nic udělat. Uvědomovaly si, že jsou v těžkém anebo dokonce ve finálním stádiu nemoci a že jim hrozí smrt. Přesvědčoval jsem je, aby se svůj úděl pokusily vlastními silami zvrátit, což pro ně byla překvapující nabídka.  
Z Plzně ke mně přijela 46letá dáma s rakovinou plic, jenž metastázovala do páteře. Její léčba byla pro nefunkčnost  ukončena. Žena si stěžovala si na nesnesitelné bolesti v páteři, které pociťovala i vzdor silným utišujícím lékům. Tyto bolesti považovala za předzvěst smrti. Otestoval jsem její hypnabilitu a posléze jsem potlačil vnímání její bolesti ve spánkové hypnóze hypnotickými a posthypnotickými sugescemi. Druhý den vpodvečer mi tato dáma zatelefonovala. Bolesti se jí vracely, ale až po třiceti hodinách. „Tak dlouhou dobu bez bolestí jsem od své druhé diagnózy ještě nezažila!“ řekla. Po této zkušenosti uvěřila, že stavy bez bolestí navozuje nikoli jen léková chemie, ale také její neuvědomovaná psychika.
Když ke mně přijela podruhé, ubytovala se v Liberci na několik dnů u známých, a každý den ke mně přicházela na konzultaci, nikoli jen s ohledem na tišící efekty hypnózy, ale především kvůli provádění emočních a sociálních korekcí, při kterých měnila svoje emoční a sociální postoje vůči svým blízkým a nejbližším. Princip emočních a sociálních sebekorekcí, které jsem nacvičoval s touto pilnou Plzeňačkou, je od prvního pohledu jednoduchý, přesto však náročný. Pokud si dopomůžeme  „ajťáckým“ jazykem, jedná se o důsledné vymazání negativního emočního a sociálního software z psychiky a o jeho nahrazení softwarem emočně a sociálně pozitivním.
Pro případné oponenty a nevěřící Tomáše zdůrazňuji, že bych o této od prvního pohledu fantaskní metodě nepsal, kdybych ji před lety nevyzkoušel důsledně sám na sobě, byť s jinou motivací než představuje odvrácení rakoviny anebo jiné těžké nemoci.
V čem tkví největší úskalí této metody? Téměř každý nemocný, byť se už případně nachází v nejvyšší, zdravotní nouzi, považuje svůj objektivně nefunkční emoční a sociální software za sebe sama, za své nezaměnitelné Já, na které si případně za padesát let navykl a bez kterého si nedokáže svůj život představit…

Případ druhý