Šišinka, čakry a duchovní význam světla

Také se radujete z toho, že se den už významně prodloužil a přibylo světla i slunečních paprsků?
Světlo na nás většinou působí povzbudivě, ale méně si uvědomujeme jeho duchovní význam.
Inspirujte se u naší autorky prof. Anny Strunecké…

„Po řadu let jsem se zabývala studiem poznatků o funkci šišinky, prezentovaných jak v průběhu historie, tak ve vědeckých bádáních posledních padesáti let. Nepochybuji, že dávné myšlenky moudrých o šišince jako „propusti myšlenek“ a „bráně mezi nebem a tělem“ se dočkají svého vědeckého potvrzení a vysvětlení. Na základě vlastních poznatků i zkušeností jsem přesvědčená, že šišinka jako 3. oko představuje naši Wi-Fi anténu nebo set-top-box k vesmírnému, chcete-li Božímu internetu. Pokusím se o tom přesvědčit i čtenáře této knížky“, napsala vědkyně prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc., naše autorka a spolupracovnice, v úvodu své knihy nazvané Šišinka, okno do božího internetu. Kniha, která vyšla v edici Knihovnička Meduňky, přináší mnoho zajímavých informací a autorka s hlubokou znalostí věci upozorňuje na některé pozoruhodné souvislosti. Knihu zakoupíte na našem e-shopu www.obchodmedunka.cz

Ukázka z knihy – kapitola Šišinka, čakry a duchovní význam světla

Slavný psychiatr Carl Gustav Jung (1875–1961) objasňoval světlo jako „magicky působící symbol, kterému rozumí nevědomí… Symbol je na jedné straně primitivním projevem nevědomí, na druhé straně je ideou, která odpovídá nejvyššímu tušení vědomí. … Toto světlo sídlí mezi očima.“

Jogíni vědí, že do čelní části lebky bývá situována šestá čakra (ádžňá), jejíž otevření je ve starých ezoterických textech spojováno se zahájením schopností nadsmyslového vnímání. Mnohé prameny označují tento proces jako otevírání „3. oka“ nebo také osvícení.
Studenti duchovních nauk provádějí cvičení k otevření a aktivaci šesté čakry. Podle starého čínského textu Tchaj-i ťin-chua cung-č´ vysvětluje taoistický mistr studentovi důvod koncentrace na bod mezi očima takto: „Lao-c´ ho nazývá bránou do nebe a země, proto se člověk má koncentrovat na toto místo, aby dosáhl uvědomění jednoty. V tomto centru je perla velikosti rýžového zrnka, jež je centrem mezi nebem (makrokosmos) a zemí v lidském těle (mikrokosmos). Nestačí jenom vědět, kde leží, takovému by neodhalila úžasné esenciální světlo, které je symbolizováno kruhem, jež Konfucius nazval čistá dokonalost. Kniha proměn ho nazývá nekonečnem, Buddha poznáním a taoisté elixírem nesmrtelnosti nebo duchovním světlem…“ 

Co jsou čakry?
Sanskrtské slovo „čakra“ znamená původně „kolo“. Zpravidla se s ním však zachází jako se slovem přejatým a nepřekládá se. Podle staroindických názorů jsou čakry centra psychicko-kosmických sil v lidském tělea místa, kde se kosmické transformuje do tělesného (33).  Základy nauky o energetickýchcentrech se objevují v hinduistickém a v buddhistickém tantrismu a výrazně se uplatňují v praxi jógy. Obě tato učení uvažovala o dynamických silách vesmíru a o možnostech spojení člověka s nimi. Staré spisy, které v buddhismu existují pod jménem tantry, ukazují především na vzájemnou souvislost a vnitřní příbuznost mikrokosmu a makrokosmu, světa hmoty a světa ducha. Jak tantrická učení, tak staří indičtí jogíni věnovali značnou pozornost cvičení a rozvíjení čaker. Jung se o čakrách všeobecně vyjádřil takto: „Čakry jsou intuicemi o duši jako celku, o jejich různých stavech a možnostech. Symbolizují duši z kosmického hlediska. Je to, jako když nadvědomí, jakési všezahrnující božské vědomí nahlíží shora na duši.“
Zatímco některé prameny spojují ádžňu s hypofýzou, jiné dávají její funkci do souvislosti s epifýzou. Stav osvícení však „vyžaduje“ otevření i sedmé, korunní čakry. Epifýza mozku – šišinka – je proto některými autory dávána do souvislosti s čakrou korunní.

Otevření čakry uprostřed čela
Mnozí lidé mají tuto čakru uzavřenou, „nerozsvícenou“, a při hlubším vhledu vidíme šišinku jako docela tmavý orgán. Taková je situace u osob s poruchami nálady a s depresí.
Otevření šesté čakry je spojováno s dosažením jistého pokroku na cestě duchovního vývoje. U některých lidí je její záře tlumená, u jiných se střídavě rozevírá a zavírá jako clona ve fotoaparátu. Pročištěná a procitlá ádžňá šíří do všech stran jasnou záři. Vnímavý člověk nepotřebuje k takovému pozorování žádné specifické vybavení ani souhlas etické komise. V průběhu několika let jsem se svými „jasnovidnými“ přáteli mohla reprodukovatelnost takového pozorování ověřovat při různých příležitostech.
Zatímco mnozí racionální vědci označují duchovní vnímání za iracionální, duchovní bádání nás přesvědčuje o opaku. Otevření 3. oka a duchovní poznání totiž umožňuje člověku rozumět svým emocím a pocitům, ovládat je a hodnotit z hlediska „skrytého pozorovatele“. Kultivace duchovního vědomí tak vede člověka k posilování a kultivaci rozumu. Já tento poznatek označuji jako Sisyfovský paradox.

Duchovní vnímání světla
„Od svého dětství vidím stále světlo ve své duši, avšak ne zevníma očima a také ne prostřednictvím myšlenek svého srdce; na tomto vidění se nepodílí ani pět zevních smyslů… Světlo, které vnímám, není na žádném místě, je mnohem jasnější než oblak, který nese Slunce. Nemohu v něm rozlišit žádnou výšku, šíři nebo délku… Co v takovém vidění vidím nebo se učím, to mi zůstává dlouho v paměti. Vidím, slyším a vím současně, a učím se to, co vím, během okamžiku… Nemohu v tomto světle rozeznat vůbec žádnou podobu, avšak spatřuji v něm chvílemi jiné světlo, které mi bylo označeno jako živé světlo… Když se raduji ze zření tohoto světla, zmizí z mé mysli všechen smutek a všechen strach…“

(Hildegardin list mnichovi Wibertovi z Glembloux o jejích viděních z roku 1171)

Hildegarda z Bingenu se narodila roku 1098 v Bermersheimu u Alzey jako desáté dítě bohatých šlechtických rodičů. Hildegardin otec nechal pro svou dceru vybudovat klauzuru pro ženy, kde se v roce 1136 stala abatyší rozrůstajícího se konventu pro šlechtičny. Zemřela ve věku jedenaosmdesáti let. Po celý svůj život měla vize světla.
„Roku 1141, když mi bylo čtyřicet dva let a sedm měsíců, sjelo z otevřeného nebe ohnivé světlo podoby blesku. Proniklo mým mozkem a roznítilo mi srdce i hruď, až žhnuly jak plamen. Ten však nepálil, ale zahříval, jako slunce zahřívá předmět, který zalévá svými paprsky. Najednou mi byl zjeven obsah Písma, žalmů, evangelia a všech ostatních knih Starého i Nového zákona.“
Hildegarda obdržela i pokyn: „Zapiš, co vidíš a slyšíš! Zvěstuj zázraky, které ti budou zjeveny! Zapiš je a promluv!“

Co viděla a sepsala Hildegarda ve 12. století
Hildegarda z Bingenu (kam přesídlila v roce 1147) sepsala latinsky několik obsáhlých spisů. Kromě svého proslaveného Scivias (česky vyšlo jako Cestyvěz), ve kterém je popsáno 26 vidění, jež se nesou v duchu nábožensko-intelektuálních rozprav, proroctví, či dokonce kosmologických úvah, napsala nauku o lécích a knihy o medicíně (34).
Ve svých dílech Phisica a Causae et curae se dosti obsáhle zabývala stavy smutku, melancholie, deprese a hněvu. V její přírodní lékárně má své místo i suché víno. Jako rychlou a nejjednodušší terapii poruchy nálady Hildegarda doporučuje „hašené“ víno: „Když je člověk puzen k hněvu či smutku, měl by si rychle ohřát suché víno, těsně před varem do vína hbitě přilít trochu studené vody a hned po doušcích popíjet.“
Svatá Hildegarda zpracovala problematiku bylinkářství a dalších léčiv v knihách Liber simplicis medicine a Liber composite medicine. Je autorkou básní a církevních písní zpívaných ženskými hlasy jako gregoriánský chorál. Ty jsou shrnuty v díle Symphonia armoniae celestium revelationum (Symfonie harmonie nebeských zjevení). Těchto 77 básní tvoří ucelený liturgický cyklus pro specifické církevní svátky. Informace o jejím rozsáhlém díle, které psala husím brkem a v latině, najde zvídavý čtenář na internetu (34).

Symbol světla v buddhismu
Zážitek světelné vize, společný mnoha duchovním učitelům a mystikům, má nejvyšší symbolickou hodnotu ve všech významných světových náboženstvích. Se symbolem světla je spojováno poznání. Na buddhistických chrámových freskách bývá nevědomost symbolicky znázorňována na začátku cesty životem jako slepá žena. Pod vlivem duchovní slepoty tápe, vytváří si klamný obraz sebe sama i světa. Ve vnitřním kruhu tibetského „Kola života“ jsou vyobrazené tři kořenové příčiny nevědomých bytostí jako tři zvířata. Nevědomost znázorňuje černé prase. Podle prastarého učení dharmy nás tato duchovní zatemnělost vtahuje do honby za prchavým štěstím a mysl člověka směruje k nepravým hodnotám. U nevědomých bytostí ovládaných podvědomými žádostmi a klamy vede nedostatek poznání ke zmatku, mentální sklíčenosti, zápasu o vlastnictví klamných věcí a ke strachu ze ztráty toho, co bylo získáno.