Jak se zbavit léků

Rádi byste snížili počet léků, které vám váš lékař předepsal? Sérii článků na toto téma připravila před časem pro Meduňku naše spolupracovnice, praktická lékařka MUDr. Ludmila Eleková.

Konvenční medicína stojí na předepisování léků a jejich dlouhodobém užívání. Z praxe se téměř úplně vytratily jiné možnosti léčby, zejména úprava stravy, cvičení, zvládání stresu aj. Výrazný vliv farmaceutického průmyslu, celkové provozní nastavení zdravotnictví, ale i očekávání pacientů, to vše vedlo k tomu, že málokterému pacientovi se podaří odejít z ordinace lékaře bez předpisu nějakého léku.

Tento článek nebudu psát pro ty, kterým tento stav vyhovuje. Budu ho psát pro lidi, kteří by raději léky nebrali, ale už nějaké berou a nevědí, co s tím. Pro ty, jimž lékaři řekli, že jejich nemoc je nevyléčitelná a léky budou muset brát doživotně.
Léků se často lze zbavit, ale jen za určitých podmínek. Je třeba ovlivnit nemoc, na níž se léky berou, je nutné postupovat rozumně a porozumět biochemickým procesů v pozadí nemoci. Některé léky ale vysadit nelze nebo velmi obtížně. Upozorňuji, že následující text není návod pro každého, aby vysadil své léky! Kdokoli by tak učinil, činí na vlastní odpovědnost a riziko. Máte-li úmysl léky vysadit, měli byste to ideálně učinit ve spolupráci a za dohledu vašeho lékaře.

Působení léků
Léky lze rozdělit do několika skupin podle toho, co v těle mají dělat.
Léky substituční nahrazují substanci, kterou organismus nemocného neumí dostatečně produkovat nebo dochází k velkým ztrátám, které je nutno kompenzovat. Do této skupiny patří substituce životně důležitých hormonů v případě nedostatečné funkce žlázy (inzulín u diabetika 1.typu, hormony štítné žlázy, kortizol při nedostatečnosti nadledvin, hypofyzární hormony při poškození hypofýzy, pohlavní hormony, některé enzymy apod.) nebo dodávání např. železa při jeho ztrátách.
Pak máme léky potlačující symptomy, které jsou hlavním arzenálem konvenční medicíny. Jsou to všechny léky, které se označují předložkou anti-. Jejich úkolem je tlumit nebo blokovat nějakou biochemickou reakci, zabránit tělu něco provádět. Například léky snižující produkci tělu vlastních látek (cholesterol, kyselina močová, imunitní působky), léky ovlivňující funkce na buněčné membráně (blokují receptory, vytěsňují z nich originální molekulu, zasahují do přenosu neurotransmiterů apod.).
Obecně řečeno, konvenční léky buď blokují nějakou metabolickou nebo imunitní funkci, blokují nějaké receptory, ovlivňují funkce buněčné membrány, nebo nahrazují látky, které tělo neumí vyrobit. Podstatné je, že téměř nikdy neřeší příčinu nemoci. Jejich dlouhodobé užívání mění homeostázu, tělo na podávání léků reaguje přizpůsobením svých funkcí, aby se dostalo do nového rovnovážného stavu. Tělo léky nechce, vše co dělá (včetně „příznaků“), je jen snaha udržet se v rovnovážném stavu, vyrovnávat vlivy z vnějšku. Při delším užívání léků se vytvoří nová rovnováha.
Laici a bohužel i lékaři zapomínají, že tělo nedělá nic náhodou ani omylem. Všechny funkce, i když jsou v daný okamžik dysfunkční, patologické, jen reagují na vnější vlivy. Tělo se prostě jen snaží přizpůsobit, najít optimální rovnovážný stav, optimální fungování za daných podmínek. Jenže tohle se v konvenční medicíně zcela ignoruje a jen se potlačují funkce, které jsou mimo normu. Z tohoto faktu vyplývá první základní pravidlo, které platí až na malé výjimky: náhlé vysazení léků vede k narušení rovnováhy a přestřelení na druhou stranu. Anglicky se tomu říká „rebound fenomen“. Představte si kyvadlo, které držíte na jedné straně a pak pustíte: přestřelí na druhou stranu. Biologická funkce, která byla lékem potlačovaná, náhle potlačovaná není, a protože nebyl odstraněn důvod, proč ji organismus prováděl právě v intenzitě, která vedla k předpisu léku, bez brzdění lékem má volnost a dojde ke zhoršení původních příznaků. Zhoršení lze zabránit pomalým vysazováním, ale stále zde máme původní nemoc. Původní příčinu, která vedla k příznakům a která nezmizela.

Vyléčit původní nemoc
Druhým pravidlem pro vysazení léků je vyléčit původní nemoc, aby se normalizovaly tělesné funkce a nevrátily se příznaky. Některé příznaky jsou hodně nepříjemné, někdy i nebezpečné a není rozumné prostě vysadit léky a neudělat nic jiného. Bohužel vliv alternativních metod léčení vede některé nemocné k názoru, že všechny léky jsou špatné, všechno je „chemie“ a oni pak léky svévolně vysadí, aniž tuší, co dělají. Někdy „vylijí s vaničkou i dítě“ a ublíží si. Jedním z mechanismu rebound fenoménu je změna citlivosti a četnosti buněčných receptorů, na které se lék váže. Náhlé vysazení s rovnováhou velmi zamává. Ukažme si to na příkladu nervové synapse v mozku. Vysílající neuron vypustí do synaptické štěrbiny např. serotonin, který se naváže na receptor v membráně přijímajícího neuronu. Výsledkem je vzruch v přijímacím neuronu, který vnímáme jako klid, pohodu a spokojenost. Jestliže někdo začne užívat antidepresiva, která dnes fungují převážně jako blokátory zpětného vychytávání serotoninu (tj. molekuly serotoninu zůstávají v štěrbině déle a ve větším množství), zvýší se počet molekul ve štěrbině a jejich nabídka receptorům na membráně přijímajícího neuronu). Jenže deprese není prostý nedostatek serotoninu v synaptické štěrbině. 90 % se ho tvoří ve střevním nervovém systému. Možná je jeho nedostatek důsledkem deprese, ne příčinou. Užívání antidepresiv vede ke snížení počtu a citlivosti receptorů na přijímajícím neuronu, který tím kompenzuje zvýšenou nabídku, protože ta „snížená“ hladina má nějakou příčinu a důvod! Podobně dochází ke snížení citlivosti inzulínových receptorů při nadbytečné nabídce glukózy, kterou buňky nechtějí přijmout, a k rozvoji inzulínové rezistence. Tento mechanismus působí všude, kde lék naruší rovnováhu mezi signální molekulou a membránou. Opakuji, že naše tělo nedělá nic zbytečně, to co vnímáme jako nemoc a její příznaky, je jen snaha o nastolení nové homeostázy, když ta stará není udržitelná.
Co se stane, když někdo náhle vysadí antidepresiva nebo jiné léky, které vedou k resistenci receptorů? Objeví se původní příznaky, náhle a prudce. Neznamená to, že ten lék byl potřebný nebo že by dokonce něco „léčil“, ale že při rezistenci receptorů snížené množství signálních molekul nestačí na zabezpečení normální funkce. Proto je u mnoha léků nutné vysadit postupně, během dnů, týdnů, ale až měsíců, aby vaše tělo mělo čas nastolit původní zdravou rovnováhu mezi receptory a molekulami.

Vysazení kompenzačních léků
Tady musí být jasno: často to není možné. Když je orgán zničen, fyzicky odebrán nebo funkčně nedostačuje, pak nemocný musí brát kompenzační léky do konce života. Platí to bez výjimky pro všechny žlázy s vnitřní sekrecí. Také pro vitamín B12 u perniciózní anémie. Jestliže někdo užívá tyto léky (nejčastěji jde o hormony štítné žlázy a inzulín), pak existuje možnost jejich vysazení POUZE za předpokladu, že nemoc netrvá moc dlouho, žláza nebyla zničená a je schopná se obnovit a bude zastaven proces její destrukce (autoimunitní zánět). Až po zastavení destrukce je možné začít snižovat dávky a sledovat, kam se dostanete. Musíte ale postupovat opatrně, funkci žlázy podpořit např. bylinami, homeopatiky, stopovými prvky apod., aby se zvýšila šance na její obnovu. V každém případě, jestliže byl příčinou nedostatečné funkce štítné žlázy autoimunitní zánět, je vždy lepší pouze nahrazovat funkci žlázy po zvládnutí zánětu, než ho nechat v těle řádit dál. Je-li žláza zničená nebo dokonce odstraněná, pak nemocný musí užívat substituční léčbu do konce života. Jiná možnost v takovém případě není.

Vysazení anti- léků.
Než o tom budete uvažovat, je třeba se zamyslet nad důležitými otázkami. Proč byl lék vůbec nasazen? Na jakou nemoc nebo potíž? Bylo to vůbec nemoc? Nebylo to náhodou jen něco přirozeného způsobeného životním stylem? Trvá to ještě? Divili byste se, kolik léků lidé berou ze setrvačnosti, protože jim je kdysi kdosi předepsal, přestože důvod k předepsání dávno pominul. Např. antidepresiva předepsaná na psychické problémy v rámci složité životní situace, která je ale dávno minulostí. Léky na různé civilizační nemoci (zažívací potíže, vysoký cholesterol, tlak apod.), které by se měly řešit úpravou životosprávy. Hormony, aniž by bylo vůbec zjištěno, jestli chybí. Analgetika bez řešení příčiny bolesti. A tak dále…
Lékaři až na výjimky s pacientem neřeší jeho životosprávu a další možné faktory přispívající nebo přímo způsobující jeho nemoc. Rovnou píšou léky. Pálí vás žáha? Dostanete léky na snížení produkce kyseliny solné v žaludku, přestože nikdo nezměří, kolik jí váš žaludek vůbec produkuje! Velmi často je pálení žáhy způsobeno nedostatkem kyseliny, ne přebytkem. Narušení produkce kyseliny solné spustí kaskádu dalších zažívacích problémů, například SIBO (small intestine bacterial overgrowth, přerůstání bakterií v tenkém střevě), které se pak léčí dalšími léky, přidají se léky na bolesti břicha, poruchy stolice… a během celé té doby se pacienta nikdo nezeptá, co jí. Totéž platí pro cukrovku, nadváhu, vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak a jiné civilizační neduhy. Žádné léky je neléčí! Žádné léky neprodlouží kvalitní život, často je tomu naopak.
Nemocný, který se rozhodně vysadit alopatické léky, by rozhodně měl vědět, co dělá. Měl by vědět, co jeho léky ovlivňují, jaké biologické funkce, jestli může dojít k rebound fenoménu, měl by vědět, jak bude monitorovat změnu v průběhu své nemoci, měl by vědět, jak rychle si může dovolit léky vysadit.  Vždy je lepší postupovat pozvolna, sledovat, jak tělo reaguje. Je-li vaše nemoc měřitelná, např. krevní tlak, laboratorní nálezy, můžete monitorovat pokrok. Když ale není měření možné, musíte se spolehnout na svůj subjektivní pocit a tělesné funkce. V každém případě byste měli mít představu o tom, jak lék účinkuje, co ovlivňuje a co můžete očekávat. Podpořte své tělo při detoxikaci od léků, kvalitně ho živte, celkově zdravě žijte. Současně pracujte na skutečném vyléčení své nemoci.
Jestliže užíváte léky a vlastně nevíte proč, nemáte původní příznaky, pak nic nebrání jejich opatrnému vysazení. Příkladem může být reaktivní deprese, když už důvody a projevy pominuly. Nebo vymizení zažívacích potíží po úpravě stravy. Výrazné zlepšení až vymizení alergických projevů v nové sezóně. Divili byste se, jak často mi pacienti neumějí říci, proč lék vlastně užívají. Prostě jim ho někdy kdysi předepsal, prý napořád…
V dalších článcích se podíváme na některé často (zbytečně) užívané léky a na to, jak se jich zbavit. Mám v plánu probrat hormony, léky na cholesterol, krevní tlak, analgetika, léky na různé potíže se zažívacím traktem, psychofarmaka. Máte-li nápad na další, napište do redakce Meduňky.
Opakuji své varování ze začátku článku. Přestože konvenční léky nic neléčí, mají své účinky a mění fungování organismu. Tento článek budiž hlavně podnětem k přemýšlení a prohlídce lékárničky.

                                                             MUDr. Ludmila Eleková