Voda má paměť a vědomí 

Vodě, jejím podivuhodným vlastnostem i jejímu významu pro život člověka i celé planety, je věnováno téma aktuálního červencového čísla, stále dostupného na obvyklých prodejních místech nebo v elektronické podobě na emedunka.cz Přímo v hlavním tematickém bloku najdete osm článků (a vody se týkají i další články v časopise), z této přebohaté informační nabídky vybíráme ukázku z článku Mgr. Diany Siswartonové, která se zabývá výzkumem vitální kvality vody. 

Voda je velmi jemné a ultra citlivé médium, schopné převádět i ty nejjemnější impulzy a vlivy do fyzických forem. Zdá se, že je prostředníkem a spojovacím mostem mezi vědomím a hmotou.  
Je to důležité, protože my jsme voda – 99 % všech našich molekul je voda, tzn. že pouhé 1 % vodou není. Klidně bychom tedy mohli říct, že náš život je založený na vodě místo tvrzení, že je založený na uhlíku. Je to jiný uhel pohledu.  
Vitální vlastnosti vody spočívají v její schopnosti citlivě reagovat i na extrémně jemné podněty. Její síla spočívá v její jemnosti. Současné paradigma preferuje hmotný/chemický vliv a uplatnění mechanické síly. V důsledku tohoto konceptu podceňujeme účinek jemných a slabých vlivů, jakými jsou například elektromagnetická pole a různé typy vibrací, např. WIFI a 5G, ale také jde o naše vnitřní vlivy jako myšlenky, slova a emoce. To vše ovlivňuje formotvorné schopnosti vody.  
Významnou a často opomíjenou vlastností vody je její obrovská citlivost. Voda je tou nejjemnější a nejcitlivější substancí na světě. Krásně ji popsal Lao ´C, jeden z nejvýraznějších čínských filozofů. 
Výjimečně vysoká citlivost vody z ní činí médium schopné převádět i ty nejjemnější impulzy do fyzických forem. Mluvíme o jejích formotvorných vlastnostech, které jsou hlavním předpokladem pro vznik a vývoj života.  
Každé semínko i každý zárodek potřebuje vodu ke svém zrodu a životu v dané formě, a to mu umožňuje právě voda. Propůjčuje formu všemu živému. Považovat vodu za pouhé pasivní prostředí nesoucí chemické a fyzikální vlastnosti, je dnes již zastaralá představa. Voda je komplexním živým systémem schopným zaznamenávat a uchovávat informace, jako jsou např. molekulární stopy látek, s nimiž přišla do kontaktu nebo níže popsaný experiment se záznamem a elektronickým přenosem struktury DNA.
Tato schopnost se zdá být zodpovědná za některé biologické účinky vody, jako je její vliv na buněčnou komunikaci a regulaci biochemických procesů. Tak se o vodě vyjádřil Luc Montagnier, francouzský virolog a nositel Nobelovy ceny za objev viru HIV. Montagnier tvrdí, že voda má schopnost předávat klíčové informace do biologických systémů. Na základě své zkušenosti předpokládá, že může sloužit jako prostředek pro přenos genetických informací a pro vzájemnou komunikaci mezi různými buňkami a organismy. 
Voda je hmotným médiem, které převádí jemné energie a vibrace do světa fyzických forem. Sama však formu nemá a vždy se přizpůsobuje „nádobě“. Netýká se to jen zjevných hmotných tvarů, které na sebe voda bere, když ji nalijeme třeba do sklenice, ale i tvarů, jež na sebe voda bere na úrovni molekul. I v tomto mikrosvětě reaguje na podnět vytvářením nanostruktur, které jsou pak nositeli vlastností.  
Voda je hmotným médiem, které převádí jemné energie a vibrace do světa fyzických forem. Sama však formu nemá a vždy se přizpůsobuje „nádobě“. Netýká se to jen zjevných hmotných tvarů, které na sebe voda bere, když ji nalijeme třeba do sklenice, ale i tvarů, jež na sebe voda bere na úrovni molekul. I v tomto mikrosvětě reaguje na podnět vytvářením nanostruktur, které jsou pak nositeli vlastností.  

Experiment s otiskem DNA 
Luc Montagnier při své práci zjistil, že DNA produkuje jemné elektromagnetické signály, které mohou pozměnit vodu a otisknout se do vlastností jejích molekul. Elektromagnetická frekvence DNA zůstala ve vodě dokonce i po jejím úplném odstranění. Montagnier tento elektromagnetický signál zaznamenal a poslal jej do Itálie, kde výzkumníci přehrávali elektromagnetickou frekvenci do destilované vody a následně byli schopni replikovat (zkopírovat) identickou DNA pouze na základě elektronického záznamu její frekvence. Z provedených experimentů vyplývá, že informace mohou být uloženy v elektromagnetických vlnách, které jsou generovány vodou. Molekuly vody mohou tyto vibrace uchovávat, což z vody činí ideální informační médium.  
Co to pro nás znamená? Naše těla jsou plná vody. Nová věda o vodě pracuje s faktem, že lidské tělo co do počtu molekul obsahuje 99 % molekul vody. Vlastně jsme pohyblivá, živoucí voda. Fascinující, že? S tímto výpočtem přišel jako první profesor Gerald Pollack, profesor bioinženýrství Washingtonské univerzity, který se studiu vody v lidském těle věnuje již řadu let. Jeho výzkumy ukazují, že voda má schopnost vytvářet struktury, které mají speciální vlastnosti.  
Příroda netvoří nic náhodně a vše v přírodě do sebe dokonale zapadá. Proč tedy „samá voda“? Není to právě dokonalost jejích formotvorných fluidních vlastností, kterými nás příroda obdařila, abychom je používali ke svému životu v harmonii se svým prostředím?  
Pollack a další výzkumníci se shodují na tom, že voda se v lidském těle chová jako tekutý krystal, který má schopnost uchovávat informace. Je něčím na pomezí tekutého a pevného skupenství, proto se hovoří o čtvrtém skupenství vody. Má jinou strukturu než běžná voda z kohoutku. Zatímco v běžné vodě se molekuly vody pohybují náhodně a chaoticky, v dokonale strukturované „živé“ vodě molekuly “rytmicky tančí”. Molekuly vody se navzájem propojují vodíkovými můstky do uspořádané hexagonální struktury, která připomíná včelí plástev.  
Je to právě tato dokonalá krystalická uspořádanost (koherence), která vodě propůjčuje speciální vlastnosti. Umožňuje vodě být tekutou a krystalickou zároveň. V této formaci může voda  přenášet elektromagnetické signály mezi buňkami. a může ovlivňovat biologické procesy, jako jsou buněčné dělení, metabolické procesy a nervová aktivita. Dr. Konstantin Meyl, německý výzkumník a bývalý poradce německé vlády, hovoří o tom, že toto elektromagnetické pole může být zaznamenáno a měřeno mimo tělo. Tyto struktury se mohou chovat jako baterie, které mají svoje elektrochemické vlastnosti a schopnost uchovávat energii. V souvislosti s vysokou koherenci buněčné vody se hovoří i o tom, že může fungovat jako kvantový systém a interagovat s jinými elektromagnetickými poli.  

Struktura určuje vlastnosti 
S tímto sloganem přišel Rustum Roy, profesor materiálových věd na Pensylvánské univerzitě. Vyrobil největší umělý diamant na světě a monokrystal rubínu o hmotnosti 7 kg. Vodu považoval za nejdokonalejší paměťové médium. Na příkladu stoprocentního uhlíku ukazoval, že identické chemické složení ještě neznamená stejné vlastnosti, protože 100% uhlík se může vyskytovat jak ve formě měkké tuhy, tak ve formě diamantu, nejtvrdšího nerostu v Mohsově stupnici tvrdosti. To, co určuje vlastnosti, je truktura…  

(Celý článek si přečtete v červencové Meduňce).