Kdo se bojí dovolené…(a co s tím?)

Zamyšlení nad tím, že ne každý se na vždy dovolenou těší, připravila terapeutka Mgr. Jarmila Skopalová.

Každý rok už od jara se u mých klientů začne objevovat téma dovolených. Někdo řeší prázdniny vzhledem ke střídavé péči o děti. Někdo hledá dočasnou péči o nesoběstačné členy rodiny, slepice, seniory, psy nebo králíky. Ano, často i v tomto pořadí, protože když máte někoho nebo něco rádi, láska nehledí na pořadí důležitosti.

A někdo na dovolenou raději nejede…
To nemusí nutně znamenat, že nenašel nikoho, kdo by se po dobu jeho nepřítomnosti postaral o děti, seniory nebo o hospodářství. S mnoha klienty se v těchto chvílích dostáváme  na další úroveň pomyslné spirály: řešíme stejný problém jako na začátku našich konzultací, jen se projevuje v jiné situaci.
Pokud s klientkou řešíme její závislost na dětech či na rodičích, právě dovolená je zkouškou: je klientka schopna svěřit péči o ně někomu cizímu (často mnohem lépe kvalifikovanému), nebo se znovu vrátí panika z odloučení?
Rozvedení rodiče malých dětí se většinou dokážou domluvit na běžné péči během školního roku. Řešení dovolené vzhledem k práci či novým partnerům je už „prověrkou vyššího stupně“.
Mnohý manžel se těší, že „ta jeho“ odjede s kamarádkami na fitness pobyt. Status slaměného vdovce je velkým lákadlem každého léta. Moudrá manželka se neptá, zavře kufr a oči, opustí domov a pro jistotu se neotočí, aby nedopadla jako Lotova žena. (Ta se otočila a zkameněla z toho, co viděla…) Dovolená tedy prověří vztahy s těmi, s nimiž trávíte každý den, a celý život.

A když už jede, tak raději sám
Dovolené, které se stanou oddychem od partnerského života, doporučuji. Nejen proto, abychom si odpočinuli od energií, které musíme každý den zpracovávat v páru. Ale – a to hlavně – každý člověk se potřebuje pravidelně soustředit sám na sebe. Zjistit, co se s ním v životě stalo, kam se posunul. Jestli ještě pořád vyjede kopec na kole, nebo už potřebuje kolo s elektrickým pohonem. Jestli pořád ještě zvládne proflámovat noc. Jestli ještě může jíst ostré jídlo, jestli se mu náhodou nespí lépe v posteli samotnému a tak dál. A to jsou záležitosti, na které je dobré mít čas a klid.

A pak to začne: o samotě stejně jako v páru
V klidu je třeba počítat s tím, že když nejsou po ruce každodenní starosti, odvádějící naši pozornost od problémů partnerských či osobních, na povrch vyplavou přesně ty disharmonie, které se snažíme jindy nevidět.
V páru se lidé začnou ještě víc soustředit jeden na druhého, a co hůř, začnou si vysvětlovat po svém pohledy či narážky. Pro ženy je bolestivé svléknout se do plavek, mužům je to často jedno, ale zato se rádi otočí po plavkách jiných. Je to sice příklad značně stereotypní, ale zároveň přímo archetypální.
Mnoho mých klientů už ví, že na dovolenou se člověk musí umět připravit. Je to totiž čas, kdy se můžeme učit „bytí v přítomném okamžiku“, je to jedinečná možnost neřešit minulost a neplánovat budoucnost. Bytí v přítomném okamžiku je jediná chvíle v životě, kdy opravdu žijeme, kdy spojujeme minulost s tím, co je, a tvoříme budoucnost. Když jdete do moře, máte právě ten jediný krok na to rozhodnout se, zda do moře vstoupíte, nebo se vrátíte na lehátko. Je to ten jediný krok a jeho čisté prožití, které vám umožní uvědomit si, že v moři třeba mohou být žahavé medúzy. Když v tu chvíli budete vzpomínat na to, zda vaší babičce dala pečovatelka dnes ráno prášky nebo plánovat, že musíte večer zavolat sousedce, aby dala vodu slepicím, může to pro vás mít nepříjemné následky.

Cvičení Hakomi – ideální partner na dovolenou
Nabízím vám cvičení Hakomi, které posílí naši schopnost být v přítomnosti. Je samozřejmě lepší učit se ho s terapeutem ve skupině, ale pokusím se jej popsat tak, abyste si ho mohli vyzkoušet sami.
Já toto cvičení učím vsedě, protože je to pohodlná, ale také dostatečně aktivní poloha těla.

• Zavřete oči a uvědomte si své nohy – uvědomte si, jak je máte položené na zemi, jak jsou zkroucené kotníky či jak vás tlačí boty.
• Postupujte směrem nahoru a uvědomujte si svoje lýtka, kolena, stehna, napětí ve svalech.
• Kyčle, záda, krk a hlavu, ramena – úhel krku.
• Uvědomte si hlavu a napětí či uvolnění v obličejových svalech.
• Uvědomte si paže, ruce, napětí v prstech.
• Napětí v břišních svalech.
• Uvědomte si svůj dech, zda dýcháte pomalu nebo rychle, mělce nebo hluboce.

Gratuluji, jste v přítomném okamžiku! Je to okamžik téměř zázračný, protože v něm jste svými pány, pozorovateli sama sebe. Sledujete, co s vámi udělá jakýkoliv vnější impuls. Dokážete vnímat signály libosti či nelibosti od svého těla. Pokud budete dostatečně pozorní, uvidíte i situace a lidi kolem sebe v novém světle, bez emocionálních zátěží z minula. Na seminářích při cvičeních zaměřených na to, do jaké míry jsme schopni vidět známou věc nově, upozorňuju účastníky, že takovýto pohled si aspoň občas zaslouží i náš letitý partner.

Dovolená víří bahno u dna
Když člověk zvyklý na pracovní vypětí najednou zvolní a navíc odjede mimo své obvyklé prostředí, stane se něco, na co nás nikdo nepřipravuje: prudce se změní rytmus života, ale mysl jede ve starých kolejích. Potřebuje impulsy, problémy, rychlost svých vlastních myšlenkových procesů. A když k tomu nemá k dispozici pracovní projekty, kolegy a šéfy, začnete se hrabat v dalších šuplících. Vytahuje na světlo nezpracované emoce, traumata, vzpomínky, křivdy, touhy a tak podobně. Řečeno s klasikem: Vyvalí se vlny zdola, roztáhnou se v širá kola – a je malér.
Velmi jednoduše řečeno: aniž sami chceme, na povrch začne vystupovat bahýnko, které během pracovního roku úspěšně ušlapáváme tím, že se mu nevěnujeme a pravidelně ho nečistíme. Pak si dopřejeme jednou až dvakrát za rok týden či dva času pro sebe, a to na duševní hygienu opravdu nestačí. I to je důvod, proč potřebujeme sami se sebou pravidelně pracovat. Mnoho lidí se právě z těchto důvodů dovolené bojí a někteří se dokonce vymlouvají, proč na ni jet nemohou. Bojí se toho, že se začne čistit „léta zanesené potrubí“.
A protože si všichni chceme pláž, hory, rybník, luxusní hotel nebo kemp v lese užít co nejvíc, je třeba se na dovolenou umět připravit.

A k čemu ještě je to dobré
Vy sami se uklidníte. Přestanete vyvíjet tlak na sebe i okolí. Tím uvolníte energie mezi vámi a partnerem a dojde buď k uklidnění, nebo naopak k ostrému výbuchu. Tím zjistíte, jak moc váš partner v sobě něco dusí. Ve chvíli, kdy vy (třeba i díky cvičení Hakomi) ustoupíte, dáváte svému partnerovi tím větší svobodu, aby se mohl uvolnit.
Pokud jste na dovolené sami, je tohle cvičení stejně sebezáchovné. Mnohdy máme pocit, že si nedokážeme něco krásného užít sami za sebe, že prostě potřebujeme někoho vedle sebe, skrze koho budeme prožívat. Na dovolené o samotě nejrychleji zjistíme, jak moc jsme závislí na někom jiném. A možná taky, jak moc ho asi utlačujeme svojí přítomností nebo nesamostatností. Z toho si prosím nic nedělejte, to je skvělé zjištění, které vás povede ke svobodě a úlevě.
Fotografie u tohoto článku mi zapůjčili klienti, kteří byli sami na krásných místech a nedokázali si je užít. Vyfotili je, aby se k nim mohli vracet. Tyto fotky nám posloužily v další terapeutické práci.

                                                                                     

Hakomi somatická psychoterapie
Systém popsal v 70 .letech minulého století psychoterapeut Ron Kurtz.
Hakomi studuje automatické procesy, které se dějí v člověku. Automatické procesy jsou to, co do nás rodiče a svět vložili jako naučené vzorce. Zjednodušeně – někoho rozčílí to, co jiného rozesměje. Zároveň to jsou proměny emocí, které v nás probíhají a které už neumíme zachycovat: zkuste, kolikrát se promění vaše emoce třeba při vstupu do dveří restaurace, od libosti či nelibosti, zvědavosti, antipatie k číšníkovi až po úlevu, kdy si sednete.
Hakomi systém nepracuje se slovní komunikací, ale s komunikací vnitřní, s naším tělem. Slova k tomu budete potřebovat, protože sami sobě musíte umět přeložit to, co vám tělo říká.
V Hakomi je důležitá zkušenost. O věcech se jen nemluví, ale zároveň se vyzkouší, základní prvek poznání je zkušenost. Stejná byla cesta našich dobrých i špatných zkušeností a traumat do našeho těla – byla to cesta zkušenosti. Proto ji jen další a nová zkušenost může proměnit. Čili cesta je od poznání sebe k vytvoření nové zkušenosti. Nikdo z nás se nenaučil, že něco pálí, jen díky upozornění. Všichni jsme si sáhli.