Proč jsme nemocní? – část XXX. Nemoci tlustého  střeva a konečníku

Jaké jsou psychické a sociální příčiny vzniku nemocí tlustého střeva a konečníku? Odpovědi hledá ve své knize Proč jsme nemocní její autor, klinický psycholog PhDr. Petr Novotný.

Nezhoubná onemocnění tlustého střeva a konečníku, ale i rakovina v těchto partiích symbolizují  v tělesné rovině odzrcadlený  psychický (kompenzační) obraz, jenž je obecně přisuzován těmto orgánům, které byly tímto onemocněním postiženy.
Tlusté střevo a konečník odvádějí už zcela nepotřebné a ve své podstatě škodlivé (jedovaté) odpady z lidského organismu.  Obdobně nepotřebné a tímpádem jedovaté jsou však také psychické odpady, ležící případně už velmi dlouho někde u   dna lidské psychiky. Pokud se tyto psychické odpady dlouhodobě a vehementně pozdržují (nechce se jim ven) a psychická „kanalizace“ nezbavuje psychiku splašků z „natrávených“ problémů a zabrzděných energií tak rychle a tak často, jak je třeba, mohou se zrcadlově zjevit vážné nemoci tlustého střeva a  konečníku, ale také vcelku banální zácpa, záněty, či nezhoubné nádory.
Staré, nepotřebné, nadbytečné a škodlivé psychické  exkrementy brání egu k přijetí nových podnětů, hodnot a emocí, tedy v psychickém rozvoji a vyladění bytosti. Někdy dokonce postačí, když se člověk zbaví  staré veteše ve své psychice, což na nějakou dobu v podstatě nahrazuje růst. Jsme-li psychicky lační, abychom uchovali vše staré, nepotřebné a jedovaté,  pak je tato lačnost  obrážena také ve vnějšku a tedy v tělesné rovině. Není proto účelné se napřed zbavovat hmotných věcí a teprve pak na nich přestat lpět. Snadněji a efektivněji zapůsobí opačný postup. Pacienti trpící nemocemi tlustého střeva a konečníku by proto měli zkoumat, co ve svém duchovním či psychickém životě potlačili, „natrávili“ a namísto přirozeného a neodkladného „odkanalizování“ přesunuli tento už zcela zbytečný „materiál“ například do osobního nevědomí, kde zůstal tak dlouho, až se na něj málem zapomnělo. Obdobně zapomínáme, co vše jsme minulý den pojídali, zatímco náš trávicí trakt nezapomene, protože se nevyhne povinnosti vše snědené strávit a poté strávené zbytky z těla odstranit. Vyšší patra psychiky rovněž nezapomenou na nic,  co se  lačné ego snaží skrýt, čím vším zbytečným se chce předzásobit.
Někdy už ego opravdu neví, co vše z minula „natrávené“ v  psychice uchovává, co  v ní tak dlouho tleje, až  se to promění v jedovaté a škodlivé  splašky, které  nenašly kanál, jímž by dokázaly vytrysknout ven.  Bytost je brzděna v rozvoji a harmonizaci. Blíží se nebezpečí zjevení náhradního rozvoje v zrcadle tělesné roviny. Naše  psychika musí být čištěna a zbavována škodlivých či jedovatých obsahů (zejména těch dotírajících), jinak je začne vyjevovat ve fyzické rovině v podobě příznaků nebezpečných nemocí. Známý německý lékař G. Klinghardt (74) přisuzuje nemoci tlustého střeva osobám se sklonem k dogmatickému myšlení (perfekcionismus, nadměrná kritičnost, sklon vše kontrolovat, pedantství, cynismus, lakota, nadměrná potřeba vlastnit). 
Samozřejmě, že  rakovinou konečníku či tlustého střeva (Češi, většinu z nich tvoří muži,  jsou její nejčastější obětí na světě, každý rok jich cca 5000 onemocní a 4000 zemře), pravděpodobněji onemocní  ti, kteří takzvaně nedodržují pravidla zdravé životosprávy a jedí příliš mnoho a příliš těžká (masitá a tučná) jídla. Chtivost zkonzumovat nadměrné množství  jídla a mnohonásobně vydatnějších potravin než je pro zachování života  zapotřebí, však ukazuje zejména na palčivou psychickou chtivost a psychickou nenasytnost, na neodbytnou psychickou potřebu nadbytečného předzásobení, skladování, křečkování a zabezpečování se do budoucna.
Chtivý jedlík chce pozřít  více a chce jíst vydatněji než  ostatní.  V této hře dvou zrcadel, z nichž  jedno obráží skryté a druhé obnažené obsahy, vychází najevo fakt, že v případě trvale nezdrženlivého jedlíka se   zdaleka nejedná jen o  primární fyziologickou potřebu „nacpat si nácka“ například po vyčerpávající práci či po vyhladovění, ale jde v drtivé většině případů o následek působení dobře zamaskované psychické úzkosti  a její rodné sestry – psychické nenasytnosti. Tato nenasytnost pak  ve vnějšku kopíruje v přímé úměře nenasytnost a úzkost fyzickou. Jídlo je však pouhým symbolem,  který nikdy ego nedovede k  uspokojení psychické lačnosti.
Nemoci tlustého střeva a konečníku zdaleka neohrožují  ty, kteří jedí případně více než je průměr, jimž však chybí psychická lačnost a také tendence nadměrně psychicky zadržovat. Dalo by se o nich říci, že neberou, nýbrž hodně dostávají, takže vlastně, aniž by to případně tušili, respektují už několikrát citovaný Ram Dassův princip: Abych mohl všechno mít, musím se umět všeho vzdát…
Když někdo všeobecně neuměrně více přijímá než vydává, a k tomu ještě vehementně zadržuje, vždy se jedná o nenasytnost (chtivost). Rovný poměr veškerých výdajů a příjmů je vyjádřením normality, obrazem zdravě fungující psychiky. Kdo nadměrně a zbytečně pohlcuje, a je zcela jedno, zda v psychické či fyzické rovině, ten také povětšinou nejvíce „zadržuje“, aby si  pohlcené co nejdéle uchoval (viz také hyperfunkce štítné žlázy).  Jenže se pak fakticky pokouší uchovat už jen nadbytečné a psychiku i tělo silně zatěžující potraviny a kalorie, ale  také hodnoty a jevy, které objektivně uchovat nelze.   Tato  nemožnost se časem  předvede ve fyzické rovině nejen  rakovinou tlustého střeva a konečníku, ale mnohem častěji nepříjemnými lapáliemi při defekaci například kolitidou, zácpou či hemoroidy.