Proč jsme nemocní? – část XXXI.

Jaké jsou příčiny vzniku kolitidy, zánětu střeva a konečníku, z psychosomatikcého pohledu? A proč tolik lidí trápí zácpa? Další pasáž z knihy PhDr. Petra Novotného nabízí podněty k zamyšlení…

Kolitida
Jde o zánět tlustého střeva a konečníku, který postihuje všechny věkové skupiny, i když po padesátce se vyskytuje zřídkakdy. Postižena může být libovolná část tlustého střeva, ale konečník je kolitidou postižen vždycky. Sliznice jsou pokryty hlenem nebo hnisem, někdy také vředy (kolitida vředová, kolitida hlenovitá). Nemoc se projevuje nucením ke stolici desetkrát či dvacetkrát denně, přičemž tělo za velkých bolestí opouští řídká hlenovitá nebo kašovitá stolice. Kolitida má kolísavý průběh, v některých případech může být i smrtelná s ohledem na ztrátu krve, vody, živin a minerálů. Vůči kolitidě bylo někdy zasahováno chirurgicky – odstraněním části nebo dokonce celého tlustého střeva, jenže zánět pak někdy přešel na jinou část střeva. Při kolitidě mizí následkem rychlého průchodu živin trávicím traktem  z těla voda a minerály, zejména však vápník, což může vést k bolestivým křečím. Sliznice je zduřená, krvavá a nadměrně citlivá. Kolitida bývá označována za nejvíce prozkoumané psychosomatické onemocnění.
Zjevování kolitidy nastává, když se v základních životních úkolech (podle A. Adlera jsou to práce, láska a přátelství) něco pronikavě změní, nebo když se je nedaří plnit (například při ztrátě milované osoby, ztrátě či omezení stabilního životního prostoru, při hrozivých finančních ztrátách, nebo při náhlém převzetí značné odpovědnosti. 
Akutní případy průjmu jsou známy například z předzkouškového studentského života nebo při prožitcích hrozného strachu, kdy nespadne do kalhot jen srdce, ale také stolice, kde  ukazují na konkrétní oblasti psychických problémů ega. Ego postižené kolitidou se ocitlo  například také pod tlakem úzkosti, obává se, že není s to udržet si nějaké konkrétní psychické hodnoty, bojí se konfliktů, nachází se pod tíhou různých strachů z psychických ztrát, které zprudka snižují jeho psychickou odolnost. Také volní procesy ega jsou oslabeny (nedokáže psychicky nic udržet), ego se cítí přetížené a bezmocné, když se po něm chce více výkonů, více lásky a více odpovědnosti než je schopno dát či unést.
Lidé, kteří prohrávají svůj souboj se sociálním prostředím, a snaží se vznikající konflikty hluboko potlačit, mohou onemocnět kolitidou, nebo začnou mít jiné potíže s koncovou částí střeva. Pacienti trpící koitidou jsou zdrženliví, ostýchaví, svědomití a někdy pedantští, až se sklony k perfekcionismu. Někdy jsou také citově skoupí, přecitlivělí či infantilní. Lidé trpící kolitidiou mívají zhusta pocit, že se po nich chce více lásky nebo více výkonu, než jsou schopni vydat.
Ukotvení ega s kolitidou v charakterových, volních, emočních postojích není spolehlivě pevné, protože příliš  podléhá vlastním pochybnostem, nejistotě a strachu. Vyšší patra psychiky navodí ve fyzické rovině to, co ego mělo strach učinit v rovině psychické. Vyvolá kolitidu v obraze, který naznačuje, jak už se konečně nebát a jak případně umět ztratit, (a klidně se „podělat“) jak se konečně už bez pomoci jiných očistit od přestrašeného osobnostního rmutu případně až do krve, jak vyprázdnit  a očistit psychiku málem  až k nulovému stavu. Podle rozhodnutí vyšších pater psychiky je lepší nevlastnit nic než se bát o to málo, co je, či co ještě zůstalo k dispozici (a být stále  jen „připosraný“). Kolitida toto rozhodnutí funkčně, i když neefektně, realizuje.

Zácpa
Lékařská věda  označuje zácpu za poruchu vyprazdňovacího reflexu vlivem chybných stravovacích návyků, malého příjmu tekutin a vláknin, případně za důsledek potlačování nutkání k defekaci. Zácpa je  však také prvním signálem převahy konzumace nad výdejem, která v lidové medicíně už stovky let symbolizuje a také předznamenává obecnou lakotu. Lakota se v psychické  rovině projevuje nejen nadměrnou konzumací jídel, ale i v jiných typech materiálního i nemateriálního „požírání“, shromažďování a „křečkování“ vnějšího i psychického světa, což vše je příznakem stagnace  a neschopnosti ega  nastoupit cestu  k dosažení k celkové psychické vyváženosti, celistvosti či harmonie. 
Lakota je jedna z vyjevených podob psychické úzkosti, která se vyjevuje někdy i zcela nenápadně  v typicky mužském brzdění či přerušování přirozeného koloběhu nejrůznějších energií, předmětů i jevů, například úzkostnou spořivostí, shromažďováním nicotných sbírek, uchováváním obrovského množství knih a audiovizuálních nosičů, které už nikdy nepřijdou na pořad dne, protože zestárly a staly se zbytečnými.
Lakota se však  vyjevuje   i kupením vyhaslých vzpomínek a známostí, jejichž funkčnost a reálnost už zcela pominula, uchováváním pozitivních i negativních emocí (zejména křivd), jejichž bezvýznamní aktéři už dávno zmizeli z životního obzoru takového „sběratele“, a přesto jim dosud nebylo odpuštěno, a stále se na ně v dobrém či zlém vzpomíná. Psychické projevy nadměrné konzumace a nadměrné potřeby zadržovat  zkonzumované jsou samozřejmě vždycky nadřazeny fyzickým, protože ony fyzické projevy je pouze kopírují a odzrcadlovávají a  vyjevují psychické projevy ve vnějšku.  Nic totiž neděláme dokonaleji než když přeměňujeme (transformujeme) vlastním egem zrežírované  psychické efekty ve fyzické, a obráceně.  Zácpa  je  symbolem psychických probléů ega, i když se projevuje nejzřetelněji právě ve fyzické rovině. Bylo rovněž spolehlivě zjištěno, že mnoho případů zácpy souviselo s depresemi. 
Slavný psychoanalytik Alfred Adler považoval zácpu za řeč orgánu, a říkal, že styl života souvisí se stylem trávení, taže pacient svou zácpou sděluje, že má mnohem hlubší potíže. J. Rattner (62) ukotvuje metaforu trávení hluboko do sfér duchovního a duševního života, kde by pacient měl nacvičovat a praktikovat dávání a odevzdávání se, vypuzování a osvobozování se od zbytečností.
Jakoukoli potřebu psychického křečkování   navozuje ego. Když se ego zbaví staré psychické veteše, aby se smělo vyvíjet  a mohlo růst, zmizí po čase i zácpa. Osoby trpící zácpou (obstipací) byly v mnohočetných psychologických výzkumech testovány. Vždycky se prokázalo, že jde o osoby spíše nejisté, přestrašené, někdy necitlivé, nedůvěřivé, plaché, depresivní, nebo  neochotné pokračovat ve vývoji, což zácpa elegantně zobrazí v obraze slepé (neprůchodné) uličky.
Někdy se zácpa vysvětluje jako následek předčasné sexuální výchovy a nadměrným nucením k čistotnosti.  M.Boss (65) dává do jednoznačné souvislosti nečinnost střeva při zácpě s obecným  „obezděním“ existence, což vysvětluje uzavřeností, ctižádostivostí nedůvěrou, chabou komunikací, nízkou schopností sebeodevzdávání a nechutí dávat. J. Rattner hodnotí rovněž fakt, že zácpou trpí mnohem častěji ženy, což odvozuje z toho, že jsou důkladněji a důsledněji než muži vychovávány ke zdrženlivosti – stydlivosti a cudnosti,  navíc jako  pečovatelky o domácnost vedou psychicky méně pohyblivý a chudší život, takže také jejich střevní činnost dostává méně podnětů.