Jak se zbavit léků – část sedmá: léky na psychické problémy

V dalším díle seriálu našeho o tom, jak se zbavit závislosti na lécích, se jeho autorka, MUDr. Ludmila Eleková, dostává k lékům na psychické problémy: úzkost, depresi a na jiné psychické potíže. Jejich konzumace neustále narůstá, patří k nejčastěji předepisovaným lékům a jejich spotřeba rychle stoupá. Konzumují je desítky procent populace.
Povězme si nejdřív něco o tom, jak se vlastně diagnostikují psychické nemoci a na jakém základě je lékaři předepisují. Je nutné si uvědomit, že předpis psychofarmaka neznamená, že ho opravdu potřebujete.  

(Ne)hledání příčin
Psychické nemoci se diagnostikují podle chování a jiných vnějších projevů pacienta, nehledají se možné hlubší příčiny. Např. diagnózu deprese dostanete, když máte dostatečný počet příznaků ze seznamu nebo je váš smutek delší nebo hlubší, než by podle univerzálních kritérií měl být. Váš lékař s největší pravděpodobností nebude přemýšlet, jestli „deprese“ není jen viditelným projevem jiné patologie. Psychiatr vás nejspíš nepošle ani na základní biochemické vyšetření, aby vyloučil dobře známé a časté příčiny deprese jako je hypofunkce štítné žlázy (zejména ve vyšším věku by to mělo být automatické!), nedostatek vitamínu D, B6 a B12, příliš nízký cholesterol (je otázkou, jestli je nízký cholesterol příčinou nebo důsledkem deprese, ale existuje nepochybně korelace mezi nízkým cholesterolem a psychickými poruchami), dále chronické infekce (EBV, borelie) a intolerance lepku a jiných potravin (kasein) nebo jestli je deprese nežádoucím účinkem jiných léků (např. na cholesterol, vysoký tlak, hormonů apod.). Neudělá to pravděpodobně ani v případě, kdy pro depresi nebudete mít dostatečný psychologický důvod. Je logické, že pacient s depresí způsobenou něčím z výše uvedeného nepotřebuje antidepresiva, ale potřebuje odstranit příčinu deprese, antidepresiva mu asi moc nepomůžou.
Psychiatrické léky mohou v indikovaných případech pomoci, ale jejich předepsání je často střelba do tmy na pohyblivý cíl. Váš lékař s největší pravděpodobností nemá tušení, co dělá lék, který vám předepisuje. A také neví, co přesně se ve vašem mozku porouchalo, co v něm nefunguje správně, co způsobilo, že se cítíte depresivní, máte úzkosti, nemůžete spát apod. Nebude to vědět ani v případě, že by se obtěžoval předem vyloučit možné tělesné příčiny.

Objev psychofarmak byl totiž dílem náhody. Jestli si myslíte, že byly vytvořeny na základě nějakých důkazů o tom, jaké patologické procesy probíhají v mozku psychicky nemocného, pak jste na velkém omylu. První antipsychotika byla vedlejším produktem hledání léků na tuberkulózu. Zkoušela se chemická barviva (tbc bakterie se barví určitými barvivy) a při použití thorazinu si lékaři všimli, že nemocní jsou nápadně klidní a spokojení. Napadlo je lék použít u lidí trpících schizofrenií a bludy a ejhle, do té doby neklidní až agresivní pacienti se zklidnili. Dodnes se pořádně neví, jak to funguje. Je to jen potlačení projevů nemoci. Podobně náhodné byly i objevy léků na depresi a úzkost.
Léky skutečně mění biochemii mozku. Mění dostupnost a hladinu neurotransmiterů v mozku. Mění procesy na synaptických membránách – místě, kde probíhá přenos signálu z jednoho neuronu na druhý. Mění citlivost receptorů na neurotransmitery. Mozek na účinek léku reaguje protiakcí. Jestliže neuron vysílá moc nebo málo neurotransmiteru sousednímu neuronu a přijímající neuron potřebuje jiné množství, uzpůsobí počet a aktivitu receptorů a enzymů vychytávajících na přijímající membráně. Není vůbec jisté, jestli je (údajný) nedostatek např. serotoninu na synaptické štěrbině příčinou nebo důsledkem nebo jen průvodním jevem deprese. Užití antidepresiv, které účinkují inhibicí zpětného vychytávání použitého serotoninu na synaptické štěrbině (tj. zabrání jeho odstranění ze synaptické štěrbiny a tak zvýší jeho množství), vede k tomu, že přijímající neuron se stane k serotoninu resistentní snížením počtu receptorů. Náhlé vysazení léku vede k akutním nedostatku serotoninu (nejsou receptory nebo nereagují) a návratu příznaků deprese, často horších, než byly ty původní. Tento jev je mylně chápán jako potřebnost léku (s ním to bylo fajn, bez něj se mi vrací nemoc, tedy ho potřebuji), ale není tomu tak. Je to projev rezistence neuronů na serotonin.
Podobný proces probíhá u všech léků, které účinkují podobným způsobem. Vyplývá z toho první pravidlo: zbavit se jich je zatraceně těžké. Musí se pomalu, velmi pomalu, musí se mozku dát čas, aby se navrátil do původní rovnováhy. Uvádí se, že na rok užívání je třeba nejméně měsíc vysazování, lépe déle. Absolutně není možné tyto léky vysadit náhle!! Důrazně proti tomu varuji! Myslete si o nich, co chcete, ale jestliže je užíváte, nesmíte je náhle vysadit.

Léky na život?
Existují situace, kdy antidepresiva jsou zcela na místě a pomáhají. Na těžké deprese mají tyto léky prokazatelný účinek. Bohužel, jejich předpis se neomezuje na skutečně indikované vážné případy. Někdy mám dojem, že se používají i na běžné životní obtíže, na život sám. Ale na „život“ se přece léky neberou! Je normální cítit se špatně, když procházíme nějakou životní krizí, to k tomu patří. Emoce jsou ukazatelé, ukazují nám, kdy jsme v situaci, ze které bychom měli raději odejít. Např. se porovnávaly dvě skupiny žen, které žily v manželství s alkoholiky. Jedna skupina dostávala antidepresiva, druhá ne. Skupina bez léků významně častěji situaci řešila a rozváděla se. Ženy na antidepresivech v tom manželství prostě zůstaly: léky je otupily, ony necítily emoce, a proto tolerovaly nezdravou situaci. Tohle chcete? Zombifikovat se a zůstat v destruktivní situaci? Vaše duše vám to neodpustí a zaručeně si najde cestu, jak vám to připomenout. Co se neřeší v duši, bude se muset řešit na těle…cenou za neřešené emoce jsou tělesné nemoci.  Lékaři bohužel často nevysvětlí, že něco by se léčit nemuselo a nemělo. Zármutek po ztrátě blízké osoby se musí odžít, vyplakat, vykřičet. Je třeba si na to udělat čas a prostor. Lidé místo toho běží k doktorovi a dožadují se léků na spaní, na smutek, na „nervy“ i běžných životních situacích, jako je rozvod, konflikty v rodině apod. To je prosím život a na to se prášky neberou! Ale když přece jen máte potřebu chemické podpory v těžké situaci, omezte se na léky na spaní, abyste byli vyspalí na těžký den a na léky proti úzkosti při nutnosti se psychicky sebrat, když např. musíte vyřizovat pohřeb, komunikovat s úřady apod. Mělo by stačit několik tabletek na pár nocí a akutní situaci. Není důvod užívat něco víc. S novými poznatky o souvislosti mezi mozkem a střevem a o vlivu imunitních reakcí na funkci mozku, se ukazuje, do jaké pasti se dostala medicína karteziánským rozdělením pacienta na duši a tělo. Tělo navíc rozporcovala na kousky, které si mezi sebou rozdělily jednotlivé odbornosti. Pacient dostane nálepku, neřeší se stav jeho těla, střeva, výživy, imunity, nehledají se možné fyzické příčiny špatné funkce mozku, moc se neřeší ani jeho životní situace, jen se napíšou léky. Pacient k nim dostane povzbuzující informaci, že jeho nemoc je napořád, je genetická, nedá se s tím nic dělat, jen hezky papat léky a nezapomeňte si přijít pro další. Nabídka psychoterapie padne jen občas..

Léky na spaní
Také léky na spaní jsou jedny z nejčastěji zneužívaných léků. Podobně jako deprese má i nespavost nějakou příčinu. Spánek je životně důležitá funkce a je důkladně regulována hormony. Oči vnímají světlo (zejména modré vlnové délky), impuls se očními nervy dostane do epifýzy (šišinky). Šišinka v reakci na světlo a tmu vyplavuje hormon melatonin, který řídí všechny biorytmy. Podle střídání světla a tmy se vyplavují další hormony (kortizol, inzulín, pohlavní hormony, hormony štítné žlázy, růstový hormon), reguluje se bdělost, energie, mentální funkce a spánek. Melatonin je v opačném vztahu s kortizolem. Kortizol je hormon stresu, zvyšuje bdělost a brání spánku. Není rozumné usnout, když jsme v nebezpečí, protože by nás něco mohlo sežrat. Cokoli, co večer zvedne kortizol, narušuje vyplavení melatoninu a spánek. Jde hlavně o nadměrnou a nevhodně načasovanou konzumaci sacharidů, příliš dlouhý den (světlo s modrým spektrem z obrazovek), nedostatečná tma a ticho, příliš teplé prostředí, příliš vzruchů apod.). Mnoho rychlých sacharidů k večeři (budu se opakovat, ale jde o chleba, rýži, brambory, knedlíky, jiné obilniny, ovoce) vede během noci k hypoglykemii a vyplavení kortizolu – to jsou ty noční hlady a útoky na ledničku. Kortizol také způsobuje neklidný spánek s úzkostnými sny. Hypnotika samozřejmě zajistí spánek, ale jsou návyková. Jejich i vcelku střídmé užívání zvyšuje riziko úmrtí. Jak se jich zbavit, když už jste spadli do návyku? Především je třeba kriticky se podívat na možné příčiny nespavosti. Zejména při náhle vzniklé úporné nespavosti je třeba důkladně hledat příčinu, vždy existuje! Je-li odstranitelná, odstraňte ji. Jde-li o nespavost přechodnou, např. v důsledku starostí a nepříznivé životní situaci, radím: nechte ji být. Berte ji jako signál a příležitost. V nočních hodinách se otvírá cesta do podvědomí a probdělé noci mohou být příležitost k růstu. Lék na spaní použijte jako poslední záchranu, k zajištění občasného kvalitního spánku, který vám umožní denní fungování. Podpořte tvorbu melatoninu: večer ztlumte světla, vypněte obrazovky, věnujte se uklidňující, i trochu nudné činnosti, dejte si lázeň s hořčíkovou solí nebo aromatickými oleji, běžte brzy spát. Vytvořte si rituál. Ze začátku pokračujte v užívání léků, jakmile budete mít pocit, že se celkově cítíte lépe nebo pomine důvod jejich užívání, začněte snižovat dávky, po čtvrtině tablety. Na snížené dávce zůstaňte dostatečně dlouho, nejméně dva týdny, pak zase snižte. Jakmile budete na ¼ tablety, začněte ji vynechávat. Počítejte s tím, že usnutí bude možná delší a budete se budit, ale nijak to neřešte. Nedávejte do toho mentální energii, nenervujte se „co budu dělat, já neusnu“. Usnete, neusnete, to je jedno, prostě přežijte noc. Na přechodnou dobu užijte některý přírodní prostředek, např. L-theanin, magnesium, levanduli, melatonin, mučenku, třezalku, vitamín B6 a B12. Kromě léků existuje dobře známé zcela netoxické a bezpečné antidepresivum – pohyb! A tím nemyslím procházky (i když jsou lepší než válení se na gauči), ale cvičení, při kterém se zadýcháte a zapotíte. Studie ukazují, že cvičení 3x týdně je stejně účinné jako chemická antidepresiva. Na rozdíl od nich nemá nežádoucí účinky, ale naopak spoustu žádoucích účinků na tělesnou kondici, držení těla, dosažení ideální váhy a zlepšení sebevědomí, ale také snížení rizika civilizačních chorob – užívání psychiatrických léků tato rizika naopak zvyšují. Dlouhodobé užívání psychiatrických léků podle statistik krátí život až o několik let. Nemusí to být jen jejich nežádoucí účinky, přestože některé prokazatelně zvyšují riziko např. cukrovky (Zyprexa), ale také důsledek celkově nezdravějšího životního stylu psychicky nemocných. Hůř jedí, méně se hýbou, víc kouří, pijí alkohol – hlavně tyto vlivy jim krátí život.
Jestliže jste dostali psychiatrické léky na skutečnou depresi nebo jinou nemoc a fungují vám, pak je samozřejmě berte dál. Mezitím se pokuste zjistit, jestli vaše nemoc není spouštěna z těla (propustné střevo, toxiny, chronický zánět, hypofunkce štítné žlázy atd.), upravte stravu (přinejmenším zkuste stravu striktně bez lepku, jezte jen skutečné průmyslově nezpracované jídlo, denně dost zeleniny, srovnejte hladinu krevního cukru, jezte kvalitní bílkoviny a tuky, potraviny bohaté na cholin a cholesterol), dodejte suplementy (probiotika, vitamín D, omega 3 mastné kyseliny, dostatek aminokyselin, komplex vitamínů B včetně niacinu, kyselinu listovou) a uvidíte. Rozhodnete-li se léky vysadit, můžete začít, teprve když nastalo jednoznačné zlepšení a musíte pomalu! Nejlépe spolupracovat s vaším psychiatrem nebo jiným lékařem. I kdyby se vám nepodařilo se léků zbavit, snížení dávky, zlepšení výživy a celkového stavu těla vám rozhodně neuškodí.
Zlepšení výživy a celkového stavu oddělí zrno od plev, ukáže se, co z vašich potíží bylo způsobeno biologickými faktory a co zbylo pro psychoterapii. Nejdřív si dejte do pořádku svou biologii, pak pracujte na své biografii pomocí psychoterapie.