Vybíráme z nové, zářijové Meduňky: Praha přivítá Gabora Maté
Zářijové číslo Meduňky (právě vyšlo!!) se ještě ani „neohřálo“ na prodejních pultech a my už vám z něj nabízíme první ukázku. V článku V. Keilové, který začíná na str. 6, se dozvíte spoustu informací o lékaři, který si jako hlavní oblast svého odborného působení zvolil práci s traumatem. Je to kanadský lékař Gabor Maté, autor řady knih a respektovaný odborník na otázky traumatu. Pro nás je zajímavé, že Gábor Maté v říjnu přijede do Prahy. Zářijovou Meduňu můžete číst také na emedunka.cz
Na podzim budeme mít i u nás možnost zúčastnit se unikátního programu světově proslulého lékaře, terapeuta a myslitele dr. Gabora Maté, který patří k největším světovým odborníkům na léčení závislostí a traumatu. Konference s názvem Moudrost rodičovství v kontextu traumatu ve velkém sále pražské Lucerny proběhne 16. 10. a další den 17. 10. se bude konat workshop v kině a následně v galerii Lucerna. Co důležitého předává světu a čím strhl doslova lavinu zájmu o svoji práci?
Kanadský lékař Gabor Maté se narodil v lednu 1944 v Budapešti židovským rodičům, a když mu byly dva měsíce, Budapešť obsadili nacisté. Jak dnes sám říká, u svých rodičů – a především matky – cítil hrůzu a strach, a když ho maminka na měsíc schovala u cizích lidí, vzniklo u něj automaticky podvědomé přesvědčení a pocit, že je na světě nechtěný. Jeho maminka nebyla šťastná, a to je pro malé dítě jasný vzkaz o tom, že něco není v pořádku. Vedlo to k tomu, že se později stal lékařem workoholikem, protože na pocit „nejsem chtěný“ si vytvořil adaptační strategii „musím být potřebný“. Svoje vlastní trauma hluboce a otevřeně reflektuje a ukazuje na něm, že právě tak dochází k předávání traumatu dalším generacím. Jedno ze stěžejních sdělení, které světově uznávaný lékař věnující se duševnímu zdraví předává, je, že každý člověk pak vnitřní prázdnotu z toho, co jsme jako malí nedostali, a dostat měli, zaplňuje jinak.
Jako lékař se po dvaceti letech praxe v rodinné a paliativní péči v centru Vancouveru věnoval přes deset let lidem trpícím těžkou formou závislostí, ať už na alkoholu, heroinu, pervitinu, morfiu aj. Často bohužel umírali na hepatitidu C, AIDS, infekce mozku, páteře, předávkovali se anebo páchali sebevraždy. Gabor Maté si kladl si otázku, proč se lidé vlastně stávají závislými, a došel k tomu, že závislost na těchto látkách jim přináší alespoň krátkou úlevu, pocit klidu, míru a chvíle, kdy mohou zapomenout na bolest ze svého traumatu a zranění.
Závislost na drogách poskytuje dočasnou úlevu a potěšení v důsledku vyplavení hormonu uspokojení dopaminu, ale z dlouhodobého hlediska člověku ubližuje. Není to však jen otázka nikotinu, alkoholu či drog, protože závislí se můžeme stát také na sexu, nakupování, internetu, jídle, ale také na moci, práci, slávě atd. Paradoxně právě ti nejpracovitější a nejúspěšnější lidé bývají vnitřně silně zraněni a workholismem a pocitem, co všechno dokázali, si potvrzují svoji vlastní hodnotu ve světě. Reakcí na trauma je tedy také touha po výkonu i po pochvale, ale i stres a neustálý spěch.
Uznávaný lékař přiznává, že sám byl závislý nejen na své práci, ale také na nakupování CD s klasickou hudbou. Při tišení své silné touhy člověk cítí alespoň na chvíli něco jako lásku a přijetí, zatímco bolest, utrpení, vnitřní prázdnota a oddělenost mizejí. Všechny tyto negativní pocity přitom pramení z toho, že v raném dětství byli lidé různě zneužíváni, emočně zraňováni, zanedbáváni či opuštěni, což ovlivnilo vývoj jejich mozku. Proto existuje úzká souvislost mezi traumaty a strastmi v dětství a duševními nemocemi či psychózami v dospělosti.
Závislost jako reakce na trauma
Gabor Maté zároveň dodává, že trauma je nedílnou součástí lidské zkušenosti už proto, že jím je také porod (alespoň tak, jak ho známe v naší moderní civilizaci a kultuře). Skrze utrpení se učíme, ale vždy pak potřebujeme někoho, kdo nám bude naslouchat a pomůže nám porozumět sobě samým, abychom traumatu nepodlehli, ale vytěžili z něj poznání. S introspekcí může každý začít také sám, a proto slavný lékař apeluje zejména na mladé, aby otevřeli svá srdce, nezaměřovali se pouze na mozek a racionální mysl, a kromě vnějšího světa se také dívali do svého nitra.
Gabor Maté zároveň dodává, že trauma je nedílnou součástí lidské zkušenosti už proto, že jím je také porod (alespoň tak, jak ho známe v naší moderní civilizaci a kultuře). Skrze utrpení se učíme, ale vždy pak potřebujeme někoho, kdo nám bude naslouchat a pomůže nám porozumět sobě samým, abychom traumatu nepodlehli, ale vytěžili z něj poznání. S introspekcí může každý začít také sám, a proto slavný lékař apeluje zejména na mladé, aby otevřeli svá srdce, nezaměřovali se pouze na mozek a racionální mysl, a kromě vnějšího světa se také dívali do svého nitra.
„Naše životy nejsou jen fyzickou existencí,“ říká. „Není to vaše chyba, že svět je takový, jaký je, a také vy se přijměte takoví, jací jste. Nikoho z ničeho nelze vinit, protože všichni vždycky dělali to nejlepší, co mohli, a určité dysfunkční vzorce vám předali nevědomě. Lidé vždy jednají jen na základě svých vnitřních zranění pramenících z pocitu nedostatečnosti. Obrovským úspěchem je už to, když my svoje děti budeme traumatizovat o 10 % méně, než nás naši rodiče! Přijměte tedy sami sebe a svých stínů se nebojte, protože výbušninu, kterou v sobě máte, můžete zneškodnit hlubokým přijetím, uvolněním a soucitem k sobě samým. To vše je přirozeně léčivé a vrátí vás to do proudu života. Je to naše zodpovědnost, jinak trauma zůstane v těle uzamčeno, což vede k nemocem těla i duše. Všichni jsme disponováni k tomu, abychom to zvládli, a často stačí, když nás druhý člověk jenom navede a poskytne nám pocit bezpečí, přijetí a lásku.“
Důležité je nevyvíjet na sebe tlak, ale mluvit o svých emocích a naučit se přijímat věci, na které bychom nejraději zapomněli. Když se člověku podaří svoje trauma a vnitřní zranění zpracovat, stane se světlem i pro ostatní, ostatně každý příběh je příběhem nás všech, protože žádné oddělené já ve skutečnosti neexistuje…
Někdy se při léčení traumatu dají nárazově použít i psychedelika a krátkodobě samozřejmě také léky. Podle Gabora Maté je však lékaři často předepisují k užívání dlouhodobě, aniž by se důkladně zajímali o to, co se člověku vlastně přihodilo, jaký je jeho životní příběh, přestože to je ze všeho nejdůležitější. Všichni jsme především cítící a milující bytosti, nikoliv biologické stroje!
Gabor Maté je mezinárodně uznávaným řečníkem a také autorem několika bestsellerů vydaných ve třiceti jazycích: Když tělo řekne ne – jak stres souvisí s nemocemi, V říši hladových duchů – blízká setkání se závislostí, Roztříštěná mysl – původ a léčení poruch pozornosti, Držte si své děti – Proč jsou rodiče důležitější než kamarádi (spolu s dr. Gordonem Neufeldem). Svoji nejnovější knihu Mýtus normálnosti – trauma, nemoc a léčení v toxické kultuře napsal se svým synem Danielem a autoři se v ní zaměřili na možnosti uzdravení v jinak toxické západní kultuře, v níž jsme za normální začali považovat to, co je se zdravým životem neslučitelné. Postmoderní průmyslově vyspělá společnost je podle Gabora Maté nemocná, a proto je třeba vrátit se ke kořenům a lidské vzájemnosti, pomoci, laskavosti a nehodnocení. Taková je naše skutečná přirozenost a podstata, po níž ve skutečnosti toužíme ze všeho nejvíc. Za svoji průkopnickou lékařskou a spisovatelkou práci byl vyznamenán řádem Kanady, nejvyšším civilním vyznamenáním ve své zemi, a oceněním za občanské zásluhy, které mu udělilo město Vancouver. Velkou senzaci a globální úspěch vzbudil také dokumentární film Moudrost traumatu, v němž slavný lékař ukazuje, že trauma je v západní kultuře běžné a že úzkosti, duševní poruchy, chronické nemoci i závislosti jsou adekvátní reakcí na nenormální a nezdravou kulturu.
