Lepek je nutný?

Tento článek MUDr. Ludmily Elekové vznikl v listopadu 2017 jako reakce na článek makrobiotiků Jarmily a Jaroslava Průchových, který vyšel v Meduňce na podzim téhož roku....

V Meduňce sice není zvykem vést na jejích stránkách polemiku mezi autory, přestože jejich názory jsou často protichůdné, ale článek Ing. Jarmily Průchové a Jaroslava Průchy z listopadového čísla nemohu nechat bez komentáře.

Život bez pšenice
Ve svém článku Ing. Průchová kritizovala dr. Williama Davise a jeho knihu Život bez pšenice. Autora ani knihu sice nejmenuje, ale z kontextu je zřejmé, že jde o tohoto autora a tuto knihu. Úvodem zpochybňuje kvalifikaci dr. Davise ohledně výživy. Pečlivé přečtení knihy pozornému čtenáři prokáže, že autor má své názory podložené rozsáhlou vědeckou literaturou, kterou v závěru knihy uvádí. Dr. Davis se ve výživě vzdělal dalece nad rámec studia medicíny.
Dr. Davis ve své knize rozhodně neobviňuje pšenici za všechno zlo světa a bezlepkový trend v USA byl nastartován mnoha dalšími vědci a lékaři, prokazujícími škodlivost lepku. Američtí autoři jsou v oblasti informací o výživě před českými ve velkém předstihu. V USA se vyučuje a praktikuje tzv. funkční medicína, která používá nové vědecké poznatky o imunologii, funkci střeva, hormonální nerovnováze atd., a uplatňuje je v efektivním řešení současných civilizačních nemocí. Dr. Davis má mnoho kolegů, kteří zastávají stejné názory. Jejich lékařské praxe založené na principech funkční medicíny – úprava stravy často směrem k vynechání lepku, případně dalších obilnin – zaznamenávají velké úspěchy v léčení údajně nevyléčitelných nemocí.
    Dr. Davis přesně vysvětluje, jaké nemoci a problémy může pšenice u citlivého jedince vyvolat a dokazuje to vědeckými studiemi. Především detailně popisuje, jak se pšenice během posledních desetiletí změnila a jak přesně lepek ovlivňuje funkci střeva a následně imunitu. Popisuje, jak lepek ovlivňuje hladinu krevního cukru a inzulín, způsobuje chronický zánět a mnoho dalšího. Všechna svá tvrzení dokládá provedenými testy a studiemi. Rozhodně netvrdí „omylem“, že pšenice je příčinou mnoha civilizačních chorob. A není jediný, kdo to tvrdí.
Překvapilo mě, že právě makrobiotička tak vehementně brání zcela novou, geneticky modifikovanou plodinu, kterou ještě naše babičky neznaly a neměly možnost konzumovat. Dr. Davis zdůrazňuje, že za současné problémy s lepkem můžou právě změny, jimiž pšenice prošla po druhé světové válce: byla hybridizována, aby lepku obsahovala co nejvíce. Byla geneticky modifikována, a proto obsahuje zcela nové molekuly, na které nikdo z nás nemůže být adaptován. Byly prováděny krevní testy na protilátky proti lepku a ukázalo se, že během posledních 40 let došlo asi k pětinásobnému zvýšení množství lidí, kteří vykazují alergickou reakci na lepek (protilátky v krvi). To nejsou „omyly“, ale fakta. Makrobiotici odmítají rajčata, brambory a jiné importované potraviny, které byly importované ve středověku, ale nevadí jim dnešní pšenice, přestože je to zcela nová potravina! Nevadí jim ani rostliny z čeledi tykvovitých, které jsou také kolumbovský import…(kniha The Plant Paradox, dr. Gundry).
V kontrastu kritiky dr. Davise (kardiolog, ne výživář) stojí názor autorky, že lepek je v pořádku, protože to v tisku píší naši kvalifikovaní odborníci. Nejmenuje je, ani neuvádí odkaz na původní text, proto si nemůžeme udělat sami představu o podloženosti jejich tvrzení. V minulosti se již ukázalo, že kdykoli nějaká změna ohrozí zaběhnutý byznys, objeví se články obhajující potravinu, která padla do nemilosti, a dehonestující potravinu, která přišla do módy. Viz komerční sdělení, jak je mléko zdravé a nutné a alergie na něj je jen módní výmysl, nebo tažení proti kokosovému oleji, že zvyšuje cholesterol (což je pravda, ale není to škodlivé), kteroužto studii sponzorovali výrobci rostlinných olejů. Našly by se další případy.

Tvrzení, že strava bez lepku je jednostranná, prostě není pravdivé. Podle mých zkušeností s pacienty je jednostranná právě strava s lepkem! Protože člověka nenutí přemýšlet, prostě si namaže chleba, uvaří nudle a je to. Běžní lidé jedí stále dokola pár jídel. Když jim řeknu, že by neměli jíst lepek, často jim uklouzne „A co budu jíst?“. Copak jedí jen lepek, jako jí panda výhradně bambus? Asi ano, když jsou tak vyděšení. Jestliže má někdo dojem, že odstranění jedné potraviny (hlavním zdrojem lepku je téměř výhradně pšenice, v menším množství žito, ječmen téměř nikdo pravidelně nejí) vede k jednotvárnosti stravy, pak velmi pochybuji, že byla pestrá ještě před odebráním lepku.
Když už jsme u makrobiotiky: zrní, zelenina, luštěnina, zrní, zelenina, to není jednotvárné? Bezlepková strava postavená na přirozeně bezlepkových potravinách, jako je zelenina, ovoce, maso, ryby, vejce, kvalitní tuky, ořechy, semínka, a klidně i bezlepkové obilniny a luštěniny, je mnohem pestřejší než jíst dokola jen obilné kaše a pár druhů místní zeleniny.
Velmi mě pobavila zmínka o „módní paleodietě“. Strava, na které vznikl náš živočišný druh před několika statisíci lety, dávno před tím, než někoho napadlo sníst první obilné zrno, je „módní“? Stravu založenou na obilí jí lidstvo jen několik tisíc let, paleo stravu jedlo několik set tisíc let předtím. Paleo strava je návrat ke kořenům, snaha poskytnout v moderním světě svým genům signály, které očekávají a které jim umožní co nejlépe fungovat.

Jak působí lepek?
Ano, obilí umožňuje většině lidí na světě přežít, tvoří asi polovinu světových kalorií. To je fakt. Důvodem je ekonomika, dostupnost levných kalorií. Ale nelze na základě toho argumentovat, že obilniny jsou nutné pro lidskou výživu z biologického hlediska. Když jde o přežití, sní se leccos, co by se jinak nejedlo. Není náhodou, že lidé jedí živočišné potraviny, kdykoli mohou, spojují si je s blahobytem a obilné kaše jsou jídlo chudých. Navíc pšenice přece není jediná použitelná obilnina, když už člověk obilí chce jíst. V mnoha částech světa se ani nevyskytuje. Asiatům pšenice nechybí a jejich téměř bezlepková strava není ani náhodou jednotvárná.
Přechod na zemědělství lidstvu umožnil přežít po změně klimatu, když vyhynula velká zvířata, která jsme do té doby jedli a jejichž tuk vytvořil naše mozky. Jíst obilí bylo nouzové řešení a vybralo si svou daň. Přechod na zemědělství stál lidi asi 10 cm výšky, zkrácení života skoro na polovinu (z 33 let v paleolitu na 18 let v neolitu), příchod epidemií, zubního kazu a podvýživy. Trvalo to až do konce 19. století, než se průměrný věk vrátil na úroveň před přechodem na zemědělství. To je fakt, obilí je totiž ve srovnání s vnitřnostmi, masem a zeleninou výživově chudé. Obilí neobsahuje žádnou živinu nutnou pro lidský organismus. Vše, co v něm je, lze najít jinde, navíc lépe biologicky dostupné.
Hlavním důvodem k napsání této polemiky bylo tvrzení autorky v závěru článku, že lepek je „nutný“, ale jen k sobě potřebuje zeleninu. Doporučuji autorce důkladně prostudovat knihu dr. Alessia Fassana, světově uznávaného vědce zabývajícího se celiakií, Zdravý život bez lepku, ve které detailně popisuje, jak lepek zvyšuje propustnost střeva úplně u každého, kdo ho sní. Zvyšuje totiž aktivitu zonulinu, molekuly, která funguje jako vrátný a ve střevní sliznici otvírá mezibuněčný prostor, jímž pak do těla mohou vstoupit větší molekuly, a tak vést k alergiím a autoimunitě. Opakuji, že tento proces probíhá u každého člověka, po každé konzumaci lepku. Jaké to bude mít následky u konkrétního jedince, záleží na jeho genetice a stavu střeva a imunity.

Lepek a děti
Ohledně nutnosti lepku pro děti od 6 měsíců věku, kteréžto doporučení ho v tomto věku poprvé podat uvádí Ing. Průchová jako argument pro jeho nepostradatelnost ve výživě, se to má poněkud jinak. Lepek se dětem má podat v tzv. imunologickém okně mezi 4-6 měsícem, aby na něj nevznikla nežádoucí reakce. Kdyby byl lepek neškodný, proč by se pro jeho zavádění mělo využívat období, kdy dítě velmi slabě reaguje na nové antigeny v potravě? Pro jiné potraviny takové doporučení není.
Mimochodem, zjistilo se, že u dětí s predispozicí k celiakii zavedení lepku v imunologickém okně stejně nemá žádný ochranný vliv, takže pokud mě má paměť neklame, nejnovější doporučení je s lepkem klidně počkat a nesnažit se ho za každou cenu podat ještě v době kojení.
A zelenina jako příloha bohužel nemá žádný ochranný vliv na to, aby lepek neublížil. Celiaci by mohli vyprávět. Ale celiakie je jen špička ledovce, lidí, kterým lepek reálně vadí, je mnohem více. Existuje i neceliacká citlivost na lepek (non celiac gluten sensitivity NCGS), kterou je nemožné odhalit testy na celiakii. Lepek totiž není jedinou škodnou v obilninách. Nedávné studie ukázaly, že pšenice dokáže ovlivňovat nespecifický imunitní systém pomocí inhibitorů enzymů amylázy a trypsinu (amylase trypsin inhibitors – ATI).
Rostliny chtějí přežít a rozmnožit se, nechtějí, aby někdo snědl jejich semena a proti sežrání semen se brání tvorbou lektinů, které narušují metabolismus, trávení a jiné funkce škůdců (kam se řadí z rostlinného hlediska i člověk). Jedna studie zjistila, že ATI (které tvoří až 4 % všech bílkovin pšenice) aktivují nespecifickou imunitu, vedou k tvorbě prozánětlivých cytokinů, tj. způsobují zánět. Bezlepkové obilniny mají naproti tomu buď žádnou nebo velmi malou ATI aktivitu. Autoři studie uvedli, že ATI se spoluúčastní na rozvoji celiakie, ale i jiných imunitních nemocí nejen v zažívacím traktu a jsou pravděpodobně příčinu non-celiac přecitlivělosti.
Nejnovější studie o ATI byla publikována v časopise Gastroenterology v dubnu 2017. Porovnávala účinky ATI z různých 38 potravin, lepkových i bezlepkových, nezpracovaných (celá zrna) i zpracovaných (pizza, pečivo, sušenky, těstoviny apod.). Vědci extrahovali ATI z každého jídla, určovali jejich aktivitu na zvířecích i lidských buněčných liniích. Také studovali jejich efekt na myši, které byly krmeny bezlepkově, bez ATI a na myši s navozeným zánětem střeva.
Zjistili, že lepkové obilniny měly aktivitu ATI až stonásobně vyšší než bezlepkové (!) a že zpracování a tepelná úprava lepkových obilnin nedokázala snížit aktivitu ATI. Navíc zjistili, že nejhorší byla právě moderní pšenice, která měla mnohem vyšší aktivitu ATI než starodávné odrůdy jako emmer a einkorn. Studie dále zjistila, že konzumace ATI vedla k aktivaci a infiltraci střevních imunitních buněk a vyplavení zánětlivých substancí v celém střevě. ATI z lepkových obilnin byly schopné odolat enzymům i tepelné úpravě a spouštějí zánětlivé procesy ve střevě.
ATI aktivita vysvětluje, proč mnoho lidí zjišťuje úlevu od potíží, když přestanou jíst lepkové obilniny, přestože jim testy na lepek vycházely negativně. Také ukazuje, jak omezené je převažující porozumění této problematice u lékařů, různých „odborníku“ i laiků. Negativní testy na lepek neznamenají, že vám nevadí obilniny, které ho obsahují.
Takže toto zjistila skutečná věda, kterou se dr.Davis i dr. Fassano snažili zprostředkovat laickým čtenářům: moderní pšenice má prozánětlivý efekt, způsobovaný inhibitory enzymů, které nelze inaktivovat tepelnou úpravou ani jiným zpracováním. Tento efekt může přesáhnout hranice střeva a podílet se na rozvoji systémových zánětlivých onemocnění. Lepek sám o sobě zvyšuje propustnost střeva a ve spolupráci s inhibitory enzymů přispívá k rozvoji výše uvedených onemocnění. Celiakie je jen špička ledovce zdravotních problémů způsobených lepek obsahujícími obilninami.

V mém případě i u mnoha mých pacientů by následování doporučení Ing. Průchové jíst nepostradatelný lepek vedlo k těmto příznakům (již po malém množství): únava, spavost, mozková mlha, neschopnost se soustředit, narušení paměti, výkyvy nálad, deprese, autoimunitní zánět štítné žlázy, snížená imunita, bolesti hlavy, svalů, kloubů, rozvoj artritidy, zánětů šlach, zažívací potíže všeho druhu až rozvoj zánětlivého střevního onemocnění, alergické projevy včetně ekzému. Nevím, jestli za těmito příznaky stojí přímo lepek nebo ATI — a je mi to jedno. Vlastní tělo je nejpřesnější testovací nástroj. Je důležité uvést, že souvislost jakýchkoli příznaků s lepkem se ukáže až po jeho nejméně měsíční striktní eliminaci. Abstinence zklidní imunitní systém, což se projeví zlepšením stavu. Testovací konzumace lepku imunitní systém aktivuje, protože za měsíc na antigen nezapomene, a tak umožní předvést akutní reakci. Akutní reakce neznamená, že je člověk najednou alergický na něco, co celý život bez potíží jedl. Dlouhodobá pravidelná konzumace vede k chronickým potížím, u kterých souvislost nelze vysledovat, po eliminaci se jen demaskuje.
Tolik k údajné nutnosti a nepostradatelnosti moderní, hybridizované, geneticky modifikované pšenice v lidské stravě pro všechny, malými miminky počínaje.

                                                            MUDr. Ludmila Eleková