Proč jsme nemocní? Nemoci kostí a kloubů – dokončení
Je možné hledat i u různých zlomenin a úrazů psychosomatické souvislosti? Odpověď na tuto otázku přináší další část textu z knihy PhDr. Petra Novotného…
Zlomeniny kostí
Zlomeniny kostí jsou obecně, přesto však mylně přičítány náhodným úrazům. Předchozí objektivní křehkost kosti je vždy důslednou psychofyziologickou přípravou k vyjevení klinického obrazu k takové nemoci, jakou je zlomenina. Zlomenina je nesouhlasem zjeveným (odzrcadlením) egu, zprávou o vzpouře vyšších pater psychiky s jeho počínáním. Kost, jež se stala křehkou (únava materiálu) a zlomila se, vyjevuje předchozí neúměrné přepínání a psychickou zatuhlost na příliš jednostranné a stereotypní životní pouti.
Zlomenina je zpráva o únavě materiálu a o přetížení, symbolem, jenž přikazuje změnit směr, zastavit, odpočinout si a hledat jistější cestu psychického (duchovního) růstu, než jakou je niterný stereotyp a jednostranné zatěžování psychiky.
Zřítí-li se ocelový železniční most v důsledku únavy materiálu, pak také nikdy nejde o nehodu, ale o zákonitou událost.
Zlomenina ruky vyjevuje ve fyzické rovině například předchozí omezení niterné akceschopnosti ega, odzrcadlovává předchozí ztráty suverenity ega, ubývání jeho dosud vůdčí síly, také nadměrnou potřebu nadvlády a moci, rovněž i neodůvodněné přijetí význačné závislosti. Horní končetina symbolizuje obecně signál k útoku a někdy také nebojácně ukazuje na protivníka, je-li však zvednuta nad hlavou, představuje rezignaci, porážku a bezmocnost. Zkroucení cizí ruky vlastní rukou, znamená důsledné podrobení nepřítele, jenž je nucen se před vítězem sklonit.
Takzvaný Hand test (test ruky) měří spolehlivě tendence ega k agresivitě či komunikaci (acting – out – score), protože ruka (dlaň) odzrcadlovává nejspolehlivěji psychická hnutí a záměry ega. Napřažená dětská ruka s ukazujícím prstem vyvolávala ještě před několika desítkami let striktní varování rodičů: Neukazuj!, varovali, když brzdili dětskou suverenitu s prvky agrese, což jsou psychická hnutí představovaná právě napřaženým ukazovákem.
Zlomenina ruky dává příležitost k uvědomění si nepříznivého psychického stavu, jenž je vyjevován v nemožnosti nadále útočit, zmocňovat se, soudit jiné, udržet se vepředu, efektivně se bránit či přiznat porážku. Tento stav nastal a rozvinul se v psychické rovině ještě předtím než došlo ke zlomení horní končetiny. Ego se zlomenou rukou prožije novou a nezvyklou zkušenost vlastního omezení ve fyzické rovině, a má šanci pochopit, že ještě neztratilo šanci v rovině psychické, a že může právě zde znovu nabýt suverenity, aktivity, nezávislosti, nadvlády, původní síly a moci, a že tedy dokáže i bez zdravé ruky obnovit psychický růst a psychickou flexibilitu, tedy předpoklady aktivity a akceschopnosti.
Zlomenina dolní končetiny vyjevuje zrcadlově předchozí ztrátu psychické stability (schopnost stát psychicky na vlastních nohách). Hůl, berla či sádra to jsou vzpěry napomáhající udržet pouhé zdání předchozí ztracené stability. Tyto pomůcky umožňující tělesný pohyb ve vnějšku jsou pouhými imitacemi nedávno ztracených psychických opor. Ego si také unitř svého nitra muselo už před úrazem vypomáhat obdobnými náhražkami ke znovunastolení duchovní stability, tedy psychickými holemi, psychickými berlami či psychickou sádrou, aby svoji stabilitu znovu navodilo. Teprve následně se zjevily skutečné hole, berle a sádra.
Po vyléčení snad dojde ke zrušení starých (zvápenatělých) a k navození nových (elastických) psychických procesů.
Zlomenina krčku stehenní kosti se v drtivé většině případů vyskytuje u starých osob v důsledku křehkosti a snadné zlomitelnosti kostí většinou v důsledku pádu. Tento pád je také symbolem zhroucení zpráchnivělé a vetché říše ega, symbolem svalení a roztříštění přetěžké sochy ega.
Zlomenina krčku vyjevuje v tělesné rovině nejen předchozí psychickou ztrnulost, ale také neochotu stárnoucího ega smířit se se změnou tempa a nalézat jednodušší a přímočařejší (nové) cesty vedoucí spolehlivěji ke zcelení bytosti před završením životního putování. Nemocný je připoután na lůžko bez šance pohnout svým tělem. Hodně ztratil, přišel totiž o svou zkamenělou sochu mnohdy v nadživotní velikosti. Přesto získal časově málem neomezenou příležitost, aby další krok či svoje kroky učinil už jen ve svém nitru a navodil tak ve finiši svižnější tempo psychického rozvoje.
Pád (symbolizující také ponížení po pádu), při němž dojde ke zlomenině krčku stehenní kosti, vyjevuje nejen pád ve fyzické, ale zejména v psychické rovině. Pád a zlomenina donutí ego, aby se vzdalo neadekvátní pýchy a navede ego k vyklizení životního prostoru, v němž už nemělo šanci obstát. Ego ležící v posteli se zlomeným krčkem stehenní kosti už brzy pozná, že až pád je donutil k opuštění bojiště a k ústupu, k čemuž by se ego nikdy neodhlodlalo dobrovolně.
Traumatická situace strhává všechny škrabošky, jimiž ego své stárnutí maskovalo. Ego nemá už žádné herní kostýmy. Ego je nahé. Kdyby si bývalo svůj vetchý a v podstatě už nepadnoucí životní kostým samo svléklo, nemusela by se životní role dohrávat tak drasticky.
Zlomenina žeber zobrazuje v tělesné rovině předchozí psychický zmatek a nejistotu ega vedoucí až k přehnané obraně před podněty, jež by případně mohly ego nastartovat k růstu, ke zcelení a k nové akceschopnosti. Nadměrná obrana bytosti je mobilizována především při ohrožení stability. Nové, svěží a nečekané události připravovaly ego už dlouho o základní pocit bezpečí, svůdně nové, ale neznámé podněty byly proto odmítány. Ego se však nechtělo nechat překvapit, bránilo se všemu novému, co by mohlo zablokovat osvědčená schémata a klid pocházející z uzavřenosti.
Ego se vždycky brání, když se cítí bezbranně, nechráněně a jako by vydané napospas cizí vůli. Praskot žeber a prudká bolest, která bere dech, ukazují, že vyšší patra psychiky podnikly útok na želví krunýř ega, aby narušily aspoň vnější hradby, když se nepodařilo rozbít silné obranné krunýře v psychice.
Ego s polámanými či naraženými žebry se cítí mizerně ve své bolavé fyzické schránce, nemůže ležet, sedět, ani chodit, ani se pořádně nadechnout, nemůže kousat ani bezbolestně polykat, vylučovat, nemůže nic jiného bezbolestně, než jen analyzovat svoje poranění.
Hrudní koš chrání nejvýznačnější tělesné orgány (srdce a plíce), v psychické rovině proto symbolizuje nejen bezpečí, odolnost, schopnost bránit se a odolávat útokům z vnějšku, ale bohužel také obruče bránící psychickému růstu. Prasknou-li žebra, prasknou také tyto obruče (jedna, dvě nebo či tři obruče zabezpečující také konzistenci pohádkového černokněžníka), a pak může ego přijmout konečně vše nové, co se dere k němu dovnitř. Naražená či zlomená žebra zjevují nutnost rozbít psychickou pevnost, v níž se ego samo uvěznilo. Zjevila se nutnost zbavit ego izolace, která bránila psychickému růstu.
Fyzický postoj každého člověka je zcela odlišný, protože vyjadřuje také jeho odlišný vnitřní (psychický postoj). Nemůžeme stát rovně a také rovně nikdy nestojíme, když je naše psychika zdeformovaná. Lidé s rovnými zády jsou také uvnitř zcela jiní než lidé například s hrbem nebo kulatými zády. Někteří lidé se s přibývajícím věkem srovnávají do normálního postoje, jiní se naopak nahrbují, což předznamenává v prvním případě psychický růst, ve druhém případě naopak stagnaci. Člověk s přehnaně rovnými (prkennými) zády vyjevuje v některých případech tendence svého ega představovat se ostatním vychytrale jako upřímné, poslušné a spolehlivé individuum. Po definitivním zafixování prkenné pozice v tělesné rovině se vyjevují psychické potíže v okamžicích, kdy chce ego vyjevit skutečně upřímný postoj a zatouží ohnout se. Předstíraná upřímnost, poslušnost a spolehlivost zjevovaná ve fyzické rovině po čase už bolí, takže zavelí egu: přestat sebe sama kamuflovat, odhodit masku, začít sebe sama vyjevovat podle pravdivé skutečnosti.
Nahrbená záda
Nahrbení zad a poklesnutí ramen zobrazuje v tělesné rovině nahrbení a pokleslost psychickou, která někdy souvisí s neupřímností, jenž povstala z hlubokých pocitů ponížení, které si ego přineslo z vnějšku. Vyšší patra psychiky vyjeví tuto poníženost a neupřímnost také v tělesné rovině, takže nezbude nic jiného než se začít v rovině psychické zbavovat dojmů i reality vlastního ponížení, odpouštět vnějšku ponižování a zbavit se jeho objektivního tlaku.
Například pozitivní sebeakceptace či objektivní bagatelizace vlastního handicapu všechny hrbaté osoby přinejmenším psychicky narovná a umožní jim díky upřímné pokoře, jenž povstala z předchozí neupřímné pokory, v příštím období neomezený psychický růst.
Nahrbení zad někdy také ukazuje, že si ego nabralo více psychických břemen než je schopno unést a pak se pod nimi také v trojrozměrnosti prohýbá. Fyzická deformace naznačuje egu, že má nadbytečnou psychickou zátěž odhodit, aby se fyzická schránka zas směla narovnat. Když se ego osvobodí od zbytečné zátěže, samo si pak také užívá lehkosti a nového souladu. Jen ego dokáže sebe sama zotročit a nahrbit, jen ego se z hrbatého či nahrblého otroctví dokáže vykoupit.
Nahrbení zad někdy ukazuje skutečnou vnitřní pokoru, poddajnost a podřídivost ega, jenž nemá nic společného s následky násilného ponížení, nicméně efekt odzrcadlený ve fyzické rovině vyjde nastejno.
Skoliotické vychýlení těla (do strany) podává ve fyzické rovině zprávu, že oslabené ego uhýbalo před konkrétními zdánlivě neřešitelnými problémy ve vnějšku tak dlouho, tak často či tak vehementně až se úhybné psychické manévry ega vyjevily zrcadlově v boční deformaci páteře. Skoliotické držení oznamuje naléhavé egu, aby se zbavilo neúpřímnosti a slabosti, aby se stabilizovalo v přijatelné sociální pozici, prosadilo před ostatními svůj vlastní přímý „postoj“ a přestalo se nepřijatelným lavírováním „odchylovat“ od svých nejdůležitějších záměrů a přitom kamuflážně „twistovat“, aby odvedlo pozornost. Nabádá je nejen k pevnosti, ale i k taktické pružnosti a k obnovení původní rovnováhy.
