Proč jsme nemocní? Bolesti v zádech, šíji a kříži a ischias
Tyto bolestivé potíže patří v současné době mezi nejrozšířenější a známe je asi všichni. Otázkou je, koho napadne se zamyslet nad tím, co nám tyto bolesti zrcadlí a co nám chtějí svým způsobem „sdělit“…Inspirací může být další kapitola knihy PhDr. Petra Novotného.
Bolesti v zádech ukazují na bolestivý rozpor nejen v tělesné rovině, ale primárně v oblasti psychické stability (nosnost, pružnost, unavitelnost) která je porušena například neupřímností ega (psychický materiál se unaví dlouhodobým předstíráním vyšší stability než jakou ve skutečnosti má).
Páteř jako fyzikální opora celého organismu je charakteristická především svou značnou nosností a flexibilitou. V psychické rovině symbolizuje páteř schopnost snášet tíhu vlastní osamocené a subjektivně v podstatě bezvýchodné existence. Bolesti zad patří vůbec k nejrozšířenějším zdravotním problémům, takže byl mnohokrát zkoumán psychologický a sociální profil postižených. Opakovaně bylo prokázáno, že čím déle bolesti trvají, tím je větší pravděpodobnost, že se na jejich vzniku, rozvoji a přetrvávání podílely psychické podněty, mezi něž patří například deprese, úzkost, hypochondrické a hysterické rysy, případně také sexuální potíže.
Páteř je symbolem pružnosti, která v psychické rovině vymezuje egu prostor pro značné životní či dokonce celoživotní lavírování (upřímnost-neupřímnost, pružnost-nepružnost, podřídivost-nepodřídivost, závislost-nezávislost). Bolesti v zádech zjevují fakt, že zprvu tak úžasná pružnost přestává v obou rovinách dostatečně fungovat například díky tomu, že ego už velice dlouho něco zcela jiného a zásadního pociťuje uvnitř a něco zcela jiného a zásadního dává najevo ve vnějšku. Herní úspěšnost ega na prknech, jež znamenají svět, dosáhly sice proslulosti zasloužilého umělce, jenže v zákulisí (například v osobním nevědomí) se ani národnímu umělci netleská.
Bolesti v zádech se masově objevují už odpočátku středního věku. Každý druhý člověk po čtyřicítce přiznává zdravotní problémy týkajících se bolestí v zádech. Každá dekáda navíc vyjevuje tento nepříznivý trend význačněji. Psychický „materiál“ stárnoucích je unaven, a bolesti v zádech na to vehementně upozorňují ve fyzické rovině. Bolesti egu vyjevují, že se dosud tak úžasně pružný psychický potenciál přece jen unavil a mělo by se s tím něco udělat. Jenže jak, když se do obnovy psychické stability málem nikomu nechce? Například stárnoucí vdovy přesvědčují samy sebe, že už nikoho nepotřebují a že by si na jiného partnera už nikdy nezvykly, opak je však pravdou, potřeba psychického rozvoje velí pokračovat v partnerství dál, protože tato potřeba z různých důvodů nepominula. Muži ve středním věku touží v hloubi svého nitra například po nové lásce a po svěžím partnerství, jejich ego však obdobné pošetilosti odvrhává, tělesná rovina pak případně upozorní i na tuto přetvářku.
Cítíme-li se poníženi, poraženi, opuštěni, zneužiti, zanedbáváni a ztýráni, pak je rovněž směšné pokračovat v chůzi s hrdě vztyčenou hlavou, jsme-li uvnitř nitra naopak opojeni štěstím, úspěchem, láskou a novými vyhlídkami, pak nemá smysl se venku opatrnicky (psychicky) hrbit. Tělesná rovina nám vždycky bolestivě zjeví, že jsme udělali chybu a že bychom měli umět prožít, přetavit v realitu a také jiným zjevit svoje nejhlubší a nejupřímnější pocity, strádání, beznaděj, touhy, snění, naděje a ideály.
Psychologické profily postižených osob ukazují na všeobecné strádání, potlačování a neprožívání. Potlačují se a neprožívají se například stres, útěková reakce před stresem, agresivní obrana před stresem, a naopak jsou navozovány a prožívány protichůdné a neefektivní pocity, což vede ke svalové ztrnulosti.
Sanfranciský ortopedický institut zveřejnil v časopise Spine v roce 1992 výsledky ortopedických výzkumů, v nichž prokázal, že bolesti zad a vyhřeznutí plotének u dospělých osob závisejí jednoznačně na množství zablokovaných (pozapomenutých, ale nevyřešených a neodstraněných) psychických konfliktů z dětství, přičemž tyto potlačené konflikty měly jednoznačné příčiny:
l. tělesné zneužívání (např. bití),
2. sexuální zneužívání rodinnými příslušníky nebo blízkými osobami,
3. emocionální zanedbávání rodiči,
4. ztráta jednoho z rodičů například následkem rozvodu,
5. zneužívání drog (také cigaret a alkoholu) v domácím prostředí.
Ischias a výhřez bederní ploténky
Zejména v místě bederní páteře se pod zvýšeným tlakem (námahou) vychylují chrupavčité ploténky mezi obratly do strany, a pak svým tlakem dotírají na nervy. Potíže jsou nesmírně bolestivé, dochází k neúměrnému dráždění sedacího nervu, či spíše všech nervů, které vystupují z míšního kanálu.
Ischias se ohlásí náhlou bolestí v bederní krajině spojenou s křečí zádových svalů. Často dojde k blokádě meziobratlových kloubů. Závažnější je výhřez bederní ploténky doprovázený postižením nervů. Ischias ve fyzické rovině způsobuje často neúměrné zatěžování páteře při zvedání těžkých břemen (také vytrvalé masochistické spaní na špatných postelích), kdy dojde k vychýlení meziobratlových plotének, nebo k jejich zánětu. Ischias však zdaleka nenavozuje jen neúměrné zatěžování či deformaci vlastní páteře. Potřeba zamaskovat svoje vlastní psychické slabiny ve vnějšku (často před diváky) a přednést svůj handicap jako sílu, či dokonce jako přednost (kyselé hrozny), je následkem jednoznačné slabosti ega v psychické (duchovní) rovině a tato slabost je mnohovrstevnatá.
Ego se zdaleka nepředvádí jen zvedáním skříní a nošením pytlů s cementem, drtivá většina veškerého siláctví má totiž svoji příčinu v psychické rovině po nepoctivých psychických exhibicích, a přitom následky v podobě zjevení ischiasu jsou identické jako při exhibicích s fyzickou silou (slabostí). Nejvíce zveličujeme a pak předvádíme tuto vlastní zveličenou psychickou nosnost a stabilitu v případě, cítíme-li se v hlubině svého nitra nemilovaní, opuštění, slabí, bezbranní či zanedbávaní. Jenže lásku sklidíme ve vnějšku až ve chvíli, kdy důsledně a všestranně milujeme-li sami sebe (vážíme si svých výkonů), čímž sami sebe přesvědčíme, že jsme hodni lásky. Abychom sebe sama mohli milovat, musíme poznat všechny svoje schopnosti včetně šancí, jak je zvýšit. Sebelásku však nevypěstujeme demonstrací předstírané síly. Pocity méněcennosti či slabosti ega jsou, byly a budou vždy maskovány libovolným siláctvím, divadelně okázalým předváděním předstírané psychické (fyzické) síly, nezávislosti, dynamiky a stability.
Vyšší patra psychiky však nemají pro obdobné herecké výkony pochopení příliš dlouho, takže zjeví ischias – upřímnou a bolestivou konfrontaci s nepravdou a přetvářkou. Tato konfrontace trestá ego nejen bolestí, ale také nuceným tělesným pokřivením (ponížením), které vyzývá k opětovnému psychickému narovnání (upřímnosti). Ego dostalo za úkol poctivé zhodnocení sebe sama a také příležitost k sebekorekci.
Všichni přece nemůžeme být stejně psychicky silní, dynamičtí a stabilní, ale všichni máme stejnou šanci nevydávat vlastní nedostatky za přednosti a vlastní slabost za sílu. Všichni nemůžeme být milionáři, profesory, bankéři, prezidenty, milovanými, milujícími a šťastnými lidmi. Každý z nás však může přijmout roli nebo úděl, k němuž se nejvíce hodí, a v němž má šanci být spokojen nebo aspoň usmířen. Ischiasy a také „ústřely“ důsledně vychované ego má šanci pochopit, že i bezvýznamný úděl je vznešený.
.
