Z prosincové Meduňky: Sváteční povídání s Ivankou Adamcovou

V prosincové Meduňce – mimochodem, je to opravdu skvělé číslo plné inspirace pro zimní čas -:) – si můžete přečíst také vánoční povídání redaktorky Věry Keilové s neokázalou duchovní učitelkou Ivankou ADAMCOVOU… Číst můžete na emedunka.cz

V zářijové Meduňce jsme vám v rozhovoru představili Ivanku Adamcovou, která předává poselství pokory a bezpodmínečné lásky. A protože brzy budou Vánoce, kdy máme k duchovním tématům ještě blíže než jindy, připravili jsme pro vás pokračování rozhovoru právě v tento čas.

Jak vnímáš čas adventu a Vánoc? Čím je výjimečný?
Každé lidské tělo má v sobě nastaveno osud se všemi zkouškami a testíky. Všichni jsme jediným vědomím, a máme tedy i kolektivního Ducha a kolektivní ego. Duše je část Ducha, která v jednotlivých inkarnacích ještě nenalezla všechny zkušenosti, jež každého dovedou k cíli, tedy ke změně vědomí z hmotného (oddělené já) k božskému (Já). Každý má svá osudová rozhodnutí nastavená ve svém těle, přestože si myslí, že se rozhoduje sám. Rozhoduje vaše božství, abyste neminuli své zkušenosti, a pokud se jim bráníte kritikou a nepřijetím – tedy nepokorou, opakují se i díky všem „spoluhráčům“ ve vašem životě. 
Znamená to, že každý rok vašeho života (otočka planety – matky) se přibližujete ke svému pochopení. Pro každý rok je přitom nastaven určitý děj, který každý splní tak, jak měl. Když rok končí, víte sami nejlépe, zdali jste něco vyřešili nestranně bez negativních emocí anebo ne. Zároveň se posuzují i všechny vaše inkarnace, přestože si je nepamatujete – je to zbytečné, jelikož nyní jste na své nejvyšším úrovni pochopení. Dokonalost existuje v nedokonalosti, protože kdybyste byli dokonalí hned, nebyl by žádný vývoj. Je potřeba pochopit, že chyba neexistuje. Nejste tělem, pouze v něm bydlí vaše vědomí a máte jej na to, aby vás provedlo zkušenostmi, co dělat a co nedělat. 
Tohle probíhá u každého jedince na konci každé planetární otočky, tedy na koci každého roku, jelikož se stále přibližuje ke svému osvícení čili změně vědomí. Je lhostejné, zdali to bude nyní nebo až za několik životů. Jakékoliv hodnocení by znamenalo odpor. Žák deváté třidy se liší od prvňáka jenom v tom, kdy se narodil. Prvňáček je tím samým božským vědomím jako deváťák, jenom jej ještě čeká více tříd. Pýcha je jednou z největších brzd člověka v jeho vývoji a podsunuje ji tělo, které si myslí, že ví něco víc než druzí. Také vede k usilovné snaze o vývoj svého těla, což je vůle člověka, která ego-tělo jen posiluje a vězní vás.
Člověk Ježíš přišel o těchto dějích informovat, jelikož věděl, že v tomto čase (za 2 000 let) nastane druhý příchod Krista, což je hromadné pochopení a zralost jistého procenta populace. Narození Krista (změna vědomí) je tedy nastaveno na konec roku, kdy každý bilancuje svůj poslední rok a také všechny své inkarnace, aniž by to věděl. Nic nebylo špatně a vše se dělo k vašemu pochopení. Adventní čas je určen k tichému usebrání, abyste pocítili, co ještě máte vyřešit lépe. A rozhodně buďte spokojení – mohlo být i hůře.

Vysvětluješ, jak všichni jdeme od úrovně lepšího zvířete ke kristovství, a že lidem připoutaným k materiálnímu světu a touze po moci se právě teď vše bortí. Přesto vidíme např. politiky, kterým svět 3 D ještě funguje a všechno jim jako by prochází…
To je vaše iluze, protože do osudu druhých lidí nevidíte. Být politikem je náročná věc, protože nikdy se nezavděčíš úplně všem. Někdo tě bude obdivovat, druhý nenávidět a dalšímu budeš lhostejný. Jestliže jde někdo do politiky kvůli penězům, tak o ně zase přijde – kolik politiků již bylo obviněných z pronevěry či korupce! Jenže to všechno si lidé musejí vyzkoušet, aby na to přišli. Není to příjemný život, věř mi. Jestliže jim někdo závidí, tak to sám ještě neměl a také by to chtěl. Jednou si to tedy také prožije, a pak to rád odloží.
Je jedno, že někdo má zájem třeba jen o peníze, protože to činí sám sobě, a obrazně řečeno je teprve třeba ve druhé třídě. V pravý čas ale zjistí, že o to tady vůbec nejde. Máte v tom chaos jenom proto, že tady jsou všechny třídy dohromady a neumíte to rozlišit. Máte se ale zabývat jen sami sebou, aby vaše tělo bylo morální, nezávidělo a nepřálo druhým nic špatného, protože pak by se to dělo i vám. Všechno, co děláte druhým, se děje i vám, a stačí to dělat jen v myšlence. Lidé říkají, že nikdy nikomu nic neudělali, ale uvnitř běsnili. Když třeba nebudu přát druhému úspěch, nebudu ho mít sám. Váš největší poklad je proto čisté svědomí. Platí, že kdo bude šlapat pro druhých, bude zašlapaný, i když si to třeba odžije až v jiném životě, ale pak to už dělat nebude. Z toho vidíš, že nikdo nedělá nikdy nic špatně, ani politici, ani zlatokopky, co loví milionáře, a dokonce ani vrazi.
Jednou jsem dělala výklad mladému klukovi a mluvili jsme spolu devět hodin. Když odcházel, zeptal se, jestli si může upravit daňové přiznání. Politici to přece také tak dělají! Odpověděla jsem otázkou, jestli se mu líbí, co dělají, a jestli tedy chce dělat to samé, co se mu nelíbí u druhých. Doufala jsem, že za těch devět hodin pochopil víc… Všechno vždycky dělejte tak, abyste nekradli sami sobě v druhých tělech, jinak bude něco ukradeno i vašemu tělu. Jde to přes životy, ale dnes je to již rychlejší, takže když vám někdo ukradne auto, musí to tak být. Smluvený je i vztah mezi vrahem a obětí, ale děje se to lidem, kteří jsou ještě v nevědomosti. Naprosto vše je naplánováno, dokonáno a hotovo – peníze, zdraví i bušení srdce, ale to neznamená, že máme padat do apatie. Stále děláme vše, jak nejlépe dovedeme.

Co znamená biblický příměr „platba do posledního haléře“?
To, že s pokorou přijmeš třeba i nemoc, protože víš, že to je platba za něco z minulosti (jiného života, jiné úrovně). Je jedno, jestli víš nebo nevíš za co, ale nemoc ti pomůže se zastavit a přijmout to. Dnes už hodně lidí ví, že nemoc je tvořená odmítáním, takže odpory náležející k jednotlivým čakrám umenšují. 
Lítost je na nic a nemůžeme litovat ani svoje děti, protože když to uděláme, zablokujeme tím je i sebe. Pokud druhého miluješ, musíš ho respektovat. A to samé musíš udělat, když s tebou třeba už nechce být bývalý partner. Pokud to dokážeš, příště se ti to už nestane. Abyste se naučili nedělat „zlo“, musí to „zlo“ být kolem vás a během svého dlouhého vývoje přibližně pěti set životů si tím projdete úplně všichni. Cíl je zaručený a není kam spěchat. Když platíte poslední haléře, doplácíte věci z tzv. minulosti, až se vše naučíte dělat bez negativních emocí. Teprve pak může přijít poslední doplatek, a to je konečná. Pak se z nemoci i raduješ, protože víš, že tím máš zaplaceno.

Aha, to byl tedy asi případ Míly Tomášové, která po „probuzení“ onemocněla rakovinou a takových příkladů je víc…
Přesně tak. Když se dnes dívám na dramatický historický film, kde lítají hlavy, ruce, nohy, nedělá to se mnou vůbec nic. Jednak víš, že tohle bys už nikdy nikomu neudělala, protože sis tím už prošla, a také víš, že jenom koukáš na historii svých těl. Je to jako kino. Ve vědomí 5D už nebudete proti nikomu válčit, protože víte, že jste to vy. Musíte ale projít všechny třídy se všemi zkušenostmi. Všichni jsme prošli vším, ale důležité je, že dnes bychom to už neudělali. Není před čím zavírat oči. Mně se dnes bude spát dobře i na popravišti…

Celý dlouhý rozhvor si přečtete v prosincovém čísle Meduňky.