Úvahy (po)vánoční a novoroční
Článek před časem pro Meduňku připravila psycholožka a psychoterapeutka PhDr. Marie Říhová.
Ve vánočních článcích se většinou dočítáme o lásce, radosti štěstí či dárcích. To vše jistě k Vánocům patří, připomeňme si však stručně i několik dalších souvislostí.
Duchovní svátky
V tomto čase možná bilancujete uplynulý rok a přemýšlíte nad svými plány a záměry pro rok, který právě začal. Mějte při tom na mysli, že v každém z nás je obsaženo dobro i zlo.
Možná jste se už přesvědčili o tom, že opravdovost našeho jednání a našich rozhodnutí je neustále prověřována. Každého z nás čeká během existence na této planetě mnoho zkoušek, pádů a zvratů, jejichž prostřednictvím se učíme a zrajeme, a jistě budeme takovým zkouškám vystaveni i v příštím roce. Často jde o nenápadné situace či o maličkosti. Zlo nevyloučíme ze svého života hned, je to dlouhý proces. Důležité je stále pracovat na posilování lásky a odpuštění, neupadnout do zdánlivého a dočasného pohodlí, Vyvarujme se přístupu typu…
“Já za to nemohu, to oni…“ Každý z nás je odpovědný za své činy.
A v souvislosti s tím nezapomínejme na obrovskou sílu myšlenky, která má schopnost měnit náš osud.
Vánoce se bohužel staly především komerčními svátky, jejich duchovní obsah se často zcela vytrácí a člověk přestává být duchovní bytostí. Těm, kdo v předvánočním čase zaplňují obchody a horečně kupují dary, bych ráda vzkázala, že v nákladných darech kouzlo Vánoce netkví a ani se jimi nedá vyvolat. Navíc mám ze své praxe řadu zkušeností s nešťastnými lidmi, kteří si před Vánoci – ve snaze potěšit své blízké — neprozřetelně vezmou půjčky a pak nemají prostředky na jejich splacení.
Po každých Vánocích a Novém roce se také ve své praxi setkávám s duchovně zbídačelými lidmi. Vánoce jsou také svátky rodiny a lásky. Jde však o to, aby láska nebyla falešná a předstíraná. Projevujeme skutečně svým blízkým dostatek lásky? Nezapomínáme na někoho? Mnoho starých a nemocných lidí je v domovech důchodců a v LDN a nikdo je tam nenavštěvuje. Jejich děti si je neberou do rodin ani o svátcích. Každý člověk však potřebuje citovou podporu a vědomí, že na něm někomu záleží. V dnešní hektické době mnozí mladí lidé nejsou ochotni věnovat čas a naslouchat povídání starého či nemocného člověka. A to je duchovní vražda, i duchovní sebevražda. I starý a nemocný člověk si zaslouží být milován. Abychom však dokázali milovat, je třeba pochopit, že jsme tady na Zemi proto, abychom se učili a vyvíjeli. Pak k nám začne proudit energie vesmírné lásky. Čím více lásky dáváme, tím více proud vesmírné lásky sílí.
Odkaz Keltů
Na našem území původně žili Keltové, kteří považovali vánoční svátky za velmi zvláštní čas. Zpozorovali, že právě v tomto období stoupá nemocnost, což v současné době lékaři pozorují také, ostatně se s tím setkávám i u klientů ve své praxi. Některé zvyky Keltů se udržely do současnosti – 24. prosinec světili Keltové jako postní den, později tento zvyk převzala i křesťanská církev.
Zároveň trhali počátkem prosince třešňové, švestkové nebo březové větvičky a dávali je v teplých místnostech do vody. Přesně to fungovalo. 24. prosince se větvičky rozpučely a objevily se i květy. To bylo znamení počátku slunovratu. I tento zvyk se udržel dodnes. Od keltského etnika také pochází zvyk rozvěšování jmelí v místnostech. Moderní psychotronické výzkumy potvrdily, že jmelí skutečně pohlcuje část zvýšeného škodlivého geomagnetického záření, mnohdy neblaze ovlivňujícího lidské zdraví.
Principy, na nichž staví křesťanství, jsou odvozeny od daleko starších a původnějších náboženství. Symbolem všech těchto náboženství byla i jistá forma kříže, který byl pojímán jako symbol univerzální životní síly, proudící k nám z Nejvyšší Bytosti.
Vánoce mají opravdu čarovnou moc. Štědrý den je výjimečný nejen svou slavnostní atmosférou, ale i tím, že v lidech probouzí alespoň na pár okamžiků zájem o druhé, o jiskřičky v dětských očích, zažehnuté tajuplným očekáváním. Otevření našich srdcí je tím nejdůležitějším pokladem a darem vánočních svátků. Dáváme–li totiž lásku a odpuštění druhým, dáváme ji zároveň sami sobě.
Pamatujete si ze známé Erbenovy balady skálu, která se otevírá, a tím umožní cestu k pokladům, jen jedenkrát v roce? Lidské srdce by nemělo být jako ta skála, mělo by být otevřené po všechny dny, protože jeho poklady jsou nevyčerpatelné.
Přeji vám, milí čtenáři, klid, harmonii s matkou Zemí a s vesmírem a neutuchající lásku i v novém roce.
PhDr. Marie Říhová