O vzájemném soužití mikroorganismů a lidí

Také vede vaše první cesta po návratu domů do koupelny? Myjete si pečlivě ruce, abyste si domů nepřinesli něco špatného? Opakujete neúnavně dětem i vnoučatům: „Umyj si ruce!“, „Nesahej na to!“, „Je to špinavé?“ Článek připravial pro Meduňku před několika lety naše spolupracovnice, vědkyně, badatelka a publicistka prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.

V 50. letech minulého století byly naše představy o zdravém životě zaměřené především na dodržování hygieny. Věděli jsme, že mnoho nebezpečných nemocí vyvolávají bakterie a viry. Báli jsme se obrny, tuberkulózy, žloutenky, silných průjmových onemocnění, chřipky, černého kašle, ale i kapavky a příjice. Po zjištění, že před černými neštovicemi, obrnou a tuberkulózou nás může ochránit včasné očkování, se začaly vytvářet nové vakcíny. Lékaři se stále učí, že očkování je nejúčinnější způsob ochrany před infekčními nemocemi zejména dětského věku a stejné přesvědčení má i velká část laické veřejnosti.

I v dnešní vyspělé civilizaci hojnosti se člověk bojí každé infekční nákazy a raději volí očkování nebo léčbu antibiotiky k potlačení infekce hned v počátku. Matky, které zažily pláč dítěte s bolavým ouškem, uvítají s úlevou možnost očkovat již dvouměsíční miminko pneumokokovou vakcínou s nadějí, že ho před touto bolestivou nemocí ochrání. A kolik matek dává očkovat svou dospívající holčičku proti rakovině děložního čípku vyvolanou sexuálně přenosnými viry (HPV) s důvěrou, že ji tak ochrání před tímto onemocněním v dospělosti? Jsou taková rozhodnutí správná? Chrání nás očkování před infekcí opravdu spolehlivě? Je povinné, případně i další komerční očkování, skutečně v zájmu ochrany zdraví? Problematika povinného a plošného očkování je v současné době velmi intenzivně diskutována u nás i v zahraničí a čtenáři Meduňky mohou hledat informace např. v knížkách MUDr. Ludmily Elekové v Knihovničce Meduňky i v mých knížkách (více na www.strunecka.cz).
V následujících řádcích si ukážeme, jak je soužití člověka a bakterií důležité pro udržení zdraví, a také chci na příkladu návratu spalniček ukázat důsledky toho, jak člověk očkováním zasahuje do imunitního systému. Rovněž je důležité vědět, jaké problémy přináší úzkostná snaha o hygienu a čistotu, což souvisí s tématikou mikrobiomu.

Soužití člověka a bakterií
Ochranu těla před infekcemi viry a bakteriemi zajišťuje imunitní systém. Neměli bychom si však představovat, že imunitní systém člověka okamžitě zaútočí a zlikviduje každou bakterii, která se objeví. Člověk má ve svém těle asi 10x vyšší počet bakterií, než je počet buněk lidského těla. To, že bakterie žijí na kůži, v našich ústech, v nose i uších, ve vagině a především ve střevech, si zpravidla neuvědomujeme. Na kůži pomáhají bakterie vytvářet přirozenou bariéru před vniknutím jiných patogenů. Bakterie ve střevech pomáhají trávit potravu a produkují vitaminy. Od narození jsou také důležitou součástí imunitního systému člověka.
Soužití organismu s bakteriemi nebo viry a také jeho obrana vůči nim jsou ovlivňovány mnoha faktory z prostředí, výživou i genetickými dispozicemi. Jde o velice složitou síť vzájemně se ovlivňujících odpovědí. Patogenní organismy jsou schopné překonat obranné linie, rozmnožit se v těle nebo v některé jeho části a vyvolat nemoc, avšak i v případě patogenů je běžné, že mnozí lidé je mají ve svém těle, aniž by onemocněli.
Zajímavým příkladem mikrobů, které osidlují lidské tělo a nemusí mu škodit, jsou bacily tuberkulózy, Mycobacterium tuberculosis. Odhaduje se, že v současné době infikují něco mezi 1–2 miliardami lidí na zeměkouli a většina z nich si toho vůbec není vědoma. Pokud však u takového člověka dojde k oslabení imunitního systému, třeba v důsledku léčení nebo infekční nákazy, jemná rovnováha mezi imunitním systémem a bakterií se vychýlí, bakterie se může začít množit zcela nekontrolovatelným způsobem, až vznikne vážná nemoc. O smutných zjištěních přítomnosti skrytých patogenních virů ve vakcínách proti dětským nemocem píšu v naší knížce Varovné signály očkování. Epidemiologové dnes bohužel zjišťují, že patogenní mikroorganismy mohou přenášet i očkované děti, jako je tomu například u černého kašle.

Mikrobiom
Zjištění, že v trávicím traktu člověka žije asi 10 miliard bakteriálních buněk, jejichž počet genů je stokrát větší, než je počet genů našeho těla, vyvolalo změnu v názoru, že je třeba usmrtit každého mikroba, který se objeví v lidském těle. Intenzivní výzkum světa mikrobů (mikrobiomu) dnes probíhá na desítkách pracovišť ve světě.
První „nákazu“ těmito bakteriemi dítě spolkne od matky při porodu. Děti, které přijdou na svět císařským řezem, proto můžou mít problémy s osídlením střeva a správným fungováním mikrobiomu. Nezastupitelnou úlohu v rozvoji mikrobiomu sehrává také kojení mateřským mlékem. Miliardy bakterií nám pomáhají trávit, posilovat imunitu a vyrábět různé vitaminy i molekuly, které ovlivňují dokonce i činnost mozku.
Střevní mikrobiom každého z nás je stejně jedinečný jako otisky prstů. Promítají se do něj všechny negativní vlivy, kterým jsme během života vystavili naši trávicí soustavu, jako je například užívání antibiotik, léčiv a éček z potravin. Ve stravě by proto mělo být dostatek vlákniny, měla by zahrnovat fermentované mléčné výrobky a kvašenou zeleninu s obsahem probiotických mikroorganismů. Místo kupování hojně nabízených drahých doplňků stravy s obsahem probiotik by se v každé domácnosti měla zavést fermentace zeleniny, která obsahuje velké množství užitečných mikroorganismů, a navíc šetří naši peněženku.
V poslední době se ve světě i u nás také velmi rychle rozšířila tzv. fekální transplantace. Transplantace stolice je zákrok, při kterém dochází k odběru stolice od předem vytipovaného a vyšetřeného dárce. Odebraná stolice je poté smíchána s fyziologickým roztokem a následně je vpravena do tlustého střeva pacienta. Fekální transplantace je velmi dobře fungující léčbou u pacientů, kteří trpí opakujícími se záněty střev, které způsobuje střevní baktérie známá pod názvem Clostridium difficile. Klinické studie ukazují, že do budoucna by se tato metoda mohla dobře uplatnit i při léčbě syndromu dráždivého tračníku, ulcerózní kolitidy, autoimunitních onemocnění, chronického únavového syndromu, celiakie, obezity, potravinových alergií, revmatoidní artritidy, cukrovky a možná i Parkinsonovy nemoci. Máte už svého zdravého dárce?

Co nám ukazuje padesátiletá historie očkování proti spalničkám?
Na počátku 60. let minulého století popisovali epidemiologové spalničky jako středně vážnou dětskou infekci o krátkém trvání a nízké úmrtnosti. Lékaři věděli, že ženy, které prodělaly spalničky jako děti, pasivně přenášely protilátky proti virům spalniček v průběhu těhotenství na vyvíjející se plod. Novorozenci byli chráněni v průběhu prvního roku života (a možná i déle). Spalničky byly obvykle nemocí školních dětí. Jejich prodělání poskytlo každému dlouhodobou imunitu a imunita rodičů byla opětovně posilována kontaktem s viry od jejich nemocných dětí.
V současné době je většina matek proti spalničkám již očkována, a tak v porovnání s tím, jaké by to bylo, kdyby spalničky prodělaly, mají protilátek nedostatek. Jejich děti pak vůči spalničkám imunitu nemají. Vyplývá z toho, že očkování vakcínou MMR (spalničky, příušnice a zarděnky) zavedené v 60. letech způsobilo, že dnešní novorozenci a kojenci jsou náchylní k nákaze spalniček od nejrannějšího věku. Objevují se i epidemie příušnic u adolescentů.
Plošné očkování proti spalničkám prováděné v době, kdy byla ještě velká část osob středního a vyššího věku chráněná celoživotní imunitou po přirozeně prodělaném onemocnění, vedlo ve společnosti k ukončení cirkulace původního divokého viru spalniček. Očkování také původní virus přinutilo k mnoha mutacím. Cirkulující viry genotypů D4, D6, D7, a B3, proti kterým imunizace očkováním nechrání, způsobují dnes onemocnění u dospělých.
Vypuknutí spalniček v EU a v USA v současné době vyvolává silné reakce médií a vakcinologů. V březnu 2019 bylo v EU s populací 512 milionů občanů zaznamenáno asi 2 000 případů spalniček. V USA s populací 328 milionů občanů to v květnu 2019 bylo 839 případů. Po letech, kdy výskyt spalniček v ČR nepřesahoval 10–20 případů ročně, bylo od začátku roku 2018 až do 13. 12. 2019 jenom v Praze evidováno 290 případů! Hygienici doporučují očkování, lékaři se nechávají přeočkovat, avšak spalničky se zastavit nedaří.
Vysoký počet onemocnění spalničkami je hlášený ze 170 zemí světa, zejména rozvojových, kde je i vysoká úmrtnost podvyživených dětí. Varovný prst představitelů WHO a vakcinologů v USA a v EU však ukazuje na „antivaxxery“, odpůrce očkování, kteří nedali své děti očkovat vakcínou MMR. Podobné názory se šíří i v ČR. MUDr. Milan Kubek, prezident České lékařské komory například prohlásil: „Spalničky se u nás šíří proto, že někteří blbečkové – rodiče dětí je nedali očkovat.“
Počet dětí, které nejsou očkované proti spalničkám, byl v ČR do roku 2017 1-3 %. Proto pouze 1-3 % dětí (dnes maximálně 3-4 %) jsou skutečně riziková z důvodu odmítnutí očkování svými rodiči. Údaje o nízké proočkovanosti dětí proti spalničkám, které se dnes u nás uvádějí v rozmezí 93-83,5 %, jsou tedy zavádějící. Vyjadřují, kolik dětí nedostalo v zákonném termínu obě dávky MMR vakcíny. V roce 2018 bylo v ČR posunuto doporučení podávat druhou dávku vakcíny MMR ze 24 měsíců na 5. rok věku dítěte. Většina z dětí, označených dnes tímto trikovým způsobem za neproočkované, jsou děti imunologicky chráněné jednou dávkou MMR vakcíny nebo dokonce oběma dávkami, pouze jsou doočkované o něco později. Takové děti se na současných epidemiích spalniček podílet vůbec nemohou a rozhodně nepatří mezi jejich příčiny.
Vědci zjistili, že imunita navozená očkováním vyvane mnohem rychleji než imunita vyvolaná onemocněním spalničkami. V některých případech je také   hladina protilátek mnohem nižší. Kanadská studie ukázala, že 92 % tříměsíčních a 100 % šestiměsíčních kojenců má nižší hladinu protilátek, než by bylo třeba k jejich ochraně. Svědčí to o tom, že vakcína MMR není schopná navodit dostatečný titr protilátek u očkovaných matek, který by mohl ochránit jejich kojence po první rok života před nákazou spalničkami. Takto malé děti se očkovat vakcínou MMR nemohou a po propuknutí nemoci mají vyšší riziko úmrtnosti.
Namísto obviňování odpůrců očkování je tedy čas zodpovědně zhodnotit důsledky očkování proti spalničkám. Patrně již před jeho zahájením v 60. letech 20. století měla být položena otázka, zda je očkování vakcínou MMR vůbec vhodné.       

Snaha o přílišnou čistotu může škodit
Bakterie a jejich spory i viry jsou všude kolem nás, na všech předmětech, ve vzduchu i na našich rukách. Pokud je náš imunitní systém zdravý, dokáže jim odolávat. Je-li však imunitní systém oslabený, vyvolává přemnožení patogenní bakterie nebo viru nemoc. Uvědomili jste si někdy, že při usilovné snaze o očistu svého těla a celé domácnosti můžete navodit značně nebezpečnou situaci pro zdraví celé rodiny a můžete způsobit pravý opak toho, oč usilujete?
Dítě, které vyrůstá v domácnosti prosycené antibakteriálními mýdly a dezinfekčními prostředky, dostává antibiotika a je úzkostlivě chráněno před přirozenou „špínou“, viry a bakteriemi, totiž není schopné vytvořit si přirozenou ochranu před nemocemi a také se stává náchylné vůči nemocem v pozdějším věku.
V poslední době se diskutuje o tom, že přehnaná péče o hygienu je příčinou mnoha alergií a poruch imunitního systému. Prospěšné bakterie, které žijí na naší kůži i ve vlasech, se také poškozují častým mytím. Vědci zjišťují, že dezinfekční činidla ve zředěné formě mohou mnohdy bakterie posílit a stimulovat vznik rezistentních kmenů. K tomu dochází i v domácnostech.
Nejlepšími a neškodnými prostředky pro udržování čistoty těla jsou mýdlo a voda. Pro úklid kuchyně, prkének a koupelen je vhodný 3% peroxid vodíku a ocet. Každou z těchto tekutin bychom měli mít ve zvláštní nádobě s rozprašovačem, nejprve povrch postříkat peroxidem vodíku a poté octem.  Peroxid vodíku je v porovnání s různými dezinfekčními a bělícími přípravky s chlorem bezpečnější. Také soda je skvělý čistící prostředek. Smícháme-li ji s jablečným octem, vznikne bublavá směs, která dobře vyčistí odpady v kuchyňské výlevce i v koupelně. Po 15 minutách působení prolijeme výlevku horkou vodou.
Ocet můžeme použít k vyčištění prakticky čehokoliv v domácnosti. Jestliže ho smícháme s trochou tekutého mýdla, levandulovým olejem a vodou, můžeme s takovou směsí umývat dveře, okna, kuchyně i koupelny. Jsou to prostředky, které jsou zdraví neškodné, a navíc jsou levné.
Nezapomínejme na to, že také sluneční záření je tím nejlepším dezinfekčním prostředkem. Měli bychom co nejvíc využívat možnost sušení prádla na slunci, jehož vůně určitě předčí všechny umělé aviváže.