Proč jsme nemocní? Migréna

Lidé trpící migrénami dobře vědí, jaké utrpení tato nemoc přináší. Jak vidí psychosomatické příčiny migrény PhDr. Petr Novotný, autor knihy Proč jsme nemocní?

Název pochází z francouzštiny (migraine), což znamená bolest poloviny hlavy, převážně je nemocí žen (asi 18% populace) nejčastěji ve věku od 35 do 45 let, někdy však už od puberty, muží trpí migrénou zřídkakdy (asi 7 % populace).
G. Danzer mluví o bolesti hlavy jako následku přání být neohraničeným subjektem, což je názor, jenž migrenu spolehlivě  ukotvuje mezi psychosomatické nemoci.
F. Beyme napsal, že pacient s migrénou žije v neustálém spěchu a napětí, navíc s pocitem, že nikdy nedosáhne vytčeného cíle. Dodal, že bolesti hlavy o víkendu či o dovolené si ztuhlá osobnost  přivolává jako trest za odpočinek, při němž zmizelo napětí.
Migréna  je záchvatovité onemocnění trvající několik hodin s  nepříjemnými doprovodnými příznaky, jakými jsou například nevolnost, nechutenství, zvracení, střevní problémy, fyzická vyčerpanost, zvýšená citlivost na světlo, poruchy vidění nebo čichu, neklid a depresivní nálady. Migréna obvykle vyvrcholí potřebou být sám.

Někdy (u 20 % nemocných) předchází záchvatu migrény takzvaná aura, o níž už bylo shora psáno v souvislosti s epilepsií, a migréna je někdy proto v některých význačných ohledech s epilepsií srovnávána, když vyjevuje také bioelektrické poruchy v mozku.
Aura jako předzvěst bolesti trvá obvykle od 10 do 30 minut. V klasické podobě postihuje migréna polovinu hlavy (hemikranie), nástup aury bývá lokalizován v týle nebo v temeni. Migréna se „dědí“ v ženské linii, avšak jen ve specificky osobnostně, sociálně a hodnotově  zabarvených rodinách.
Fyziologicky je přičítána například změněné reaktivitě mozkových cév, což způsobuje nedokrvení mozku, nebo následkům rozšiřování a stahování mozkových cév například při takzvaném sterilním zánětu, v němž hraje svou roli trojklanný nerv, pak zde ovšem dochází ke  křečím, anebo je migréna připisována  důsledkům změn metabolismu některých mozkových  substancí (mediátorů), anebo působení některých hormonů.
Migréna se totiž vyskytuje častěji u žen  v období menstruace a naopak v době těhotenství se objevuje zřídkady. Podíl hormonálních  podnětů na vzniku  migrény je  proto nejprůkaznější. Záchvat  migrény bývá navozován také vnějšími podněty, mezi něž patří například náhlá změna atmosferického tlaku, teplý alpský vítr (fén), nedostatek jídla a tekutin, některé druhy jídla a tekutin (červené víno), poruchy životosprávy a některé alergické látky.
Příznaky migrény bývají potlačovány analgetiky, kofeinem či betablokátory, které se s vysokou pravděpodobností mohou stát návykovými, a tudíž nebezpečnými. Nověji jsou předepisovány triptany, které ovlivňují děje v okolí trojklanného nervu a potažmo v místě mozkových plen.

Pacienti trpící migrénou by se  přesto měli co nejrychleji seznámit se skutečnou  příčinou vzniku svých obtíží a začít luštit symboly, jež jsou vyššími patry psychiky odzrcadlovávány prostřednictvím migrény ve fyzické rovině, jen tak totiž mají šanci se přiměřeně vyléčit a zbavit se také případné závislosti  na alnagonu či dalších lécích.
Postižení jedné poloviny hlavy při migréně totiž navozuje nevyhnutelně vzpomínku na mozkovou mrtvici (viz shora), která rovněž rozdělí tělo na dvě poloviny, aby egu připomněla povinnost sebezcelení – například navození rovnováhy mezi světem emocí, vztahů, pudů a niterných podnětů a mezi světem racionality, intelektu, potřeby nadvlády, schopností a postojů.
Rozdělená bytost  dlouho neobstojí, na což upozorňuje migréna svým striktním  upozorněním: co ego bolí a  co ego nebolí.  Křečové procesy v mozku  ukazují na potřebu vyladění, vybití nebo účinné kompenzace.
Mezi ženami, které onemocněly migrénou byla  celou řadou lékařů zjištěna mimořádně zajímavá souvislost.  Pacientky se totiž povětšinou setkávaly po odchodu z domova, kde měly svoje výhradní a někdy  i výjimečně silné pozice jisté, spíše s nepřátelským prostředím. Přesun z jednoho životního prostředí do jiného se nejčastěji uskutečňuje po  započetí partnerského života, kdy  se ženské ego poprvé význačněji a dlouhodoběji zkonfrontuje s dominantnějším a agresivnějším egem mužským.
Migrénou trpí rovněž tvrdohlavé perfekcionistky bojící se selhání a maskující agresivitu.
Mnoho lékařů popsalo u pacientek s migrénou také nevyřešené sexuální problémy související například s frigiditou či dokonce naprostou nechuť k sexualitě, problémy s tlumením sexuální aktivity, problémy s předstíráním nevázaného sexuálního života, problémy spojené s nástupem klimakteria, které migrému často „vyléčí“ anebo naopak přivodí.
Už ve třicátých letech dvacátého století napsal psychoanalytik E. Gutheil, že záchvaty migrény ustávají po orgasmu a že po odeznění migrény nastává obdobný pocit uvolnění jako po orgasmu.
Němci Dethlefsen a Dahlke považují záchvat migrény za orgasmus  v hlavě namísto orgasmu genitálního, což postihuje vesměs  nemocného, který má tendence nahradit jednání přemýšlením, aniž by projevil  ochotu smířit se s vlastní pohlavností.

Německý lékař H. Wolff charakterizoval pacientky s migrénou jako agresivní – popudlivé, přecitlivělé, nepřátelské, zatrpklé, nespokojené, ctižádostivé a závistivé (agrese je pak následkem absentujícího uznání od jiných, k němuž mělo dojít, ale nedošlo).
Jiní autoři nalezli sklony k perfekcionismu, přehnané sebevědomí, neochotu ke komunikaci, akcentovanou racionalitu, tvrdohlavost, závist a  potlačování nadměrného vzteku, což jsou ovšem vlastnosti, které nevytvářejí podmínky pro harmonický sexuální život.  Při koitu se totiž musí žena umět oddat a vzdát se z notné části sama sebe, aby muže nejen falicky, ale především duchovně přijala. Kdo se umí dát (nabídnout se), ten pak také pravděpodobněji prožije orgasmus. Orgasmus neslouží však jen k vybití energie, k uvolnění a uspokojení. Především zabezpečuje rychlejší a spolehlivější cestu spermií k vajíčku, aby došlo  k naplnění význačného cíle života.
MUDr. H. Wolf zjistil, že pokud se  některé jeho pacientky s migrénou důsledně „vyvztekaly“, dokázaly záchvatu migrény zabránit (viz shora uvedené analogie s  vybíjením nadměrné energie při epilepsii). Jiný lékař G. Schwöbel přirovnává  vazomotorické pochody při rozšiřování velkých a stahování  malých hlavových tepen (křeče) jako mozkové odzrcadlení neuskutečněných sexuálních křečí nebo zablokovaných  sexuálních představ, takže pak nastává  vyjevovací efekt hermetického zákona: jak dole, tak nahoře. 
Obecně jakékoli křeče ukazují na velké napětí, na přebytek energie, na potřebu zbavit se napětí a vybít přebytek, nebo na nedostatek příležitosti k vybití, a tudíž k následnému splynutí a vyladění.