Obsah čísla 4/2024
Vítám vás, milí čtenáři, u dubnové Meduňky,
která nás posouvá svým hlavním tématem „samoléčebné schopnosti těla” do dimenze síly, kterou má každý z nás.
Jedna z našich oblíbených autorek, klinická imunoložka a alergoložka MUDr. Zina Kaucká, mi, když jsem jí ukazovala oko se zánětem, říkala: „Jdi s tím někam… Na co se to proboha už nemůžeš ani podívat, nic s tím už nedělej! Antibiotické kapky, kortikoidy, zvlhčování a nic. Zase je to tady. Co by sis tam nejradši dala?” Povídám, že asi nic. Slyšela moč. „No, šup tam s ní.” Řekla jsem si, že nic není náhoda a moč jsem zkusila. Oko vydrželo, zánět odezněl a také jsem zjistila, že se už ani nemůžu podívat na… no, to si nechám pro sebe.
Asi jste si sami na sobě vyzkoušeli, že máte zázračné tělo. Sice nám končetiny znovu nedorůstají, po vypíchnutém oku následuje skleněné, ale ten zázrak pocitu, že něco přestává chutnat a něco zase začíná, že vás to táhne ven, kde chodíte bosi, noříte ruce do ledové vody ve studánce díváte se do zapadajícího slunce a vůbec, ale vůbec nepomýšlíte na zánět močového měchýře, zapíchnutý střep v noze a oslepnutí.
A posléze zjišťujete, že jaterní testy jsou v normě, imunita povyskočila a zrak se vylepšil. To tělo, nebo něco tam uvnitř, ví, co je dobré. Jen „se” poslouchat a léčit.
Nedávno jsem četla na iDnes rozhovor z loňského března s producentem Vladimírem Kočandrlem. O ten odstavec bych se s vámi chtěla podělit. Zamýšlí se nad lidskou psychikou, meditací a sounáležitostí a říká: „Velice mě oslovila myšlenka Charlese Murrayho, amerického myslitele, že člověk potřebuje ke spokojenosti pouze čtyři věci. Rodinu. Potom ještě nejméně jednu skupinu lidí mimo rodinu, kde se může chovat přirozeně a uvolněně. Práci, která mu připadá alespoň trochu smysluplná a uspokojující. A náboženský nebo filozofický systém, jímž by mohl poměřovat svoje jednání i svět kolem sebe. Rodinu s tátou a mámou považuji za naprostý základ trvání společnosti. Myslím také, že je důležité patřit i do nějaké širší skupiny. Do širší skupiny lidí sdílejících nejen obdobné morální principy, ale také kulturní identitu, svůj jazyk, a především společnou zobecnitelnou historickou zkušenost, tj. do národa. A také není k zahození věřit nebo třeba jen předpokládat, že nade mnou někdo nebo něco bdí.”
A tím je řečeno vše.
Přeji vám krásné počtení, veselé Velikonoce a neskonale šťastný život plný zdraví.
Květa Vtípilová
Obsah čísla:
Rozhovor
s Mgr. Ondřejem Fafejtou 6
Mgr. Zuzana Paulusová
TÉMA:
Jak podpořit samoléčení těla
Samouzdravení nebo spontánní vyléčení? 10
MUDr. Jarmila Klímová
Jak podpořit samoléčebné schopnosti těla? 13
Ing. Hana Fedora Smejtková
Ztučnělá játra 14
Charlotte Matysková
Duchovní samoléčení 16
Mgr. Věra Keilová
Příroda – klíč ke zdraví 19
Milena Králová
Jak podpořit jinovou energii 21
Iva Lhotská
Autopatie – technika probouzející
samoozdravné síly organismu 23
Kryštof Čehovský
Je brutnák brutální? 25
Václav Větvička
Otázka pro Ivanku Adamcovou 28
Ivanka Adamcová
O hormonech:
estrogen a progesteron 30
MUDr. Ludmila Eleková
Léčivá síla snů 36
Taťána Kročková
Velikonoce:
Oslava nového života a naděje 38
Ing. Markéta R. Vopičková, Ph.D.
Bylinka měsíce dubna:
Ostropestřec mariánský 40
Bc. Martin Kolár
Ahoj, motýlku 42
Tetiana Kovaříková
Osvědčená cesta sebeuzdravování krok za krokem 44
Marie Benešová
