Proč jsme nemocní? Léčení, nebo potlačování příznaků?

Zamyšlením autora PhDr. Petra Novotného uzavíráme poslední kapitolu z knihy Proč jsme nemocní…

Hledání příčiny, nebo potlačování příznaků?
Léčení nemocných se stalo v dnešních časech velmi výnosným byznysem. Jenže pro zdravotní pojišťovny a stát je složité financovat nároky lékařů, léčebných institucí a farmaceutických koncernů. Argument, že zdravotnická péče je úspěšná, když průkazně napomáhá zvyšování průměrné délky života, je z části zavádějí, spíše by se dalo říci, že efekt zvyšování průměrné délky života vzniká spíše neetickým prodlužováním umírání a bolestivé agonie nevyléčitelně nemocných, a to samozřejmě za cenu nezměrných nákladů. Ideálním pacientem pro firmy, které obchodují se zdravím a nemocemi, se stal plátce zdravotního pojištění, který ve středním věku onemocní a zůstane nemocný v podstatě až do své smrti v nadprůměrně vysokém věku.

Základní léčebné procedury spočívající především v potlačování příznaků nemocí fakticky bez ohledu na příčiny, které vedou k jejich zjevování, předepisují téměř jednoznačně farmaceutické koncerny. Vzorec léčení je pak stereotypní – pacient se dostaví k lékaři a popíše příznaky svých zdravotních potíží, lékař provede diagnózu a poté povětšinou předepíše preparát farmakoncernu, který pacient dle návodu používá. Pokud preparát nezabere a potíže přetrvávají, testuje obvodní lékař jiný preparát atd. Specializovaní lékaři se v případě neúspěšnosti „terapie“ obvodního lékaře zaměří spíše na razantnější nebo radikální potlačování příznaků nemoci. 
Vzrůstající masovost návštěv pacientů u lékaře je ještě dále zhojňována nebo dokonce násobena faktem, že pacienti nebývají povětšinou vyléčeni, ale jsou pouze zbaveni naléhavých, obtížných či bolestivých příznaků. Přestože příznaky nemocí bývají mnohdy  úspěšně potlačeny, pacient zůstává nemocen, i když setrvává po jistou dobu takzvaně bez příznaků,  jenže za čas se vyjeví zákonitě obdobné, naléhavější nebo dokonce mimořádně závažné příznaky, které důrazněji a s větší konfrontační výzvou odzrcadlovávají skutečnou příčinu onemocnění, takže nezbývá  než další neodkladná návštěva obvodního ordinace, specialisty, operatéra atp.
Nezájem  pacientů dozvědět se principech a skutečných příčinách vlastního onemocnění, případně jejich neochota podrobit se komplexnímu léčení a nikoli jen pohodlnějšímu potlačování příznaků, vychází pak samozřejmě vstříc mechanistickému léčebnému přístupu lékařů. V pozadí propagování i aplikace obdobně bezvýchodných terapeutických praktik stojí farmakoncerny, které masivními reklamními kampaněmi i nelítostnými masmediálními zásahy do nevědomí pacientů zdeformovaly a zredukovaly představu o příčinách nemocí například jen do podoby nehody, smůly, dědičnosti či pouhé náhody, na nichž pacient nenese téměř žádnou vlastní vinu.

Odosobňování se od příčiny vlastní nemoci je však nebezpečné, protože nenabízí angažovaná východiska, jež skýtají význačnější záruku úplného vyléčení i z velice závažných nemocí, takže ty pak mohou končit chronickou nemocí, invaliditou nebo dokonce předčasnou smrtí. Nemoc, jejíž smysl je podnět k psychické korekci, zůstává často nevyslyšena, takže mnohdy až způsob smrti vyjeví skutečnou psychickou podobu nemocného.
Z některých lékařů se stali úspěšní byznysmeni, kteří jsou obchodně zainteresováni takzvaně na úkonech, tedy na léčení, nikoli však na vyléčení svých pacientů. Samozřejmě, že tito byznysmeni se nejraději věnují takové práci, za kterou dostanou od zdravotních pojišťoven nejvíce zaplaceno. Podle údajů…. přinejmenším polovina německých lékařů zkresluje účty  za léčení svých pacientů zdravotním pojišťovnám. 
Masmédia, která se propůjčují jako hlásné reklamní trouby vychvalující léky, potravinové doplňky, vitamíny, minerály, hormony atd. z produkce farmakoncernů, se takto rovněž podílejí na masových psychických deformacích, které se ve svých důsledcích negativně projevují ve zdravotním stavu populace. Konzument obdobné reklamy se jednoznačně a pohodlně odosobňuje od příčiny svého onemocnění, když totiž uvěří, že jej vyléčí pouhé spolknutí chemického preparátu, v důsledku tohoto faktu málokdy zapochybuje o sobě, zato však důsledně pochybuje o jiných, což je psychický mechanismus vytvářející předpoklady pro zjevení velmi nebezpečných nemocí. Pilný konzument léků navíc netuší, že na vedlejší následky účinků léků může onemocnět závažnými chorobami nebo dokonce umřít, aniž by je před tím někdo hodnověrný varoval. Například podle údajů BUNT umírá v Německu, a to jen ve starých spolkových zemích, přinejmenším 50 000 osob ročně na vedlejší následky lékařské péče – užívání medikamentů.
Obchodníci, obchodní řetězce a výrobní koncerny nám vnucují zboží, které v podstatě nepotřebujeme, které však přesto kupujeme, pro které se zadlužujeme, takže se mnozí z nás stávají doživotními pracovními otroky, jejichž nejvýznačnějším životním námětem je  stresující otrocká práce a splácení dluhů. Psychická traumata z obdobně stresujících závazků jsou odzrcadlována zejména v takových chorobách, na které se nejčastěji umírá, například v onemocněních srdce a krevního oběhu. Obchodníci se zbožím a zábavou nás navíc lákají, abychom vystoupili z vlastního nitra, kde jsme se vždycky cítili doma, šťastně a bezpečně. Vábí nás, abychom už nežili uvnitř sebe ve vlastním psychickém světě, ale hráli si s nimi venku. Přesvědčují nás brutální reklamou, že s jejich věcmi a zábavou dokážeme být šťastní (psychičti vyladění), což je ve skutečnosti zhola nemožné, protože šťastní (psychicky vyladění) můžeme být jen uvnitř svého nitra, bez vnějších pomůcek, tedy jen sami o sobě. Ti z nás, co se dali vylákat do vnějšku a nedokáží se už navrátit nazpět, mají možná hory věcí, majetku a zábavy, ale mnohdy selhávají ve psychicky význačných situacích. Konkrétní psychická selhávání pak ovšem navozují konkrétní onemocnění.