Dítě a zvíře v rodině

Článek připravila pro Meduňku chovatelka Zdeňka Kudová.

Téměř každé dítě někdy zatouží po nějakém domácím mazlíčkovi. Ať už se jedná o kočku, psa, akvarijní rybičku či jiného živého tvora, je jeho adopce vážná věc, která s sebou přináší řadu kladů, ale i omezení. Je tedy velmi důležité vše důkladně promyslet a uvážit. Zvíře totiž změní dosavadní život vaší rodiny, a tedy i život vašeho dítěte. Jaká úskalí s sebou takové soužití přináší a čím vším naopak může dítě obohatit? Co dělat v situaci, kdy už doma máte zvířecího parťáka a čekáte miminko? A může zvíře ohrozit zdraví dětí?

Mazlíček pro dítě či rodiče?
Vždy je nejdříve nutné si uvědomit, že zvíře je živou bytostí, která má své nároky a potřebuje pravidelnou péči, vhodné podmínky pro život i lásku. V žádném případě to není hračka, jenž má sloužit pouze k pobavení ratolestí a v případě pominutí prvotního nadšení a zájmu je odhozena. Pokud si chcete pořídit zvíře pouze z důvodu, že má příznivý vliv na vývoj dítěte nebo je to zrovna módní záležitost, v takovém případě od tohoto nápadu rozhodně ustupte. Ušetříte tím sobě, svým dětem i zvířeti mnoho trápení i stresu.
Přijetím zvířecího člena do rodiny na sebe přejímáte zodpovědnost a péči, která bude převážně na vás – na rodičích po celý život vašeho zvířete. Průměrná délka života se samozřejmě liší podle druhu a plemene jednotlivých zvířat, například u křečků se průměrná délka života pohybuje kolem 2 až 3 let, u psů a koček kolem 13 let a u mnohých papoušků či želv v rozmezí od 50 do úctyhodných 100 let (tato zvířata se už většinou uvádějí do závěti a stávají se součástí dědictví po svých majitelích). Je tedy na vás, pro jak dlouhý životní závazek se rozhodnete.
Ačkoli vám váš potomek bude jistě slibovat, že se o zvíře bude vzorně starat, je dodržení těchto slibů a naplnění potřeb zvířete především na rodičích. Nezletilé dítě není schopné se vždy stoprocentně o rodinného mazlíčka postarat, a je tedy nutné na něj dohlížet. Do péče o zvíře by se však měly určitým způsobem postupně zapojit i malé děti, které nás nejdříve mohou sledovat a poté       mohou začít plnit drobné úkoly v péči. Zapomínat však nesmíme ani na to, že malé děti jsou egocentrické, a vnímají tak svět přes své vlastní pocity. Pokud tedy dítě nemá hlad, tak ho ani  nenapadne, že by hlad mohl mít například pes, a proto je důležité na péči o zvíře řádně dohlížet. Počítat musíte i s tím, že dítě může ztratit postupem času o zvíře zájem a postarat se o něj budete muset vy.
Dále je třeba vzít v potaz určité veterinární náklady od prevence a různých očkování až po mnohdy nákladnou léčbu případných onemocnění. Stejně důležité je zvážit, jak moc zvíře zatíží váš rodinný rozpočet počínaje výdaji za samotnou adopci, přes potřebné vybavení v podobě misek, pelíšků, hraček atd. až po vhodné krmení či výcvik.
Pokud máte v rodině alergika, je třeba na něj brát ohled a přizpůsobit tomu volbu vhodného mazlíčka. V takové situaci mnohdy nejsou řešením ani tzn. naháči. Alergeny se totiž neroznášejí srstí, ale jsou obsaženy ve slinách, kůži a výkalech zvířete.
            V neposlední řadě je podstatné se zamyslet i nad poskytnutím dostatečného životního prostoru pro zvíře, jeho zabezpečení v době vaší delší nepřítomnosti (např. dovolená, hospitalizace atd.) i nad množstvím vašeho volného času, který bude váš nový zvířecí parťák vyžadovat. Opomenout byste neměli ani prostředí, ve kterém žijete. V případě, že bydlíte v pronajatém bytě, je nutné si nejdříve zjistit, zda v něm dané zvíře můžete mít. Stejně podstatné je i uvážit případnou hlučnost vašeho mazlíčka (například štěkot psa, papouščí křik atd.), aby neobtěžoval vaše sousedy.
Dále je nezbytné, aby s adopcí zvířete souhlasila celá vaše rodina. Před samotným pořízením mazlíčka je nutné si o něm zjistit co nejvíce dostupných informací, seznámit se všemi jeho potřebami, a tomu následně přizpůsobit svůj výběr.
Do určité míry bychom také měli popřemýšlet, zda naše dítě opravdu svého nového zvířecího kamaráda přijme, nebo bude spíš žárlit na to, že celá vaše pozornost už není upnutá pouze na něj. „Pořídit si čtyřnohého mazlíčka je v něčem podobné jako ‘pořídit si‘ dítě, a našemu dítěti tak pořídit sourozence. Už tu není jen ono dítě, kterému věnujete pozornost, které je nejslabší a nejhloupější z rodiny, na které se občas zlobíte a křičíte na něj, ale je tu i další stvoření, které v nás vyvolává spontánní a někdy až bouřlivé emoce, a promění tak účinně emoční klima v rodině. Vzpomínám si, jak se našemu nejmladšímu synovi ulevilo, když jsme si pořídili pejska, a získal tak parťáka ke hře a k lumpárnám. Velmi ocenil, jak se naše pozornost rozprostřela a nebyl už kárán jen on. Dále se nabízí ještě jedna paralela k pořízení si dítěte – některé dítě je plánováno roky předem, čeká se na nejvhodnější okolnosti – až budeme mít kde bydlet, dostatečnou finanční rezervu apod. Jiné dítě vpadne do našeho života neohlášeně, nečekaně a převrátí nám jej vzhůru nohama. A stejně tak v některých rodinách zodpovědně plánují pořízení si zvířete, zvažují své kapacity, možnosti a v jiných jsou postaveni před hotovou věc a musí se ze dne na den přizpůsobit – zdědí pejska po příbuzných, dítě donese zatoulané kotě domů, najdou psa přivázaného v lese… Obojí je život. Obojí je výzva a jak se s ní vypořádáme, ukazuje na to, jací jsme, “ řekla k tomuto tématu dětská psychoterapeutka Mgr. Kristýna Porazilová.

Dítě jako vetřelec?
Pokud zvíře máte ještě před příchodem dítěte na svět, je třeba jej na to náležitě připravit. Váš mazlíček byl doposud zvyklý být středem vašeho života a teď se bude muset naučit se o vás podělit. Pokud zvíře na příchod miminka nijak nepřipravíte, může se stát, že jej bude považovat za narušitele nebo na něj bude žárlit. To může vést k vážným problémům. Pokud má vaše zvíře nějaké špatné zkušenosti s dětmi, je vhodné vyhledat odborníka. V opačném případě by vám měl postačit pravidelný trénink, k němuž budete potřebovat panenku, nahrané dětské zvuky (broukání, pláč…) a spoustu pamlsků. Panenku noste na ruce, houpejte a předstírejte, že se jedná o skutečné dítě. Postupně také pouštějte nahrané zvuky (nejdříve potichu a poté pomalu přidávejte hlasitost až na reálnou úroveň breku dítěte). Pokud si zvíře (především pes) bude chtít panenku očichat, dovolte mu to a za jakýkoli projev přátelství jej nadšeně chvalte a odměňujte. Je důležité, aby si pes spojil dítě pouze s kladnými zkušenostmi. Pokud bude pes skákat, vezměte ho na vodítko a počkejte, až se zcela uklidní. Celé cvičení pravidelně opakujte. Jestliže se rozhodnete, že je dětský pokojíček pro zvíře tabu, začněte s nastavením pravidel hned.
            Jste-li majitelkou psa a čekáte dítě, budete během vašeho pobytu v porodnici pejskovi velmi chybět a po vašem návratu vás bude bouřlivě vítat. Je vhodné, aby při příchodu z nemocnice domů šla jako první samotná maminka, která se s pejskem přivítá a pokusí se jej uklidnit, případně jej vezme na vodítko. Až bude pes klidný, vrátí se i tatínek s novorozencem. Poté dopřejte psovi příležitost seznámit se s novým členem rodiny. Nechte ho opatrně dítě očichat a nezapomeňte jej při tom chválit. Během celého seznamování postupujte v klidu. Nikdy psa do kontaktu s dítětem nenuťte.
První dny budou těžké nejen pro vás, ale i pro zvíře, jenž si musí na novou situaci (stejně jako vy) zvyknout. Přes veškeré povinnosti však zvíře nezanedbávejte. Nikdy nenechávejte psa s dítětem bez dozoru nebo jej nepřivazujte ke kočárku. Ačkoliv můžete být přesvědčeni, že váš pes je hodný a dítěti by nikdy neublížil, nikdy nevíte, co se může stát.
Pokud však dodržíte základní pravidla soužití a nastavíte pevné hranice, co zvíře i dítě smí a co ne, mohou se z nich stát nerozluční kamarádi po celý zvířecí život. „Kontakt s domácím mazlíčkem je příjemný, láskyplný a léčivý. Každá rodina se musí rozhodnout podle svých možností, ale já bych nějaké domácí zvířátko přála všem dětem,“říká rodinná terapeutka a psychoterapeutka PhDr. Blanka Pöslová

Výchova nade vše
Ať už se rozhodnete pořídit si do vaší rodiny jakékoli zvíře – nejčastěji asi pejska nebo kočku – je třeba jej správně vychovat. Pokud vám kupříkladu pes přeroste přes hlavu, můžete mít doma kvůli svému vlastnímu zavinění místo nejlepšího přítele člověka nebezpečného tvora, jenž vaší rodině může způsobit nemalé problémy. Častokrát můžeme slyšet z médií o ošklivém útoku psa na dítě. Ten je však v drtivé většině případů způsoben chybou dospělých. Je tedy nutné zvíře od úplného začátku dobře vycvičit a stejně tak naučit správnému chování a zacházení se zvířaty i vaše děti. Váš mazlíček by měl mít od začátku své pevné místo v rodině a měl by respektovat všechny její členy. Stejně tak by dítě mělo respektovat zvíře a jeho potřeby. Je tedy nesmírně důležité vysvětlit důkladně dítěti, jak se ke zvířeti smí i nesmí chovat.
Základním pravidlem pro dobrý vztah s vaším zvířetem (především psem) je nikdy s ním nenechávat dítě o samotě a vždy dohlížet na jejich společnou hru. Dospělí dokážou mnohem lépe  rozpoznat varovné signály zvířete (podle řeči těla), že se mu hra či pozornost dítěte už nelíbí, a vše včas ukončit. Pokud byl váš mazlíček už v minulosti agresivní vůči lidem, není pro děti vhodný a je nutné zamezit styku s ním či použít vhodná bezpečnostní opatření, která dítě ochrání před případným útokem a neohrozí zdraví zvířete.
Váš potomek by v žádném případě neměl zvíře rušit při odpočinku, krmení, péči o svá mláďata, hře s oblíbenou hračkou atd. Stejně tak by před psem (především cizím) neměl utíkat ani křičet. Nikdy také nenechte dítě se na zvíře (vaše i cizí) bezhlavě vrhat. Před jakýmkoli kontaktem by mělo dítě zvíře nejdříve oslovit, aby o něm vědělo, mohlo si jej v klidu prohlédnout a očichat. Až teprve po tomto krátkém seznámení je možné dítěti dovolit na zvíře sahat (u cizích zvířat samozřejmě pouze se souhlasem majitele). Během samotného kontaktu by mělo být dítě klidné, nedělat žádné prudké pohyby, nekřičet a chovat se ke zvířeti tak, aby mu neublížilo. Zvýšené opatrnosti bychom také měli dbát u nemocných, zraněných či starých zvířat, které v důsledku slábnoucího zraku i sluchu nemusí o dítěti vědět a mohou jej následkem úleku, strachu či bolesti poranit. Stejně tak se musíme mít na pozoru u malých dětí, které ještě nedokážou odhadnout míru stisku a mohou zvíře kupříkladu štípnout, zmáčknout či tahat za uši, což může vést k mnoha problémům. Je zcela přirozené, že se zvíře brání v případě, že se cítí ohrožené. Proto bychom měli takovým situacím včas zabránit. Předejít bychom také měli dlouhému očnímu kontaktu. Přímý pohled si může mnoho zvířat vyložit jako výzvu k útoku.

Zvířecí kamarád do nepohody
Domácí mazlíček se pro vaše dítě může stát nerozlučným kamarádem, se kterým si užije spoustu legrace a získá pozitivní vztah k přírodě. Vždy je však důležité, aby mu šel rodič příkladem a ukázal mu správné chování i péči o zvířata. Vzájemný vztah zvířete s dítětem je třeba budovat od úplného začátku a dítě k lásce ke zvířatům vést za pomoci výchovy. „Zvířátka a děti, to šlo vždycky dohromady. Domácí mazlíčci jsou důležitou součástí rodiny. Při práci s dětmi se na to vždycky ptám. Zvířátka nejen proteplují náš domov, ale kontakt s nimi a péče o ně může děti mnoho naučit. Nemyslím tím jen naučit se rytmus a zodpovědnost, jak o tom rodiče někdy mluví a pořizují zvíře za tímto účelem (mimochodem, tento záměr téměř nikdy nevyjde a o zvířata se primárně starají rodiče). Zvíře v rodině poskytuje dítěti příležitost naučit se, jak se vytvářejí vztahy – naším zájmem, kontaktem, komunikací, péčí, uspokojováním potřeb toho druhého. Vztahy ke zvířatům i lidem se budují na podobných základech. Říká se, že kdo má rád zvířata, má rád lidi. Možná by bylo přesnější říci, kdo to umí se zvířaty, umí to lépe i s lidmi. Někdy se ale setkávám i s tím, že zvíře je dítěti blíž než lidé. Domácí mazlíček může dítěti kompenzovat nenaplněné nebo komplikované vztahy s lidmi,“ říká rodinná terapeutka a psychoterapeutka PhDr. Blanka Pöslová.
            Její slova potvrzují i mnozí odborníci, jež se shodují, že zvířecí člen rodiny může mít pozitivní vliv na zdravý rozvoj citové složky dítěte. Silná citová vazba k němu tak může dítě naučit péči o někoho dalšího, zodpovědnosti, ohleduplnosti i respektu ke svobodné vůli druhé bytosti. Dále může zvíře příznivě ovlivnit celkový psychický stav dítěte i zmírnit napětí, stres a úzkost. „Někdy pes zaplní emoční prázdno v rodině. Opakovaně jsem se setkala s tím, že největší emoční oporou byl dítěti v rodině právě pes, protože byl srozumitelný, vždy přítomný, plně přijímající a milující bez podmínek,“ dodává dětská psychoterapeutka Mgr. Kristýna Porazilová.
Děti se soužitím se zvířaty také učí vžít se do jejich trápení, a tím rozvíjet svou empatii, pochopení pro druhé i altruistické chování.
            Značným důkazem o pozitivním vlivu zvířat na dítě může být i animoterapie. Tato metoda využívá pozitivního působení na člověka za pomoci speciálně cvičených zvířat a školených odborníků, v psychické i fyzické rovině. Mezi nejznámější terapie bezesporu patří canisterapie (terapie využívající psů), felinoterapie (terapie za pomoci pozitivního vlivu koček) či hipoterapie (terapie využívající komplexní léčebné působení koně). Určité formy terapie však můžeme docílit i s našimi domácími mazlíčky. „Kočky i psi jsou skvělými terapeuty, pomáhají nám uvolnit se, relaxovat, přeladit se. Páníčci moc dobře vědí, že nikdo je tak radostně nevítá jako jejich čtyřnozí miláčci. Také nás nutí zpřítomnit se, být ‘tady a teď‘ a spojit se tak sami se sebou. Když jsme roztržití, duchem nepřítomni, vysíláme tak zvířeti nejasné signály. Zvíře se pak chová neklidně a je z nás zmatené. Může se nám vyhýbat nebo nás neposlouchá, protože neví, co vlastně chceme. Stávají se tak pro nás zrcadlem našeho současného rozpoložení,“ říká dětská psychoterapeutka Mgr. Kristýna Porazilová
Stejně blahodárný vliv mohou mít zvířata i na celkové zdraví dětí. Ačkoli si mnoho lidí stále myslí, že čím čistější a sterilnější prostředí, tím lépe pro jejich dítě, opak je (v určité míře) pravdou. Tím samozřejmě nechci říct, že je vhodné zanedbávat základní hygienické návyky, ale přílišná sterilita může být také na škodu. Zkrátka i zde platí pravidlo – všeho s mírou. Navíc olizování psem či kočkou může být i prospěšné. Množství bakterií obsažených ve zvířecích slinách trénuje náš imunitní systém, obranyschopnost a někdy i obranu proti alergiím. Zvíře však musí být pravidelně odčervené, ošetřené proti vnějším parazitům a musí absolvovat pravidelné veterinární prohlídky. Určitý pozitivní vliv mohou mít zvířata i při snižování krevního tlaku či mohou působit preventivně proti astmatu (především kočky). Některá zvířata mohou dětem pomoci i s vybitím přebytečné energie v podobě nejrůznějších her či stále oblíbenějších zvířecích sportů, ať už jsou to psí agility, dog dancing či králičí hop. Samozřejmě za předpokladu správného výběru plemene a kombinace věku zvířete a dítěte.