Z únorové Meduňky: Co byste měli vědět o rakovině
V únorovém čísle MEDUŇKY, které právě vyšlo, zahajuje naše spolupracovnice, zkušená lékařka MUDr. Ludmila Eleková, nový seriál o příčinách, spouštěčích a možnostech léčby i prevence tohoto závažného onemocnění. Nabízíme ukázku…
Tímto článkem začínám seriál o rakovině, o jejích spouštěčích, zvláštnostech a o tom, jak těchto vědomostí využít ve svůj prospěch. Jste-li zdraví, pomohou vám tyto informace zdravými zůstat. Jste-li již nemocní, pomohou vám omezit nežádoucí účinky a zajistit větší efekt z konvenční léčby. Jestliže máte léčbu rakoviny za sebou, mohou se zvýšit vaše šance, že se nemoc už nevrátí.
Konvenční léčba rakoviny opomíjí individuální přístup k nemocnému, nezohledňuje stav jeho organismu jako celku a s výjimkou některých vyšetřovacích metod nevyužívá známé informace o metabolismu rakovinných buněk. Ignoruje poznatky epigenetiky o regulaci aktivity genů, nestará se o stav střevní mikroflóry, přestože střevní mikroflóra má zásadní vliv na účinnost léčby, vůbec neřeší kvalitu stravy a pokud konvenční lékaři poskytnou nějaké rady o výživě, pak tyto rady přímo podporují rakovinu, nikoli nemocného. Konvenční onkologie usiluje výhradně o zničení nádoru, to považuje za vyléčení. Nezabývá se tím, jestli se změní terén ve vašem těle, který v první řadě nádoru umožnil vůbec vzniknout. Organismus nemocného ji zajímá jen s ohledem na to, jestli zvládne plánovanou konvenční léčbu. Nezajímá se o to, aby nemocný zvládl léčbu s minimem kolaterálních škod a následků. Přitom právě stav „terénu“, tj. organismu, zásadně ovlivňuje účinnost konvenční léčby, její následky, riziko recidivy a dlouhodobou prognózu. Onkologie vede válku proti vašim vlastním buňkám a bojem proti rakovině fakticky vedete občanskou válku sami se sebou.
Zdravá buňka vs. rakovinná buňka
Integrativní přístup k rakovině využívá poznatků o metabolismu rakovinných buněk, jejich odlišností od zdravých, ví, jak a proč se ze zdravé buňky stane rakovinná. Rakovinné buňky se dokáží neustále dělit, nereagují na signály, které zastavují růst buněk. Dokáží se množit donekonečna, nereagují na signály k apoptóze, řízené buněčné smrti, která se spustí při mutaci nebo jiném poškození. Rakovinné buňky překračují hranice orgánů, narušují okolní vazivovou tkáň. Neohraničený růst dosahují produkcí látek podporující tvorbu nových cév. Umí ošálit imunitní systém, vyhýbají se jeho dozoru vyhledávajícímu poškozené buňky, potlačují buněčnou imunitu, dokonce umí zneužít imunitní systém ve svůj prospěch. Normálně fungující imunitní buňky vznikající nádor zničí, ale v „rakovinném terénu“ se naopak stanou pomocníky jeho dalšího růstu, protože aktivují zánětlivou reakci, která zvyšuje přísun krve do nádoru. Rakovinné buňky se dokáží šířit lymfou nebo cévami. Mají nestabilní geny, mutují a na rozdíl o zdravých buněk se množí i s mutacemi dál. Onkogenních mutací je mnoho, nádory stejného druhu se mezi jednotlivými nemocnými značně liší, proto hon na konkrétní rakovinný gen nevyhnutelně selhává.
Ale tím hlavním, čím se liší rakovinná buňka od zdravé, je odlišný energetický metabolismus. Důvod, proč rakovinná buňka vyrábí energii jinak, je velmi jednoduchý: chce přežít. Má poškozené mitochondrie, a to vede ke změně produkce energie. U zdravých buněk probíhá tvorba energie v mitochondriích. Mitochondrie byly kdysi samostatnými bakteriemi, které se prvotními buňkami nechaly pohltit a navázaly s nimi symbiotický vztah. Mají svou vlastní DNA, která se dědí po mateřské linii (spermie mitochondrie nemají). Buňky obsahují stovky až tisíce mitochondrií. Tvorba energie je velmi zjednodušeně proces, kdy se potrava (glukóza, mastné kyseliny (tuky) a eventuálně ketony nebo bílkoviny) promění na molekuly adenosintrifosfátu (ATP). ATP je „baterie“, zásoba energie, jejíž chemická změna na ADP (difosfát, odstranění jednoho atomu fosforu) uvolní energii nutnou pro vše, co buňka dělá. Denně ve svých buňkách vyrobíme tolik ATP, kolik vážíme.
Celý článek najdete v únorové Meduňce.
