Z červencové Meduňky: Kdo se bojí dovolené

Z aktuálního červencového čísla Meduňky, které je ke koupi na stáncích PNS a v některých obchodech, vybíráme ukázku z článku  terapeutky Jarmily Skopalové. Autorka vychází ze svých zkušeností z terapeutické praxe, součástí článku je také popis cvičení hakomi, které napomáhá vědomému prožívání přítomnosti.   

 

Každý rok na jaře se u mých klientů začne objevovat téma dovolených. Někdo řeší prázdniny vzhledem ke střídavé péči o děti, jiný hledá dočasnou péči o členy rodiny, kteří nejsou soběstační, ale i o seniory, psy či králíky a slepice. Ano, často i v tomto pořadí, protože když máte někoho nebo něco rádi, láska nehledí na pořadí důležitosti.

A někdo na dovolenou raději nejede…
To nemusí nutně znamenat, že nenašel nikoho, kdo by se po dobu jeho nepřítomnosti postaral o děti, seniory nebo o hospodářství. S mnoha klienty v těchto chvílích dostáváme  na další úroveň pomyslné spirály: řešíme stejný problém jako na začátku našich konzultací, jen se projevuje v jiné situaci.
Pokud s klientkou řešíme její závislost na dětech či na rodičích, právě dovolená je zkouškou: je klientka schopna svěřit péči o ně někomu cizímu (často mnohem lépe kvalifikovanému), nebo se znovu vrátí panika z odloučení?
Rozvedení rodiče malých dětí se většinou dokážou domluvit na běžné péči během školního roku. Řešení dovolené vzhledem k práci či novým partnerům je už „prověrkou vyššího stupně“. Mnohý manžel se těší, že „ta jeho“ odjede s kamarádkami na fitness pobyt. Status slaměného vdovce je velkým lákadlem každého léta. Moudrá manželka se neptá, zavře kufr a oči, opustí domov a pro jistotu se neotočí, aby nedopadla jako Lotova žena. (Ta se otočila a zkameněla z toho, co viděla…) Dovolená tedy prověří vztahy s těmi, s nimiž trávíte každý den, a celý život.

 A když už jede, tak raději sám
Dovolené, které se stanou oddychem od partnerského života, doporučuji. Nejen proto, abychom si odpočinuli od energií, které musíme každý den zpracovávat v páru. Ale – a to hlavně – každý člověk se potřebuje pravidelně soustředit sám na sebe. Zjistit, co se s ním v životě stalo, kam se posunul. Jestli ještě pořád vyjede kopec na kole, nebo už potřebuje kolo s elektrickým pohonem. Jestli pořád ještě zvládne proflámovat noc. Jestli ještě může jíst ostré jídlo, jestli se mu náhodou nespí lépe v posteli samotnému a tak dál. A to jsou záležitosti, na které je dobré mít čas a klid.

A pak to začne: o samotě stejně jako v páru
V klidu je třeba počítat s tím, že když nejsou po ruce každodenní starosti, odvádějící naši pozornost od problémů partnerských či osobních, na povrch vyplavou přesně ty disharmonie, které se snažíme jindy nevidět.
V páru se lidé začnou ještě víc soustředit jeden na druhého, a co hůř, začnou si vysvětlovat po svém pohledy či narážky. Pro ženy je bolestivé svléknout se do plavek, mužům je to často jedno, ale zato se rádi otočí po plavkách jiných. Je to sice příklad značně stereotypní, ale zároveň přímo archetypální.
Mnoho mých klientů už ví, že na dovolenou se člověk musí umět připravit. Je to totiž čas, kdy se můžeme učit „bytí v přítomném okamžiku“, je to jedinečná možnost neřešit minulost a neplánovat budoucnost. Bytí v přítomném okamžiku je jediná chvíle v životě, kdy opravdu žijeme, kdy spojujeme minulost s tím, co je, a tvoříme budoucnost. Když jdete do moře, máte právě ten jediný krok na to rozhodnout se, zda do moře vstoupíte, nebo se vrátíte na lehátko. Je to ten jediný krok a jeho čisté prožití, které vám umožní uvědomit si, že v moři třeba mohou být žahavé medúzy. Když v tu chvíli budete vzpomínat na to, zda vaší babičce dala pečovatelka dnes ráno prášky nebo plánovat, že musíte večer zavolat sousedce, aby dala vodu slepicím, může to pro vás mít nepříjemné následky.

Dovolená víří bahno u dna
Když člověk zvyklý na pracovní vypětí najednou zvolní a navíc odjede mimo své obvyklé prostředí, stane se něco, na co nás nikdo nepřipravuje: prudce se změní rytmus života, ale mysl jede ve starých kolejích. Potřebuje impulsy, problémy, rychlost svých vlastních myšlenkových procesů. A když k tomu nemá k dispozici pracovní projekty, kolegy a šéfy, začnete se hrabat v dalších šuplících. Vytahuje na světlo nezpracované emoce, traumata, vzpomínky, křivdy, touhy a tak podobně…