Vybíráme z říjnové Meduňky: Fáze Luny a jejich působení

 Autorkou článku, z něhož vybíráme následující ukázku, je naše spolupracovnice Judita Katona Peschlová.

 

 

 

Člověk uctíval Lunu od nejstarších dob, pro mnoho národů a etnik byla Matkou Bohyní, stvořitelkou a zároveň i ničitelkou veškerého života. Jednotlivé fáze Luny pomáhaly lidem určovat významné cykly přírody, růstu, rozkladu a znovuobnovení. I nám, lidem 3. tisíciletí, se hodí znalost lunárních vlivů, které jsou v průběhu jednotlivých fází odlišné. Podívejme se společně na vliv Luny na naše bytí a naši vnitřní rovnováhu.

Měření času a lunární cykly
Měsíc vždy pomáhal člověku orientovat se v čase. Vznik kalendářů sahá až k počátkům lidské existence, počítání času původně nevycházelo ze slunečních, nýbrž z lunárních cyklů. Avšak stejně jako většina světa i my už dávno používáme solární kalendář. Nejdřív se zažil tzv. juliánský kalendář, převzatý starými Římany od Egypťanů a upravený v roce 45 p. n. l. Juliem Caesarem. Ten byl pak v roce 1582 změněn papežskou reformou Řehoře XII. na kalendář gregoriánský. Navzdory tomu však dodnes používáme pro dvanáctinu roku výraz „měsíc“, ačkoli už nemá 29,5 dne, což je přibližný počet dní jednoho lunárního cyklu, tzv. synodického měsíce nebo jinak lunace. Synodický měsíc je tvořen dobou mezi dvěma novy.
Během jednoho měsíce se vystřídají – až na řídké odchylky – čtyři základní lunární fáze, z nichž každá trvá v průměru sedm dní, tudíž jeden týden:

• úplněk
• první čtvrť (tvar písmene D nebo obráceného C)
• nov
• poslední čtvrť (tvar písmene C)

Kalendáře založené na solárním roce nakonec s menšími výjimkami převládly takřka na celé naší planetě. U starší lunární formy počítání času zůstaly například islámské oblasti, které se řídí lunárním kalendářem od roku 637, kdy ho založil chalífa Umar. Smíšenou lunisolární podobu má kupříkladu dodnes používaný židovský kalendář.
Zajímavým prvkem vztahujícím se k Luně a jejím cyklům, v jejichž průběhu Luna neustále „umírá“, ztrácí se, znovu objevuje a „rodí“, je určování termínu nejdůležitějšího křesťanského svátku, Velikonoc. Každý rok o Velikonocích Ježíš umírá na kříži a zároveň se opětovně rodí. Ano, je připodobován Slunci, jehož se „umírání“ a „znovuvzkříšení“ týká také, vždy v ročních intervalech. U Luny je tomu jinak, tento kosmický a současně pozemský cyklus smrti a zrození probíhá 12 krát do roka, tudíž každý měsíc. Navzdory u nás zažitému solárnímu kalendáři se datum Velikonoc určuje podle Luny, nikoli podle Slunce. Rozhodnutím koncilu v Nikaji v roce 325 se Velkonoce stanovují na první neděli po prvním jarním úplňku. My sice nepoužíváme kombinovaný lunisolární kalendář jako Židé, ale určité prvky z prastarých lunárních kalendářů se do našeho solárního přece jen vloudily.

Moc Luny
Spojení mezi pozemskými ženami a Lunou má prastaré kořeny. Jak menstruující ženy, tak dorůstající a ubývající Luna prochází stejným cyklem 29,5 dne. V dobách prapůvodního hlubokého souladu mezi přírodou, kosmem, člověkem i celým jeho životem probíhala ženská ovulace vždy za úplňku, z čehož se dá předpokládat, že dávné generace žen mívaly zřejmě „měsíčky“ vždy ve stejnou dobu, za novoluní.  V současném světě tato přirozená rovnováha již nefunguje. Lunární mystéria byla potlačena a jejich drobné zlomky můžeme najít už jenom v „pohanských“, lidových či mystických tradicích. S novým vzestupem ženské spirituality se ale Luna opět pomalu vrací ze stínu podobně, jako to před našima okouzlenýma očima činí neúnavně a od věků, každý kalendářní měsíc mezi novoluním a úplňkem. Pokud se ženy opět naladí na lunární cykly a sladí je se svými vlastními, napojí se na mocný zdroj alternativní energie. Vtažení této energie do našeho světa je vskutku v moci žen. Tato výsostně „ženská práce“ je momentálně, v čase velkých a častých změn, doslova existenciálně důležitá, neboť život na zemi závisí na rovnováze, tudíž také na rovnováze mezi vlivy pozemskými, přírodními, lidskými a lunárními.

Působení Luny v jednotlivých fázích

Úplněk
Světlá, tajemná a krásná Luna se na noční obloze jeví jako třpytivý kruhový disk. Úplněk je velice aktivní fáze, ve které se toho hodně děje. Energie a impuls k akci dosahují svého vrcholu. Síla Luny je jasně patrná i na Zemi a její energie je v této fázi nejvýraznější. Vzrůstá nadšení pro život a elán, moudří jedinci využívají tuto fázi k dosahování cílů, vyžadujících velké úsilí. Z hlubin duše se dere na povrch exponované ego a též silné emoce.
Úplněk je dobou neklidných nocí a náměsíčníků. Někteří lidé mohou mít problémy s usínáním nebo obecně se spánkem. Často je také pronásledují špatné sny, v nejhorším případě i noční můry. Lidé se sklony k pití alkoholu jej konzumují v této etapě měsíce víc.
Dochází častěji ke sporům, k dopravním nehodám a srážkám, k porušování předpisů. Bohužel, i k většímu počtu zločinů a násilných skutků. Opravdu kritický může být den před úplňkem, kdy je mnoho lidí agresivnějších než obyčejně. Duševní krize občas až dramaticky narůstají, dochází k předčasným porodům, rány krvácejí víc. Pokud se rozhodnete nechat očkovat sebe nebo své dítě, učiňte tak nejpozději do tří dnů před Úplňkem, rozhodně ne při Úplňku.
Obdobně jako fáze dorůstající Luny je i krátká doba úplňku intenzivním časem plnosti. Bohužel, rovněž plnosti těla, protože množství jídla a kalorií se doslova zdvojnásobuje. Jedním z mála způsobů, jak se s touto plností poprat, je jíst pouze zeleninu, čiré polévky a saláty. Rostliny a ovoce jsou šťavnatější a chutnější…

(Celý článek si přečtete v říjnové Meduňce)