Vesmírné energie – dokonalost v jednoduchosti
Pod tímto názvem vydala edice Knihovnička Meduňky před časem knihu Jarmily a Jaroslava Průchových – zkušených makrobiotiků, kteří se tímto výživovým směrem zabývají už několik desetiletí. Vysvětlují v ní srozumitelně působení vesmírných energií a jejich vliv na vše živé, člověka nevyjímaje…Tyto informace jsou užitečné po každého, kdo se chce sám a se znalostí věco rozhodovat o svém stravování, zdraví a životním stylu a nechce být odkázán pouze na zprostředkované informace. Knihu získáte přes náš e-shop www.obchodmedunka.cz
Z knihy vybíráme ukázku, týkající se často diskutovaného tématu mořských řas ve stravě „suchozemců“...
Mořské řasy zasvěceným pohledem
O prospěšnosti mořských řas kdekoliv na celém světě vyšlo již mnoho článků i brožurek.
Najdeme v nich dost protichůdné nebo odlišné informace. Následující text o mořských řasách z pohledu kvality dvou základních energií jsme připravili nejen na základě našich vlastních čtyřicetiletých zkušeností, ale také za pomoci odborných knih japonských autorů, z přednášek našich japonských a amerických učitelů a samozřejmě také z praxe našich nejpokročilejších žáků. Proto si možná můžeme dovolit upřesňování některých informací publikovaných v různém tisku a můžeme je uvést na pravou míru.
V amatérských, laických a začátečnických článcích o mořských řasách nacházíme informace, o nichž je možné nebo nutné diskutovat. Připomínáme, že hodnotíme zásadně jen z pohledu kvality dvou základních energií.
V minulých letech bylo možné kromě jiného číst i upozornění, že řasy jsou nenahraditelné zvláště v zimě. Kdo však dobře zná systém fungujících základních energií kosmických, potravinových i kvality energií ve struktuře a funkci zažívacích orgánů, ten ví, že je tomu spíš naopak. Především v létě přijímají lidé mnoho potravin a tekutin, které obsahem všech druhů jednoduchých cukrů – hlavně ovocné fruktózy – dilatují (oslabují) všechny buňky tím, že organismu doslova „kradou“ minerály a některé vitaminy. Proto i v tuto dobu potřebuje tělo zpevňující, zhutňující, stahující minerály, stopové prvky mořských nebo případně sladkovodních řas.
Občas se také setkáváme s tím, že autoři v článcích používají pouze samotné slovo „řasy“,
a píší tedy články „o řasách“. To je ovšem nepřesné, protože řasy jsou dvojí – z hlediska kvalit energií odlišné, a také odlišně působí na chod organismu. I v laickém a pro masy určeném tisku by se tedy mělo vždy používat buď spojení mořské řasy, nebo sladkovodní řasy.
Mořské řasy pro suchozemce?
V jednom z článků, na které reagujeme, vyjadřuje jeho autor nesouhlas s lékařem, který údajně ve svém rozhlasovém vystoupení sdělil, že mořské řasy nejsou naší přirozenou potravinou, a proto nemají v našem jídelníčku co dělat. Lékař má v tom tvrzení svým způsobem pravdu. Za určitých okolností mohou totiž mořské řasy suchozemskému strávníkovi i ublížit. Uveďme si příklad: výzkumy z poslední doby často potvrzují nevhodnost dříve doporučovaného jódu při autoimunním onemocnění štítné žlázy. Častá konzumace řas s vyšším obsahem jódu by tedy mohla tento velmi nepříznivý chorobný stav ještě zhoršit.
Postoj a vyjádření zmíněného lékaře podle mínění některých posluchačů naznačuje, že bychom tedy nemohli jíst ani ryby, ani brambory, ani rýži. Realita je taková, že tyto potraviny skutečně z mnoha vědecky prověřených důvodů jíst nemůžeme. Například v případě, když jde o velké ryby mořské. Nebo brambory jsou z hlediska obsahu minerálů a z hlediska poměru vody a pevné hmoty také nevhodné, protože taková kvalita jejich energie poškozuje ledviny. A jak je to s konzumací rýže? Neměli bychom ji jíst, když je přesolená nebo přemaštěná. Nevhodná je i rýže takzvaná sladká, pokud je zařazovaná příliš často nebo pokud ji konzumujeme samotnou, aniž bychom přidali rýži naturální. Nemůžeme ovšem chválit, natož doporučit ani denní konzumaci běžné rýže bílé bez vhodné kombinace s rýží naturální (neobroušenou) nebo s některou další celozrnnou obilovinou.
Na tomto místě je nutné pochválit čtyři evropské státy, kde se už zase pěstuje naturální rýže ve výtečné (dokonce bio) kvalitě. Můžeme jen litovat, že její pěstování u nás na Moravě ukončil a pro další desetiletí znemožnil v 50. letech 20. stol. přechod na kolektivní kombajnové hospodářství. Když krátce odbočíme k některým dalším panujícím a zveřejněným nejistotám, dostaneme se k tvrzení, že není důvod, proč za teplejšího počasí zcela odmítat citrony. V Evropě rostou i v našem klimatickém pásmu. Naopak by bylo prospěšné vyloučit dochucování vanilkou a pepřem. Vanilka podporuje vznik a neléčitelnost schizofrenních stavů a běžně používaný pepř spolu s dalšími ostrými kořeními uvádí do energetického chaosu bílé krvinky. V periodikách, které píší o zdraví a podobných závažných tématech, by měla být vedena diskuse za spoluúčasti několika odborníků, znalců teorie praxe v daném oboru. Články autorů – amatérů nebo vyjádření redakce nemusí obsahovat přesné a správné informace.
Zachrání nás řasy?
V jednom z článků, s nimiž polemizujeme, bylo do základů zdravé stravy zařazeno i maso. Jsme si bezpečně jisti, že toxicitu masa nemohou řasy vylepšit nebo dokonce zlikvidovat. Celou situaci mohou naopak některé z nich zhoršit tím, že zvýší škodlivý, energeticky zhutňující, stahovací efekt, kterým maso oslabuje funkci řady orgánů. Další odvážné tvrzení je, že je možné řasy a chaluhy s úspěchem používat jako doplňkovou léčbu při všech onemocněních. Řada odborníků by tu formulaci jistě škrtla. Například po chemoterapii (která extrémně stahuje buňky) by to bylo nebezpečné. (Většina řas také stahuje buňky.) Proto je obecná pobídka k jejich úspěšnému použití přinejmenším sporná. Je třeba odlišit, pro koho, za jakých okolností a v jakém množství jsou řasy vhodné jako terapeutický doplněk.
Za sporné až přehnané považujeme tvrzení, že díky konzumaci mořských řas se u Asiatek vyskytuje rakovina prsu méně než u Evropanek či Američanek a že v zemích s běžnou denní konzumací řas žijí lidé mnohem zdravěji a déle. Tato tvrzení postrádají něco mnohem důležitějšího – připomenutí, že hlavní zásluhu na této skutečnosti má asijská strava bez mléka a mléčných výrobků. Připomíná nám to nelibě ohrnutý nos u každého Asiata, když se přiblíží k Evropanovi, a jeho hlasitý úšklebek: „To je člověk se zápachem másla…“ V jednom z článků se zas objevila informace o padesáti devíti důležitých prvcích, nutných pro naši stravu, které jsou rozpuštěné v mořské vodě, a proto obsažené i v mořských řasách. Ještě před dvěma generacemi v suchozemských oblastech téměř všechny tyto prvky obsahovala přiměřeně skromná a pestrá strava z blízkých polí, lesů a hájů. Chemizace a mechanizace bohužel způsobila, že tyto kvality začaly postupně mizet. Naštěstí se lidstvo pomalu začíná vracet k přirozenějšímu, a proto zdravějšímu pěstování potravin. Důležité prvky v půdě se začnou obnovovat. Ať tak nebo tak je ošidné doufat, že nás za všech okolností zachrání řasy ze stále znečištěnějšího moře.
Důležitá informace pro kuchyň: některé mořské řasy je nutné tepelně zpracovávat relativně dlouho. Třeba i hodinu. Například kombu, hiziki, arame. Kratší doba stačí pro řasu nejpoužívanější – wakame. I tak je vhodné ji předem namočit a pak ji použít i s namáčecí vodou.
Co s s takovým množstvím nejrůznějších informací?
Především to nejpodstatnější: dělat vše pro ten základní úkol nás všech. Zasazovat se o ochranu naší půdy – naší živitelky. Živila naše předky a prapředky i bez řas dobře, dostatečně a zdravě. Ovšem jen do té doby, než Magdalena Dobromila Rettigová nepřišla se svými zničujícími recepty. A pak už následovala globalizace s nejrůzněji škodlivými potravinami odevšad.
Vraťme se však opět k článkům o řasách. V jednom časopiseckém článku (Zdraví z moře) jsou popsány i řasy Hijiki a Haizao. Pozor na ně, složení jejich minerálů je totiž extrémní, vhodné jen pro někoho – a jsou tedy použitelné jen s opravdovou znalostí věci. Kromě toho znalec i běžný tradičně vychovaný Asiat by zaplakal a nešťastně zalomil rukama nad navrhovanou tinkturou z řas a nad recepty, které do řas přidávají zakysanou smetanu nebo máslo.
Je tedy třeba se aspoň stručně zmínit o tom, jak běžně používat mořské řasy v kuchyni. Pozor na doporučovanou kombinaci řasy kombu s fazolemi adzuki. Našeho dobrého kamaráda a nejlepšího anglického makrobiotického instruktora Jona Sandifera připravila tato kombinace při časté konzumaci o jednu ledvinu. Ta se stáhla (zhutnila, zpevnila) tak, že přestala fungovat a musela být amputována. Pozor, řasy hijiki v žádném případě nelze používat stejně jako wakame. Ne do běžné miso polévky, ne na čaj. Je třeba je dlouho máčet, dlouho dusit a pak ještě dokončovat tepelnou úpravu v kombinaci s některým dušeným pokrmem (např. seitanový guláš a podobně). Totéž platí o řasách arame, vhodných pro regeneraci při ženských chorobách. Ještě oprava jednoho omylu. Nori není jedinou řasou, která se nevaří. Naopak, vaří se, speciálním postupem společně se sójovou omáčkou Shoyu na takzvaný léčebný nori-kondiment.
Doporučení dávat řasy dulse a vločky nori na chleba s máslem není vhodné absolutně pro nikoho, tedy ani pro autorku, která to v jednom článku doporučuje. Údajně totiž prošla onkologickým onemocněním. A pro většinu forem této choroby je právě chléb s máslem jednou z hlavních příčin nemoci. Správné není ani doporučení připravovat pokrm se sýrem tofu a se zeleninou a řasami nori pečením v troubě. A pak po přidání pórku ještě znova zapéci. Kdo opravdu umí vařit léčebnou stravu, ten nepeče. Makrobiotici, kteří tento systém dobře znají, nepečou nebo téměř nepečou už dlouhá léta…
