Jak s dětmi mluvit o smrti

Kniha Mileny Králové Děti nového milénia, která nedávno vyšla v edici Knihovnička Meduňky, přináší mnoho užitečných informací pro rodiče, prarodiče i vychovatele a pedagogy, pomáhá pochopit duši dítěte a připravuje dospělé na různé situace, které při výchově dětí nastávají. Autorka vychází z vlastních bohatých zkušeností i z vědeckých výzkumů. Knihu získáte přes e-shop www.obchodmedunka.cz

 

 

V této kapitole bych ráda dala prostor tématu smrti. Moment, kdy dítěti dojde, že jednou umře babička a děda, ale také jeho rodiče, a že jednou musí umřít i dítě samo, je velmi náročná situace. Dětští psychologové radí připravovat na ni děti postupně a nenásilně právě prostřednictvím čtení. Podle odborníků je vhodné přečíst dětem po šestém roce věku knížku Astrid Lingrenové Bratři Lví srdce. Tato kniha byla vyhodnocena jako jedna z nejvhodnějších.  Z českých autorů doporučují Petru Soukupovou a její knížku Kdo zabil Snížka. Tématem je smrt psa. Většina dětí má nějakého domácího mazlíčka, s jehož smrtí se bude muset časem vyrovnat, a právě tato knížka toto téma nenásilně otevírá.
Mimochodem, smrt je přece obsažena právě ve většině klasických archetypálních pohádek. Dětem v nich umírají matky, otcové, babičky, se smrtí jsou konfrontovány princezny i jejich zachránci, zlo je potrestáno právě smrtí – umírá vlk, drak, ježibaba, černokněžník, zlá královna aj. Dítě zkrátka může smrt díky pohádkám vnímat různě, může mu evokovat negativní i pozitivní vliv, strach i úlevu, odmítání i přijetí.
V dnešní době už se ani tématu smrti vyhnout nedá, alespoň ne v rodinách, kde je televize. Zkuste někdy spočítat, kolik mrtvých nabídne televizní program během jednoho dne. A děti to samozřejmě vnímají a musí na to chtě nechtě nějakým způsobem reagovat.
Osobně bych rodičům doporučila přečíst si knihu Veroniky Hurdové nazvanou Moje milá smrti. Autorka ovdověla v době, kdy čekala třetí dítě a snažila se svým dětem pomoci, aby smrt milovaného tatínka nevnímaly jen destruktivně, aby se jí nebály. Smrt jim objasnila pravdivě, žádné řeči o tom, že tatínek jen „odešel“. Autorka sama říká, že to byly naopak její děti, kdo jí svým kouzelným dětským přístupem o smrti naučily víc než všechny moudré knihy a mudrcové světa dohromady.
„To, co děti postihuje, není samotný fakt smrti, ale prožitek ztráty všeho toho, co je v jejich mysli a v jejich citech spojeno se zemřelým člověkem. Tuto ztrátu si zpravidla neuvědomují ihned a najednou. Teprve s časovým odstupem přicházejí na to, o co přišly. Silně však na ně působí napětí v rodině, které umírání a smrt provází, mohou se cítit opuštěné těmi, kteří zůstali.“
Znovu prosím, nehodnoťte a nekomentujte reakci dítěte. Děti truchlí jinak než dospělí. Smrt v rodině se dítěte rozhodně velmi silně dotkne, ať už reaguje jakkoli. Je jisté, že ztratí pocit jistoty a bezpečí. Často si tento zážitek zpracuje až v dospělosti.
„Otázky dětí jsou okny do jejich duše a zrcadlem jejich myšlenek a pocitů,“ píše terapeutka Linda Goldmanová ve své knize Jak s dětmi mluvit o smrti. Linda Goldman je zkušená poradkyně a terapeutka; ve své terapeutické praxi pomáhá dětem, kterým zemřel někdo blízký, dětem s nevyléčitelnou nemocí a dalším, které trápí téma smrti a umírání. Vysvětluje, že ke komunikaci s dítětem je třeba jasný a jednoduchý jazyk: „Děti tohle všechno zvládnou. Je pro ně naopak těžké, pokud se cítí vyčleněné, odříznuté nebo mají pocit, že jim okolí lže,“ uvádí se v knize. Tato kniha může být dalším dobrým pomocníkem v náročné životní situaci.

Co radí odborníci

Teoretická rovina:

• Děti o smrti mluvit chtějí a potřebují. Mluvte s nimi přitom otevřeně.
• Nebraňte se opakování. Děti opakovanými dotazy toto těžké téma přijímají a prožívají.
• Věnujte se tématu smrti od prvních dětských otázek, neodsouvejte ho.
• Nepovažujte žádné dětské otázky za nevhodné.
• Nedávejte dětem informace, na které se neptají.
• Více naslouchejte a méně mluvte.
• Uvědomte si, že pocit smutku je důležitou součástí lidské zkušenosti a dítě ho potřebuje prožít. Vytváří si tak psychickou imunitu.

Skutečný zážitek dítěte:

• Pečlivě vnímejte a rozlišujte, jak na smutek reaguje právě vaše dítě –

– může plakat hodně a dlouho nebo málo či vůbec, může být agresivní atd.

• Respektujte jeho emoce i délku jejich prožívání, neporovnávejte, nehodnoťte.
• Neutěšujte falešně, nebagatelizujte v úmyslu dítěti jeho smutek ulehčit.
• Smrt lze ukázat i jako úlevu a vysvobození.
• Pokud dítě nebylo na pohřbu, udělejte pro něho rituál rozloučení.