Pracovat, či nepracovat?

Tuto téměř kacířskou otázku pokládá v úvodu svého článku v zářijové Meduňce známý alternativní lékař MUDr. Tomáš Lebenhart. Co myslíte, k čemu se přiklání? A jaké k tomu má důvody? Celé jeho zajímavé zamyšlení, z něhož nabízíme krátkou ukázku, najdete v aktuálním čísle MEDUŇKY. Můžete si ho přečíst také na emedunka.cz

Je to otázka takřka hamletovská. Pojďme se nad ní zamyslet a do odpovědi přitom zapojit možná i zcela nelogický pocit z následujících řádků. Zkuste se tedy alespoň pro tuto chvíli osvobodit od ztotožnění s všeobecně platným názorem („pravdou“) na práci a harmonicky propojit obě poloviny mozku. Laskavé čtenáře dokonce vyzývám k tomu, aby v sobě tento soukromý proces nechali probíhat ještě chvíli po dočtení textu.
Čerpám z hlubokých duchovních zdrojů v souladu se svým pocitem. Pohleďme na PRÁCI z nadhledu běžného posuzování a myšlenkových zvyklostí. Zde vás rovnou zaskočím konstatováním, že pracovat bychom neměli! Alespoň ne dlouhodobě. Je totiž zásadní rozdíl mezi činností, která nás může i dobře živit, a mezi tou, kterou vykonáváme s radostí a přirozeností. Ta vždy přichází s našimi dary a talenty neboli s předurčenými schopnostmi a dharmou, chcete-li. To je buddhistický výraz pro individuální životní pouť. Pokud tedy děláme – třeba v potu tváře – to, co, pro co jsme „se narodili“, jde nám to lehce, jaksi samo a je to i ku prospěchu okolí. Taková činnost nám vždy přináší radost a energii. V tomto případě se z duchovního hlediska nejedná o práci, ale o přirozenou tvorbu. Pojďme na toto téma polemizovat dál.

Práce vs. přirozená tvorba
Pokud by každý z nás byl rodiči i učiteli citlivě veden k objevení svých předností a bylo by mu umožněno vnímat a řídit se svými pocity, ocitli bychom se v Ráji na Zemi. V tomto případě by totiž nebylo rozumově, čili egoisticky, zasahováno do jeho životního plánu. Všichni by byli spokojeni, panoval by dostatek, a přitom by de facto nikdo nepracoval. Zajímavé, že? A rozhodně lákavé!
Problém je v tom, že rozum nedokáže rozlišit pravdu od iluze, zatímco POCIT je vždy pravdivý, což ovšem rozum nechápe. Pocity jsou hluboké, kdežto mysl je povrchní a podléhá všemu myslitelnému, včetně módních trendů. Pocit vychází z našeho srdce, ale myšlenky nás v agresivním slova smyslu skutečně napadají a mozková kůra je za mohutné podpory ega analyzuje. Zatímco na hmotné úrovni je mozek (na rozdíl od myokardu) utvářen nesrovnatelně sofistikovaněji, elektromagnetizmus – tj. projev skutečného Života – , je u srdce zřetelně silnější. Stačí porovnat frekvence EEG na elektroencefalogramu a EKG na elektrokardiogramu.
Spirituální poslání rodičů a pedagogů je tedy v první řadě UMOŽŇOVAT! Umožňovat a podporovat uskutečnění dětských snů. To se však v drtivé většině případů neděje, neboť přece vládne zdravý rozum. A tak dětem krademe jejich vize a zabíjíme jejich nadání. Porušení hned dvou božích přikázání. A výsledkem je, že naprostá většina lidí PRACUJE a následně padá vyčerpáním! Pokud cokoliv, ať již manuálně nebo mentálně, provádíme mimo naši dharmu a nežijeme svůj sen, musíme totiž na tuto činnost (byť třeba velmi dobře placenou) vynakládat velké energetické i emoční úsilí, což nás nebaví a vyčerpává. Prostě nás to nenaplňuje a nepřináší vnitřní sytost. Navíc výsledky takové činnosti většinou neprospívají lidstvu jako celku a nikam ho neposunují…