Jak být svěžím a aktivním seniorem?

Kdo by nechtěl být zdravý a čiperný, až dosáhne seniorského věku? Jenže o to je třeba se přičinit. Jak na to se dozvíte v článku naší stálé  autorky MUDr. Ludmily Elekové, který je součástí 2. dílu knihy Buďme zdraví lékařům navzdory, který před časem vyšel v edici Knihovnička Meduňky.  www.obchodmedunka.cz, www.knihovnickamedunky.cz
Pokud vás články od paní doktorky Elekové zajímají nebo dokonce inspirují k životním změnám, připomínáme její nový seriál o bolestech zad a problémech pohybového aparátu, který si přečete v aktuálním čísle Meduňky. Doporučujeme vaší pozornosti i další knihy MUDr. Elekové,  které vyšly v naší „meduňkové edici“.

Vnoučata jsou jednou z největších radostí staršího věku, ale dokážou i vyčerpat. Mnoho babiček i dědečků by rádo hlídalo, ovšem síly a zdraví jim nestačí. Jiní senioři by byli rádi čiperní ne kvůli vnoučatům, ale aby měli dost sil pro své vlastní aktivity.
V každém případě je rozumné postarat se, abychom stárli co nejpomaleji a nejlépe. Ve víru nabídky plastických operací a různých omlazovacích anti-aging postupů se může zapomenout,  že nejde o to, zůstat dlouho krásný nebo krásná, že nejde o vrásky a povislé pozadí a poprsí, ale především o to, co je uvnitř. Nejde o to, nestárnout, zastavit čas, ale tento proces zbytečně neurychlovat a využít maximum našeho genetického potenciálu.
Lákadla zkrášlujících procedur mohou odvrátit pozornost od podstatného – krása, ale hlavně zdraví a kvalitní stárnutí začíná uvnitř. Facelift nebo plastika jsou sice fajn a vizuálně mohou ubrat i více než deset let, co je ale pod nimi? Aby to nebylo „navrch huj, vespod fuj.“ Existuje rčení, že do třiceti vypadáme, jak jsme se narodili, po třicítce, jak si zasloužíme. Bohužel často to neplatí dnes už ani u dvacetiletých…
V každém případě, nejpozději kolem 40–50 let začínáme sklízet plody své péče nebo zanedbávání se. Platíme s lichvářskými úroky, které jsou každým rokem vyšší a vyšší.
Ve své praxi i rodině jsem měla možnost pozorovat průběh stárnutí mnoha lidí. Právě strašlivá zchátralost některých mých pacientů a zbytečné utrpení, které si tím přivodili, byla jednou z motivací, proč se sama snažím starat o zdraví své i své rodiny. Mám samozřejmě rezervy, ale nevzdávám to. Nechci dopadnout jako někteří moji pacienti.
Pokusím se vám shrnout hlavní body, které je třeba mít na paměti, pokud chcete dobře stárnout. Být čiperní fyzicky i duševně do vysokého věku a užívat si podzimu života se všemi jeho plody.

Strava
Ach jo, zase jsme u jídla. Jenže právě dnešní senioři, lidé narození mezi roky 1930–1955, platí za život v socialismu. Přestože již téměř 30 let máme demokracii a tržní ekonomiku, která přinesla mnoho možností zdravějšího životního stylu, mnozí ze seniorů zůstali v zajetých kolejích a stravují se jak zamlada. Výsledky jsou jasně vidět: obezita, cukrovka, vysoký tlak, ateroskleróza, artróza, rakovina, demence atd. Strava bohatá na sacharidy, nevhodné tuky (tím myslím margaríny a rafinované oleje, ne máslo a sádlo!), a hlavně velmi nedostatečná konzumace zeleniny nese své hořké plody. Přidejme k tomu minimum zdravého pohybu a výsledek je jasný: předčasně zestárlý člověk s pergamenovou povislou kůží, nadváhou, slabými svaly, ohnutými zády, cukrovkou, vysokým tlakem a chátrajícím mozkem.
Jedním z důvodů, proč tak chátrají, je také nezájem konvenční medicíny o životní styl. Nikdo jim včas neřekl, co mají dělat. Typický přístup lékařů všichni dobře znají: najde se příznak, napíšou se léky. Přestože se lékaři učí, že prvním léčebným opatřením při nadváze, vysokém krevním tlaku, cukrovce a dalších civilizačních nemocech mají být doporučení ohledně životního stylu, moc často se toho pacient nedočká. Opakovaně jsem se setkala s tím, že někomu našli vyšší cukr, tlak, cholesterol apod., neřekli ani slovo o výživě, nezeptali se, co ten člověk jí, a rovnou předepsali léky. Dokonce se dnes ani na diabetologii často neobtěžují s informacemi o dietě. Běžný člověk pak žije a stárne v domnění, že lékaři jsou tu na opravu porouchaného těla, a také netuší, že ani jeden z léků, který užívá, neřeší příčinu jeho nemoci, mnohdy nemoc přímo zhoršuje. Zvyknou si při potížích prostě zajít k doktorovi a očekávají, že dostanou recept. Některým se rady ohledně životosprávy, pokud je náhodou dostanou, ani trochu nelíbí. Když někteří lidé dostanou na výběr – léky nebo změna životního stylu – vyberou si to první.   
Na druhé straně se bohužel mnoho lidí, kteří mají zájem o své zdraví, stalo obětí výživových mýtů a upravili jídelníček způsobem, který jim přímo škodí. Jednou z nejhorších rad, kterou lze staršímu člověku dát, je, aby omezil příjem živočišných tuků. Ano, čtete dobře.

Živočišné tuky jsou zdravé!
Nízkotučná mánie napáchala na seniorech obrovské škody. Nízkotučné diety poškodily mnohem víc lidí než cholesterol. Démonizace zdravých živočišných tuků, jejich nahrazení masovou konzumací průmyslově zpracovaných nekvalitních rostlinných olejů a margarínů plus nadbytečná konzumace sacharidů jsou hlavním důvodem dnešní epidemie Alzheimerovy nemoci a jiných nemocí stáří. Správné funkce doslova celého těla jsou závislé na kvalitních tucích, ty nevhodné ho ničí. Každá buňka našeho těla je obalena buněčnou membránou. Není to jen nějaký obal, buněčná membrána je mozkem buňky. Skrz ni vstupují do buňky informace o okolí, podněty působící na membránu mění funkci buňky. Cokoliv, co nakonec působí na DNA, muselo nejdříve zapůsobit na membránu a jiné buněčné organely a funkce. Kvalita membrány závisí na kvalitě tuků, které ji tvoří. Kvalita membrány určuje její funkci. Nekvalitní membrána má dalekosáhlé dopady na funkci a životnost buňky – je narušen transport živin, komunikačních molekul imunitního, endokrinního a nervového systému, jsou aktivovány geny vedoucí k nemoci apod.
Cholesterol je životně důležitá živina, stavební materiál buněk, především jejich membrán. Celá čtvrtina z celkového množství cholesterolu je v mozku  – a je pro to zatraceně dobrý důvod. Bez něj bychom zemřeli, nebyli bychom schopni přenášet nervové signály, myslet, pohybovat se. Nahradí-li se cholesterol v buňkách umělým tukem, buňka není schopna normálně fungovat.
Studie jasně ukázaly, že nejdéle a nejlépe žijí lidé s vyšší hladinou cholesterolu, senioři s nízkou hladinou cholesterolu mají celkově vyšší riziko úmrtí. I slavná Framinghamská studie, kterou se paradoxně ohánějí zastánci nízkotučnosti, ukazuje pravý opak – nenašla žádnou statisticky významnou korelaci mezi hladinou cholesterolu a infarkty. Jiná studie sledující starší jedince po dobu 17 let zjistila, že ti, kteří měli nejnižší hladinu cholesterolu, umírali v průměru o 5 let dříve než ti s vysokou hladinou. Takže pokud nechcete na stará kolena „zblbnout“ a vůbec dříve a nepříjemně zemřít, okamžitě přestaňte užívat léky na snížení cholesterolu. Tyto léky zásadně a negativně ovlivňují mnoho životně důležitých procesů v buňkách…