Adventní vzpomínka: Víte, jak náš časopis získal své jméno – Meduňka?

Když v roce 2003 zakladatelka Meduňky a její pozdější šéfredaktorka Ilona Manolevská hledala a vybírala jméno pro nový časopis, k jehož vydávání se s týmem spolupracovníků rozhodla, byly ve hře různé návrhy. Nakonec ale zvítězil název jemné nenápadné, voňavé a léčivé rostlinky – meduňky. Proč právě meduňka? Existuje přece tolik jiných zajímavých bylinek…
K výběru názvu pro časopis zásadně přispěla skromná a nenápadná žena, sestra Damiána z moravského Velehradu, se kterou se Ilona Manolevská tehdy stýkala a které si velmi vážila. Damiána se na Velehradě kromě jiných povinností věnovala pěstování a zpracovávání bylinek a proslavený byl zejména její meduňkový sirup, který si od ní Ilona vozila z Velehradu. Byl skvělý a každá návštěva u Ilonky dostala sklenici vody s tímto osvěžujícím sirupem.
„Mou láskou mezi bylinkami je meduňka, nejen pro svou vůni. Kdyby někdo natrhal na louce trávu, přidal trochu meduňky a uvařil z toho čaj, bude dobrý. Meduňka je poklad pro nemoci současné doby,  kdy jsou všichni přetíženi, trpí nespavostí a špatnými nervy,“  řekla počátkem třetího tisíciletí Damiána Iloně.  
Sestra Damiána byla v padesátých letech 20. stol. vězněná za rozvracení republiky  — za to, že přepsala vlastní rukou několik  modliteb.  Devětatřicet let pečovala o mentálně a tělesně postižené děti  ve velehradském ústavu a přitom   pracovala na  zahrádce plné  bylinek. Za své jméno  vděčí časopis Meduňka  právě  lásce sestry  Damiány k této bylince.
Na fotografii je Damiána s časopisem Meduňka o Vánocích roku 2004.

A tady je pro vás, milí čtenáři, recept sestry Damiány na meduňkový sirup.
Převaříme pět litrů vody a necháme vychladnout. Přidáme deset deka kyseliny citronové, zamícháme a nasypeme meduňku, kterou jsme předtím důkladně propláchli vodou na cedníku. Čím víc meduňky, tím silnější sirup bude. Necháme čtyřiadvacet hodin louhovat, občas promícháme. Meduňka za tu dobu zbledne a voda zežloutne. Pak scedíme přes gázu a na litr šťávy přidáme kilo cukru. Zakonzervujeme dvěma gramy (sáček) kyseliny sorbové. Už nevaříme, jen mícháme, až se cukr rozpustí a můžeme nalévat do lahví.
Stejným způsobem připravujeme sirupy z lipového květu, mateřídoušky, dobromysli, petrklíče. Pouze bezinkový květ odměřujeme, na pět litrů vody odpočítáme asi osmdesát květů.
Sirupy se připravují bez vaření. Účinné látky pouze trochu zeslábnou vlivem kyseliny citronové. Pokud je skladujeme jako kompoty v chladnější místnosti, vydrží rok. Někdy se nahoře vytvoří jakoby zátka, kterou po otevření odstraníme.