Z únorové Meduňky: Lidé jsou dobří, jen někdy ztrácejí svoji cestu…

… říká v titulním rozhovoru únorového čísla MUDr. Viktorije Biljaková, CSc., specialistka na Su Jok. Pokud nevíte, co si pod nezvykle znějícím pojmem Su Jok představit, je právě tento rozhovor dobrým zdrojem fundovaných informací o této zajímavé metodě… Více se dozvíte v nové Meduňce, která na vás čeká na obvyklých prodejních místech nebo ve své elektronické verzi na emedunka.cz A věřte, že únorové číslo s hlavním tématem věnovaným zdravému mozku stojí opravdu za to, abyste si ho celé pročetli… Přejeme příjemné čtení!

Z rozsáhlého rozhovoru s MUDr. V. Biljakovou vybíráme jeho úvodní část…

Než jsem se začala připravovat na tento rozhovor, znala jsem Su Jok jen z doslechu. Během několikahodinového povídání s MUDr. Viktorijí Biljakovou, CSc., předsedkyní Asociace Su Jok ČR, jsem se dozvěděla tolik informací, že se do rozhovoru sotva vešly a získala pocit, že Su Jok si rozhodně zaslouží pozornost. Stručně řečeno, je to diagnostická a bezléková léčebná metoda, která dokáže zmírnit bolest, poradí si s akutními i chronickými stavy a co je velmi sympatické – má co nabídnout každému zájemci.
„Su Jok má několik úrovní“, vysvětluje doktorka Biljaková, „a na těchto různých úrovních je možné člověku pomoci řešit jeho zdravotní problémy podle toho, jakou úroveň je schopen pochopit a akceptovat.“

MUDr. Viktorija Biljaková se medicíně věnuje 50 let, z toho Su Jok studuje a praktikuje 27 let – tedy téměř po celou dobu jeho existence. Tradice Su Jok se totiž nepočítá na tisíciletí, ale na desetiletí – oficiálně vznikl v roce 1980, přednášky profesora Park Jae Woo začaly v roce 1993. A usměvavá paní doktorka Viktorija byla většinu času „u toho“.

Osobní cesta

Kdo vás k Su Jok přivedl, paní doktorko? 
Moje zdravotní problémy. Po studiích klasické medicíny jsem pracovala ve fakultní nemocnici a učila na univerzitě, práce mne těšila, ale bylo jí hodně. Zdravotní problémy mne poprvé zaskočily v mých 27 letech — silné bolesti hlavy a závratě, ztrácela jsem rovnováhu. Pomohl mi až člověk praktikující východní medicínu. Tehdy jsem byla mladá a arogantní, žila jsem v chvatu, čekali na mne pacienti, aspirantura… první nemoc mne ničemu nenaučila, proto musela po několika letech přijít druhá, vážnější. Kolegové z univerzity se snažili mne léčit, jenže bez úspěchu. V téměř beznadějné situaci mi pomohl neurolog, který používal metody východní medicíny. Došlo mi, že už podruhé moje problémy nezvládla klasická medicína, které jsem věřila a že můj vědecký titul neznamená, že vím všechno, ale měla bych poznat i něco dalšího. 
V tu dobu začínal přednášet zakladatel a tvůrce Su Jok, korejský profesor Park Jae Woo, stal se mým učitelem a 17 let jsem jezdila na jeho kurzy do Moskvy. Díky tomu můžu spojit  znalosti západní medicíny se Su Jok, který představuje vědecký souhrn znalostí mnoha východních škol. Toto spojení umožňuje komplexní pojetí zdraví člověka – nejde jen o zdraví fyzické, ale i o jeho emocionální a mentální složku.
 
V Rusku jste měla rozjetou kariéru, jak jste se ocitla v Čechách?
Do České republiky jsem přišla s manželem, který sem byl vyslán pracovně. Byl to pro mne nový začátek – bylo mi 39 let, v Rusku jsem už získala všechny čtyři atestace i vědecký titul, nebylo kam dál růst. 
V Čechách jsem se učila česky, postupně složila všechny zkoušky potřebné k výkonu lékařského povolání, od roku 1994 tady pracuji jako lékařka. Dvacet let jsem působila na poliklinice Budějovická v Praze a už tam jsem Su Jok aktivně využívala, přitom jsem stále jezdila na kurzy do Moskvy. Díky tomu jsem měla všechny znalosti a novinky z oboru z první ruky. Po dvaceti letech jsem z polikliniky odešla a před sedmi lety založila Centrum Su Jok, kde nyní působím. Považuji za důležité, abych Su Jok nereprezentovala jenom já, mým cílem je vychovat více specialistů a konzultantů, aby se lidé prostě objednali do našeho Centra Su Jok a tam mohli konzultovat své problémy, poslechnout si přednášku nebo si třeba zacvičit. 

Váš přechod z Ruska do Čech vypadá skoro jako záměr osudu…
Ano, a ten pocit posílila i událost, k níž došlo v roce 2010 — profesor Park Jae Woo, kterého jsme si všichni vážili, přímo na našem kurzu zemřel. Na posledním kurzu nás doslova zahrnoval vědomostmi, přidal dokonce nějaké výukové hodiny. Tři dny před koncem se mu najednou na ulici udělalo špatně, pánové ho přenesli do nejbližšího obchodu, pamatuju si, že to bylo květinářství, on se na nás usmál a řekl, že už nás naučil vše, co mohl a že ho už nepotřebujeme. Abychom dál pokračovali sami a že vše je v pořádku. A v klidu tam zemřel. Měl žáky po celém světě a nám bylo ctí, že jsme se s ním mohli rozloučit právě my – naše studijní skupina.

Systém Su Jok

Profesor Park Jae Woo tedy vytvořil systém Su Jok jako syntézu různých vědomostí a znalostí?
Tak se to říct nedá, to by bylo příliš zjednodušené. On byl původní profesí sociolog a psycholog, v 70. letech pracoval v nemocnici a o medicínu se začal zajímat díky tomu, že se sám přesvědčil o jejích možnostech – jeho bratr a později i jeho syn se díky čínské medicíně uzdravili z vážného onemocnění. Studoval čínskou medicínu v Soulu a potom cestoval po světě a sbíral zkušenosti. Viděl, že na různých místech se léčí různými metodami, a lidé se přesto uzdravují. Začal přemýšlet o tom, že musí existovat nějaký ucelený systém, který nikdo zatím nepojmenoval, ale lidé poznávají jeho různé části, což mnohdy k uzdravení stačí. Hledal univerzální princip, říkal mu „Master klíč“, který by pomáhal všem lidem. A to se stalo hlavní myšlenkou Su Jok.
Pátral po podstatě, nacházel souvislosti. Snažil se také stavět most mezi východní a západní medicínou, mezi syntetickým a analytickým přístupem. Jejich spojení je ku prospěchu pacienta, proto chtěl učit západní lékaře pohledu východní medicíny. 

Je možné Su Jok považovat přímo za léčebnou metodu?
Su Jok je především filozofie života, zabývá se otázkami, proč člověk přichází na svět, jak má žít svůj život a jakým zákonitostem – duchovním, fyzikálním i biologickým – podléhá. Zásadní je myšlenka, že lidské tělo představuje zcela logický systém, a když ho pochopíme, můžeme ho ovlivnit. Pokud je některý článek tohoto systému narušený – tedy nemocný, je možné ho správným zásahem uzdravit. V tomto smyslu je možné Su Jok považovat za léčebnou metodu.

Název Su Jok znamená korejsky ruka, noha. Přečetla jsem si, že Su Jok je akupunktura mikrosystému ruky a nohy – souhlasila byste s tímto pojetím? 
To je laické pojetí. Když jsem začala v Čechách Su Jok učit a pořádat kurzy, snažila jsem se získat akreditaci a tehdy se mi podařilo prosadit zařazení, že je to korejská tlaková masáž rukou a nohou. To je zjednodušující, ale v tu dobu to jinak nešlo. Ale ve skutečnosti je to filozofie, skládající se z více částí, a jak už bylo řečeno, je vyučována v různých úrovních. Na lékařské úrovni patří v Čechách Su Jok k akupunktuře.  
Každá úroveň Su Jok je přístupná lidem na odpovídajícím stupni poznání. Základní poznatky se může naučit a aplikovat dítě, starší člověk i někdo, koho duchovní zázemí Su Jok neoslovuje. A všichni budou mít ze Su Jok užitek.
První úroveň se týká fyzického těla, je to v podstatě reflexní terapie, což je terapie systémová, založená na předpokladu podobnosti. V našem těle existuje velké množství různých systémů, jen na ruce jich máme minimálně dvě stě, není ovšem nutné znát všechny. Někomu pro praktické používání stačí jeden, jiný jich potřebuje víc. Předpoklad podobnosti znamená, že stavba těla člověka se podobá stavbě ruky.
Velmi důležitá je zásada, že pomocí reflexní terapie podporujeme samoharmonizující schopnosti organismu…