Naše alchymické procesy vnitřní proměny – dokončení

Milí čtenáři, je tady pro vás druhá část článku astropsycholožky a terapeutky Mgr. Marie Plochové Hlávkové o našich pozoruhodných vnitřních procesech…

V této souvislosti je zajímavé zmínit, že při kraniosakrální biodynamice se často vracíme, při napojování na naši původní zdravou esenci, k první buňce, vzniklé těsně po oplodnění, jíž jsme kdysi byli. Tento kontakt s počátečním otiskem zdraví, který je v první buňce v děloze obsažen, je nesmírně léčivý. Vracíme se k tomu bodu, kdy jsme ještě byli počáteční nediferencovaná jednota, vše bylo v pořádku, kdy jsme ještě byli napojeni na univerzální tvořivou sílu, kdy jsme nebyli vychýleni a odděleni. Návrat k tomuto původnímu spojení na počátku našeho života má sílu přestrukturovat celou naši osobnost v souladu s tím, kým opravdu jsme.
Tato fáze dokonání sestupu do nevědomí, do„podsvětí“, je však v mnoha mýtech následována smrtí hlavních protagonistů. I v alchymii bezprostředně po coniunctiu následuje smrt krále a královny a jejich pobývání v hrobě. Na psychické úrovni dochází ke smrti starého zúženého vědomí, které bylo přemoženo nevědomými silami, konfrontujeme se tedy naplno se starými zraněními a traumaty, které mnohdy zcela vychýlily náš život. Tím se dostáváme ke slavnému „dílu v černém“, fázi smrti. 

Dílo v černém
Tato fáze procesu vnitřního procesu proměny bývá velmi obávaná, neboť kdo by se chtěl dobrovolně konfrontovat s našimi nejtemnějšími démony a s psychickou smrtí? Ale „ti nemnozí“, kteří došli až sem, se této fáze již obvykle nezaleknou. Konfrontace s tabuizovanými a skrytými tématy a pocity, o nichž mnohdy ani oni sami neměli tušení, je ve skutečnosti velmi ozdravná. S klienty se v této fázi paradoxně velmi raduji, protože „to leze ven“, i když oni se mnohdy necítí příliš dobře. Nicméně náhled na to, že se právě nacházejí v „díle v černém“ jim pomáhá projít touto tmou bez paniky a s otevřeným vědomím. Pak je možné si i kupříkladu přiznat svou nechuť žít a tento pocit si naplno procítit. (Obzvláště v této fázi je třeba zůstat pouze na psychické úrovni a prožívat své případné představy smrti pouze imaginárně.)
Někteří klienti, kteří byli více či méně nechtěnými dětmi, se v tento moment někdy konfrontují se smrtí, jíž byli vystaveni v prenatálním období. Ukazuje se jejich vnitřní boj proti pocitu, že by měli zemřít, který zakoušeli celých devět měsíců v bříšku a následně mnohdy i v dětství. Plné zvědomění této hrůzy a procítění si pocitu ohrožení místo očekávané lásky, bývá silným zlomem, po němž se teprve mohou poprvé „vtělit“ a narodit na svět.
V této fázi procesu dochází slovy alchymie k černání, rozkladu, hnití, rozpadu a spálení staré formy. Náš starý život v jeho původních rámcích ztrácí význam, staré způsoby chování odumírají, ztrácíme kupříkladu smysl dosavadních snah nesených mnohdy nezpracovanými komplexy a falešnými ambicemi, naše původní zaměstnání je pro nás najednou mrtvé, odpadají z nás staré nefunkční vztahy a my se ocitáme na naprostém dně, bez falešných berliček, v psychickém i fyzickém rozpadu. Bez toho, aby se stará zranění ukázala v plné síle a vše staré, vystavěné na špatných základech, shnilo, se však nemůžeme posunout dál. Potřebujeme se jako had vysvléknout ze staré kůže.

Dílo v bílém
Po této temné fázi následuje v alchymii „dílo v bílém“, očista, vzkříšení a nové zrození. Rodí se náš vnitřní hermafrodit, alchymické zlato, kámen mudrců, naše nová celistvost a vykrystalizovaná osobnost. Spojili jsme se s oblastí duše, od níž jsme byli odpojeni, stáváme se opravdu „vědomými“ a svobodnějšími, vyčistili jsem si stará zranění. Již nemusíme obsahy svého nevědomí prožívat v projekci na vnější okolnosti a vztahy, můžeme začít budovat základy našeho nového, autentičtějšího života. Zjišťujeme, kdo doopravdy jsme a co doopravdy potřebujeme. Staré bloky jsou na určité úrovni zpracovány, vybity z těla, vylity z emocí a v nás se objevuje nový, čistý prostor, který můžeme zaplnit sami sebou. Pomalu začínáme realizovat změny, život se rozjíždí, možná poprvé skutečně a doopravdy.
Když tedy opět položím otázku, jaký má náš život smysl, myslím si, že právě v procházení vnitřního alchymického procesu a ve vybrušování vnitřního kamene mudrců, ve zvědomování svého života a práci na sobě. Určitě to není o tom, že jednou tímto procesem projdu, a tím vše končí, neboť budu až do smrti sedět osvícená na obláčku.
Náš život je dle mého řada alchymických procesů, řada vrstev nevědomí, které je třeba zpracovat, a nepochybně se jedná o celoživotní práci na přibližování se ke své podstatě. Ale možnost dát sama sobě takovouhle váhu a považovat proces zvědomování sebe za hlavní náplň života, přináší úplně jiný životní pocit. To má smysl.